astn lta zlatho krle Pemysla, st prvn (1261-1265)

Autor: Hana Skekov <(at)>, Tma: Pemyslovci, Vydno dne: 01. 12. 2013

Dsledky bitvy u Kressenbrunu pro stedn Evropu
Spojeneck vojska eskho krle Pemysla Otakara II., tajc i jeho elezn ryte porazilo ve druh esko-uhersk vlce vojenskou koalici krle Bly IV. Tm se vrazn pozmnila politick situaci ve stedn Evrop. Zhodnotit situaci, v n se Pemyslovy zem nachzely po bitv u Kressenbrunu nm pome Vratislav Vanek. Nastalo obdob let edestch, doba nejvtho kulturnho a mrovho rozvoje Pemyslovy e. Pemyslovo panstv vystoupilo ze stnu mocnho uherskho rivala. esk moc v regionu vzrostla i dky pznivmu vvoji dynastickch pomr v echch, kde u dve dolo k vymen bonch vtv vldnoucho rodu, a tak u nedochzelo k bojm o trn v pedchozch dobch zcela bnm. Pipojenm trska se otevel vnitn prostor pro sjednocen zem pemyslovskch a babenberskch, tedy pro vzjemn sbliovn tch, kte pozdji v novovku spolu vytvoili rakouskou monarchii. Vtzstvm esko-nmeckch zbran u Kressenbrunnu se pozvedvala presti e, v jejm guelfskm pojet spoleenstv zem a knat s oligarchickm postavenm kurfit. Naopak model spojen s vysokm hodnocenm role csae byl prozatm minulost. Nmecky mluvc zem byly zajitny ped toky z vchodu, trsk vvodstv vyrvno z rukou uherskho krle a Ptuj pestala bt sdlem kumnsk princezny.

esk politika i pes dosaen vznamnch spch nepozbyla svou realistickou soudnost a crkevn diplomat se rozhodli zskat pro politiku vtznho krle Pemysla i poraenho krle uherskho. Jejich snaha odpovdala rytskm zsadm a esk krl s tmto pozitivn orientovanm stylem souhlasil. Smluvn proto zajistil satkov spznn braniborskch Asknc a Arpdovc (viz dle v textu). Pemysl sm se rozhodl zruit sv manelstv s Marktou Babenberskou a znovu se oenit s princeznou z Blovy krve bu s dcerou Margaretou, nebo vnukou Kunhutou. Markta Babenbersk vzhledem ke svmu ji pokroilmu vku nemohla dt Pemyslovi ddice, proto se krl nejprve pokusil o legitimizaci svch dt, je ml s neznmou pan, snad z nkterho pednho rakouskho rodu (podle kroniky Frantika Praskho s Anekou z Kuenringu). Pape Alexander IV. nejdve v bule vydan 6. a 7. jna piznal legitimnost krlovu nemanelskmu synu Mikulovi i dvma Pemyslovm dcerm, jejich jmno se v listu neuvd, aby nabti a povati mohli vech statk, cti a dstojenstv, kter by cestou prva jim se dostaly. Avak tak ustanovil, e se nemohou stt pny a ddici krlovstv eskho a dne 21. jna vypravil svho sekrete mistra Bernarda de Furconio do ech, aby za ptomnosti krle i eskch pn veejn prohlsil, e stolice apotolsk chtla tomu, aby syn nemanelsk v echch nikdy ddin na trn dosednouti nemohl. Tmto jeho rozhodnutm byl esk krl pinucen k rozvodu, se kterm jeho manelka Markta Babenbersk, a tm zejm trpla, souhlasila. Podle Palackho piznala ped nkolika biskupy, e po smrti svho prvnho manela sloila slib istoty v provincilnm sboru trevrskch dominikn a strvila pak pes rok v kltee. Pape Alexander IV. v kvtnu 1261 zemel, a tak se s Pemyslovmi manelskmi problmy vyrovnal jeho nstupce na papeskm stolci, Urban IV. Pemysl pojal za manelku Kunhutu, protoe Margareta pobvala v dominiknskm kltee sv. Marie na Zajem ostrov v Budapeti, a satek s eskm krlem odmtla. Pape udlil Pemyslovi dispens ke satku, jen se konal 25. jna 1261 v Prepurku a papeem byl schvlen bulou z 20. dubna 1262. 23. prosince 1261 Pemysl i s Kunhutou slavnostn pijeli do Prahy a o dva dny pozdji, v den narozen Krista, byli spolu korunovni od arcibiskupa Mohuskho Wernera v hlavnm kostele sv. Vta.



Ziskem trska ve vtzn bitv u Kressenbrunu se do Pemyslovy moci dostala druh z babenberskch ddiek, Gertruda, kter zde i s dtmi pobvala. Podle Vanka byl Gertrudin pomr k Pemyslov vld veskrze neptelsk a uvd, e jej syn Fridrich Bdensk ped druhou esko-uherskou vlkou radji odeel na dvr prince Kondradina pod ochranu jeho strc, bavorskch vvod (Wittelsbach). Povzme si nyn nco o (i podle kronik) krsnm taufskm princi. (Podrobnj informace naleznete v samostatnm lnku o nm.) Jeho matka Albta byla sestrou zmiovanch bavorskch vvod (Ludvka a Jindicha), jeho otec Konrd IV. kdysi mskm krlem a jeho ddeek Fridrich II. poslednm mskm csaem, Konradin byl tedy svm pvodem pmo peduren k tomu, aby se stal kandidtem ghibellinsk (taufsk) strany na ptho mskho krle. Mezi obma mladmi mui Fridrichem a Konradinem vzniklo ptelstv, kter petrvalo a do jejich spolen smrti, pesto se Fridrich vrtil zpt k eskmu krli, nebo ho po jeho boku nachzme 23. kvtna 1261 v Psku. Podle Vanka Pemysl jako panovnk vychovan v zsadch rytsk a crkevn kultury svj vztah k Fridrichovi i jeho rodin zvldl. Z uvedenho pak Vanek dle vyvozuje, e esk krl spn prosazoval svou politiku vi ostatnm mocnm tohoto svta, bez ohledu na to, zda byli ghibelliny i guelfy - tedy k papesk kurii, princi Konradinovi i jeho strcm a ochrncm, bavorskm vvodm Ludvkovi a Jindichovi, k obma stvajcm mskm krlm Richardovi Cornwallskmu a Alfonsovi Kastilskmu, salcburskmu stolci, stejn jako k severonmeckm i polskm knatm a k litevskm zemm. Na tyto vztahy poslze historicky navazoval jeho syn Vclav II. ve svm konceptu vztah vi Polsku a Uhrm, ale i k Braniborsku a du.

Skutenost, e se soustt tvoen z pemyslovskch a babenberskch zem stalo velmoc, musela nutn zmnit i profil Pemyslovy vnitn politiky. Pro poslen dynamicky se rozvjejc zemsk sprvy bylo nutn doplnit, kvli vzjemn provzanosti pvodnch i nov nabytch zem, psmo mezi Prahou, Olomouc, Brnem, Vdn, trskm Hradcem, Krem a Pskem o dal hradn rezidence a mstsk fundace, jako napklad esk Budjovice nebo Myenec.

Pemysl sice clen vytvel centrln panovnickou moc, obas i proti zjmm zemsk lechty. Zkladem Pemyslovy pozice ale byla zemsk svrchovanost, v n byla sla i slabost jeho politiky, protoe bylo nezbytn uplatovat operativn moc jeho dvora, jeho hlavn oporou byly echy a Morava.

Pouijme pro srovnn vztah mezi vldcem a krlovstvm v sociln pokroilej Anglii. Zde se dodrovn Magny charty libertatum, posilujc zjmy zem, stalo klovm politickm problmem. Tato Velk listina svobod byla v podstat souhrnem zsad, kter svazovaly panovnkovi ruce. Nechtl-li bt krl nazvn tyranem, nesml shnout na statek svch pn, nesml dnho z tchto pn prohlsit psancem a nesml se ani odumelho lna zmocnit bez rozhodnut soudu. Prost nemohl rozhodovat sm a pouze podle svho, by nejlepho vdom a svdom, jako to dlal dosud. Moc Jindicha III. byla pot lechtou omezena jet vce. Na zklad Oxfordskch proviz byl dokonce podzen kontrole lechtickho vboru, kter ml spolurozhodovat o jmenovn ednk a o finannch zleitostech. Akoliv Oxfordsk provize pozdji francouzsk panovnk Ludvk IX. svm rozhodm vrokem zruil, protoe podle nj odporovaly dstojnosti krlovsk moci, i on pokldal za sprvn dodrovat Magnu chartu.

V echch u panovnick moc (se svou veejnou rol a vedenm soudn a sprvn sfry) dvno nemla rysy patriarchlnho despotismu doby knec, ale nebyla jet ani omezovna hrozbou legitimnho odboje. Tedy i velk pansk rody dozrvaly postupn a aktivn, ctidostiv Pemyslova politika si vynucovala nov systmov korekce. Na sklonku Pemyslovy vldy se pak krli jeho politika siln ruky stala osudnou.

Pli mnoho mskch krl
V prvn polovin edestch let mnoz v i zaali kritizovat vldu dvou mskch krl Richarda Cornwallskho a Alfonsa X. Kastilskho, kte se vce zabvali problmy zem, z nich pochzeli, ne problmy e. Josef usta se domnv, e ji, kdy byl Pemysl i s Kunhutou korunovn Wernerem Mohuskm v prosinci 1261, myslel i na csask vnek, ale mohusk arcibiskup pedloil kandidaturu prince Konradina, ktermu bylo tehdy sotva deset let. Pape Urban IV. princovu kandidaturu zavrhl s odkazem na regest svho pedchdce Alexandra IV. Josef usta dle soud, e k tomuto papeovu zkazu dolo z Pemyslova popudu. Podle Vanka bylo u samotn pedloen nvrhu pouhou prestin demonstrac pozice Wittelsbach, by jejich vztahy s Pemyslem byly tou dobou normalizovny. Tak on uvd, e Pemysl ped postupem Wittelsbach (tedy Konradinovou kandidaturou) varoval papee. usta i Vanek zejm pitom vychzej z listu papee Urbana IV. eskmu krli, kter je datovn k 3. ervnu 1262.

Kritiku stavu e povauje Vanek sice za oprvnnou, ale uvd, e volba mladikho prince mskm krlem pro ni nebyla tm sprvnm mrovm eenm, pravdpodobn se tak domnv kvli dlouholetmu neptelstv elnch pedstavitel regionu Konradinovch bavorskch strc a eskho krle. Za tchto okolnost odeel z Pemyslova dvora na Konradinv dvr vvoda Fridrich, podle informac Vdeskch anl ml bt eskm krlem vypovzen. Fridrich si od roku 1259 nrokoval Rakousko a trsko a nyn zaal uvat titulu vvoda rakousk a trsk. Vanek dle uvd, e Pemysl a arcibiskup mohusk vystoupili na podporu Richarda Cornwalskho spolu s trevrskm arcibiskupem, jeho si zskal na svou stranu samotn Richard, kter zavtal do Porn. Jene prv Werner z Eppsteinu, arcibiskup mohusk, kter byl na svj stolec zvolen a roku 1259, a tedy se posledn volby mskho krle neastnil, byl tm, kdo ml stanovit den a msto k nov volb krle, pi n ml bt zvolen mskm krlem princ Konradin. O tomto nvrhu jsme si ji ve ekli a tato skutenost tak plyne z Regest imperii piblin z dubna 1262, i kdy o n vme jen z ji vzpomnanho listu papee Urbana IV. krli Pemyslovi, a tak z ve uvdn papeovy zamtav odpovdi arcibiskupu mohuskmu a listu biskupu z Constanzy. Josef emlika pe pouze o tom, e Pemysl se v lt oteven vyslovil pro krle Richarda. Obrtil se na nj s dost o formln poskytnut svch drav v lno, m si zajistil drbu nejen trska, ale i Rakouska vi monmu zpochybnn sv vldy v tchto zemch. Krl Richard Pemyslovi listinou vydanou 9. srpna 1262 v Cchch zdraznil vznam eskho krlovstv pro i a pojistil mu nejen vlastnictv ddinch zem (ech a Moravy) spolu se vemi jejich lny, ale tak csai a i msk prvem lennm odumel knectv rakousk a trsk, se vemi lny k nim psluejcmi, uprzdnn smrt poslednho Babenberka. Richard ob vvodstv postoupil Pemyslovi a jeho ddicm ku pravmu manstv na asy budouc a vn. Tmito dokumenty se e vrtila ke striktnmu vkladu rakousko-trskho Privilegia minus. Ddick nroky nabyt s rukou Markty se v dokumentu pochopiteln nezdrazovaly. Je mon, e pozdji oba tito akti (Pemysl Otakar II. a Richard Cornwallsk) paradoxn stli u zrodu dalho privilegia minus tentokrt pro esk zem a Pemyslovu dceru Kunhutu, kdy esk krl stle jet neml muskho potomka a ddice. Pemysl a Richard by pak jednali v tto otzce zcela podle momentlnch poteb. Podle Vanka udlen ln upevnilo Pemyslovo postaven vi lecht, biskupm i ve vztahu k obma Babenberkovnm Markt i Gertrud.

Prvn trsk krize
Zastavme se na chvli ve trsku, kde hjil Pemyslovy zjmy zemsk hejtman a marlek eskho krlovstv Vok z Romberka. Pemysl Otakar II. mu udlil v lno hrabstv Raabs s vslovnm odvodnnm jeho urozenosti, nebo pochz od pedk urozench a svobodnch a je schopen dosahovat hodnost hrabcch i vych.

Musel eit sloitou situaci kolem vznikajcho odboje. Dvodem byly revindikan nroky uplatnn krlem Pemyslem na hrad Wildon, jen byl tradinm stediskem velkho vvodskho panstv v blzkosti trskho Hradce (Gratzu). Vedle pvodnho sdla vvody, Wildonu, vznikl hrad Nov Wildon. Tento hrad dren dve Litoldem z Wildonu, postoupil jeho bratr Oldich i s dchody Otovi z Lichtentejna, co potvrdil 25. dubna 1260 prvn Pemyslv trsk hejtman (capitaneus) Jindich z Lichtentejna. Hrady sehrvaly v politickm vvoji hornatho trska mimodnou roli. Tato sdla spolu se svmi posdkami vraznji ne jinde kontrolovala cel dol a bezpenost cest. Ped hrozbou revindikace, kdy pedmtem sporu byl asi vztah mezi pvodnm a novm hradem, chtli velmoov Herant z Wildonu a Oldich z Lichtentejna vyhledat pomoc u Fridricha Bdenskho. Proti nim vak vystoupila skupina v ele s hrabtem Fridrichem Ptujskm a Godfriedem z Mariboru, kte stli v poped za vldy Arpdovc, ale nyn podpoili zemskho hejtmana Voka z Romberka. Vok samozejm hjil ve trsku postoje zempansk, nikoliv lechtick, pesto se snail nijak situaci nevyhrocovat. Podle Vanka pni z Lichtentejna a Wildonu oekvali, e budou za svj podl na Pemyslov vtzstv nad uherskm krlem i pedchoz trskou lechtickou reprezentac patin respektovni. Vok obratn vyuil starch rozpor mezi lechtickmi rody a prosadil svou vli. Snail se vak o soulad s mstn lechtou, jak to vyplv i z jeho vztahu k vvodkyni Gertud, kter mu potvrdila drbu hrabstv Raabs. Gertruda vystupovala jako seniorka vi mnohm pedkm zem, pedvala v lno hrady, udlovala i dal vhody, krom Voka i vznamnmu trsko-korutanskmu velmoi Siegfriedu z Mahrenbergu, jen byl nyn ve slubch korutanskho vvody, nebo zemskmu psai Wittigovi, ani k tomu, s pihldnutm ke smlouvm uzavenm po bitv u Kressenbrunnu, byla oprvnn.

Pekonn krize ve trsku bylo spojeno se zvazkem Gertrudy provdat svou dceru Agnes za korutanskho vvodu Oldicha, ovdovlho po smrti Agnes Mernsk. Ujednn tohoto satku bv spojeno prv s nvtvou Siegfrieda z Mahrenbergu ve Voitsberku. Vanek uvd, e satek bv oznaovn za projev Pemyslova ntlaku, ale mysl si, e mnohem spe pro eskho krle znamenal jist riziko. Ppadn syn, kter by vzeel z tohoto svazku, by si mohl nrokovat vldu ve vech vchodoalpskch vvodstvch.

Po Vokov smrti roku 1262 nastoupil do funkce trskho zemskho hejtmana Bruno ze Schauenburgu, biskup olomouck. Pochzel z hrabcho rodu Schauenburg-Holtnskho, jeho potky byly zce spojeny s dem nmeckch ryt. Jeliko ten byl ve trsku velmi oblben, mla tato skutenost poslit Brunovu presti zde. Brunovy koly v tto neklidn zemi vypotv Vanek, ml vyeit otzku kolem salcburskho arcibiskupstv a harmonizovat politick vztahy s vvodou Oldichem, s nm se znal jet z dob, kdy byl Oldich moravskm udlnkem (knetem znojemskm). Salcburskm arcibiskupem byl toti Oldichv bratr Filip Sponheimsk, kter nepijal vy svcen a arcibiskupstv, kter mu pape Inocenc IV. potvrdil ji roku 1247, zvolna mnil ve svj vazalsk stt. Filipv odprce (rovn) Oldich, dve biskup Sekovsk, podporovan Uhry, ztratil dvru papesk kurie, nebo byl nyn podporovn bavorskm vvodou Jindichem, jen se nachzel v klatb. Frantiek Palack uvd, e arcibiskup Oldich uznal konen nedostatenost svou k vysokmu tomu dstojenstv. Crkev oekvala od Bruna pozitivn vyeen tohoto vleklho problmu, kter se ale prothlo a do podzimu 1265, kdy byl salcburskm arcibiskupem zvolen Piastovec Vladislav.

Souasn s eenm problmu na salcburskm arcibiskupskm stolci pape Urban IV. usiloval o novou kovou vpravu eskho krle do Prus. Pemysl roku 1263 obdrel od patriarchy aquilejskho ehoe ddin nictv patriarchlnho chrmu se vemi k nmu nleejcmi statky a prvy a 17. ervence roku 1264 od papee Urbana IV. prvo ochraovat salcbursk arcibiskupstv. Odstrann problm v alpskch zemch mlo Pemyslovi uvolnit ruce ke kov vprav.

Pemyslova politika souladu a souznn se soustedila na upevnn pozic zskanch v bitv u Kressenbrunnu. Vyvrcholila slavnou svatbou v roce 1264, kdy se pod eskou patronac spojovali do satkov aliance branibort Asknci a uhert Arpdovci. enich Bla Mlad byl synem Bly IV. a jeho krse se obdivovali vichni (i Frantiek Palack), jeho nevsta Kunhuta byla dcerou Oty III. a esk princezny Boeny. Soulad mezi eskm a uherskm krlem byla vyjden i satkem sestry esk krlovny Gryfiny, s knetem lenickm, Lekem ernm z kujavsk linie Piastovc, budoucm vvodou krakovskm. Vanek pe, e pouze esk krl nyn realizoval svoji velkorysou politiku a nikde jinde na skm zem podobn hierarchie vztah nevznikala. Podle Frantika Palackho povst o honosn svatb se roznesla a do dalekch krajin a nebylo panovnka v Evrop, kter by o eskm krli pochyboval, e je nejbohatm, nejtdejm a nejokzalejm pnem vku svho. esk krlovna Kunhuta svatbm ptomna nebyla, protoe oekvala narozen dtte. V lednu 1265 se j narodila dcera, je byla prvnm legitimnm dttem Pemysla Otakara II. Krl Pemysl slavil pendhernou hostinu na oslavu ktu sv prvorozen dcery po dva dny s biskupy a lechtici na krlovskm dvoe na praskm hrad. Krlovskm jmnem Kunhuta po matce i babice ji 2. nora 1265 poktili ti biskupov prask, olomouck a bambersk.

Zmna na papeskm stolci. Neastn smrt Benee ze Cvilna a Oty z Maissova
V noru 1265 se stal novm papeem Kliment IV. Pvodn se jmenoval Guy Foucois a byl arcibiskupem narbonnskm a rdcem francouzskho krle Ludvka IX. Svatho. Kliment IV. se stal politickm partnerem Pemyslovm v dob, kdy byla pozice eskho krle nejpevnj. Byl ochoten podporovat Pemysla pi pekonvn otzky salcburskho arcibiskupstv a chtl jej pitom zskat pro svoji politiku, k jejm prioritm patilo obsazen sicilskho krlovstv rodem Anjou, bon vtv francouzskch Kapetovc. Podle usty se nmet historikov z jeho krok dokonce domnvali, e ml plny vlastn djinnou zkladnu csastv prost rozbti petvoenm Nmecka, Burgundska i Itlie na nkolik ddinch krlovstv, a tm pivsti hodnost, kdysi v kesanstvu nejmocnj, na slepou kolej pln bezmocnosti.

Prv v tto dob dochz u Pemysla k urit zmn, kter pln mn pohled na dosud sympatickho panovnka. Vanek pe, e podobn obrat pijt musel, nebo se mnily nejen dobov podmnky ale i potenciln cle eskho panovnka. Zatmco v padestch letech vystupoval Pemysl skromn jako oblben chrnnec lechty a biskup, nyn zan ztlesovat ambice krlovskho majesttu. Tehdy krl dbt pestal o sv obce, stuje si Dalimilova kronika a podobn aloby podle Vanka zaznvaj i v alpskch zemch. Dopluje, e panovnk musel ovlivovat vvoj sv politiky ve prospch krlovsk moci, neml vak pesn vzory, podle nich by mohl postupovat. Chtl dostavt jednotliv zem v podmnkch velkho sttu, pi kterm se jako organiztoi uplatuj klerici a m욝an, ale bylo nutn pihldnout k narstajcmu vznamu lechtickch domini, na co zapomnl. Zrove dochz k rozchodu Pemysla s nktermi jeho dlouholetmi stoupenci, se svdky jeho potk. Ve svden ad listiny z 21. dubna 1265 ze trskho Hradce chyb Bene ze Cvilna a Ota z Maissova. Oba velmoi byli zateni a uvznni. Sv vzen na hrad Veve u Brna ji neopustili iv. Jejich zaten a smrt bylo nejvt afrou poloviny 60. let 13. stolet. Tito pnov byli obvinni ze zrady, piem podle Dalimila krl Benee uplil v temn vi. Zaten byl tak Benev bratr Milota z Ddic, kter byl vak pozdji proputn. Zjistit motivaci tohoto toku je obtn. Oba pnov stli vrn po Pemyslov boku od potku budovn jeho e. Bene byl jmenovn znojemskm komornkem, v nkterch listinch je uvdn jako purkrab. Vanek si jen st dovede pedstavit monost zrady, kter by spojovala moravskho a rakouskho velmoe v dob Pemyslova vzestupu. Navc, pokud by se jednalo o zradu, byl by rod Beneovic postihnut mnohem vraznji. Msto toho se proputn Milota z Ddic stal porunkem Beneovch dt a byl povovn funkcemi, kde na vrnosti velmi zleelo, patrn v rmci kompenzace za bratrv ivot. Co tedy vedlo Pemysla k Beneov poprav? Vanek uvd, e Bene ze Cvilna v roce 1261 piel o ad podkomoho. Tato funkce byla spojena s msty a s komornmi dchody, take nejsp dolo ke sporu o pjmy. Tak podle Frant. Palackho byly dvodem penze, ale podle nj se Bene dal koupit uherskm krlem Blou IV. Tato hypotza se mi vak jev nepravdpodobnou, nebo vztahy mezi eskm a uherskm krlem byly v t dob stabiln. Pokud esk krl podle Vanka pipustil smrt obou velmo, vyboil tm sice z konvenc rytsk kultury, ale nejednalo se o nastolen despotickho reimu jako spe o prvodn kaz rostouc monarchick moci: Na Pemyslov dvoe nenastala hrzovlda jako v nkterch Shakespearovch historich, princip rytsk ctnosti a spravedlnosti zstal i nadle pstovanm vzorem, ale dvorsk prosted se stvalo m dal tm zvislejm na osob krle a jeho edncch.

Vyeen salcbursk otzky. Zajet Richarda Conwallskho. Zisk Chebska.
V kvtnu 1265 dochz k likvidaci Gertrudina trskho panstv. V jejm bvalm sdelnm mst v Judenburgu pobval tou dobou zemsk hejtman, biskup Bruno. Vvodkyn byla nucena vzdt se zemn moci a spokojit se s rentou. Tm ale Pemysl se svmi protivnky v alpskch zemch jet neskonil. S podporou papee doshl rezignace salcburskho arcibiskupa Oldicha v srpnu 1265. Sprvu salcbursk arcidiecze svil pape do rukou biskupa Bruna. Smrt Oty z Lonsdorfu se uprzdnilo pasovsk biskupstv, v jeho dieczi leelo Rakousko. Na toto msto byl delegovn Piastovec Vladislav, probot vyehradsk a kancl esk, kter byl vzdln na italskch univerzitch. V Pasov dlouho nepobyl, kdy na zklad volby kapituly a nslednho papeskho rozhodnut byl na podzim roku 1265 jmenovn arcibiskupem salcburskm. Na uvolnn biskupsk stolec po nm piel vratislavsk kanovnk mistr Petr.

Do vvoje v i pak neekan zashly dsledky prvn parlamentn revoluce v Anglii. Richard Cornwalsk byl spolen se svm bratrem, anglickm krlem Jindichem III., po porce v bitv u Lewes 14. kvtna 1264 zajat vzbouenmi barony. Ubhlo mnoho dn (vce jak rok), ne Richard znovu nabyl svobodu. Vznikl dojem, e se msk trn uprzdnil, a tak ghibellinsk strana, kter podporovala prince Konradina, optovn navrhla novmu papei jeho zvolen jedinm mskm krlem, podle usty byl nvrh podn falckrabtem roku 1265. To vak pape Kliment IV. zamtl. Vanek poukazuje na rivalitu, je panovala mezi Wittelsbachy a Pemyslem Otakarem II. v rmci e. Pemyslova ctidostiv politika smovala k dal vlce mezi nimi, zatm ale probhaly na obou stranch jen ppravy. V ervenci 1265 pobval Pemysl Otakar II. u eskch Budjovic, kde dolo k zaloen msta. Na podzim krl i biskup Bruno vedli diplomatick jednn jako povenci apotolskho stolce pro pasovsk biskupstv a salcbursk arcibiskupstv ve Freistadtu. Krl pi tomto jednn uzavel 5. listopadu spojeneckou smlouvu s pasovskm biskupem Petrem, kapitulou, ministerily a m욝any. Na jejm zklad mu biskupsk msto otevelo vechny sv hrady i podzen msta.

V Anglii byl 9. z 1265 proputn Richard Cornwallsk z rukou odbojnk. Pemysl mu nabdl dal spoluprci. Upozornil ho na rozchvacovn korunnch majetk v i pod zminkou ochrany Konradinovch prv a akoliv nikoho pmo nejmenoval, myslil tm Wittelsbachy. Do tto doby meme datovat i privilegium zajiujc ddick nroky Pemyslovch dcer, o nm se jako prvn zmiuje Josef usta. Nezachovalo se vak a nen jist, zda vbec existovalo. Pokud ano, bylo nameno proti Konradinovi. List z formulov sbrky vikstv eskho krle naznauje, e krl Richard dal Pemyslovi volnou ruku k ovldnut statk dosud prvoplatn drench taufskm princem. et historikov jeho anexi nepovauj za protiprvn, mlo podle jejich nzoru s echami pirozenou ekonomickou vazbu. Nap. podle Vanka nebylo Chebsko pouhou koist, ale stalo se organizovanou soust struktury eskho sttu. Na Pemyslovu obranu je teba ci, e mu poslouil jako pklad (podle m vak nikoli hodn nsledovn) zpsob dobyt Krlovstv sicilskho Karlem I. z Anjou, za mohutn podpory papee Klimenta IV. Ten Karlovi nabdl sicilskou korunu, Siclie toti byla lnem papeskho stolce. Karel z Anjou byl krlem sicilskm korunovn v m a zavzal se papei k vlce proti dalmu taufovi, stvajcmu sicilskmu krli Manfredovi, nemanelskmu synovi csae Fridricha II., kter se nechal roku 1258 korunovat sicilskm krlem pot, co ohlsil Konradinovu smrt. Porazil jeho vojsko sloen ze saracnskch oddl, nmeckch oldn a italskch spojenc svmi rytskmi sbory v noru 1266 v bitv u Beneventa. Po Karlov vtzstv kurii velmi zleelo na Pemyslov vtzstv nad Wittelsbachy, m by klesly Konradinovy ance na jeho zvolen mskm krlem na minimum, a porka tauf by tm byla dovrena.

Listiny, prameny:
-Jindich ebnek, Sa Dukov, Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, condidit Gustavus Friedrich, Tomi V, Fasciculus primus Pragae MCMLXXIIII (1974), secundus Pragae, MVMLXXXI (1981) tertius Pragae MCMLXXXII (1982)
-Monumenta Germaniae Historica, (http://bsbdmgh.bsb.lrz-muenchen.de/dmgh_new/)
-Johannn Friedrich Bohmer, Regesta imperii VI 1,Die Regesten des Kaiserreich, Verlag der Vagner, Insbruck 1897, (Regesta imperii VI 1 v internetov podob : http://regesta-imperii.adwmainz.de/index.php?id=234)
-Josef Emler, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II., Praha 1929
-Kronika tak eenho Dalimila, Paseka 2005, peloila Marie Krmov, pebsnila Hana Vrbov
-FRB II. a III. V internetov podob: http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=11
-Zbraslavsk kronika, Chronicon Aulae Regiae, peloil, Frantiek Hemansk, vere Rudolf Mertlk, Nakladatelstv Svoboda, Praha 1976
- Urkunden buch des Herzogstumes Steiermark
- Monumenta Historica Ducatus Carinthiae, 5. Band: Die Krntner Geschichtsquellen 1269-1286, Klagenfurt
-Pokraovatel Kosmovi, peklad Karel Hrdina, Svoboda 1974
-Kroniky doby Karla IV., Svododa 1980,
-Lambacher, Oesterreichische interregnum oder Staatsgeschichte der Lander Oesterreich, Wien 1773
- Fontes Rerum Austriacarum, Ostereichische geschichts, Quellen,Zweite Abteilung (II),1, (1849)
- Kodex dyplomatyczny katedry krakowskiej w. Waclava
- Regesten zur schlesischen Geschichte
- Codex diplomaticus Silesiae, siebenter band, Breslau

Literatura:
-Vratislav Vanek, Velk Djiny zem Koruny esk, svazek III., Paseka 2002
-Josef usta, esk djiny II/1 (Soumrak Pemyslovc a jejich ddictv), Praha, Jan Laichter 1938
-Josef usta, Dv knihy eskch djin, Kniha prvn, Posledn Pemyslovci a jejich ddictv, Praha 1926
-Josef emlika, Stolet poslednch Pemyslovc, Panorama, Praha 1986
-Josef emlika, Pemyslovci. Jak ili, vldli, umrali, Nakladatelstv LN 2005
-Josef emlika, Potky ech krlovskch, Promna sttu a spolenosti, Nakladatelstv LN 2002
-Josef emlika, echy doby knec, Nakladatelstv LN 2002
-Jan Klpt, Promna eskch zem ve stedovku, Nakladatelstv LN 2005
-Frantiek Palack, Djiny nroda eskho v echch i v Morav, dl druh, nakladatelstv Adonai s.r.o.
- Frantiek Palack, Djiny nrodu eskho VI., iv dla minulosti svazek 66, Odeon 1973
- Vclav Novotn, esk djiny dlu I. st 4. Rozmach esk moci za Pemysla II. Otakara (1253-1271). Praha, Laichter, 1937
- Thomas Winkelbauer Frst und Frstendiener: Gundaker von Liechtenstein, ein sterreichischer, Oldenbourg,1999
-Karlmann Tangl, Die Grafen von Heunburg: II Abtheilung. Von 1249 1322, Aus dem XXV Bande des von der kais. Akademie der Wisseschaften herausgegeben Archiv fr Kunde sterreichischer Geschichtsquellen besonders abgedruckt), Wien aus de K. K. Hof-und staatsdruckerei, 1860
- Archiv fr sterreichische Geschichte, Volumes 31-32 Od autor: Kaiserlichen akademie der wissenschaften, Vienna 1864,Archiv fr kunde sterreichischer geschichts
- Franz Viktor Spechtler, Barbara Maier, Ich, Ulrich von Liechtenstein, In:Literatur und Politik im Mittelalter: Akten der Akademie Friesach "Stadt und Kultur im Mittelalter", Friesach (Krnten), 2.-6. September 1996, Wieser, 1999
-Christopher Gravett, German Medieval Armies 1000-1300, Men-At-Arms Series 310, Osprey Military;
-Peter Herde, Die Schlacht bei Tagliacozzo. Eine historisch-topographische Studie, in ZBLG 25 (1962)
-Winfried Irgang, Norbert Kersken, Jrgen Warmbrunn, Herder-Institut, 2007 Schlesien im Mittelalter: Siedlung, Kirche, Urkunden; ausgewhlte Aufstze
- Jahrbuch fr Landeskunde von Niedersterreich, Volumes 44-45, Verein fr Landeskunde von Niedersterreich und Wien, 1979
-Elenchus fontium historiae urbanae: Jan Frederik Niermeyer G. Van Herwijnen P. H. D. Leupen C. van de Kieft W. Rausch, Osterreich quem ed. curaverunt G. van Herwijnen... Quam ed. Willibald Katzinger, Band 1;Band 3, Brill 1992

Podobn lnky:
Konradin