Středověk
Dnes je: 19. 06. 2019  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
22.03.2019: 2 osoby
Přidán pražský biskup Budivoj a Hroznata z Knířova

08.04.2018: Pražský biskup
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic
Poslední komentáře
  • Představa, že klášter Porta Coeli leží na cestě z Brna do Blanska nemůže přijmot ani dítě, které dos . . . (Konstancie Uherská)
  • Ještě s mojí ženou, kterou jsem teď pochoval, jsme na Nákle byli. Z dohlídky jsem viděl toto: uvnitř . . . (Podvržená záhada Veligradu. Stinné stránky amatérských samizdatů )
  • Syn se setkal s programátorem neuronových sítí, čili cosi na hraně umělé inteligence. programuje apa . . . (Digital humanities – naděje pro historii?)
  • Tento týden jsem dosáhl největší sledovanosti této studie na Akademia EDU z historických studií celk . . . (Přilba knížete Václava svatého)
  • Tato teorie - nebo jak "to" nazvat - se mi jeví poněkud účelová, v níž je dle mého skromné . . . (Neomedievalismus)
  • Sociální sítě a ostatní






    Rejstřík osob

    Zásady

    Zpět

    Jan Čouch ze Zásady

    Žil(a): před 1380 - +1411

    Popis:
    Maršálek, arcibiskupský notář, člen královské rady a králův oblíbenec

    rodiče: Pešek Ocas ze Zásady
    sourozenci: Petr, Hereš, Jan Ocas, Jan Lysec, Jan Kozel, Jan Kyjata
    potomci: Petr
    a Mikuláš

    Jan Čouch ze Zásady (Johannes dictus Czuch marschalcus d. regis) pocházel z rodu sídlícího v nevýrazné vsi Zásada v podhůří Jizerských hor. Jan Čouch (častěji dnes „Čúch“) náleží k nižší šlechtě, která svoji významnost získala teprve v době mladého krále Václava IV.
    Jan Čouch byl již od r. 1380 královským podmaršálkem a za nedlouho (1382) i maršálkem.
    S jinými bohatými šlechtici a svými dvěma bratry vstoupil r. 1382 do pražského bratrstva Těla Božího (Bratrstvo obruče a kladiva), sdružující osobnosti Václavova dvora, které sehrálo důležitou roli v založení Betlémské kaple, v níž později kázal i Jan Hus.

    V té době byl pánem na Lobkovicích (1382-1400) a některých statcích kolem (Mlékovidy, kde si ponechal plat i po prodeji Lobkovic).
    Na svém panství si usmyslel stavbu rybolovného jezu na Labi, který stál v oblasti hraničící s arcibiskupskými statky a narušující práva sousedního panství. Proto arcibiskup rozkázal Čouchův jez zbořit, což se proti samotnému arcibiskupovi, Janu z Jenštejna, obrátilo neadekvátními represemi z královské strany a obrovskými škodami na arcibiskupských statcích.
    Tento velký lobkovický spor z r. 1384 (při němž mělo poprvé dojít k užití střelného prachu, střelných zbraní), dokresluje jak již tehdy měl Jan Čouch blízko ke králi, který se za něj postavil, by nebyl přímo v právu.
    Hned v příštím roce (1385) dokonce získal královo svolení - právo libovolného pořízení se všemi svými statky stávajícími i budoucími... tedy záruku svobodného nakládání se svým majetkem, což byla věc, o kterou se mnohdy nadarmo snažila i jiná vysoká šlechta.

    Jan Čouch, i přes velkou královu oblibu myslel především na svůj prospěch a ač se poměrně často vyskytuje v dění tehdejší doby, v říšské nebo královské politice jeho aktivita nijak výrazná nebyla.
    Byl především králův společník při lovech a právě on byl jedním z těch, kteří krále nabádali k dlouhým loveckým vyjížďkám, trávení času mimo politiku a bujarému veselí. Nechal jej obklopovat osobními strážemi a tím tak připravoval půdu k jeho izolaci, která nahrávala skupinám „sledující své vlastní cíle“. A král Václav poměrně ochotně vyhledával zábavu i v době, kdy se od krále očekávala i závažná rozhodnutí.

    Poměrně často figuruje v běžných úředních zápisech.
    Roku 1390 byl jedním ze zplnomocněných vyjednavačů vyslaných králem do Heidelberku na setkání pověřenců francouzského krále ohledně spojenecké smlouvy obou králů.
    Roku 1393 byl jedním z královských zmocněnců, kteří zdráhajícího se Jenštejna nalákali do Prahy k rozezlenému králi. Na konci této „návštěvy“ u královského dvora bylo mučení arcibiskupských zástupců a surové zavraždění generálního vikáře Jana z Pomuku.

    Někdy kolem roku 1394 od krále získal královský Lánov za Vrchlabím a hrad Navarov, jehož panství spojil s nedalekým rodovým statkem Zásadou. Téhož roku se po něm dokonce psal (Johannes de Nawarow).

    V příštích letech se ještě několikrát vyskytuje, kdy zůstal na straně krále Václava IV. i během jeho uvěznění; r. 1399 za královskou stranu podepisuje příměří s jednotou panskou; později se stal i notářem arcibiskupa Zbyňka Zajíce (1403-1411); r. 1398 bránil odúmr v Ovčarech; kolem r. 1400 prodal Lobkovice a usídlil se trvale na Navarově. Několikrát čelil soudní žalobě a nejednou byl nařčen, že neplní písemně stvrzené závazky.
    Navarov zůstal i po jeho smrti potomkům.

    Zemřel někdy na přelomu let 1410/1411. Jeho syn Petr Čouch vyřizoval v prvních měsících r. 1411 pozůstalostní řízení po otci.

    pxs

    (počítadlo běží od 29.8.07)



    Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Červen  >>
    PoÚtStČtSoNe
         1 2
    3 4 5 6 7 8 9
    10 11 12 13 14 15 16
    17 18 19 20 21 22 23
    24 25 26 27 28 29 30

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha