Svatoplukova dvojnásobná zrada – 2. část – Karloman obelstěn

Druhá část příběhu o lstivém králi Svatoplukovi.

Karloman obsazuje Moravu

Rostislav je uvězněn, ale Svatoplukovi není dopřáno dlouho se radovat z náhle nabyté moci. Ačkoliv se dá předpokládat, že součástí dohody, kterou uzavřel s Karlomanem asi už v roce 869, byl příslib, že se stane svrchovaným vládcem ve své zemi, rozhodnou se Frankové tuto dohodu porušit. Patrně je k tomu vede nestabilní situace na Moravě, své ale asi sehrává i určitá nedůvěra vůči mladému Svatoplukovi.
Na Moravu s ním proto míří i dvojice říšských hrabat, bratři z rodu Vilémovců - Engilschalk I. a Wilhelm II. Hrabě Engilschalk byl až dosud vládcem v Horní Panonii. Za ženu má dceru odbojného hraběte Wernera II., jenž byl odsouzen za spolky s Rostislavem a poté podněcoval Karlomana ke vzpouře proti otci. Druhý z bratrů, Wilhelm, vládl na dědičném panství v Traungau.
Oba Vilémovci, díky svým dosavadním zkušenostem jistě dobře znalí poměrů, které mezi moravskými Slovany panují, dostali od Karlomana jasný úkol – zemi ovládnout a připojit k Říši. Z toho důvodu každého z nich jmenuje Karloman správcem jedné z částí moravského území. Svatoplukovi svěřuje ten zbytek – tedy pouhou třetinu území, na které si mladý dědic rodu Mojmírovců po právu činil nárok. Svatopluk skřípe zuby, pochopil, že Karlomanovi naletěl, ale ví, že teď se nesmí unáhlit. Jeho chvíle určitě ještě přijde.
Vilémovci bez potíží obsazují moravské hrady a umísťují na ně své vojenské posádky. Moravští velmožové jsou situací natolik zaskočeni, že se ani nepokusí o odpor. Netrvá tedy dlouho a minimálně dvě třetiny Rostislavova území jsou okupovány Franky. Ti si mnou ruce – konečně dosáhli toho, oč se dlouhá léta marně snažili. Teď jim tato bohatá země leží u nohou a dokonce je to ani nestálo žádné ztráty. Hned se pustí do výběru daní, na své si přijde i bavorská církev. Pasovský biskup Ermanrich obsazuje Metodějovo biskupství svými lidmi a dokonce zde prý pořádá i církevní synody. To jim však nestačí. Na Karlomanův dvůr putuje i moravský královský poklad. Zdá se, že Moravané jsou jako tupé stádo se změnou svého pastýře smířeni.
Rostislav i Metoděj (v té době rovněž uvězněný v Říši) jsou smeteni ze scény. Zbývá vyřešit poslední nepříjemnou záležitost – zbavit se Svatopluka. Ale ani to přece není pro protřelé politiky žádný problém. Wilém s Engilschalkem vědí jak na to. Obviní jej u Karlomana ze zrady. Ten okamžitě zasáhne a nechá Svatopluka uvěznit.

Svatopluk uvězněn Franky

Východofranská říše, rok 871.
„Svatopluk, synovec Rostislavův, byl u Karlomana nařčen ze zločinu nevěrnosti a poslán do vězení“. (Fuldské anály k roku 871)
Karloman má situaci zdánlivě pevně v rukou. Rostislav oslepen a za mřížemi, Svatopluk rovněž v žaláři, vyšetřován ve věci velezrady. Situace na Moravě klidná. Kdyby se však Karloman lépe orientoval v meteorologii, možná by to věděl. Že ticho za Dunajem bylo tentokrát oním hrozivým klidem před bouří.

Morava, rok 871
Moravané, žijící už po dvě generace nezávisle na okolních státech a navíc v zemi, jejíž politicko-společenská prestiž a kulturní úroveň za posledních čtyřicet let nebývale vzrostla, se oklepali z počátečního šoku. Pochopili, že situace je vážná a dospěli k rozhodnutí, že se nemíní Frankům nadále podřizovat. Odpor moravských velmožů posilují i násilnosti, jichž se na prostém obyvatelstvu dopouštějí říšští vojáci. Je potřeba pozvednou proti nenáviděným okupantům zbraně. K tomu však potřebují vůdce a nového vládce. Musí být z rodu Mojmírovců. Zbývá jediný, ikdyž jeho boj měl být původně úplně jiný. Alespoň tak mu to říkal jeho učitel Metoděj.
„Slované, to jest Moravané, se domnívali, že jejich vévoda zahynul a ustanovili vládcem jakéhosi kněze jménem Slavomíra, příbuzného onoho vévody. Hrozili mi záhubou, nepřijme-li nad nimi vládu. Byl tedy nutností donucen s nimi souhlasit a pokusil se bojovat s Karlomanovými vojevůdci Engilschalkem a Wilhelmem a vypudit je z obsazených měst. Ti však bojovali proti nepříteli se stejným úsilím a některé z jeho vojska pobili a přiměli ho k útěku.“ (Fuldské anály k roku 871)
Fuldský kronikář jistě Frankům fandil a byl k jejich vojenským „úspěchům“ více než shovívavý. Jak jinak si vysvětlit, že právě těmito slovy popsal skutečnost, že Wilhelm z Engilschalkem ztráceli jeden hrad za druhým, jejich vojáci byli vybíjeni a harabata byla nucena stále více se stahovat z dosud ovládaných území. Moravanům znovu narostla křídla, Karlomanovi přibyly další vrásky.

Karloman prosí Svatopluka o pomoc

Zaskočen nepříznivým vývojem na Moravě, hledá Karloman způsob, jak se opět stát pánem situace. V bláhové naději na znovuzískání ztracených území si nechá přivést vězně Svatopluka a svěřuje se mu se svým trápením. Má pro něj totiž návrh. Když mu Svatopluk pomůže dobýt zpět Moravu, vrátí mu uloupené poklady a ustanoví jej do funkce nejvyššího správce Moravské marky místo Wilhelma a Engilschalka, kteří jej očividně zklamali.
Svatoplukovi, jenž musí být Karlomanovým lehkovážným (či neprozřetelným) počínáním docela pobaven (pokud mu to jeho stav vůbec umožňuje), je jasné, že příliš na výběr nemá. Je dost chytrý na to, aby věděl, že jediným způsobem, jak se dostat z žaláře a uchovat si naději na samostatnou vládu na Moravě, je Karlomanovi kývnout. Vládce Franků netuší, že si zahrává s ohněm.
„Svatopluk byl Karlomanem propuštěn, neboť nikdo mu nemohl prokázat zločiny, z nichž byl obviněn. Poctěn královskými dary, vrátil se do svého království a přiváděl Karlomanovo vojsko, jako by chtěl proti Slavomírovi bojovat: tak totiž obmyslně slíbil Karlomanovi, bude-li mu povolen návrat do vlasti.“ (Fuldské anály k roku 871)
Zatímco se Svatopluk blíží v čele říšského vojska k moravské zemské bráně, zraje mu v hlavě odvážný plán. Vpřed jej žene myšlenka na pomstu. Poté, co překročí hranici, míří důvěrně známou krajinou k „Rostislavovu starému městu“, v němž je nyní velitelství povstalců. Nedaleko hradu pak vydá vojsku rozkaz vybudovat ležení. S pomocí noční tmy a snad i několika podplacených vojáků se nepozorovaně dostane až k hradnímu opevnění. Přesvědčí obránce o svých dobrých úmyslech a poté, co je vpuštěn dovnitř, seznámí Slavomíra a jeho lidi se svým záměrem. Moravané se musí rozhodnout hned, dříve, než bude Svatoplukovo zmizení zpozorováno. Není čas příliš přemýšlet o tom, zda Svatoplukův plán není jen další léčkou, jak je vydat nepřátelům. Navíc Svatopluk dovede lidi rychle dostat na svojí stranu. Zazní povel a v hradišti shromážděná armáda se chopí svých zbraní.
„A hned s velkým vojskem napadl v táboře Bavory, kteří netušili nic zlého a méně se strážili, a mnoho z nich zajal živých, když téměř všechny ostatní pobil s výjimkou těch, kteří se dříve prozíravě z tábora vzdálili. A všechna radost Noriků z mnoha dřívějších vítězství byla obrácena ve smutek a nářek.“ (Fuldské anály k roku 871)
Vojsko povstalců v čele se Svatoplukem rychle postupovalo a osvobozovalo další obsazená hradiště. Nepřátelé byli nemilosrdně vybíjeni. Ušetřeni nebyli ani oba nejvyšší správci – Wilhelm a Engilschalk.

Svatopluk vládne svobodné Moravě
Zakrátko je Morava znovu svobodná. Svatopluk se opět ujímá vlády, ovšem tentokrát nikoli zásluhou Franků, ale výhradně svou vlastní, navíc s obrovskou podporou celé země.
„Když Karloman uslyšel o záhubě svého vojska, nesmírně se vyděsil a nutností přinucen rozkázal shromáždit všechny rukojmí, kteří byli v jeho království a vrátit je Svatoplukovi. A sám obdržel zpět stěží jednoho muže, jménem Ratboda, polomrtvého.“ (Fuldské anály k roku 871) Karloman prožívá skutečně těžké chvíle. Nejen, že je šokován Svatoplukovou věrolomností a ztrátou velké části svého vojska, ale daleko více jej drtí vlastní selhání. Teď už ví, že Svatopluka hrubě podcenil. Z Moravy, která měla být Říši dojnou krávou je teď široko daleko nebezpečný predátor.

LITERATURA:
Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. Vydalo nakladatelství Lidové noviny. Praha 2001
Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu, Praha 1996
Čapka, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1998
Dümmler Ernst: Geschichte des Ostfränkischen Reiches. Verlag von Duncker und Humblot Berlin 1865
Mühlbacher Engelbert: Deutsche Geschichte unter den Karolingern. Phaidon Akademische Verlagsgesellschaft Athenaion
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992
Luděk Galuška: Slované doteky předků. MZM, Brno 2004