Magna carta libertatum

Jan Škvrňák
Velká listina svobod, přijatá králem Janem I. Bezzemkem nedlouho po prohrané bitvě u Bouvines, stojí na počátku anglického parlamentu. Zde je její překlad (i s pozdějšími doplňky krále):

Jan, z Boží milosti král Anglie, pán Irska, vévoda normandský a akvitánský, hrabě z Anjou.

Arcibiskupům, biskupům, opatům, pánům, baronům, justiciářům, lesníkům, správcům, ministeriálům a všem jejich bailivům a věrným, pozdravení.

Dáváme před Bohem, pro spasení naší duše a spasení duší našich předků a dědiců, ke slávě Boží, velebení svaté církve a lepší uspořádání našeho království, na radu našich ctěných otců, Štěpána, arcibiskupa v Canterbury, primase celé Anglie a kardinála svaté římské církve, Jindřicha arcibiskupa v Dublinu, Williama z Londýna, Petera z Winchestru, Jocelyna z Bath a Glastonbury, Hugha z Lincolnu, Waltera z Worchesteru, Williama z Coventry a Benedikta z Rochesteru, biskupů, mistra Pandulfa, subdiakona a člena dvora pana papeže, bratra Aymerica, mistra řádu Templářů v Anglii a vznešených mužů Williama Marshala hraběte z Pembroke, Williama hraběte z Warenne, Williama hraběte z Arundel, Alana Gallowaye konstábla Skotska, Warina syna Gerolda, Petera syna Herberta, Huberta de Burgh, senešala Poitou, Hugha de Neville, Matthewa syna Herberta, Thomase Basseta, Alana Basseta, Philipa de Aubeney, Roberta z Ropsley, Johna Marshala, Johna syna Hugna a dalších, nám věrných.

1) Na prvním místě připusťme Bohu, a touto nynější listinou potvrzujeme pro nás a naše dědice navždy, že anglická církev musí být svobodná a musí mít svá práva v plné míře a svoje svobody nedotčené, a je naší vůlí, aby to tudíž bylo pozorovatelné, jak je zřejmé z této skutečnosti, než spory mezi námi a našimi barony začaly. My ochotně a spontánně udělili a naší listinou potvrdili svobody voleb – tato práva považuji za největší nutnost a důležitost anglické církve a obdržené potvrzení toho od pana papeže Inocenta (III.), které my zachováváme a my si přejeme, aby naši dědici zachovávali, to v dobré víře na věky potvrzujeme všem svobodným mužům našeho království, nám samotným a našim dědicům. Všechny svobody napsané níže, jsou dány a drženy jimi a jejich potomky, námi a našimi potomky.

2) Jestliže nějaký z našich hrabat nebo baronů nebo jiných našich služebníků, jako velitel v rytířské službě, zemře a jeho smrtí jeho dědic bude plnoletý a dlužen vojenské služby, on musí ze svého dědictví vyplatit starou službu, jmenovitě dědicové hraběte £100 za každého hraběcího barona, dědicové barona £100 za barona, dědicové rytíře 100s, nanejvýš za rytířský plat. A kdo dluží méně musí dát méně podle starodávné držby lén.

3) Jestliže dědic nebo nějaký podobný bude neplnoletý a svěřenec, on získá svoje dědictví v okamžiku, kdy se stane plnoletým, bez vyplacení služby a bez konce.

4) Strážci země, jako dědici, kteří nejsou plnoletí, mohou si vzít část země ze svého dědictví, ne však více, než nezbytné výnosy. Přiměřené běžné odměny a přiměřené služby, a to bez škodách na lidech a zboží; a jestli my odevzdáme opatrovnictví nad zemí nebo něčím podobným šerifovi nebo někomu dalšímu, on je nám odpovědný za odměny. A pokud on bude ničit to, co je mu přiděleno do opatrovnictví, my zaplatíme kompenzaci za něj a země bude propůjčena dvěma spravedlivým a rozvážným mužům toho léna, kteří budou odpovědní za náhrady nám nebo tomu, koho jim přidělíme. A když my dáme nebo prodáme opatrovnictví nad tou zemí a on dopustí zničení přiděleného, ztratí opatrovnictví, a to bude přiděleno dvěma spravedlivým a rozvážným mužům z toho léna, kteří budou podobně odpovědni nám, jak je výše řečeno.

5) Kromě toho, po celou dobu opatrovnictví, strážce musí držet opravené domy, parky, hájemství, rybníky, mlýny a ostatní věci náležící k zemi, kromě náhrad, a musí navrátit dědici, když se stane plnoletým, jeho zemi plně zásobenou, s pluhy a s majetkem hospodářství podle toho, co rolnická sezóna vyžaduje a důvodné náhrady si může nechat.

6) Dědicové se mohou oženit bez hany, ještě před svatbou musí být sjednáno nejbližšími pokrevními příbuznými oznámení dědiců.

7) Vdova může užívat svého věna a dědictví okamžitě a bez obtíží po smrti svého manžela, nebude platit nic ze svého věna nebo jejího vdovského podílu drženého v den smrti jejího manžela a ona zůstane v domě svého manžela 40 dní po jeho smrti; během té doby jí bude připsán její vdovský podíl.

8) Žádná vdova nesmí být přinucena k sňatku tak dlouho, dokud chce žít bez manžela, bude jí zajištěna možnost nevdat se bez našeho souhlasu, pokud je v našem držení, nebo bez souhlasu jejího pána, který ji drží, pokud patří dalšímu.

9) Ani my, ani naši bailivové neuchvátí za žádný dluh, žádnou zemi nebo rentu, tak dlouho, dokud statky dlužníka jsou schopné splácet dluh, ani toho, kdo se zaručil za dlužníka zástavou na tak dlouho, dokud hlavní dlužník je mu schopen platit dluh, a pokud je hlavní dlužník neschopný platit dluh, nemá prostředky k platbě, potom může záruky vypovědět za dluh, a oni mohou, pokud chtějí, mít země a renty dlužníka až do té doby, než nenahradí dluh, který mu měli zaplatit, pokud nemůže ukázat, že hlavní dlužník nevyplatil svoji pohledávku ve věci řečených záruk.

10) Pokud si někdo půjčí od Židů jakoukoli sumu, velkou či malou a zemře předtím, než je zaplacena, dluh nebude důležitý tak dlouho, dokud je dědic neplnoletý, nebo kdokoli ho drží, nebo jestli dluh padne do našich rukou, my nebudeme dělat nic, vyjma hlavního zmíněného v záruce.

11) A jestliže zemře někdo zadlužený u Židů, jeho žena bude mít svůj vdovský podíl a nezaplatí nic z dluhu a jestliže mrtvý muž opustí nezletilé děti, oni budou mít poskytnuto nezbytné zabezpečení z majetku zesnulého a dluh bude vyplacen zůstatkem, rezervovaným, nicméně, službou patřící pánu země; dluhy jiným než Židům budou řešeny stejně.

12) Žádná rytířská daň nebo jiná rytířská služba nebude uložena v našem království bez běžného sněmu našeho království, vyjma výkupného naší osoby, pro pasování našeho nejstaršího syna rytířem a pro svatbu naší nejstarší dcery, jen pro tyto důvody pomoc může být vybírána. Stejně se budou řešit pomoci z Londýna.

13) A město Londýn bude mít všechna starobylá práva a zvyklosti jak na zemi, tak na vodě. Nadto my chceme a udělujeme všem ostatním městům, hradům, vesnicím a přístavům všechny jejich svobody a zvyklosti.

14) A opatření běžného sněmu království ohledně zhodnocení pomoci (vyjma tří případů výše řečených) nebo rytířské daně, my budeme mít důvod k svolání arcibiskupů, biskupů, opatů, hrabat a větších baronů, individuálně našimi dopisy — a, v dodatku, my svoláme obyčejně přes naše šerify a bailivy k danému datu, jmenovitě, po uplynutí posledních 40 dní a na určené místo, a ve svolávacích dopisech my osvětlíme důvody pro svolání. A když svolání proběhne, záležitost postoupí k určenému dni, shodně se sněmem těch přítomných, skrz listy mají přijít ti, kdo byli pozváni.

15) My nevydáme v budoucnu žádné právo k vzetí služby od svobodného muže, vyjma pro výkupné jeho osoby, pro pasování jeho nejstaršího syna rytířem a pro svatbu nejstarší dcery, a pro tyto jenom důvodné pomoci může být vybrána.

16) Nikdo nebude donucen dělat větší službu za rytířskou gáži nebo za žádné jiné svobodné držení, než je odměna za to.

17) Prostí lidé nebudou následovat náš dvůr, ale zůstanou na určeném místě.

18) Zjištění odnětí držby, smrti potomka, úplné žaloby, nebude oznámeno jinde než v krajích jimž náleží, a to tímto způsobem – my, nebo, pokud my budeme mimo oblast, náš vrchní justiciář, pošle do každého kraje 4x do roka dva soudce, kteří spolu se 4 rytíři z každého kraje, mohou vynést verdikt v kraji v den a v místě konání sněmu kraje.

19) A jestliže rozsudek nemůže být proveden v den konání krajského sněmu, tam musejí zůstat stejně jako mnoho rytířů a svobodných držitelů, kteří jsou tehdy na krajském sněmu toho dne, jak je nezbytné pro vynesení rozsudku podle významu vyřešení záležitosti.

20) Svobodný muž nemůže být potrestán za lehký přečin, za velký přečin může být potrestán v souladu s jeho váhou. Tak zachrání živobytí a kupec stejně zachrání svůj kapitál, nevolník může být potrestán stejně, zachrání své prostředky k žití – jestliže se jim dostane naše milost: nikomu z výše řečených trest nesmí být uložen, kromě případu přísahy dobrých mužů ze sousedství.

21) Hrabata a baroni nesmějí být potrestáni od nikoho jiného kromě jejich peerů, a jen podle stupně jejich přečinu.

21) Hrabata a baroni nesmějí být potrestáni od nikoho jiného kromě jejich peerů, a jen podle stupně jejich přečinu.

22) Žádný klerik nesmí být potrestán v respektu k jeho světskému postavení, vyjma po způsobu dříve řečeném, v souladu s jeho církevním beneficiem.

23) Žádná vesnice nebo jedinec nebude přinucen k stavbě mostu na říčních březích, vyjma těch, kteří jsou odedávna s tím svázaní.

24) Žádný šerif, konstábl, koroner nebo jiný z našich bailivů, nebude moci být potěšen držením naší koruny.

25) Všechna hrabství, setniny, wapentakii a trethingy budou na starých rentách bez přidané platby, vyjma našeho vlastního panství.

26) Jestliže někdo, držící od nás světské léno, zemře a náš šerif nebo bailiv ukáže nám dopisy zjevné pobídky dluhu, který zesnulý dlužil nám, bude legální pro našeho šerifa nebo bailiva získat a udělat seznam movitostí zesnulého nalezených na světském lénu hodnoty dluhu pod dohledem spravedlivých mužů. Nic z movitostí nebude vyjmuto až do chvíle, kdy nám bude splacen dluh úplně a zbytek bude odstoupen exekutorům k provedení vůle zesnulého. A jestliže nic nám nedlužil, všechny movitosti nám připadnou po zesnulém, zachovávajíc jeho ženě a dětem jejich důvodný podíl.

27) Jestliže svobodný muž zemře bez sepsání poslední vůle, jeho majetky budou předány jeho nejbližším příbuzným a přátelům pod dohledem církve, splácející každý dluh, který dlužil zesnulý.

28) Žádný konstábl nebo jiný bailiv náš nevezme něčí obilí nebo jiné majetky, pokud onen zaplatí na místě v hotovosti nebo může odložit platbu dohodou s prodávajícím.

29) Žádný konstábl nebude nutit rytíře k darování peněz namísto hradní stráže pokud chce stráž vykonávat sám nebo skrz jiného dobrého člověka, jestliže pro nějaký dobrý důvod to nemůže dělat sám a pokud ho můžeme vést nebo poslat na vojenskou službu, on bude osvobozen ze stráže, protože je už ve službě.

30) Žádný šerif nebo bailiv náš nebo kdokoli další nemůže vzít koně nebo vozík od nějakého svobodného muže pro přepravu bez dohody se svobodným člověkem.

31) Ani my ani naši bailivové nevezmou pro hrady nebo jinou naši práci, dřevo, které není naše, vyjma dohody s tím, čí to dřevo je.

32) My nebudeme držet více než rok a den země usvědčené ze zrady, pak budou země předány pánům lén.

33) Od nynějška všechny rybí zábrany budou odstraněny od Temže a Medway přes celou Anglii, vyjma těch, které jsou podél pobřeží.

34) Žaloba zvaná Praecipe nebude v budoucnu brána nikým v úvahu, jehož pomocí může nějakou držbu ztratit svobodný muž při soudu.

35) Nechť je jedna míra pro víno po celém našem království, jedna míra pro pivo, jedna míra pro obilí, jmenovitě „Londýnská čtvrtka" a jedna šířka pro látky, které jsou barveny červenohnědě nebo „halberget", jmenovitě dva lokty s okraji. Nechť je to stejné s váhami jako mírami.

36) Nic nesmí být dáno nebo vzato z života nebo údů v budoucnosti pro obžalobu z inkvisice. Místo toho bude udělena volnost obvinění a ne odmítnutí.

37) Jestliže někdo má od nás propachtovaný statek, jako sokagium nebo burgagium a drží další zemi za rytířské služby, my nebudeme chtít, z důvodů propachtovaného statku, sokagium nebo burgagium, mít opatrovnictví nad jeho dědicem nebo zemí nebo jiným lénem, ani nebudeme mít péči o propachtovaný statek, sokagium, burgagium, ledaže by propachtovaný statek dlužil rytířskou službu. My nebudeme mít v opatrovnictví dědice, ani zemi, kterou drží další za rytířskou službu z důvodu drobného seržantství, které on drží nám za službu převedenou nám noži nebo šípy nebo podobnými.

38) Žádný bailiv nemůže v budoucnosti vzít nikoho k soudu na základě svého nařčení, bez věrohodných svědků pro tento úmysl.

39) Žádný svobodný muž nemůže být potrestán, uvězněn, zbaven majetku, prohlášen psancem, vyhnán ze země nebo jinak pronásledován, nikdo ho nemůže napadnout nebo poslat někoho k napadnutí jeho, vyjma spravedlivého rozsudku jeho peerů nebo práva země.

40) Nikomu neprodáme, nikomu neodmítneme nebo neodložíme právo a justici.

41) Všichni kupci mohou odejít a přijít do Anglie jistě a bezpěčně a zůstat a cestovat celou Anglií, jak po zemi, tak po vodě, pro kupování a prodávání starými a pravými svobodami proti clům, vyjma období války a jestli je jejich země s námi ve válce. A jestliže oni přijdou do naší země na začátku války, oni budou přijati bez zranění na jejich osobách a zboží, až my nebo náš vrchní sudí budeme vědět, jak s kupci v naší zemi zacházet, kteří se objeví v zemi ve válce s námi, když válka skončí a jestliže zde bude bezpečno, ostatní mohou zůstat bezpečně v naší zemi.

42) Bude spravedlnost v budoucnosti pro každého, bez předsudků očekávané věrnosti nám, kdo chce opustit naše království a vrátit se bezpečně po zemi i vodě, bezpečně v obecném zájmu, za krátkou dobu během války – vyjma uvězněných nebo psanců v souladu se zákony království a rodáků země, která je s námi ve válce a kupců (se kterými je zacházeno jak bylo řečeno výše)

43) Jestliže někdo, kdo drží nějakou odůmrť jako čest ve Wallingfortdu, Nottinghamu, Boulogne, Lancasteru nebo jinou odúmrť, která je v našich rukou a baroni zemřou, jeho dědic nedá další pomoc a neudělá jinou službu nám, než by se stal baronem, jestliže baronství bude v baronových rukou a on je bude držet za stejných podmínek, jako by je držel baron.

44) Muži, kteří žijí mimo les, nepotřebují od nynějška přijít před naše soudce lesa na hlavní výzvu, jestliže oni nejsou stíháni soudně nebo jsou záruky za nějakou osobu nebo osoby, které jsou připojené k lesním přečinům.

45) Nebudeme jmenovat soudce, konstábly, šerify nebo bailivy jinak podle známého práva království a míníme to dobře sledovat.

46) Všichni baroni, kteří objeví opatství, která mají výsady od králů Anglie nebo starobylá léna, musejí je ochránit během interregna, jak oni mohou.

47) Všechny lesy, které jsou lesy v našem čase, budou okamžitě odlesněny, a tak bude uděláno i s říčními břehy, které budou chráněny námi v našem čase.

48) Špatné zvyklosti spojené s lesy a bažantnicemi, lesníky a lovčími, šerify a jejich úředníky, říčními břehy a jejich správci, budou okamžitě vyšetřovány v každém kraji 12 přísahajícími rytíři toho kraje, kteří jsou vybráni jako dobří muži toho kraje. Během 40 dní po dokončení vyšetřování s tím bude naprosto skoncováno a nikdy to již nebude nastoleno, postaráme se my, nebo náš sudí, pokud nebudeme v Anglii, když to bude vědět první.

49) My okamžitě vrátíme všechny zajatce a výsady dané nám anglickými muži, jako záruku pro mír nebo věrnou službu.

50) My odstraníme kompletně z úřadů příbuzné Gerarda de Athee a v budoucnosti nebudou mít žádný úřad v Anglii, jmenovitě Engelarda de Cigogne, Petera a Guye a Andrewa de Chanceaux, Guye de Cigogne, Geoffreye de Martigny a jeho bratry, Philipa Marc a jeho bratry a jeho synovce Geoffreye a všechny jejich následovníky.

51) Až bude mír nastolen, odstraníme z království všechny cizí rytíře, střelce z kuší, seržanty a kupce, kteří přišli s koňmi a zbraněmi k újmě království.

52) Jestliže někomu bude odňata držba nebo bude držen mimo své země, hrady, svobody nebo jeho práva námi bez legálního rozsudku jeho peerů, my mu to okamžitě napravíme: jestliže nastanou okolo toho rozepře, potom rozhodne rada 25 baronů, kteří jsou míněni níže k zajištění míru: pro všechno, nicméně, co bylo odňato nebo drženo mimo bez spravedlivého rozsudku jeho peerů, krále Jindřicha, našeho otce nebo krále Richarda, našeho bratra, které máme v rukou, nebo jsou drženy jinými, které my svázali potvrzením jim, my máme běžnou dobu k odložením nároků křižáků, vyjma těch věcí kolem kterých pře začala nebo pátrání jsme nařídili před naším přijetím kříže; když nicméně jsme se vrátili z našeho putování nebo jestliže nebyla šance neudělat nic k tomu, my chceme jednou udělat plný rozsudek v tom.

53) My dáme stejný odklad stejným způsobem v konání justice v otázce odlesnění nebo zadržení lesů, které Jindřich náš otec nebo Richard náš bratr zalesnili a v způsobu opatrovnictví zemí, které byly lény jiných, opatrovnictví jehož druh jsme měli až dotud z důvodu léna, které někdo držel za vojenskou službu, a v případě opatství založeného na léně někoho, ne na léně nám patřícím, ve kterém pán léna prohlásil za legální. A když jsme se vrátili nebo jestliže bychom se nevydali na naše putování, my chceme jednou udělat plný rozsudek tomu, kdo to vysvětlí v těch věcech.

54) Nikdo nebude potrestán nebo uvězněn na základě žaloby ženy za smrt někoho, vyjma jejího manžela.

55) Všechny závěry, které jsme vykonali nespravedlivě a proti právu země a všichni potrestaní neprávem a proti právu země, budou zcela odškodněni, nebo se podrobí rozsudku 25 baronů, kteří jsou uvedeni níže pro zachování míru, nebo rozsudku většiny stejných spolu s výše řečeným Štěpánem, arcibiskupem Anglie. Jestli bude moci, a jinak jemu podobní mohou se spojit s ním za tímto záměrem, a jestliže on přesto nebude moci tuto záležitost vyřešit, bude to provedeno jedním nebo více výše řečenými barony v podobném složení, oni mohou být vyjmuti ze soudu v případě pochybností a ostatní vybraní, budou přísahat a zasednou na svá místa v pořádku ze stejných 25 pro tento případ.

56) Jestliže my odebereme držbu nebo budeme držet Welšana mimo země nebo práva nebo jiné věci bez legálního rozsudku jeho peerů v Anglii nebo ve Walesu, bude okamžitě odškodněn jimi a jestliže bude s tím nesouhlasit, bude rozhodnuto v March rozsudkem jeho peerů – pro majetky v Anglii dle práva v Anglii, pro majetky ve Walesu dle práva Walesu, pro majetky v March dle práva Marche. Welšané mohou udělat to samé u nás.

57) Pro všechny věci, nicméně, které mu byly zabaveny nebo drženy bez legálního rozsudku jeho peerů krále Jindřicha, našeho otce, nebo krále Richarda, našeho bratra, které jsou v našich rukou nebo rukou někoho jiného, které my svázali potvrzením jim, my máme běžnou dobu k odložení nároků křižáků, vyjma těch věcí, kolem kterých pře začala nebo pátrání jsme nařídili před naším přijetím kříže; když nicméně jsme se vrátili z našeho putování nebo jestliže nebyla šance neudělat nic proti tomu, my chceme jednou udělat plný rozsudek dle zákonů Walesu nebo výše řešených regionů.

58) My propustíme syna Llywelyn a všechny zajatce z Walesu a privilegia, kterými zajišťujeme bezpečnost pro mír.

59) My sjednáme s Alexandrem, králem Skotska, zaležitosti návratu jeho sester a zajatců a záležitosti jeho svobod a práv, tak jak jsme sjednali s našimi barony Anglie, ledaže by to nějak bylo jinak než listiny, které máme od Williama jeho otce, kdysi krále Skotska, a to bude podmíněno rozsudkem jeho peerů na našem dvoře.

60) Všechny tyto výše řečené zvyky a svobody, které jsme udělili k zachování v našem království tak daleko, jak se týkají nás společně s našimi muži, všemi z našeho království, kleriky i laiky, budou zachovány, tak jak se to bude jich a jejich mužů týkat.

61) Od té doby, nadto, pro Boha a rozmožení našeho království a pro lepší uklidnění svárů mezi námi a našimi barony, my jsme slíbili všechny tyto věci výše řečené, přející si je k neporušenému a neotřesitelnému užitku provždy, my dáváme a udělujeme je podepsaným bezpečně, jmenovitě, z baronů bude vybráno 25 baronů z království, kteří chtějí, kteří musejí se všemi zachovávat, držet a vytvářet podmínky k zachovávání míru a svobod, které jsme udělili a potvrdili jim tímto naším privilegiem.

Jestliže my, nebo náš sudí, nebo náš bailiv nebo někdo z našich služebníků prohřešil se proti někomu nějak nebo by překročil nějaký z článků míru a bezpečnosti a obžaloba bude potvrzena 4 z výše řečených 25 baronů, tito 4 baroni přijdou k nám, nebo k našemu sudímu, pokud budeme mimo království a vznesou žalobu pro přečin před námi, žaloba nás donutí řešit přečin bezodkladně.

A pokud my nenapravíme přečin, nebo jestliže budeme mimo zemi a sudí nenapraví přečin během 40 dní od přinesení žaloby nám nebo našemu sudímu, pokud nebudeme v království, výše řeční 4 baroni přednesou případ k projednání 25 barony a těchto 25 baronů společně s komunitou té země exekuují a zabaví nám jako oni mohou, jmenovitě, uchopitelné hrady, země, majetky, jinak jak mohou, chráníc naši osobu a osoby naší královny a našich dětí, až do doby, dokud podle jejich názoru náprava bude vykonána, a když bude vykonána, oni uposlechnou nás, jak měli udělat předtím.

A kdokoli v zemi, kdo chce vzít přísahu k podrobení se rozkazů řečených 25 barony k exekuci z výše uvedených důvodů a s nimi zabaví tolik, kolik může a my veřejně a volně umožníme komukoli zříci se přísahy, kdo to chce a my nebudeme zakazovat to komukoli.

Vskutku, všichni v zemi, kteří se budou vzpírat jim a jejich dohodě k přísaze 25 baronům k pomoci jim k exekuci a zabavení nám, my jim přísaháme, jak bylo výše řečeno, na náš rozkaz.

A jestliže nějaký z 25 baronů zemře nebo opustí zemí, či jinak bude předejito výše řečenému, zbytek z řečených baronů může vybrat dalšího vhodného na jeho místo a on může přísahat jako zbytek.

V případě exekuce, která je svázaná s těmito 25 barony, jestliže mezi těmito 25 barony najednou v něčem bude nějaká neshoda, nebo jestli nebudou svoláni všichni, oni se rozhodnou a ustanoví většinou, co učiní a rozkážou, přesně jako kdyby se na tom shodlo všech 25 baronů a řečených 25 bude přísahat, že budou věrně zachovávat výše řečené věci a umožňovat jejich zachovávání.

My nepřimějeme někoho k něčemu, jednoho osobně skrz někoho jiného, čímž nějaké z těchto koncesí nebo svobod může být odvoláno nebo pozměněno a jestliže nějaká z věcí je prosazena, nechť je zrušeno a my nikdy neužijeme to osobně nebo skrz někoho jiného.

62) A my plně odpouštíme a omilostňujeme každého ze záští, rozhořčení a zahořklosti, které vzplálo mezi námi a našimi muži, kleriky i laiky, z časů sporů. Nadto my plně odpouštíme všem, klerikům i laikům, tak jak náleží nám úplným odpuštěním, všechny protichůdné příležitosti při stejném sporu mezi Velikonoci v šestnáctém roce našeho panování a nastolením míru. A, kromě toho, my pověříme vyhotovením pro ně dopisů jasné osvědčení pana Štěpána arcibiskupa z Canterbury, Jindřicha arcibiskupa z Dublinu a výše zmíněné biskupy a mistra Pandulfa ohledně jejich bezpečí a výše míněných výhod.

63) Pročež si přejeme a pevně přikazujeme svobodu anglické církve, a muži našeho království nechť drží výše řečené svobody, práva a výhody dobře a pokojně, svobodně a tiše, plně a kompletně, pro ně a jejich dědice od nás a našich dědiců ve všech způsobech a na všech místech, jak je řečeno výše. Přísahy, nadto, budou dány, jak námi, tak našimi barony, že všechny tyto věci výše řečené budou zachovávány v dobré víře a bez zlých snah. Svědky jsou výše zmínění a mnoho dalších. Dáno naší rukou na louce zvané Runnymede mezi Windsorem a Staines patnáctého dne června v 17. roce naší vlády.