Druhá část příběhu o lstivém králi Svatoplukovi.
Karloman obsazuje Moravu
Rostislav je uvězněn, ale Svatoplukovi není dopřáno dlouho se radovat z náhle nabyté moci. Ačkoliv se dá předpokládat, e součástí dohody, kterou uzavřel s Karlomanem asi u v roce 869, byl příslib, e se stane svrchovaným vládcem ve své zemi, rozhodnou se Frankové tuto dohodu poruit. Patrně je k tomu vede nestabilní situace na Moravě, své ale asi sehrává i určitá nedůvěra vůči mladému Svatoplukovi.
Na Moravu s ním proto míří i dvojice říských hrabat, bratři z rodu Vilémovců - Engilschalk I. a Wilhelm II. Hrabě Engilschalk byl a dosud vládcem v Horní Panonii. Za enu má dceru odbojného hraběte Wernera II., jen byl odsouzen za spolky s Rostislavem a poté podněcoval Karlomana ke vzpouře proti otci. Druhý z bratrů, Wilhelm, vládl na dědičném panství v Traungau.
Oba Vilémovci, díky svým dosavadním zkuenostem jistě dobře znalí poměrů, které mezi moravskými Slovany panují, dostali od Karlomana jasný úkol zemi ovládnout a připojit k Říi. Z toho důvodu kadého z nich jmenuje Karloman správcem jedné z částí moravského území. Svatoplukovi svěřuje ten zbytek tedy pouhou třetinu území, na které si mladý dědic rodu Mojmírovců po právu činil nárok. Svatopluk skřípe zuby, pochopil, e Karlomanovi naletěl, ale ví, e teď se nesmí unáhlit. Jeho chvíle určitě jetě přijde.
Vilémovci bez potíí obsazují moravské hrady a umísují na ně své vojenské posádky. Moravtí velmoové jsou situací natolik zaskočeni, e se ani nepokusí o odpor. Netrvá tedy dlouho a minimálně dvě třetiny Rostislavova území jsou okupovány Franky. Ti si mnou ruce konečně dosáhli toho, oč se dlouhá léta marně snaili. Teď jim tato bohatá země leí u nohou a dokonce je to ani nestálo ádné ztráty. Hned se pustí do výběru daní, na své si přijde i bavorská církev. Pasovský biskup Ermanrich obsazuje Metodějovo biskupství svými lidmi a dokonce zde prý pořádá i církevní synody. To jim vak nestačí. Na Karlomanův dvůr putuje i moravský královský poklad. Zdá se, e Moravané jsou jako tupé stádo se změnou svého pastýře smířeni.
Rostislav i Metoděj (v té době rovně uvězněný v Říi) jsou smeteni ze scény. Zbývá vyřeit poslední nepříjemnou záleitost zbavit se Svatopluka. Ale ani to přece není pro protřelé politiky ádný problém. Wilém s Engilschalkem vědí jak na to. Obviní jej u Karlomana ze zrady. Ten okamitě zasáhne a nechá Svatopluka uvěznit.
Svatopluk uvězněn Franky
Východofranská říe, rok 871.
Svatopluk, synovec Rostislavův, byl u Karlomana nařčen ze zločinu nevěrnosti a poslán do vězení. (Fuldské anály k roku 871)
Karloman má situaci zdánlivě pevně v rukou. Rostislav oslepen a za mříemi, Svatopluk rovně v aláři, vyetřován ve věci velezrady. Situace na Moravě klidná. Kdyby se vak Karloman lépe orientoval v meteorologii, moná by to věděl. e ticho za Dunajem bylo tentokrát oním hrozivým klidem před bouří.
Morava, rok 871
Moravané, ijící u po dvě generace nezávisle na okolních státech a navíc v zemi, její politicko-společenská presti a kulturní úroveň za posledních čtyřicet let nebývale vzrostla, se oklepali z počátečního oku. Pochopili, e situace je váná a dospěli k rozhodnutí, e se nemíní Frankům nadále podřizovat. Odpor moravských velmoů posilují i násilnosti, jich se na prostém obyvatelstvu dopoutějí řítí vojáci. Je potřeba pozvednou proti nenáviděným okupantům zbraně. K tomu vak potřebují vůdce a nového vládce. Musí být z rodu Mojmírovců. Zbývá jediný, ikdy jeho boj měl být původně úplně jiný. Alespoň tak mu to říkal jeho učitel Metoděj.
Slované, to jest Moravané, se domnívali, e jejich vévoda zahynul a ustanovili vládcem jakéhosi kněze jménem Slavomíra, příbuzného onoho vévody. Hrozili mi záhubou, nepřijme-li nad nimi vládu. Byl tedy nutností donucen s nimi souhlasit a pokusil se bojovat s Karlomanovými vojevůdci Engilschalkem a Wilhelmem a vypudit je z obsazených měst. Ti vak bojovali proti nepříteli se stejným úsilím a některé z jeho vojska pobili a přiměli ho k útěku. (Fuldské anály k roku 871)
Fuldský kronikář jistě Frankům fandil a byl k jejich vojenským úspěchům více ne shovívavý. Jak jinak si vysvětlit, e právě těmito slovy popsal skutečnost, e Wilhelm z Engilschalkem ztráceli jeden hrad za druhým, jejich vojáci byli vybíjeni a harabata byla nucena stále více se stahovat z dosud ovládaných území. Moravanům znovu narostla křídla, Karlomanovi přibyly dalí vrásky.
Karloman prosí Svatopluka o pomoc
Zaskočen nepříznivým vývojem na Moravě, hledá Karloman způsob, jak se opět stát pánem situace. V bláhové naději na znovuzískání ztracených území si nechá přivést vězně Svatopluka a svěřuje se mu se svým trápením. Má pro něj toti návrh. Kdy mu Svatopluk pomůe dobýt zpět Moravu, vrátí mu uloupené poklady a ustanoví jej do funkce nejvyího správce Moravské marky místo Wilhelma a Engilschalka, kteří jej očividně zklamali.
Svatoplukovi, jen musí být Karlomanovým lehkováným (či neprozřetelným) počínáním docela pobaven (pokud mu to jeho stav vůbec umoňuje), je jasné, e příli na výběr nemá. Je dost chytrý na to, aby věděl, e jediným způsobem, jak se dostat z aláře a uchovat si naději na samostatnou vládu na Moravě, je Karlomanovi kývnout. Vládce Franků netuí, e si zahrává s ohněm.
Svatopluk byl Karlomanem proputěn, nebo nikdo mu nemohl prokázat zločiny, z nich byl obviněn. Poctěn královskými dary, vrátil se do svého království a přiváděl Karlomanovo vojsko, jako by chtěl proti Slavomírovi bojovat: tak toti obmyslně slíbil Karlomanovi, bude-li mu povolen návrat do vlasti. (Fuldské anály k roku 871)
Zatímco se Svatopluk blíí v čele říského vojska k moravské zemské bráně, zraje mu v hlavě odváný plán. Vpřed jej ene mylenka na pomstu. Poté, co překročí hranici, míří důvěrně známou krajinou k Rostislavovu starému městu, v něm je nyní velitelství povstalců. Nedaleko hradu pak vydá vojsku rozkaz vybudovat leení. S pomocí noční tmy a snad i několika podplacených vojáků se nepozorovaně dostane a k hradnímu opevnění. Přesvědčí obránce o svých dobrých úmyslech a poté, co je vputěn dovnitř, seznámí Slavomíra a jeho lidi se svým záměrem. Moravané se musí rozhodnout hned, dříve, ne bude Svatoplukovo zmizení zpozorováno. Není čas příli přemýlet o tom, zda Svatoplukův plán není jen dalí léčkou, jak je vydat nepřátelům. Navíc Svatopluk dovede lidi rychle dostat na svojí stranu. Zazní povel a v hraditi shromáděná armáda se chopí svých zbraní.
A hned s velkým vojskem napadl v táboře Bavory, kteří netuili nic zlého a méně se stráili, a mnoho z nich zajal ivých, kdy téměř vechny ostatní pobil s výjimkou těch, kteří se dříve prozíravě z tábora vzdálili. A vechna radost Noriků z mnoha dřívějích vítězství byla obrácena ve smutek a nářek. (Fuldské anály k roku 871)
Vojsko povstalců v čele se Svatoplukem rychle postupovalo a osvobozovalo dalí obsazená hraditě. Nepřátelé byli nemilosrdně vybíjeni. Uetřeni nebyli ani oba nejvyí správci Wilhelm a Engilschalk.
Svatopluk vládne svobodné Moravě
Zakrátko je Morava znovu svobodná. Svatopluk se opět ujímá vlády, ovem tentokrát nikoli zásluhou Franků, ale výhradně svou vlastní, navíc s obrovskou podporou celé země.
Kdy Karloman uslyel o záhubě svého vojska, nesmírně se vyděsil a nutností přinucen rozkázal shromádit vechny rukojmí, kteří byli v jeho království a vrátit je Svatoplukovi. A sám obdrel zpět stěí jednoho mue, jménem Ratboda, polomrtvého. (Fuldské anály k roku 871)
Karloman proívá skutečně těké chvíle. Nejen, e je okován Svatoplukovou věrolomností a ztrátou velké části svého vojska, ale daleko více jej drtí vlastní selhání. Teď u ví, e Svatopluka hrubě podcenil. Z Moravy, která měla být Říi dojnou krávou je teď iroko daleko nebezpečný predátor.
LITERATURA:
Duan Třetík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. Vydalo nakladatelství Lidové noviny. Praha 2001
Milo olle: Od úsvitu křesanství k sv. Vojtěchu, Praha 1996
Čapka, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1998
Dümmler Ernst: Geschichte des Ostfränkischen Reiches. Verlag von Duncker und Humblot Berlin 1865
Mühlbacher Engelbert: Deutsche Geschichte unter den Karolingern. Phaidon Akademische Verlagsgesellschaft Athenaion
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992
Luděk Galuka: Slované doteky předků. MZM, Brno 2004