Ermesinda - pramti rodu Lucemburk

Autor: Acoma <(at)>, Tma: Lucemburkov, Vydno dne: 28. 10. 2007

Tm pravk potky rodu
Potky lucemburskho rodu sahaj dajn a do 10. stolet, kdy jist Siegfried, syn moselskho hrabte Wigericha, zskal od opata kltera sv. Maximina v Trevru hrad Lucemburk, na kterm se usadil. Siegfried se stal prvnm lucemburskm hrabtem. Jeho potomstvo vymelo po mei v roce 1136 Konrdem II. a lucembursk panstv pelo po ensk linii osobou Ermesindy I., manelky Gottfrieda I., hrabte z Namuru na francouzsk rod namurskch hrabat. Akoli potomci rdi odvozovali pvod rodu od bjn vly Meluzny, vlastn zakladatelkou rodov prosperity rodu byla Ermesinda II., jedin dcera Jindicha IV. Slepho.

Jedin dt bojovnho starce
Bojovn Ermesindin otec Jindich IV. zv. Slep (*1113 - 1196) byl enat celkem tikrt. Z prvnch dvou manelstv se kupodivu dn potomek nenarodil a tet manelstv uzaven roku 1168 s Agnes z Geldern skonilo rozlukou. Po tyech letech neplodnho manelstv byla Agnes pro nedodren smlouvy o vnu poslna zpt k otci, hrabti z Geldern.

Lucembursk erb O panstv strnoucho bezdtnho Jindicha IV. projevil (mezi jinmi supy) eminentn zjem tak csa Fridrich I. Barbarossa. Zjem soused a pbuznch byl umocnn zejmna pot, co Jindich IV. po tk nemoci v zim 1182-1183 zcela oslepl (v pozdjch dobch se v kronikch uvdlo, e pro rod namurskch jsou poruchy zraku typick, tak lze pedpokldat, e o otravu nelo). Ddicem majetku v Namuru a Lucembursku byla stanovena ji v roce 1163 (po smrti Jindichovy druh manelky Laury) mlad sestra Alix (Adelhaid) spolen s manelem, hennegavskm hrabtem Balduinem IV. a synem Balduinem V. Synovec Balduin byl Jindichem roku 1184 znovu potvrzen jako ddic vekerch statk a ln a podailo se mu se s ostatnmi ddici dohodnout po dobrm. Po zaplacen nemal stky csai, zskal Balduin nejen smluvn potvrzen zzen markrabstv namurskho, sahajcho od Lucemburska a po Hennegavsko, ale i pslib poven do stavu skho knete. Hrozc mocensk vzestup ikovnho souseda ovem vydsil kolnskho arcibiskupa, flanderskho hrabte a brabantskho vvodu natolik, e rychle podpoili smen mezi Jindichem IV., kter ji ml na zdech sedm kek a jm zavrenou manelkou Agnes.

V ervenci 1186 se tak narodil jedin Jindichv potomek, dcera, kter byla poktna Ermesinda. Jako dvoulet batole byla Ermesinda zasnoubena s Jindichem II., hrabtem ze Champagne, kter j jako synovec a lenk krle Filipa II. Augusta ml zajistit nslednictv po otci. Ze satku v roce 1189 selo a ji rok pedtm Jindich IV. znovu uznal Balduina V. jako svho ddice, pevedl na nj sprvu Namuru, co mu ovem nebrnilo, aby s nm nezaal tm okamit vlit. Po zruenm zasnouben s hrabtem ze Champagne byla Ermesinda otcem zasnoubena jet tho roku (1189) s dvakrt ovdovlm hrabtem Theobaldem I. z Baru.

V z 1190 msk krl Jindich VI. taufsk spojil hrabstv Namur, Laroche a Durbuy v markrabstv namursk a udlil je v lno Balduinovi V. Lucembursko se soust markrabstv nestalo. V ervenci 1194 chtl osmdestilet Jindich IV. zskat zpt otcovsk ddictv v bitv u Noviale-sur-Mehaigne, ale byl Balduinem V. drtiv poraen. Oba protagonist vleklho sporu zemeli pr msc po sob. Balduin V. v prosinci 1195 a Jindich IV. Slep v srpnu 1196 (stejn rok jako jeho o mnoho let mlad ena Agnes).

Dtsk ddika
Zhruba desetilet Ermesinda se tak sice stala lucemburskou hrabnkou, ale jen podle jmna. Hrabstv Lucemburk, Laroche a Durbuy spadla do klna skho sprvce Filipa vbskho, kter je zabavil pro svho bratra Otu Burgundskho. Namur ml pipadnout hennegavskm hrabatm. O rok pozdji (v roce 1197) se jedenctilet osiel Ermesinda poprv provdala. Manelem se stal dlouholet plnovan snoubenec Theobald I. z Baru, kter se ihned po uzaven satku pustil s mnoha svmi pvrenci do boje o Ermesindino ddictv. Byl spn. Ota Burgundsk bez jakhokoli odporu jet tho roku prodal sv nov propjen hrabstv a Balduin VI. Hennegavsk, syn Balduina V., v ervenci 1199 souhlasil s vrcenm namurskho zemi na pravm behu Maasy pravdpodobn za pslib Theobaldova spojenectv proti novmu mskmu krli Filipovi vbskmu. V listopadu 1200 potvrdila vechny uzaven dohody i mlad hrabnka Ermesinda a upevnn vldy lucemburskho hrabcho rodu nestlo zcela nic v cest.

Theobald ovem 12.nora 1214 zemel . Za doby trvn manelstv se Theobaldovi a Ermesind narodilo nkolik dt. Zejm jedin syn Rainald zemel jako dt, znm je dcera Albta Isabella.

Ermesinda se jet tho roku npadn rychle (mon z obavy ped dalm zasahovnm do ddickch nrok) provdala za taufskho stoupence, markrabte Walrama III. z Arlonu. Svou dceru Albtu Isabellu dokonce roku 1218 provdala za Walramova syna, Walrama z Montjoie. Lucembursko bylo Ermesindinm satkem znovu sloueno s Durbuy a Laroche. Roku 1221 Walram III. zskal po otci vvodstv limbursk a spn zskval nov vazaly a do sv smrti. Nepodailo se mu zskat st namurskho hrabstv na levm behu Maasy (nespn dobvn probhlo v letech 1214 a 1216) a po dvanctiletm manelstv Walram roku 1226 zemel. Z Ermesindy byla ve tyiceti letech opt vdova.

Z druhho Ermesindina manelstv pochzeli mimo dcery i mal synci Jindich a Walram.

Regentka Ermesinda
Nslednk Jindich V. byl ptilet a Ermesinda se tak stala regentkou a do roku 1237, kdy byl Jindich prohlen zletilm (ve skutenosti vldla i pot). Na potku mla Ermesinda zstupce a poradce pro vojensk zleitosti. Nebyl jm nikdo jin ne jej nevlastn syn a zrove ze Walram z Montjoie. Nominln vykonval ad mamburna.

Ermesindina vlda byla zaloen na promylen dynastick a lenn politice a snaze urovnat veker spory a neshody mrovou cestou. Dopla tak svm zemm dlouh obdob klidu a mru. Podailo se j zmrnit pansk tenice, postupn dolo k rozmachu mst a obchodu, k zakldn klter jako stedisek vzdlanosti a kulturnho ruchu. Osvcen hrabnka zdila u svho dvora radu lechtickch zstupc jako svj poradn sbor a tak rytsk soud. Ddin ady nahradila sesaditelnmi hrabcmi ednky, zmrn podporovala integraci lechty a mst a provzn ctidostiv lechty s lucemburskou dynasti. Svho syna a ddice Jindicha V. zvanho Le Blond oenila s Marktou z Baru, vnukou svho prvnho manela Theobalda z jeho druhho manelstv. Hrabstv Durbuy mlo pipadnout mladmu synovi Gerhardovi.

Skuten pramti lucemburskho rodu Ermesinda Lucembursk zemela 13. nora 1247 a byla pohbena v krypt v cistercickm opatstv Clairefontaine, kter sama zaloila jako rodov klter lucemburskch hrabat. Svou ivotn drhou potvrdila znm pslov, e star rodie maj dti bu postien nebo velmi chytr (pokud ovem nezpochybnme otcovstv Jindicha IV. Slepho). V Ermesindin ppad natst platila varianta druh. Oba Ermesindini manel byli dob uitel a ona sama byla pilnou a dobrou akou ve vdn discipln zvanvldnut.

Obrzky:
Meluzina nad Lusignanem z Hodinek...
Lucembursk erb
Ermesinda vitr

Pouit literatura:
Hoensch K. Jrg: Lucemburkov. Pozdn stedovk dynastie celoevropskho vznamu 1308-1437, Argo, Praha 2003
Spvek Ji: Jan Lucembursk a jeho doba 1296 1346, Nakladatelstv Svoboda, Praha 1994
Spvek Ji: Krl diplomat (Jan Lucembursk 1296 1346), Panorama, Praha 1982
Vlek Emanuel: et krlov I., Vesmr, Praha 1993