Dvornost, verše a trubadùři

Unread post by **Ježek** » 30 Jan 2007 22:00

Maršálek wrote:a kdo napsal tento veršík? není neznámý, získal si nejenom své Francouze a doprovázel poslední "gotické" rytíøe... (a už tu je)

Neuraž se z odpovìdi, tipnul bych Francoise Villona...

Unread post by **Maršálek** » 30 Jan 2007 22:14

Tak teï jsem se stal obìtí vlastních intrik

domníval jsem se že sem vkládám Ronsarda, ale teï ho nemùžu dohledat

Navrhuji pat

Unread post by **Maršálek** » 04 Feb 2007 21:45

Ježek wrote:
Maršálek wrote:tak já to zkusím znovu
Karel, vévoda Orleánský (jehož nevlastní bratr levoboèek Dunois byl bojovým druhem Johanky z Arcu), zajatý v nešastné bitve u ? (kvízová otázka)
U Agincourtu...
Pìkné básnì, ikdyž by to mìli spíš ocenit jiní.
Každopádnì je to druhá mince toho všude presentovaného temného a krutého støedovìku, který dokázal být romantiètìjší než vìtšina amerických slaïákù dneška.
U nás - v èeském drsném prostøedí se rytíøství a rytíøská kultura objevuje za Václava I. Ikdyž prokazatelnì se s ní setkal již jeho otec. Není mi známo, jak za Pøemysla II; ale Václav si na svém dvoøe minnesängry držel (sám i nìjaké básnì napsal). Tehdy u nás tahle kultura prožívá boom - predikáty, tvorba šlechtických dvorù. Velkým kritikem jí je tzv. Dalimil, který ji spojuje (jistì i právem) s nìmectvím. Odtud jen kousek k rytíøi Janu

gratuluji

K rytíøské poezii za Pøemysla Otakara II. - pøedevším máme Alexandreidu a pak další trubadùry, kteøí se prokazatelnì pohybovali i na pražském a rakouském dvoøe Pøemysla Otakara II. Ale pøiznávám, že je toto období neprávem opomíjené.

Unread post by **Maršálek** » 04 Feb 2007 21:53

Protože dámy se o verše moc nezajímají, neodolám a pøihodím jeden, kterou ocení pøedevším pánové

Dovedu si pøedstavit, jak jej pan de Guilhade skládá v lazebnì èi u poháru na svou neoblíbenkyni, která ho stále marnì uhání

Ach, žehrala jste na mne, ohyzdo,
že napsat na vás báseò nejsem s to,
tak jednu zkusím pøímo na èisto
a budu vás jen chválit, jak se dá,
a jedna lepší nežli jiných sto:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Ach, ohyzdo, a Bùh mi promine,
když mermomocí chcete, tak proè ne,
z celého srdce to hned zkusíme,
a budu vás jen chválit, jak se dá,
a chválou výstižnìjší nad jiné:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Ach, ohyzdo, tolik tìch písní mám,
a žádnou jsem prý nevìnoval vám,
tak teï vám jednu dobrou udìlám,
a budu vás jen chválit, jak se dá,
posuïte sama, nakolik vás znám:
šeredo stará, hloupá, potrhlá!

Unread post by **Maršálek** » 04 Feb 2007 21:54

A jedna ze života a k politice... (opìt konec 13. st.)
Tak, pane arcibiskup, jsem exkomunikován
za to, že jsem byl vìrný: jak høíšnì se to chovám!
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Kdybych opravdu zradil, neceknu, nevídáno,
ale když jsem byl vìrný, pomoz Maria Panno!
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Bohužel už se stalo, že jsem vydal hrad v Souse
jeho majiteli, když se vám troufal vzpouzet:
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Nejèernìjí høích, spáchat, takové rozhodnutí,
vydat tvrz majiteli! A teï se bojím smrti.
Jednoduše a krátce,
zrušte tu klatbu, pane, poslechnu, budu zrádce.

Z pera pana de Pezelho

Unread post by **Maršálek** » 04 Feb 2007 21:57

a ještì jedna žertovná, o výnosnosti vojenského øemesla¨

Jen a pán sáhne do kapsy
a zálohu mi vysází
na mùj lat:
jdu, jen když nìco vytasí,
dál harcovat.

A zaplatí mi výdaje
a pøedem nìco pøihraje
na mùj plat,
a když ne, a jde do háje,
naè harcovat?

Nevìøí mi ten nelida,
to víc bych dostal od žida
na svùj plat,
jsem ochoten, když nìco dá, dál harcovat.

Když ne, to radši hospoda.
Kam se hnát?
Z pera pana de Condes

Unread post by **Ježek** » 04 Feb 2007 22:34

Maršálek wrote: K rytíøské poezii za Pøemysla Otakara II. - pøedevším máme Alexandreidu a pak další trubadùry, kteøí se prokazatelnì pohybovali i na pražském a rakouském dvoøe Pøemysla Otakara II. Ale pøiznávám, že je toto období neprávem opomíjené.

S dvorností u nás si spojím právì Pøemysla a jeho syna.

No, také nìco o vojenském øemesle pøihodím:

Velikonoèní èas mám rád,
ten èas, kdy puèí list a kvìt,
kdy slyším ptáky stìbetat
a oslavovat boží svìt,
a zejména mì baví,
když vidím v lukách vlajky vlát,
když stany rostou jako sad
a celí nedoèkaví
rytíøi samý kryt a plát
se jedou na pláò šikovat

...

Meè o meè, palcát o palcát,
vše tøíská, tøíští, míøí vpøed,
leckterý vazal kolikrát
se také zaène rozhánìt;
tak padnou první hlavy,
konì se zaènou rozbíhat,
a když má bitva tento spád,
muž dbalý cti a slávy
øeže a seèe jako kat,
protože bít je víc než hnát.

Nemám chu jíst a pít a spát
než uslyším: Hrr na nì, vpøed!-
než konì padlých zaènou rzát
a plašit se a obracet,
ne, nedotknu se stravy,
než zazní: Pomoc! - nemám hlad,
než zaènou tìla dopadat
do zkrvavené trávy,
než spatøím praporeèek vlát
nad kopím ènícím z mrtvých zad.

Baroni, buïte zdrávi!
Zastavte mìsta, vsi i hrad
a veïte války, ty mám rád

Bertran de Born (je to v Kultuøe støedovìké Evropy, Vyšehrad 2005)

Ale válèit o Velikonocích

Podobné téma stvárnil o nìkolik století pozdìji v písni Ona Daniel Landa.

Unread post by **Katerina** » 14 Feb 2007 21:22

[quote="Maršálek"]Protože dámy se o verše moc nezajímají,

Jakpak jste na to pøišel ? Zajímají, a moc, ale jako pouhý konzument v tomto oboru si je pouze užívám , díky za mì, pánové

K.

Unread post by **Maršálek** » 15 Feb 2007 14:44

pak tedy nìco pro tebe, vzácná paní Kateøino, z pera pana de Guilhade, který drbe ostatní urozené pány, že jsou jaksi pohodlní, když již pro krásné paní nebásní

:

Mé milé, nevím co má na to vliv,
v Portugalích co trobador, to hòup,
jako by každý v tom království zhrub,
netroufnou si nás chválit jako døív,
o lásce nikdo slovo nepoví,
a nejhorší je, že jsou takoví,
že krása pro nì není žádný div.

Jsou, øíkám vám, neslaní nemastní,
dokonce pøešla je chu vidìt nás,
už dozpívali, pøešel jejich èas,
o milence se žádný nezasní,
pro ženu zpívat už je nebaví,
a èert vem tu z vás, která øekla by
trobador o tom, který nebásní.

Té, která zakládá si na kráse,
chci však dát radu, a se nedìsí.
Jen vyèkat èasu, nestìžovat si,
Neplýtvat èasem je už na èase.
A vìøí se mnou, že zas pøijde ten,
kdo bude její krásou okouzlen
a od nìho i lásky doèká se.

Tìm znudìným, jež poznáš po hlase,
dej znát, co jsou, když o nás nestojí:
a Pánbùh jim dá umøít v pokoji.

Unread post by **Katerina** » 15 Feb 2007 23:20

Díky .... moc hezké, ale to je tedy pìknì smutné, když ani trubadúøi nechtìjí psát o lásce a opìvovat krásné paní

Tady je ale jedna od André du Pré .. prý ví jak na to ...

Kdo z vás vìdìt chce, jak se miluje
a pøijde ke mnì, já sám radu dám
mu
øeknu mu, že láska, jak moøe je
hned klidné, hned uprostøed
hurikánu.

Aè tolik zlá, proklít se jí
neodvažujem’
jen èekáme, kdy uštìdøí nám další
ránu,
žádným slovem èlovìk nepojmenuje
to, co vychází z oèí pro krásu samu.

Abys tedy o ní vìdìl vše, co dál øekl
bych,
(to dobrý Opat trpìl jako mnich),
není kdo by v básni lásku vykreslil,

alespoò ve všech barvách, v nichž se
hledá,
a chceš-li její dobro i zlo poznat, je
tøeba,
aby zamilovaný, jak já jsem, tys také
byl.

A teï jedna krátká, urèitì ji znáte, ale je má asi nejmilejší - autor, jak jinak Lucemburk

ale Václav :

Stále jsem a vždy budu Váš ,
má paní , lásko nejvyšší.

To zøejmé je jak otèenáš,
stále jsem a vždy budu Váš.

Mùžete o mne øíkat náš,
jestliže Vás to potìší.
Stále jsem a vždy budu Váš,
má paní, lásko nejvyšší.

Unread post by **Maršálek** » 16 Feb 2007 07:56

merci, ma belle dame

Václav Lucemburský si získal i mne a je až s podivem, že se jeho láska nedostala do legend a písní. Froissart zmiòuje, že Václav nazýval svou paní Bílou kopretinou a že ji tak smìl oslovovat i kronikáø sám, èehož si nesmírnì považoval. O Václavovì rozhledu svìdèí i to, že jeho uèitelem nebyl nikdo jiný než proslulý Guillaume de Machaut a z Václavových veršù je jeho vliv opravdu znát.

Unread post by **Maršálek** » 16 Feb 2007 21:58

a opìt de Guilhade (Portugalsko, pøelom 13. a 14. století):

Však jste si všimly, dámy, to se ví,
jak onehdy mùj milý se mnou stál,
byl nešastný, a že tak bìdoval,
stáhla jsem mašli a dala mu ji,
co ale žádá teï, je bláznovství.

Všimly jste si – kdo vidìl jaktìživ
takový náøek? – štkal tak zbìsile,
že jsem vzala tkanici z košile
a dala mu ji. A on na mì kýv,
co ale žádá teï, to nechtìl døív.

Ode mne má mít vždycky všeho dost
mùj milý, jak si pøál.
On taky moc pìkných vìcí dal.
A moje vìrnost není z nouze ctnost,
co ale žádá teï, je nemravnost.

Unread post by **Maršálek** » 16 Feb 2007 22:00

Pierre de Ronsard

Když bohynì má zrána strojila se,
v závojích svých vlasù jsouc zajata,
jichž kadeøe, jakoby ze zlata,
ji nìžnou vlnou objímaly v pase,

té z pìny vzešlé rovnala se v kráse,
jež èesajíc si vln svých vlasù sta
do hnìdých prstencù je zaplétá,
co s lasturou svou k bøehu míøit zdá se.

S ní nemùže se mìøit žádná z žen
svým èelem, chùzí, gesty, úsmìvem
èi zrakem, v kterém jasná hvìzda plove.

Nehostí nymfu lesní houštiny,
jež mohla by mít vlas tak kouzelný,
oèi tak krásné, rty tak sametové.

Unread post by **Maršálek** » 16 Feb 2007 22:03

a nìco výraznì mladšího z britských ostrovù z pera sira Edmunda Spensera:

Krásná je láska má, když tmavé vlasy
ji vítr pøed mým zrakem cuchat smí,
když rùže na tváøi jí rozkvétá si
a v oèích oheò lásky zajiskøí.
Když òadra se jak koráb naložený
nejdražším zbožím pøed ní plavnì dmou,
když mraèna pýchy, která jas jí cloní,
úsmìvy na útìk zas zaženou.
Však božská je, když otevøe se brána
zdobená rubíny a perlami,
jí pak je slovùm cesta zotvírána,
poselství skøítkù, co mne omámí.
Ostatní bylo od pøírody krásné,
Však nad tímhletím samo srdce žasne.

Unread post by **Katerina** » 17 Feb 2007 22:57

Maršálek wrote: O Václavovì rozhledu svìdèí i to, že jeho uèitelem nebyl nikdo jiný než proslulý Guillaume de Machaut a z Václavových veršù je jeho vliv opravdu znát.

Hmmm, Machaut ... po boku rytíøského krále velký básník, který však rytíøem nebyl, a dokázal to sám zironizovat

Kdybych ozbrojen stál polem
a vidìl nepøátele se blížit, aby rozdávali rány,
a mohl bud¡odtud utéci,
nebo zùstat v boji -
na mou víru, jíž jsem povinen Stvoøiteli !-
kdyby mì nechali a já mohl ,
vím dobøe , co z toho dvojího bych udìlal...

Ovšem jeho verše o lásce jsou mnohem lepší , uznávám

K.

Unread post by **Katerina** » 17 Feb 2007 23:05

Tak naposledy Václav Lucemburský - vybrala jsem ji, protože by mohla být tøeba pro Richenzu a Jindøicha ...

Což závistiví pomlouvaèi
dokáží slovem rozdìlit
dva, kteøí spolu žitím kráèí ?

Tisíc let jim nepostaèí,
aby nám mohli lásku vzít.
Což závistiví pomlouvaèi
dokáží slovem rozdìlit ?

Pokud mé slabé srdce staèí,
chci jeho pøítelkyní být,
neb mì má den ode dne radši.
Což závistiví pomlouvaèi
dokáží slovem rozdìlit
dva, kteøí spolu žitím kráèí ?

Unread post by **Maršálek** » 18 Feb 2007 18:27

Vaòková pøiøkla Richenze oèi barvy smaragdù a pokud by se nemýlila, pak by tento verš mohl být Jindøichovým vyznáním:

Spíš hvìzdy v nebi tanèit ustanou
a lodi po moøi nebudou plouti,
spíš slunce vychýlí se na své pouti
z drah vyjetých a bude bloudit tmou,

spíš brány nebeské se otevøou,
spíš celý svìt se pomate a zhroutí,
než dokázal bych kouzlu podlehnouti
oèí, jež mají barvu kouøovou.

Ó smaragdové oèi, v nichž se duše skrývá!
Jenom váš plamen cit mùj rozehøívá,
ty druhé nedokáží zvítìzit.

Tak od dnù mladosti až k svému stáøí
chci zelené oèi dvì, které mi záøí,
jak slunce milovat, jak slunce ctít.

Unread post by **acoma** » 23 Feb 2007 16:34

Možná zajímavá kniha pro Vás poety - Staroèeská milostná lyrika od Václava Èerného???

Unread post by **Maršálek** » 25 Feb 2007 13:29

acoma wrote:Možná zajímavá kniha pro Vás poety - Staroèeská milostná lyrika od Václava Èerného???

když tam prakticky nic není

Unread post by **Katerina** » 25 Feb 2007 13:37

Pravda, mám ji také ...

K.

Fórum zájemců o historii

Blaze tomu, kdo rád vzpomíná svých otců a vesel baví posluchače o jejich činech.

Dvornost, verše a trubadùři