Zpět
|
Dagmar Dánská
il(a): (asi 1186 24. květen 1213)
Popis:
rodiče : Adléta Míeňská a Přemysl Otakar I.
manel: Valdemar II.
děti: Valdemar a dalí syn
Dagmar se vlastně původně jmenovala Markéta a byla nejstarí dcerou tehdy jetě jednoho z mnoha přemyslovských kníat Přemysla Otakara I. z manelství s Adlétou Míeňskou. Markéta se narodila asi okolo roku 1186, kdy se Přemysl Otakar II. vracel z Míně do Čech. V Čechách rodina zůstala pouhé tři roky a opět se vracela zpátky do azylu na dvůr Adlétiny rodiny. Tam celá rodina setrvala dalích deset let, a do zimy roku 1197.
Po smrti kníete a biskupa v jedné osobě Jindřicha Břetislava 23. června 1197 česká lechta osvobodila Vladislava Jindřicha a zvolila ho kníetem. Kníecí titul si ovem také nárokoval jeho starí bratr Přemysl Otakar I., který v touze po kníecím stolci v prosinci roku 1197 vtrhl do Čech. Vypadalo, e se schyluje k bratrovraednému sporu. Přítr tomu učinil Vladislav Jindřich, který se vzdal se titulu a s tím spojených privilegií a dědických nároků ve prospěch svého starího bratra a spokojil se s markrabstvím moravským. Vladislavovo rozhodnutí v konečném důsledku velice závaně ovlivnilo osud Přemyslovy rodiny. Nový kníe po letech zapudil věrnou Adlétu i s dětmi a "pořídil" si vhodnějí manelku. Druhou enou se mu roku 1199 stala mladičká Konstancie Uherská. Přemysl si tímto sňatkem přivodil nepřátelství Adlétina rodu Wettinů i nesouhlas papeské kurie. Přemyslovo pendlování mezi Welfy a taufy přineslo i krátkodobý návrat zapuzené Adléty a jejích čtyř dětí v roce 1205.
A právě toho roku dorazilo do Prahy poselstvo dánského krále Valdemara pod vedením Strange Ebbesöna mladího. Dánské poselstvo nezabloudilo do Čech nijak náhodně. Přijelo ádat o ruku Markéty, dcery českého krále pro krále dánského. Přestoe v tu dobu Přemysl stál na straně krále Filipa, nehodlal zpřetrhat ani uitečné vazby k jeho protivníkům. A Markétin nápadník, dánský král Valdemar II., podporoval Otu Brunvického. ... Dle staré dánské písně probíhaly námluvy takto:
Ó slavný králi český, pozdraven buďte nám,
pro vai milou dceru král Valdemar poslal k Vám.
Přijměte vodu a ručník, sedněte za stůl, páni,
poselství vae známe, buďte nám uvítáni.
Přinesli vrchcábnici a zlaté kostky spolu,
by s pannou hrál pan Strange a mluvil bez okolku.
Král zael do komnaty radit se s královou:
Hle páni z Dánska jsou tu, chtí míti dceru mou.
Kdy Valdemar, dánský král, chce si dceru nai vzíti,
Má ji mu onen slavný i s věnem skvostným míti.
Do velké síně vedli ji zlatem zdobenou,
pan Strange, mladík dvorný, se zdvihne před pannou.
Přinesli vrchcábnici ze zlata červeného,
pan Strange krásnou pannu vyhrál pro krále svého.
V hedvábné modré roucho oděnou vyvedli,
by lechetnou pannu tak vichni prohlédli
"
Markétina svatba s Valdemarem II. proběhla v zastoupení v severoněmeckém přímořském hanzovním městě Lübeck tého roku 1205. Při té příleitosti Markéta přijala jméno Dagmar, co má být ve starodántině "denní panna" nebo "ranní záře". Svého manela novomanelka údajně spatřila a po dvouměsíční plavbě v Mandö a Dánové na Dagmařin příchod vzpomínají:
"Dagmar přila do vlasti, i plesá Dánsko věrně,
a rolník, měan blaze il bez daně, z pluhu berně.
Ta panna přijela ze slavné České země."
Markéta-Dagmar si v krátkém čase získala své poddané dobrotou a laskavostí. V roce 1209 se jí narodil syn, budoucí král Valdemar III. (korunován byl jetě za otcova ivota, ale ten syna přeil, neb Valdemar III. zahynul roku 1231 na lovu). Markéta-Dagmar zemřela v Ribe jako sedmadvacetiletá po osmiletém manelství při porodu druhého syna.
"V lonici eny bědují, tam velký pláč a al,
královna Dagmar skonala, kdy Valdemar přijíděl.
A Valdemar, král dánský, teď do dveří vstoupí prudce,
a malá dobrá Kristina vztahuje k němu ruce.
Nech pominou ji, králi můj, přetěké vae aly,
neb z Dagmařina boku vám synáčka vyřezali.
Je pohřbena v ringstedském chrámě na Seelandu společně se svým muem, slovy kronikáře - "po jeho levém boku leí první jeho cho Dagmar, která zemřela roku 1213 devátého dne před kalendami červnovými". V hrobě královny Dagmar byl v 18. století objeven kří byzantské provenience ze zlata a emailu. Je uloen v Národním muzeu v Kodani. Kopii tohoto Dagmařina perku prý jetě nedávno nosily mnohé dánské eny a dívky na krku... Legendy o Dagmařině kráse, dobrotě a velkomyslnosti přetrvaly stejně jako její kří a do dneních dnů.
Napsala Acoma
(počítadlo běí od 29.8.07)
Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)
|