Zpět
|
Tobiá z Beneova
il(a): cca 40. léta 13. století - 1296
Popis:
Tobiá pocházel z urozeného rodu Beneoviců. Matku neznáme, otcem byl Vok, mezi jeho bratry patřil Bene z Cvilína (moravský podkomoří), Milota z Dědic ,Ondřej (proslul obranou Opavy), Vok z Kravař, Zbislav, Jan a Rupert (Robert).
O dětství a mládí Tobiáe se neví nic. Na jeho duchovní kariéru mohli mít vliv jeho dva strýcové Robert, který byl v letech 1240 1270 opat klátera ve Velehradě a Tobiá, probot několika kapitul, naposledy praské.
Ná Tobiá se poprvé objevuje v pramenech roku 1262, kdy je kanovník praské a také pasovské kapituly. Na příčkách duchovní kariéry ho čeká rychlý vzestup. 1269 70 probot v Mělníku, 1275 probot v Praze, 1277 probot na Vyehradě. 15. 11. 1278 je zvolen praským biskupem.
Jeho volba v bouřlivé době po smrti Přemysla II. lze logicky vysvětlit církev potřebovala v neklidné době jako ochránce svých zájmů člověka se zázemím a podporou mocného lechtického rodu. Budoucnost ukáe, e Tobiá uspěl i ve funkci politika.
Tobiá neputoval za vysvěcením za mohučským arcibiskupem (Wernerem z Eppsteinu), jak bylo z zvykem, místo toho vyslal poselstvo, které arcibiskupa informovalo o správnosti volby. Arcibiskup svolil s tím, e Tobiáe můe vysvětit a uvést do úřadu olomoucký biskup Bruno, společně s dvěma dalími biskupy.
Na začátku ledna 1279 se vydal Tobiá za Brunem a 18. ledna byl potvrzen v Ostravě jako biskup. O necelý měsíc později, v čele rozsáhlého doprovodu, který byl oděn do erbovních barev (a nesl erbovní znamení) Beneoviců, se Tobiá vypravil na Moravu podruhé. 25. února byl vysvěcen na kněze a 26. olomouckým, sekovským a basilejským biskupem byl vysvěcen na biskupa.
Při návratu do Prahy Tobiáe čekalo nemilé překvapení, lidmi Oty Braniborského, správce Čech, mu a jeho doprovodu zamezen přístup do biskupského chrámu. Svoji první mi jako biskup odlouil v kostele Panny Marie na Strahově.
Tobiá se zřejmě i v důsledku toho staví do čela lechty, která ádá návrat krále. V květnu 1281 probíhá sněm lechty v kláteře sv. Frantika v Praze, kde se lechta zřekla loupení v zemi a slíbila, e v případě nástupu panovníka vrátí zcizené majetky. Následuje licitování Tobiáovi lechtické skupiny s Otou Braniborským o návrat krále, které je úspěné a v květnu 1283, kdy se mladičký Václav vrací do Prahy.
Václav se obklopil lechtici z okolí Tobiáe (Purkart z Janovic, Beneovici, Markvartici, Lichtenburkové), kteří, jak se dá říci, za něj vládli. V průběhu roku 1284 je nahrazuje skupina kolem manela královny vdovy Závie z Falkentejna, mocného představitele Vítkovců. Dolo k ozbrojeným střetům, ale záhy bylo podepsáno příměří na 4 roky. Situace se změnila na podzim 1288, kdy byl Závi zatčen. Nevíme, jakou přesně roli v tom hrál biskup Tobiá, ale Záviovi příbuzní a spojenci začali plenit biskupské majetky. Situaci se snail řeit v roce 1289 sám Václav II., který představitele obou stran k zemskému soudu, ale nepomohlo to. Panská skupina kolem Tobiáe získala převahu a celý spor nakonec skončil popravou Závie a pacifikací jeho spojenců. Tobiáovi lidé záhy získali svá místa na dvoře, která ztratila v průběhu roku 1284.
Mezitím se Tobiá zúčastnil synody mohučské arcidiecése v roce 1287, která se konala ve Würzburku, sám pořádal synody kléru vlastní diecése pravidelně od počátku 80. let.
Po roce 1289 hrál Tobiá významějí roli na dvoře Václava II. V roce 1292 jednal o účasti mohučského arcibiskupa při nastolení českého krále, později jednal o pacifikaci Krakova se zdejím biskupem.
Tobiá byl biskupem v neklidné době, nejprve anarchie v dobách bezkráloví, poté boje se stoupenci Závie z Falkentejna. Proto se jeví v pramenech spíe jako politik ne správce diecése, i kdy ani tyto povinnosti jistě nezanedbával věděl, e potřebuje politickou stabilitu k rozvoji své diecése.
Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)
|