Písemné prameny píí, e sídelní město Velké Moravy v devátém století bylo velké město, velmi starobylé (antické?), mělo nedobytné hradby a nepodobalo se ádnému jinému známému. Takový popis není v souladu s archeologickými nálezy Mikulčic, ani Starého města u Uh. Hraditě, které jsou nejčastěji za ústředí moci navrhovány. Mikulčice s 8.5 ha jsou malé na město a kůlová palisáda Starého města neodpovídá nevýslovné hradbě Rostislava, která v roce 855 ji pohledem odradila krále Ludvíka od dobývání. To umoňuje vyslovit opoválivý názor, e Weligrad Mojmírovců stále jetě uniká rýčům archeologů. Pokusili jsme je najít.
(první město na východě Slovanů Wáb Nít). Po 10 dnech od Dunaje přili na břeh řeky (Moravy u Holíče?) Dalí krajina byla rovinatá a lesnatá, to je v souladu s rovinou Dolnomoravského úvalu. Cíl byl uprostřed tohoto území. Hora ze které vytéká voda. To dobře odpovídá vrcholu Náklo u Milotic.
Upřesněný text uvádí, e velké město bylo vykopáno hluboko pod úrovní země. Horní část Dolnomoravského úvalu byla podle archeologických nálezů pevností, zbraní a perků jádrem moci. Leteckou archeologií z dálkově řízených modelů jsme nalezli místo moravního brodu mezi Sudoměřicemi a Rohatcem, tábořitě na obou březích a velký výrobní areál, nacházející se podél toku ústícího do Moravy v Rohatci a pramenícím na vrcholu Náklo.
Vyslovili jsme podezření na monou souvislost velké potřeby dřeva pro desetitisíce elezářských a jiných pecí a vznikem středověké poutě Moravská Sahara. Upřesněný text popisu Svatoplukova Města podporuje podezření na jeho polohu v propasti Nákla. Na střední výspě jsme nali pozůstatky poární destrukce pravděpodobně věovité stavby s bohatým výmazem jíly.
Starobylé legendy o Blaníku, Sitně a Čertoryji, kde se skrývaly vojenské sbory vyráející na obranu země v čase nebezpečí, jsou ve shodě s touto moností.. Nalezli jsme siluetu velké stavby, která by mohla i podle dalích nálezů v okolí být hledaným katedrálním chrámem, skrývajícím Metodějův hrob.
350 ha plocha propasti Nákla mohla skrývat opravdu velké město. Několik pramenů artézské tlakové vody vyvěrající na vrcholu, mohlo město, chráněné přirozeným, 60 m vysokým valem zásobovat vodou i v nepřátelském obleení. Viz
www.wogastisburc.com, www.středověk.cz,
www.Slované.cz aj.
Sedmirohé
Na úpatí Nákla se nachází největí loisko metanu, dnes je ji vytěené. Nazývá se Sedmirohé. Na něm jsou mohylovité pahrbky, vzniklé výrony uhlovodíků. Je jich sedm, od toho má zřejmě lokalita jméno. Tři jsou větí, jejich výka je asi 12 m nad terénem a mají průměr ca 150 m. Ostatní čtyři jsou přiblině poloviční.
Tři největí zanechaly zřejmě také své jméno v místních názvech Rohotří, Tři rohy, Tři kůty, Tři kopce a podobně. Název místa rohů souvisí i s názvy osad Rohatec, Rohov, Rohoník a pod. Zajímavé je, e také Korutanci, zejména v dnení části Slovinska mají horu, hrad i město Rogatec. Ba i název hlavního města římské provincie Noricum na soutoku řeky Moravy a Dunaje se nazývalo Carnutum, co lze vykládat také jako místo rohů (odvozeně i místo rohatého dobytka a jeho těl tj. masa). Pertí kupci označili zřejmě tyto kopce za kultovní pahrbky, na nich uctívali oheň a ukládali popelnice mrtvých. Vzdálenost (půl hodiny chůze) odpovídá archeologickým nálezům pohřebi od sídlitě. Staří Slované se obávali duchů zemřelých. Ti údajně neuměli překonat vodu. Proto byly vdy pohanské mohylníky od sídlitě odděleny vodním tokem. Místo Sedmirohé by svou polohou i tajuplnými výrony uhlovodíků mohlo nejspíe ukrývat kultovní pohřebitě.
O tom, e Velehrad měl své pohřebitě předků, píe roku 1450 římský pape Enea Sylvii ve své Historia Bohemica: Svatoplukův syn, jemu svěřil vládu Arnulf, dal tělo svého otce, krále Svatopluka převézt na Velehrad a uloit do hrobky předků.
Provedli jsme letecký průzkum loiska Sedmirohé. Výsledkem bylo nalezení siluety stavby, která by mohla být takovou rodovou hrobkou. Její rozměr je asi 25 x 20 m a její na západní straně je přistavena lichoběníková konstrukce, která připomíná pohřební kapli. V okolí bylo zřejmě větí mnoství dalích meních objektů, nebo i hrobů. V těchto místech byly ji v minulosti nacházeny hroby. Větinou se vak nezachovaly. Výjimkou je kostra pravděpodobně avarské princezny. Podle tehdejího zvyku měla uměle prodlouenu lebku. Prováděli to stahováním hlavy obinadlem od útlého dětství, kdy jsou jetě lebeční kosti pruné a vzájemně spojené volným vem. Nález bronzové lité plakety boha vína Dionýza, plátované zlatem v těsné blízkosti siluety stavby i hlavice antického sloupu naznačují monou funkci ji v období předcházející Velkou Moravu. V této souvislosti se vtírá i podezření na monost, e četné městské znaky okolních měst i obou biskupství, které si na stolec Metoděje dělaly nárok (Bavorské a Moravské) mají prvek tří, sedmi, nebo jiného počtu rohů (zubů, trnů).

Ostatně i zvlátní příčina vítězství Sáma u Wogastisburcu, kde podle kronikáře vítězství nezískali Slované ani tak statečností, jako bezhlavostí Austrazijců, kteří zanechali stany a vechna zavazadla a bezhlavě uprchli (domnívaje se, e je Dagobert opustil a navrátil se do Nustrie).
V devátém století zapsali ibn Rusta a Gardízí popis cesty na trhy Svatoplukova města. Podle tohoto návodu jsme hledali polohu ústředí moci Velké Moravy. Postupovali jsme podle jejich orientačních bodů od řeky Tisy k Dunaji a Nitře,
Panický útěk soustředěných armád mohla způsobit i nenadálá erupce uhlovodíků. Legenda o svatohostýnském zázraku, při něm byli Moravané zachráněni v obklíčení. Tektonický otřes v pravý čas mohl zvýit vydatnost vodních zdrojů v rokli Nákla a vyděsit obléhající. Dagobert zřejmě prchal první, ostatní se podle kronikáře jen přidali. Ba co více název Wogastisburc je (podle Havlíka nejspíe) slovo sloené z hornoněmeckého WO (předloka u) GASTIS (kultovní místo obětí bohům, Hostýn) BURC, které znamenalo (mezi jiným) město. Svatohostýnská legenda můe mít historické jádro.