Codex gigas
Za panování krále Vladislava I. v roce 1159 byl šlechticem Vrbatou založen benediktinský klášter v Podlažicích na Chrudimsku, který nikdy nepatřil mezi nejbohatší v království. V roce 1421 byl zničen orebity, klášter tehdy vlastnil město Chrast, 27 vsí a 32 osad. Majetky kláštera, po němž nic nezbylo, získali obratní až věrolomní vojenští podnikatelé. V letech 1696 –1721 zde byl postaven kostel sv. Markéty v barokním slohu. Codex gigas vznikl v první polovině 13. století, mezi lety 1204 (kanonisace Prokopa) a 1229 (poslední zápisy). Většinu textu napsal stejný písař, výjimkou je část etymologií a poslední texty za Kosmovou kronikou. Knihu sám neiluminoval, to byla práce buď jiného člena kláštera nebo speciální dílny.
Dřevěné desky s kovovým zdobením mají rozměry 920 x 505 x 22 milimetrů, 312 listů (dalších 8 někdo kdysi vyřízl) má rozměry průměrně 890 x 490. Výroba knihy stála život zhruba 160 oslů. Také její hmotnost je úctyhodná, těžko se divit, že ji museli nosit dva muži.
Kodex váží zhruba 75 kg.
Dílo obsahuje řadu nádherných spirálovitých iniciál, často s rostlinnými motivy. Barevně jde o kombinace červené, modré, žluté, zlaté a zelené barvy. Na iniciálách jsou patrné italské vlivy. Samotný text je psán velmi úhledně, o stejných mezerách mezi slovy.
Kniha se skládá celkem ze 14 různorodých textů. Na předsádce jsou tři původní abecedy – hebrejská, řecká a latinka – a dvě doplněné později: hlaholice a cyrilice. Zbytek díla je napsán latinkou a latinsky. Na předsádce je také několik vět o původu a osudech knihy.
Úvodní třetinu knihy zaujímá Starý zákon. Poté jsou vložena dvě díla židovského historika Josepha Flavia, působícího v 1. st. n. l. v Římě. Pak následuje Origines, neboli 20 knih etymologií – souhrn didaktických textů především od jednoho ze zakladatelů středověku Isidora Sevillského. Poté ďáblova bible obsahuje dvě vědecká pojednání o lidském těle – výtažek z Galéna. Nový zákon není umístěn těsně za Starým, nelogicky, ale až po těchto pojednáních.
Další text je docela odlišného charakteru – je to penitenciál, což je zpovědníkův návod, jak řešit různé hříchy. O rozšíření zpovědí se zasloužil IV. lateránský koncil v roce 1215, tedy během psaní knihy. Výčet hříchů je velmi podrobný, ale některé důležité chybí – vražda, cizoložství a incest. Mezi hříchy je také iluminace onoho pověstného ďábla, vysokého půl metru. Na protější straně je obraz města, zřejmě nebeského Jeruzalému. Možná to vyjadřuje boj dobra se zlem.
Několik dalších stran je věnováno zaříkávadlům před nečistými silami, nemocemi nebo třeba zloději. Codex Gigas obsahuje také jeden z nejlepších opisů Kosmovy Kroniky Čechů, dále seznam podlažických mnichů, kalendář a nekrolog (seznam patronů a světců, za něž se bratrstvo modlí. Nekrolog obsahuje 1635 osob.
V době zániku kláštera byl již kodex dávno pryč. V roce 1295 jej koupil opat břevnovského kláštera Bavor. Před vypleněním kláštera v Břevnově husity byla kniha převezena do Broumova, kde zůstala až do vlády císaře Rudolfa II. Ten ji v roce 1594 zařadil do svých proslulých sbírek. V Praze zůstala až do července 1648, kdy umělecké předměty (mezi nimi i největší knihu světa) odvezli vojáci generála Königsmarka do Švédska, jako dar své uměnímilovné královně Kristině. Dodnes je kniha uložena v uppsalské knihovně.
Kodex byl dvakrát zapůjčen do zahraničí. V roce 1970 do New Yorku a v roce 1999 do Berlína.
O navrácení části rudolfínských sbírek, především této knihy, se pokoušel v roce 1990 president Václav Havel, švédskou stranou byl tento návrh odmítnut jako absurdní.
Od roku 2002 jednal o digitalizaci ďáblovy bible tehdejší předseda senátu Petr Pithart. Od 30. 1. 2006 je kniha digitalizována, brzy by tato verze měla být na stránkách švédské národní (královské) knihovny:
V roce 2005 bylo vyjednáno zapůjčení knihy do Čech. Dílo domácí provenience bude vystaveno od 20. 9. 2007 do 6. 1. 2008 v Národní knihovně ČR. Použitá literatura a zdroje:
Stanislav Bártl, Jiří Kostelecký: Ďáblova bible
Jaques Le Goff: Kultura středověké Evropy