Bernard I. z Cimburka
Otcem tohoto významného šlechtice byl Ctibor z Lipnice, jíž je míněn nejspíš Lipník u Třebíče, Lipnice nad Sázavou, která je někdy uváděna, byla majetkem Ronovcům. Zřejmě on získal v poslední čtvrtině 13. století majetky v okolí Trnávky, kde založil hrad Cimburk.
Bernard se narodil zřejmě v 80. letech 13. století, poprvé se v pramenech nalézá až k roku 1308, kdy je už jeho otec mrtev. Tehdy Bernard vydává na Cimburku listinu, v niž, za souhlasu své manželky Žofie, prodává část nedaleké vsi Pacov. Bernard, jak se zdá, tak získal cimburské panství, Lipník získal jeho mladší bratr Ctibor (II.), který je uveden v roce 1316.
Ve sporu české šlechty s Janem Lucemburským se Bernard držel spíše stranou, s jistými sympatiemi ke straně Jindřicha z Lipé. Spolu s ním se zaručil v roce 1313 za Hartleba z Boskovic. Na listinách, které zachycují nejdůležitější dohody mezi stranou Jindřicha z Lipé a králem, se jméno Bernarda nevyskytuje.
Po Janově „kapitulaci" v Domažlicích v roce 1318 došlo k změně dvorských úřadů. Bernard z Cimburka se tehdy stává mečníkem a hlavně moravským podkomořím. Je možné, že Bernard mohl být přijatelným člověkem pro obě dříve znesvářené strany. V těchto funkcích působí nejdéle do roku 1320.
Okolo roku 1320 se Bernard, žení podruhé, za Sabinu z Koryčan, sestru Ondřeje z Račic. Zřejmě v této době mění s pány z Lipého panství Cimburk u Městečka Trnávky za panství v okolí Koryčan, kde jeho syn dokončuje stavbu dalšího hradu Cimburk, které snad začal již Bernard I. Na Střílkách se usazuje mezi r. 1321 (doloženi z Lipé) a 1333 (doložen Bernard).
Pán s Cimburka podnikl dvě výpravy do pohanské Litvy, první společně s Vilémem z Egerberga v roce 1323. Podruhé už v rámci vojska krále Jana Lucemburského společně s mnoha dalšími významnými šlechtici na přelomu let 1328 a 1329.
V roce 1324 vedl společně s Arnoldem z Pittingen jednání s Jindřichem Korutanským o sňatku lucemburské a menhartovské dynastie. Jindřichova dcera Markéta měla pojmout za manžela Jana Jindřicha, sám Jindřich sestřenici českého krále Beatrix Savojskou. K oběma sňatkům došlo, k prvnímu v roce 1330, ke druhému v roce 1328.
Bernard je doložen v dubnu 1330 v Lucembursku, konkrétně na hradě Wechsenfels, kde svědčil na listině Karla (IV.). Zdá se, že Bernard, který se objevuje od roku 1333 (nebo až 1337) je již stejnojmenný syn svého otce, který se později stane českým hofmistrem.
Tento šlechtic měl dvě manželky, Žofii, která mu porodila syny Alberta Vranovce a Jana. Jeho druhá žena, která nepřímo zapříčinila přesun na jižní Moravu, se stala matkou Bernarda (II.), pozdějšího královského hofmistra.