Vévoda orleánský, vévoda d’Anjou, vrchní velitel francouzské katolické armády, král polský

A jakkoliv bylo mým prvotním úmyslem vykreslit na těchto stránkách svého dobrého pána Jindřicha III. v jeho přirozenosti a jakým vpravdě byl, a nikoliv takového, jak ho pošpinila hanebná šalba ligistů a guisovců, jejichž nenávistný jed na nebohého krále vylévaný šířil se za jeho života skrze nespočetné pamflety, veršíky a paškvily a běda, i skrze mrzká kázání pronášená dokonce z výšin posvátných kazatelen, z nichž by se měla hlásat toliko pravda boží…(Robert Merle, Vladař na scéně, románová sága Dědictví otců)

Údaje o jeho narodení sa rôznia. Dočítame sa dátumy počínajúc rokom 1252 a rokom 1265 končiac. Podľa záznamov kroník, ktoré neskôr opisujú jeho vzdor voči kráľovi však všetko ukazuje práve na rok 1265. Prečo, k tomu sa dostaneme neskôr.

V roce 1138 umírá polský kníže Boleslav III. Křivoústý, který podobně jako Břetislav I. Český, řešil situaci jednoho knížectví a mnoha možných následníků. Zemi rozdělil mezi své čtyři syny, vrchním knížetem Polska a vládcem měl být nejstarší Piastovec. Tím začíná období rozdrobenosti této středoevropské země. Výsledkem byly nekonečné boje mezi Piastovci o trůn, trvající až do 14. století. Nejstarším členem rodu byl Vladislav, nazývaný díky úspěšnému úsilí nevlastních bratrů Vyhnanec. Zbavený vrchní vlády i svého údělu – Slezska, hledal pomoc u císaře Fridricha I. Marně, restaurace své moci se již nedočkal. O získání Slezska se ale mohli pokusit jeho synové Boleslav Vysoký a Měšek.

V polovině 12. století již bylo jasné, že křižácká panství v Palestině bez pomoci zvenčí nejsou udržitelná …

Skotové podobně jako jiné evropské státy, kde byli obyvatelé a království ve shodě, se považovali za pevně zavedený národ jenž má právo na vlastní existenci na jasně vymezeném území a ztělesňuje tak suverénní národní stát. Toto povědomí nevyjadřuje nic emotivněji než nápis na rubu pečeti vyražené pro ochránce Skotska v roce 1286: "Svatý Ondřej nechť je vůdcem Skotů, svých krajanů."

Tažení Jindřicha Ptáčníka, Tugumirova zrada, bitva u Lončína, bitva na Rekenici.

Síla a moc Štaufů se začala povážlivě hroutit již v posledních letech vlády Fridricha II. A to nejen v dědictvím získaném sicilském království, ale hlavně v Říši, kde se objevila opozice zosobněná protikráli. Po smrti Fridricha (1250) se vlády nad jihem Itálie i v Říši ujal jeho syn Konrád, ovšem brzy zemřel (1254). Po něm byl sicilským králem Fridrichův levoboček Manfred, který zprvu resignoval na korunu římského krále a upevňoval pozici na Sicílii. Později se Manfred postavil do čela stoupenců císařství na severu Itálie a hrozilo, nejen to, že se stane římským králem, ale především, že svými državami obklopí papežský stát.

Zastaralý článek

Boleslavův otec Měšek byl prvním písemně doloženým vládcem Polska. Přijal křest, navázal styky s císařstvím, v boji proti českému knížeti Boleslavu II. získal Malopolsko s Krakovem a Slezsko. Následovníkovi, který ovšem nebyl vůbec jistý, zanechal stabilní státní útvar se zhruba miliónem a čtvrt obyvatel, schopný expanze a dalšího upevnění. Tyto dvě slovní spojení ve zkratce vystihují vládu jeho syna Boleslava budoucími zvaného Chrabrým nebo Velikým.

aneb Vzpoura Bavorů a Švábů proti Konrádovi I.
(Příběh z let 916 – 918)

Smrt velkého Čingischána neznamenala rozpad impéria, ani boje mezi následníky. Mongolské impérium expandovalo dál.

Čingischánův příběh je příběhem člověka který se z okraje společnosti dostal až na samý vrchol. Ačkoliv jeho moc a bohatství byly nezměrné, nikdy nezapomněl kým doopravdy je-kočovníkem ze stepí, který snil o nekonečných stepích a pastvinách pro svá stáda.

Střet na řece Lechu, nebo také lešském poli ukončil dlouholeté sužovaní Evropy Maďary a přinesl tehdejšímu králi Německa Otovi I. obrovskou slávu.

Zastaralý článek

Marco Polo byl prvním evropským cestovatelem v pravém slova smyslu. Podnikl cestu z Benátek až do Číny a napsal o tom cestopis - Million. Jeho pravdivému vyprávění, ale nikdo nevěřil a zemřel jako lhář a snílek.

Zastaralý článek

V polovině 14. století zachvátil Evropu doposud největší mor, nazýval se černá smrt. Za oběť mu padla třetina evropského obyvatelstva.

Zastaralý článek

11. dubna se odehrála klíčová bitva mongolské invaze do střední Evropy. Bitva u Lehnice, která proběhla 2 dny předtím měla důležitost v zabránění pomoci středoevropských států Uhersku. Na řece Slané se střetli agresoři Mongolové s vůdcem Batúem a uherské rytířské vojsko vedené králem Bélou IV.

Zastaralý článek