Zpět
|
Oldřich II. z Romberka
il(a): 1403 - 28.4. 1462
Popis:
Jeho otcem byl mocný jihočeský lechtic Jindřich III. z Romberka (+1412), jeho matkou dcera neméně významného rodu Elika (Alběta) z Kravař a Plumlova (+1444). Oldřich se měl údajně narodit 13. ledna 1403, měl jetě o dva roky mladí dceru Kateřinu. Oldřichův otec umírá 28. července 1412, svoji smrt ovem tuí, a proto jmenuje poručníky svému nezletilému synu Čeňka z Vartenberka, Jana z Hradce a Jindřicha z Kravař (vechno příbuzní a vechno významní lechtici).
Fakticky jediným poručníkem se stal Čeněk z Vartenberka, v té době jeden z předních utrakvistických pánů pod jeho vlivem a pod vlivem své matky (rovně se hlásila k reformnímu proudu) byl v této době i mladý Oldřich. V roce 1417 z Čeňkova rozkazu bylo moné na romberském dominiu přijímat pod obojí.
Na počátku roku 1418 se stal Oldřich z Romberka zletilým a začal sám spravovat svůj majetek. Jedno z jeho prvních rozhodnutí byly zásnuby jeho sestry Kateřiny s Reinprechtem mladím z Wallsee.
Na počátku husitské revoluce se Oldřich ocitl v Praze, kde společně s dalími českými pány slíbil pomáhat královně vdově ofii a později (v listopadu) ji doprovodil ze vzbouřené Prahy na Nový hrad u Kunratic. 6. listopadu společně s dalími téměř 150 lechtici poslal praským městům odpovědní list. O týden později bylo podepsáno příměří.
V této době jetě stojí na posicích umírněného utrakvismu (tak jako valná část české lechty), nicméně po celý rok 1420 se začíná postupně sbliovat s uherským králem Zikmundem, v dubnu ho jetě odmítá za českého krále, nicméně ji v červnu se oba stávají spojenci a Oldřich z Romberka se na hradě ebrák zříká přijímání pod obojí. Záhy vyhání husitské kněí ze své domény.
Změna víry a s tím i politické strany je klíčovým okamikem kariéry tohoto Romberka. Objektivně nelze určit, co ve zde hrálo roli a jak velkou. Nevěděli to ani současníci pro husitskou stranu byl Oldřich zrádcem, který zradil svoji víru pro mocenské a majetkové zisky. Stejně tak Oldřich mohl chránit své majetky před rozmáhajícím se radikálním Táborem a neviděl monost spolupráce. I to můe být pravda. Nakolik jsou na vině negativní povahové Oldřichovy vlastnosti a nakolik objektivní pocit ohroení a jiné důvody, nelze rozhodnout.
Ve stejné době začal Oldřich na Zikmundův příkaz (který mu jistě nevadil) obléhat Tábor. 30. června byl Oldřich, díky náhlému výpadu obléhaných, poraen. Podobně katolická strana byla poraena na Vítkově, Zikmund se nicméně nechal korunovat králem a rozdával majetky a tituly věrným. Oldřich byl společně s Václavem z Dubé a Petrem ze ternberka jmenován hejtmanem prácheňského a bechyňského kraje a byly mu zastaveny majetky klátera ve Zlaté Koruně, které byly u zničeny.
Po vítězství u Tábora začíná husitská ofensiva proti katolickým stanovitím na jihu Čech. Oldřich ztrácí města Prachatice a Voďnany, hrady Příběnice a Příběničky, vypleněny byl Trhové Sviny a řada meních míst. 18. listopadu 1420 uzavřel Oldřich z Romberka s táborskými hejtmany příměří, v něm sliboval dodrovat na svém panství 4 artikuly to začal dodrovat a v dubnu následujícího roku na Zikmundovu ádost (!).
V té době začíná spor Oldřicha s Lipoltem Krajířem z Krajku, budějovickým hejtmanem a vlastníkem Landtejna. Oldřich se dostává také do dluhů a prodává rakouské městečko Haslach.
V červnu 1421 je zvolen jako jeden ze dvou katolíků v dvacetičlenném zemském sněmu. Proč to Oldřich udělal? Zřejmě kvůli vlivu, moná si také nechával otevřená zadní vrátka, tísněn tábority v jihočeském prostoru.
V roce 1422 udělil Zikmund Romberkovi právo razit královské mince (Kutná Hora nebyla v rukách katolíků), v červenci se v Norimberku jednalo o pomoci Romberkovi v jiních Čechách. Tého roku bylo prozrazeno spiknutí proti Oldřichovi, které mu usilovalo o ivot. O ivot nakonec přili spiklenci.
Dalí roky se utápěl Oldřich v dluzích, snail se dret stranou vojenských událostí a těit z rozporů v husitském táboře (po vzniku ikova bratrstva). To se mu ale příli nedařilo, pod stálým tlakem musel v polovině září 1424 uzavřít s tábority příměří. V této době se začíná Romberkova finanční situace lepit, jedním z důvodů je to, e na jeho panství se vrací řada poddaných, kteří dříve uprchli do Tábora.
Za příměří a sondování moností, jak utrpět co nejméně kod, byl několikrát v roce 1424 a 1425 kárán králem Zikmundem a kardinálem Brandou. Obnovovaná příměří se mu dařilo uzavírat i nadále.
Ale ani tak se zcela nedostal z finančních problémů prodává v letech 14268 ves Třísov, statek Bor, zastavuje panství Vítkův Hrádek a majetky vyebrodského klátera.
V těchto letech zaznamenal i úspěchy, v roce 1427 byl jmenován českobudějovickým hejtmanem, v roce 1429 na důleitém jednání v Bratislavě mu Zikmund udělil v zástavu definitivně zlatokorunské zboí.
Do vysoké politiky se vrátil v 30. letech. Několikrát se objevuje na důleitých jednáních, kde pro svůj prospěch získává povolení Zikmunda k jednání o předání hradu Zvíkova do své správy. Oldřich měl také pomoci kříové výpravě, která skončila fiaskem u Domalic. To se ovem nestalo.
Oldřich z Romberka byl doručitelem pozvání Praanům na Basilejský koncil. V roce 1433 mění Zvíkov za Zbiroh. V roce 1434 je Zikmundem pověřen za hlavního vyjednavače s husitskými frakcemi o monosti přijetí Zikmunda českým králem.
Teprve v této době přestal uzavírat příměří s radikálními svazy. Oldřich poslal početný oddíl do bitvy u Lipan a o rok později porazil tábority v bitvě u Křeče. Ve stejné době začal roziřovat svůj majetek. Získal Lomnici nad Lunicí, za svoji účast v boji proti husitům ádal od Zikmunda a koncilu peníze. Kdy dostal pouze 600 zlatých, nezúčastnil se zemského sněmu v Jihlavě, kde byla přijata kompaktáta.
V říjnu 1436 se ale opět zapojil do zemské politiky, kdy vyjednával smír s tábority, ačkoliv v té době se snaí pro sebe získat vesnice v okolí Zvíkova. V červnu 1436 vykoupil obě Příběnice od Tábora a nechal je zbořit.
Oldřich se nepřipojil k taení proti Roháči z Dubé, kadopádně ani to neotřáslo vztahem mezi ním a ji uznaným českým králem Zikmundem Lucemburk ho jmenoval jedním z 7 prozatímních správců království, v okamiku kdy odjíděl ze země a netuil, e ve Znojmě zemře.
V okamiku smrti Zikmunda byl Oldřich z Romberka nejvýznamějím českým lechticem, stál v čele katolické strany. Ta byla ovem početně a mocensky slabí ne utrakvisté. Pokud chtěl něco prosadit, vdy potřeboval podporu alespoň části umírněných husitů. Tato situace nastala při volbě nového českého krále. Albrechta Habsburského přijímali četí katolíci, problém s ním neměl Oldřich, který s ním ji několikrát v minulosti přiel do kontaktu. Proti volbě Albrechta se postavily radikální husité s částí umírněných utrakvistů (v čele s Hynkem z Pirkentejna). Oldřich vedl delegaci, která oznámila Albrechtovi jeho volbu českým králem, ta samá delegace s ním směřovala do Prahy ke korunovaci, která proběhla na konci června 1438. K závanému střetu mezi straníky polského Kazimíra nedolo, ačkoliv se schylovalo k bojům u Tábora, kterých by se zúčastnil i Oldřich. V květnu 1439 byl Oldřich společně se svým příbuzným Menhartem z Hradce (vůdčí osobnost části utrakvistů) jmenován správcem a hejtmanem českého království.
Po smrti Albrechta Habsburského začaly rozhovory o novém panovníkovi mezi Oldřichem z Romberka s Menhartem z Hradce na jedné a Aleem ze ternberka s Hynkem Ptáčkem z Pirkentejna (který začal jednotit umírněné kaliníky) na straně druhé. Na počátku roku 1440 byl v Praze sjednán tzv. List mírný. V této době probíhají jednání s několika kandidáty Fridrichem Habsburským, Ladislavem Pohrobkem, resp. jeho matkou (ty upřednostňuje Oldřich) a s polským panovnickým dvorem (zde se snaí získat panovníka křídlo Hynka Ptáčka). Jednání z mnoha důvodů nevylo předevím díky neochotě kandidátů, občas jednání brzdí i Oldřich, jemu bezkráloví vyhovuje.
Na počátku 40. let probíhá drobná válka (větinou formou loupených přepadů) mezi Táborem a Oldřichem z Romberka, mír je uzavřen v roce 1444 na hradě Lipnici.
V této době si Oldřich vyřizoval účty s Janem Smilem z Křeme, bývalým táborským hejtmanem, který byl od roku 1439 v jeho vězení. Po uzavření míru s tábory na něm za slib proputění vymohl jeho majetky, nicméně ve vězení ho drel i nadále a v roce 1447 Oldřich Jana Smila nechal stít.
Dalí temnou stranou období bezkráloví byla Oldřichova padělatelská činnost. Romberk vyuil absence královské moci a nefunkčnosti úřadů a zemského soudu k vlastnímu obohacení. Dnení bádání zjistilo 30 listin, v nich předchozí králové (16 Zikmund, 6 Jan Lucemburský,
) udělují jemu nebo jeho předchůdcům majetky nebo důleitá privilegia (např. o nedělitelnosti romberského majetku). V některých případech byly zdařile padělány i panovnické pečeti.
Byl to zřejmě Oldřich II. Z Romberka, který vymyslel italský původ Vítkovců (Romberků), odvozoval je od rodu Orsiniů (s jedním jeho členem, kardinálem se setkal ve 20. letech). Tato smylenka se uchytila za jeho synů.
V roce 1444 umírá Hynek Ptáček a do čela jeho skupiny se dostává mladičký Jiří z Poděbrad. Kalinickým cílem je nyní buď dosadit krále (Ladislava Pohrobka) a nebo dosadit do čela království zemského správce. Tomu se Oldřich z Romberka snaí vemoně zabránit (jak bylo výe řečeno), nebo bezvládí mu vyhovuje. Oldřich odrazoval Fridricha od vydání Pohrobka Čechům, mařil také svolání veobecného sněmu. V roce 1447 Fridrich učinil definitivní rozhodnutí, do Čech svého chráněnce nevydá. Po tomto incidentu utrakvistická větina zvolila zemským správcem Jiřího z Poděbrad, obsazena byla Praha (září 1448) a zajat Menhart z Hradce. Těmto událostem nemohl Oldřich čelit, tou dobou přebýval ve Vídni. Přiel k hotové věci, které mohl dříve zabránit konsensuální politikou.
V tomto okamiku se snail smířit s poděbradskou stranou, i kdy dolo k ozbrojeným potyčkám mezi Oldřichem a Jiřím. Krátce po svém proputění umírá Menhart z Hradce. Oldřich toho vyuívá a zakládá Strakonickou jednotu, společenství katolických feudálů, jejím cílem je likvidace moci Jiřího z Poděbrad. To se děje v únoru 1449. V dubnu obě strany uzavírají příměří. Sněm v Pelhřimově v roce 1450 ádný smír nepřinesl. Obě strany se střetly v poli (romberské síly vedl Oldřichův syn Jindřich) 4. 6. 1450 u Rokycan, po útoku kaliníků se katolické síly stáhly, začalo se vyjednávat a byl vyjednán téměř roční mír. Obě strany se sely v Praze mezi listopadem a lednem, výsledkem bylo vyslání poselstva k Fridrichovi se ádostí o vydání Pohrobka.
Oldřich se v této době nechává v jednání zastupovat synem Jindřichem, zdá se, e trpí nemocí (dna, moná močové kameny) a téměř celý rok 1450 tráví na Českém Krumlově. Jeho zdravotní stav se horí, v roce 1451 předává své majetky synům. Ale i nadále zůstává spolutvůrcem rodové politiky.
Nikdo z Romberků se neúčastní svatojiřského sněmu v Praze, kde je Jiří uznán zemským správcem. Jiří poté táhne proti svým nepřátelům Táboru a poté proti Romberkům, v této situaci ho i mocní jihočetí vládci uznávají hlavou státu.
Nástup Ladislava na český trůn se Romberkům vyplatil, Pohrobek potvrdil větinu padělaných listin. Poté ale začaly Romberkům potíe. Oldřichovy dluní úpisy získal od Fridricha III. Jiří z Poděbrad, úhlavní nepřítel.
V roce 1457 umírá nejstarí syn Jindřich a následníkem se stává mladí Jan, který se záhy dostává do konfliktu se svým otcem jde o kompetence. Tého roku umírá také Ladislav Pohrobek. Posice Jiřího je tak silná, e o českém královském titulu začal uvaovat sám. Tehdy zřejmě vznikla úmluva mezi Janem II. z Romberka a Jiřím z Poděbrad Jiří za slib podpory (nebo alespoň neutrality) předal Romberkovi dluní úpisy. S tím se Oldřich nikdy nesmířil. Konflikt jetě gradoval v roce 1461, kdy jej řeil i druhý ijící syn Oldřicha Jot (tou dobou biskup ve Vratislavi) a český král Jiří. Oba se nakonec usmířili. Oldřich II. z Romberka umírá 28. dubna 1462, několik dní po odvolání kompaktát.
Oldřichovy rodinné poměry byly pouze naznačeny. Snad v roce 1418 se oenil s Kateřinou z Vartenberka (umřela v roce 1436), s ní měl 3 syny a 3 dcery: Jindřicha (+1457), Jota (+1467, stal se vratislavským biskupem), Jana II. (+1472), Aneku (+1488), Perchtu (+1476, známá Bílá paní) a Ludmilu (+1490).
Diskuse: Páni z Romberka, Husitská revoluce, Jiří z Poděbrad
Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)
|