Dvornost, verše a trubadùři

Nový příspěvek od **Ježek** » 30 led 2007 22:00

Maršálek píše:a kdo napsal tento veršík? není neznámý, získal si nejenom své Francouze a doprovázel poslední "gotické" rytíře... (a už tu je)

Neuraž se z odpovědi, tipnul bych Francoise Villona...

Nový příspěvek od **Maršálek** » 30 led 2007 22:14

Tak teď jsem se stal obětí vlastních intrik

domníval jsem se že sem vkládám Ronsarda, ale teď ho nemůžu dohledat

Navrhuji pat

Nový příspěvek od **Maršálek** » 04 úno 2007 21:45

Ježek píše:
Maršálek píše:tak já to zkusím znovu
Karel, vévoda Orleánský (jehož nevlastní bratr levoboček Dunois byl bojovým druhem Johanky z Arcu), zajatý v nešastné bitve u ? (kvízová otázka)
U Agincourtu...
Pěkné básně, ikdyž by to měli spíš ocenit jiní.
Každopádně je to druhá mince toho všude presentovaného temného a krutého středověku, který dokázal být romantičtější než většina amerických slaďáků dneška.
U nás - v českém drsném prostředí se rytířství a rytířská kultura objevuje za Václava I. Ikdyž prokazatelně se s ní setkal již jeho otec. Není mi známo, jak za Přemysla II; ale Václav si na svém dvoře minnesängry držel (sám i nějaké básně napsal). Tehdy u nás tahle kultura prožívá boom - predikáty, tvorba šlechtických dvorů. Velkým kritikem jí je tzv. Dalimil, který ji spojuje (jistě i právem) s němectvím. Odtud jen kousek k rytíři Janu

gratuluji

K rytířské poezii za Přemysla Otakara II. - především máme Alexandreidu a pak další trubadůry, kteří se prokazatelně pohybovali i na pražském a rakouském dvoře Přemysla Otakara II. Ale přiznávám, že je toto období neprávem opomíjené.

Nový příspěvek od **Maršálek** » 04 úno 2007 21:53

Protože dámy se o verše moc nezajímají, neodolám a přihodím jeden, kterou ocení především pánové

Dovedu si představit, jak jej pan de Guilhade skládá v lazebně či u poháru na svou neoblíbenkyni, která ho stále marně uhání

Ach, žehrala jste na mne, ohyzdo,
že napsat na vás báseň nejsem s to,
tak jednu zkusím přímo na čisto
a budu vás jen chválit, jak se dá,
a jedna lepší nežli jiných sto:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Ach, ohyzdo, a Bůh mi promine,
když mermomocí chcete, tak proč ne,
z celého srdce to hned zkusíme,
a budu vás jen chválit, jak se dá,
a chválou výstižnější nad jiné:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Ach, ohyzdo, tolik těch písní mám,
a žádnou jsem prý nevěnoval vám,
tak teď vám jednu dobrou udělám,
a budu vás jen chválit, jak se dá,
posuďte sama, nakolik vás znám:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Nový příspěvek od **Maršálek** » 04 úno 2007 21:54

A jedna ze života a k politice... (opět konec 13. st.)
Tak, pane arcibiskup, jsem exkomunikován
za to, že jsem byl věrný: jak hříšně se to chovám!
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Kdybych opravdu zradil, neceknu, nevídáno,
ale když jsem byl věrný, pomoz Maria Panno!
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Bohužel už se stalo, že jsem vydal hrad v Souse
jeho majiteli, když se vám troufal vzpouzet:
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Nejčernějí hřích, spáchat, takové rozhodnutí,
vydat tvrz majiteli! A teď se bojím smrti.
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Z pera pana de Pezelho

Nový příspěvek od **Maršálek** » 04 úno 2007 21:57

a ještě jedna žertovná, o výnosnosti vojenského řemesla¨

Jen a pán sáhne do kapsy
a zálohu mi vysází
na můj lat:
jdu, jen když něco vytasí,
dál harcovat.

A zaplatí mi výdaje
a předem něco přihraje
na můj plat,
a když ne, a jde do háje,
nač harcovat?

Nevěří mi ten nelida,
to víc bych dostal od žida
na svůj plat,
jsem ochoten, když něco dá, dál harcovat.

Když ne, to radši hospoda.
Kam se hnát?
Z pera pana de Condes

Nový příspěvek od **Ježek** » 04 úno 2007 22:34

Maršálek píše: K rytířské poezii za Přemysla Otakara II. - především máme Alexandreidu a pak další trubadůry, kteří se prokazatelně pohybovali i na pražském a rakouském dvoře Přemysla Otakara II. Ale přiznávám, že je toto období neprávem opomíjené.

S dvorností u nás si spojím právě Přemysla a jeho syna.

No, také něco o vojenském řemesle přihodím:

Velikonoční čas mám rád,
ten čas, kdy pučí list a květ,
kdy slyším ptáky stěbetat
a oslavovat boží svět,
a zejména mě baví,
když vidím v lukách vlajky vlát,
když stany rostou jako sad
a celí nedočkaví
rytíři samý kryt a plát
se jedou na pláň šikovat

...

Meč o meč, palcát o palcát,
vše tříská, tříští, míří vpřed,
leckterý vazal kolikrát
se také začne rozhánět;
tak padnou první hlavy,
koně se začnou rozbíhat,
a když má bitva tento spád,
muž dbalý cti a slávy
řeže a seče jako kat,
protože bít je víc než hnát.

Nemám chu jíst a pít a spát
než uslyším: Hrr na ně, vpřed!-
než koně padlých začnou rzát
a plašit se a obracet,
ne, nedotknu se stravy,
než zazní: Pomoc! - nemám hlad,
než začnou těla dopadat
do zkrvavené trávy,
než spatřím praporeček vlát
nad kopím čnícím z mrtvých zad.

Baroni, buďte zdrávi!
Zastavte města, vsi i hrad
a veďte války, ty mám rád

Bertran de Born (je to v Kultuře středověké Evropy, Vyšehrad 2005)

Ale válčit o Velikonocích

Podobné téma stvárnil o několik století později v písni Ona Daniel Landa.

Nový příspěvek od **Katerina** » 14 úno 2007 21:22

[quote="Maršálek"]Protože dámy se o verše moc nezajímají,

Jakpak jste na to přišel ? Zajímají, a moc, ale jako pouhý konzument v tomto oboru si je pouze užívám , díky za mě, pánové

K.

Nový příspěvek od **Maršálek** » 15 úno 2007 14:44

pak tedy něco pro tebe, vzácná paní Kateřino, z pera pana de Guilhade, který drbe ostatní urozené pány, že jsou jaksi pohodlní, když již pro krásné paní nebásní

:

Mé milé, nevím co má na to vliv,
v Portugalích co trobador, to hňup,
jako by každý v tom království zhrub,
netroufnou si nás chválit jako dřív,
o lásce nikdo slovo nepoví,
a nejhorší je, že jsou takoví,
že krása pro ně není žádný div.

Jsou, říkám vám, neslaní nemastní,
dokonce přešla je chu vidět nás,
už dozpívali, přešel jejich čas,
o milence se žádný nezasní,
pro ženu zpívat už je nebaví,
a čert vem tu z vás, která řekla by
trobador o tom, který nebásní.

Té, která zakládá si na kráse,
chci však dát radu, a se neděsí.
Jen vyčkat času, nestěžovat si,
Neplýtvat časem je už na čase.
A věří se mnou, že zas přijde ten,
kdo bude její krásou okouzlen
a od něho i lásky dočká se.

Těm znuděným, jež poznáš po hlase,
dej znát, co jsou, když o nás nestojí:
a Pánbůh jim dá umřít v pokoji.

Nový příspěvek od **Katerina** » 15 úno 2007 23:20

Díky .... moc hezké, ale to je tedy pěkně smutné, když ani trubadúři nechtějí psát o lásce a opěvovat krásné paní

Tady je ale jedna od André du Pré .. prý ví jak na to ...

Kdo z vás vědět chce, jak se miluje
a přijde ke mně, já sám radu dám
mu
řeknu mu, že láska, jak moře je
hned klidné, hned uprostřed
hurikánu.

Ač tolik zlá, proklít se jí
neodvažujem’
jen čekáme, kdy uštědří nám další
ránu,
žádným slovem člověk nepojmenuje
to, co vychází z očí pro krásu samu.

Abys tedy o ní věděl vše, co dál řekl
bych,
(to dobrý Opat trpěl jako mnich),
není kdo by v básni lásku vykreslil,

alespoň ve všech barvách, v nichž se
hledá,
a chceš-li její dobro i zlo poznat, je
třeba,
aby zamilovaný, jak já jsem, tys také
byl.

A teď jedna krátká, určitě ji znáte, ale je má asi nejmilejší - autor, jak jinak Lucemburk

ale Václav :

Stále jsem a vždy budu Váš ,
má paní , lásko nejvyšší.

To zřejmé je jak otčenáš,
stále jsem a vždy budu Váš.

Můžete o mne říkat náš,
jestliže Vás to potěší.
Stále jsem a vždy budu Váš,
má paní, lásko nejvyšší.

Nový příspěvek od **Maršálek** » 16 úno 2007 07:56

merci, ma belle dame

Václav Lucemburský si získal i mne a je až s podivem, že se jeho láska nedostala do legend a písní. Froissart zmiňuje, že Václav nazýval svou paní Bílou kopretinou a že ji tak směl oslovovat i kronikář sám, čehož si nesmírně považoval. O Václavově rozhledu svědčí i to, že jeho učitelem nebyl nikdo jiný než proslulý Guillaume de Machaut a z Václavových veršů je jeho vliv opravdu znát.

Nový příspěvek od **Maršálek** » 16 úno 2007 21:58

a opět de Guilhade (Portugalsko, přelom 13. a 14. století):

Však jste si všimly, dámy, to se ví,
jak onehdy můj milý se mnou stál,
byl nešastný, a že tak bědoval,
stáhla jsem mašli a dala mu ji,
co ale žádá teď, je bláznovství.

Všimly jste si – kdo viděl jaktěživ
takový nářek? – štkal tak zběsile,
že jsem vzala tkanici z košile
a dala mu ji. A on na mě kýv,
co ale žádá teď, to nechtěl dřív.

Ode mne má mít vždycky všeho dost
můj milý, jak si přál.
On taky moc pěkných věcí dal.
A moje věrnost není z nouze ctnost,
co ale žádá teď, je nemravnost.

Nový příspěvek od **Maršálek** » 16 úno 2007 22:00

Pierre de Ronsard

Když bohyně má zrána strojila se,
v závojích svých vlasů jsouc zajata,
jichž kadeře, jakoby ze zlata,
ji něžnou vlnou objímaly v pase,

té z pěny vzešlé rovnala se v kráse,
jež česajíc si vln svých vlasů sta
do hnědých prstenců je zaplétá,
co s lasturou svou k břehu mířit zdá se.

S ní nemůže se měřit žádná z žen
svým čelem, chůzí, gesty, úsměvem
či zrakem, v kterém jasná hvězda plove.

Nehostí nymfu lesní houštiny,
jež mohla by mít vlas tak kouzelný,
oči tak krásné, rty tak sametové.

Nový příspěvek od **Maršálek** » 16 úno 2007 22:03

a něco výrazně mladšího z britských ostrovů z pera sira Edmunda Spensera:

Krásná je láska má, když tmavé vlasy
ji vítr před mým zrakem cuchat smí,
když růže na tváři jí rozkvétá si
a v očích oheň lásky zajiskří.
Když ňadra se jak koráb naložený
nejdražším zbožím před ní plavně dmou,
když mračna pýchy, která jas jí cloní,
úsměvy na útěk zas zaženou.
Však božská je, když otevře se brána
zdobená rubíny a perlami,
jí pak je slovům cesta zotvírána,
poselství skřítků, co mne omámí.
Ostatní bylo od přírody krásné,
Však nad tímhletím samo srdce žasne.

Nový příspěvek od **Katerina** » 17 úno 2007 22:57

Maršálek píše: O Václavově rozhledu svědčí i to, že jeho učitelem nebyl nikdo jiný než proslulý Guillaume de Machaut a z Václavových veršů je jeho vliv opravdu znát.

Hmmm, Machaut ... po boku rytířského krále velký básník, který však rytířem nebyl, a dokázal to sám zironizovat

Kdybych ozbrojen stál polem
a viděl nepřátele se blížit, aby rozdávali rány,
a mohl bud¡odtud utéci,
nebo zůstat v boji -
na mou víru, jíž jsem povinen Stvořiteli !-
kdyby mě nechali a já mohl ,
vím dobře , co z toho dvojího bych udělal...

Ovšem jeho verše o lásce jsou mnohem lepší , uznávám

K.

Nový příspěvek od **Katerina** » 17 úno 2007 23:05

Tak naposledy Václav Lucemburský - vybrala jsem ji, protože by mohla být třeba pro Richenzu a Jindřicha ...

Což závistiví pomlouvači
dokáží slovem rozdělit
dva, kteří spolu žitím kráčí ?

Tisíc let jim nepostačí,
aby nám mohli lásku vzít.
Což závistiví pomlouvači
dokáží slovem rozdělit ?

Pokud mé slabé srdce stačí,
chci jeho přítelkyní být,
neb mě má den ode dne radši.
Což závistiví pomlouvači
dokáží slovem rozdělit
dva, kteří spolu žitím kráčí ?

Nový příspěvek od **Maršálek** » 18 úno 2007 18:27

Vaňková přiřkla Richenze oči barvy smaragdů a pokud by se nemýlila, pak by tento verš mohl být Jindřichovým vyznáním:

Spíš hvězdy v nebi tančit ustanou
a lodi po moři nebudou plouti,
spíš slunce vychýlí se na své pouti
z drah vyjetých a bude bloudit tmou,

spíš brány nebeské se otevřou,
spíš celý svět se pomate a zhroutí,
než dokázal bych kouzlu podlehnouti
očí, jež mají barvu kouřovou.

Ó smaragdové oči, v nichž se duše skrývá!
Jenom váš plamen cit můj rozehřívá,
ty druhé nedokáží zvítězit.

Tak od dnů mladosti až k svému stáří
chci zelené oči dvě, které mi září,
jak slunce milovat, jak slunce ctít.

Nový příspěvek od **acoma** » 23 úno 2007 16:34

Možná zajímavá kniha pro Vás poety - Staročeská milostná lyrika od Václava Černého???

Nový příspěvek od **Maršálek** » 25 úno 2007 13:29

acoma píše:Možná zajímavá kniha pro Vás poety - Staročeská milostná lyrika od Václava Černého???

když tam prakticky nic není

Nový příspěvek od **Katerina** » 25 úno 2007 13:37

Pravda, mám ji také ...

K.

Fórum zájemců o historii

Dvornost, verše a trubadùři

Kdo je online