Tomáš Edel: Příběh johanitského komtura řečeného Dalimil

Autor: Jan Škvrňák <jan.skvrnak(at)gmail.com>, Téma: Středověk dnes, Vydáno dne: 21. 06. 2006

aneb Kapitola z českých dějin. Knihu vydalo ISV nakladatelství v Praze roku 2000. Několik následujících řádků se ji pokusí stručně shrnout a zhodnotit.

Namísto úvodu autor na začátek své knihy řadí názory české historiografie na Dalimila a jeho kroniku od 18. století až po dnešek. V následujících kapitolách hledá podle indicií v kronice nejprve společenskou skupinu tak řečeného Dalimila. Dle mého soudu je začátek mírně chaotický, bez pevně stanoveného cíle. Jmenovitě se jedná o kapitoly Johanitský řád, Řeholní řády. Na dalších stranách PhDr. Tomáš Edel již tak rozpačitý není, cílevědomě opírajíc se o politickou situaci v Českém království a okolí, které konfrontuje s textem Kroniky tak řečeného Dalimila , vykresluje osobu kronikáře a poslání kroniky společně s jejími osudy. Naznačuje spojení kronikáře s prostředím biskupa Jana IV. z Dražic (kapitoly Pražské biskupství a Biskupský chrám a kapitula), stejně jako spolupráci s představitely severočeské šlechty - Jindřichem z Lipé. Z této oblasti autor, syn nižšího šlechtice pocházel (kapitola Česká šlechta). Předtím, než se čtenář dozví životní osudy a hlavně jméno tak řečeného Dalimila, přečte si v kapitole Kvaterny a Veršované letopisy jeden z posledních důkazů, tedy další literární díla autora Dalimilovy kroniky, které sám sepsal. Čerpal z nich při sepisování politického pamfletu oslavujícího českou šlechtu, v našich dobách známého jako Dalimilovu kroniku. Mezi posledními kapitolami, pojmenovanými podle závěrů bádání pana Edela, jsou vloženy kapitoly Přibyslava a svatá Zdislava, druhý se nazývá Oldřich Zajíc z Valdeka, věnuje se kultu dvou svatých žen a osobou šlechtice - literáta.
Celá kniha je bohatě doplněna spoustou černobílých i nepřímo souvisejících obrázku, téměř na každé druhé straně. Ač jde o fundované historické dílo, autor na 163 stranách textu nemá tolik poznámek (pramenů), prameny celkově shrnuje za samotným textem. Ač je to fundované historické dílo, dá se přečíst velmi svižně a rychle. Nejvíc bych ocenil styl pátrání a dokazování Dalimila, nejméně úvod knihy.