aktualisovaný článek

Tažení Břetislava I. do Polska v roce 1039, kde získal ostatky sv. Vojtěcha přineslo namísto mocenského posílení českého knížectví jen problémy. Jako první se se svými výhradami ozval papež Benedikt IX. Svatý stolec v Římě mělo uchlácholit poselstvo vedené opaty břevnovského a ostrovského kláštera. Jejich mise proběhla úspěšně, za pomoci výmluvnosti a hlavně peněz dosáhli vcelku mírného trestu, papež rozhodl, že Češi mají vykonat pokání. Kníže proto založil klášter ve Staré Boleslavi. Tím ale komplikace neskončily, nejen církev se cítila polským tažením poškozena.

Stalo se tak před 730 lety, v roce 1278, v „Bitvě na Moravském poli“. Čechy byly tehdy, za vlády krále Přemysla Otakara II., skutečná velmoc.

Od založení biskupství až po současnost modoza модоза

Úvod

O Zlaté bule sicilské (dále „ZBS“) slyšel snad každý školák. Pilnější žáci si – na rozdíl ode mne – zapamatovali letopočet 1212 a jméno krále Přemysla Otakara I.. Šplhouni pak to, že tato listina definitivně potvrdila dědičnost českého královského titulu. Hltouni historické literatury navíc znali všude opakované fráze o tom, jak přišla bula k přídomku „sicilská“, a že tím císař Fridrich II. Štaufský odměnil věrného českého spojence, který jej prosadil na trůn přes odpor vzdorcísaře - welfovce Oty IV. Brunšvického. ZBS pak údajně následně stabilizovala České království. A to, prosím pěkně - jak nám říká i středoškolský dějepis z roku 2001 - za přispění bulou stvrzeného pravidla primogenitury. Dokonce ještě dnes se mnohde opisuje, že ZBS dala českému králi kurfiřtský hlas a funkci říšského arcičíšníka. Ještě starší knihy - k překvapení mnohých – tvrdí, že se k aktu udělení tohoto privilegia sjela do Basileje pomalu celá tehdejší Evropa etc., etc. …

Od založení biskupství po současnost... чико

Seznam vládců (knížat a králů) na našem území do roku 1918.

V současné době již existuje více věrohodných informací o této postavě, která se stala obětí antagonistických vztahů mezi králem českým, Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Jediným jeho „proviněním“ bylo, že jako oddaný úředník obětavě plnil příkazy svého nadřízeného.

Běda ti, česká země - jež nejsi tak obzvláště širá-
poněvadž mnohým pánům jsi poddána, společná všechněm,
kdož jsou mužského rodu a veskrze z panského kmene
zplozeni, dvacet už jest, těch panáčků, čítám- li správně
Kosmova kronika česká

Zápas soluňských věrozvěstů o prosazení slovanského liturgického jazyka, Metodějův boj s bavorskou církví a intriky agenta Wichinga.

Bylo by pošetilé dělit období I. krize seniorátu podle jednotlivých knížat a knížátek. Jednak kronikáři a letopisci nezachytili tolik zpráv k některým vládcům, hlavně toto období (od smrti krále Vratislava do smrti Oty II. Černého v bitvě u Chlumce) by se mělo brát kompaktně. Díky délce textu, musí být rozdělen do několika článků. Dělítkem bude zákeřná smrti ničitele seniorátu - knížete Břetislava, epilog krize bude zahrnut v článku o vládě nejmladšího syna Vratislava, Soběslava I.

14. srpna 1431 byly u Domažlic na hlavu poraženy intervenční sbory 4. křížové výpravy vyhlášené proti nepoddajné kacířské zemi. Papežská kurie dospěla se skřípěním zubů a se sebezapřením k závěru, že s husity bude nutné zahájit jednání. Iniciátor této poslední kruciáty kardinál Cesarini proto svolal s podporou římského krále Zikmunda do Basileje koncil, kde mělo dojít konečně k nějakému narovnání s husity. Jedním z bodů rokování na koncilu bylo i projednání husitského programu, který zastřešovaly čtyři pražské artikuly.

aneb Svatoplukova krutá msta. Příběh z let 871 – 894.
Na obrázku údajná podoba Svatopluka.

Druhá část příběhu o lstivém králi Svatoplukovi.

První část příběhu o největším panovníkovi Velké Moravy, jenž proslul svou proradností a krutostí, ale i chytrostí a válečným uměním.

aneb nahlédnutí do dějin raně středověkých Čech