Svat pes Guinefort

Autor: Tekla <(at)>, Tma: Duchovn ivot stedovku, Vydno dne: 18. 04. 2010

Kdy v roce 1261 v dominiknskm klteru zemel bratr tpn Bourbonsk, zanechal po sob pojednn o Sedmi darech Ducha svatho. Jeho soust byl i zajmav pbh psa, kter byl po sv muednick smrti prohlen za svatho.

Pes Guinefort (a jeho hrob) se stal po mnoho stolet pedmtem uctvn. Chodili si k nmu pro pomoc nemocn ze irokho okol a zejmna matky slabch a neduivch dt.

Knz tpn Bourbonsk, kter v tto oblasti psobil, se o kultu dozvdl od mstnch en, kdy kzal proti arodjnictv a vyslchal svdky. Nejprve si myslel, e Guinefort je njak svtec, ale kdy zjistil, e jde o psa, byl tm doslova okovn. Jako pedstaviteli stedovk crkve se mu podivn praktiky mstnch kesan vbec nelbily a povaoval je za naprosto neppustn. Proto se rozhodl s tmito psmi povrami a rituly nadobro skoncovat. Pli se mu to ale nezdailo toho, o se v zjmu prav vry snail, nakonec doshl a na potku 20. stolet rozvoj lkask vdy. Kult svatho psa se v oblasti obce Sandrans (nedaleko Lyonu) ve Francii udrel po vce ne sedm dlouhch stolet

Guinefortova muednick smrt
Pbh tohoto psa-chrta je vlastn legendou, dokumentujc smrt svtce. Dominiknsk knz tpn Bourbonsk jej tehdy slyel poprv, a byl jm natolik zaujat, e jej zaznamenal. Jak vak dokld francouzsk historik Jean-Claude Schmitt, autor knihy Svat chrt, podobn vyprvn jsou znma na mnoha jinch mstech svta a v mnoha jinch dobch. Vdy m vak historka o psu-zachrnci podobn zklad.



tpn Bourbonsk ve svm exemplu popisuje, co mu sdlili vesnian: pobl vsi Neuville pr kdysi stval hrad, jeho majitelem byl jaksi ryt. Jeho en se narodil chlapec a kdy byl jet v kojeneckm vku, odeli jednou jeho rodie pry z domu. Kdy se z mstnosti s miminkem v kolbce vzdlila i chva, hldal dt jen rytv pes. V tu chvli vak do mstnosti vlezl obrovsk had a plazil se ke kolbce. Co se dlo dl, l tpn Bourbonsk takto: Kdy to uvidl chrt, kter tam zstal, pustil se za hadem a napadl ho pod kolbkou, piem ji pevrhl a kousal hada, kter se brnil a tak ho kousal. Pes nakonec hada zabil a odhodil daleko od kolbky. Kolbka a rovn zem i psova morda a hlava byly cel zrudl hadovou krv. Zle zzen hadem, drel se u kolbky. Kdy pila chva, pi tomto pohledu myslela, e pes dt seral a velice siln vykikla alem. Kdy to uslyela matka, ihned pibhla, uvidla tot a uvila stejn vci a tak vykikla. Stejn tak ryt, kter pibhl pot, uvil tmu, vytasil me a psa zabil. Pak pistoupili k dtti a nali je zdrav a v podku, jak sladce sp. Hledali vysvtlen a nali hada roztrhanho a zabitho psm kousnm.

Tajemn rituly
Kdy majitel psa poznal, jak hrozn se zmlil, a e nevinnho psa vlastn potrestal za nco, za co ho ml naopak pochvlit, hoce svho inu litoval. Pohbil chrta do studny ped hradn branou a na pamtku tto neastn udlosti nechal kolem jeho hrobu vysadit stromy. Tak se zrodil kultovn les psa Guineforta. O nco pozdji byl hrad dobyt, ale povst o ulechtilm chovn psa se roznesla mezi venkovskm lidem do irokho okol. Chodili k mstu jeho poslednho odpoinku a modlili se k nmu za sv zdrav a za zdrav svch dt. Nedaleko tohoto msta pr ila staena, je je zasvcovala do arodjnch praktik a ritul, kter tu pak spolen provozovali.

Jejich ponn dominiknsk knz mimo jin popisuje slovy: Kdy tam pily, obtovaly sl a jin vci; na kee kolem rozvsily pleny dtte; do strom, kter tam vyrostly, zatloukly heb; nah dt prostrkovaly mezi dvma stromy: matka, kter byla na jedn stran, drela dt a devtkrt je hodila staen, kter byla na druh stran. Vzvnm dmon zapsahaly fauny ijc v lese, aby si vzaly to nemocn a neduiv dt, je, jak kaly, bylo jejich; a aby jim vrtili jejich dt, je odnesli, tlust a tun, zdrav a v podku. Pot tyto matky vraednice sv dt vzaly a poloily nah ke stromu na slmu z kolbky, a ohnm, kter tam pinesly, zaplily po obou stranch hlaviky dv svce mc palec a upevnily je do kmene nad n. Pak se vzdlily, dokud svce nedohoely, aby neslyely vskn a aby dt nevidly. Kdy se matky vrtily k dtti a naly je iv, nesly je do bystr vody blzk eky nazvan Chalaronne, kam je devtkrt ponoily: jestlie to pestlo a nezemelo na mst nebo krtce pot, mlo troby pkn odoln.

Dlouho pevajc kult
Kazatel a inkvizitor tpn Bourbonsk nechal psa exhumovat a hj dal vykcet a split spolu s psmi kostmi. Mstnm lidem pak zakzal na ta msta chodit, pod pohrkou zabaven a rozprodn majetku. Jak u bylo eeno, lid jeho zkaz pli nerespektovali. Jet v roce 1826 (tedy po vce ne pti stoletch od vzniku zkazu) sem podle svdectv mstnho fare smovala proces poutnk. Navc se pr v lese usadil jaksi ebrk, kter tvrdil, e nalezl Guinefortv hrob. Vystavl si tu kapliku z vtv strom a rozmstil do n devn soky, kter mly svtce symbolizovat. Chodily za nm matky neduivch dt a tak lid, kte trpli bahenn horekou (tato nemoc byla v tamn molovit oblasti velmi ast). Svch pot se snaili zbavit mimo jin i tm, e zavzali vtviku stromu a vili, e tam zavzali horeku. Autor knihy Svat chrt se pi archeologickm przkumu tohoto msta sm pesvdil, e matky nosily sv dti do posvtnho hje jet na konci 19. stolet naly se tu zbytky spousty dtskch botiek. Podle psemnch zznam oitch svdk tu tehdy byly dtsk odvy rozven vude po stromech, tisce vtv byly zauzlovan, po zemi byly pohzen mince S potkem 20. stolet, tm, jak se dailo zvldat dtsk nemoci (a tak horenat onemocnn) s pomoc lkask vdy, zaal kult svatho psa Guineforta upadat v zapomnn. Do lesa jet sem tam njak ena pila, ale nebyly to u matky, ale sp babiky nemocnch dt. Pi zevrubnm zkoumn lesa v 70. letech 20. stolet tu u nebyly znmky kultu na prvn pohled patrn.



Chrt a jeho stedovk obraz
Akoli psi obecn byli ve stedovku spe znevaovni, chrt byl cenn (a v mnoha stedovkch pramenech opvovn) jako nejulechtilej a nejelegantnj ze vech, navc byl povaovn za nejrychlejho bce a nejlepho lovce. Proto byl mezi stedovkou lechtou velmi oblben. asto byl jeho obraz nebo socha (napklad na nhrobcch) pouit jako symbol rytskch ctnost a aristokratickho zpsobu ivota.

Vdec a dominiknsk mnich Vincent z Beauvais, ijc ve 13. stolet ve Francii, rozlioval ti druhy ps: loveck psy s dlouhma svislma uima, hldac psy a chrty.

Chrt byl dky svm schopnostem stedovkmu lovci velkm pomocnkem. Dokzal ulovit i velkou a velmi rychlou zv. Proto byl obvykle milkem svho pna, dn podn lechtick sdlo se neobelo bez velmi poetn ps smeky. Nebylo vjimkou, e pedstavitel crkve ve svch kznch moralizovali a bdovali nad tm, e vldcov a lechta radji lov, ne by se modlili, a e maj psi dokonce pstup i do hodovnch sn.



Chrty najdeme i na ndhernch iluminacch stedovkch spis, tkajc se loveckho umn. Asi nejznmj je Kniha o lovu, sepsan na sklonku 14. stolet francouzskm vvodou Gastonem Phoebusem z Foix, poprv vydan roku 1507. Jej autor ml skuten obrovskou loveckou smeku tala 1600 ps! Ti mu nejen pomhali lovit, ale zrove dokazovali, jak byl bohat. Obzvlt chrti byli ve stedovku velmi cenni a asto za n musel majitel zaplatit tunou sumu, aby se jimi mohl pynit.

Jak byl vztah chrta a ryte, dokumentuje i znm esk povst o kozojedskm zvonu. Podle n ml na tvrzi v Kozojedech sdlit ryt, kter se rd oddval sv loveck vni. Mezi jeho psy obzvl᚝ vynikal jeden ulechtil chrt. Ryt jej svil do opatrovn svmu panoi Janovi. Jednou si vyel Jan s chrtem na prochzku do pol, ale pes se pustil za zajcem a ztratil se v lese. Druh den se ryt se svou druinou vydal psa hledat a potkal starou arodjnici. Ta mu nabdla krut obchod chrta mu pr vrt pouze vmnou za panoe Jana (chtla se koupat v jeho krvi, aby omldla). Ryt souhlasil a Jana j vydal, ale pak svho inu litoval. Na dkaz svho pokn nechal v Kozojedech vystavt devn kostelk se zvonem na vice. Sotva vak pr poprv zaal zvon zvonit, rozlhalo se krajem: Jan za chrta dn! Jan za chrta dn! Jak to ryt uslyel, skcel se mrtv k zemi. Zvon pak po dlouhou dobu pipomnal jeho tk zloin.

Text byl publikovn v sle 6/09 asopisu Ps kusy, www.psikusy.cz

Pouit literatura: Schmitt, Jean-Claude. Svat chrt. Guinefort, litel dt ze 13. stolet. 1. vyd. Praha: Academia, 2007.
Wenig, Adolf. esk povsti. Praha: Olympia, 1975.
Kholov, Helena. Historie psho rodu. Praha: Prce, 1987.