Z této knihy cituji:
str.142,143
Služebníci církve byli v raném i vrcholném støedovìku jedinými uèenci køesanského svìta.Protože jim byl sexuální život odepøen /alespoò oficiálnì, fakticky ho vìtšina provozovala tajnì/, zaèali postupnì formovat odmítavý pohled na potenci. Køesanští filosofové i lékaøi se shodli na zásadách, které se oficiálnì uznávaly po staletí až do nástupu moderní doby. Základní ideou byl postulát, že duševní zdraví je nepøímo úmìrné pohlavní zdrženlivosti, jinými slovy, nejzdravìjší je ten, kdo nemá potøebu sexu. V nìkterých spisech se dokonce tvrdilo, že pøemíra pohlavního styku zkracuje lidský vìk. Jako dùkaz se uvádìl fakt, že se prý eunuši dožívali vyššího vìku než muži ženatí.Lékaøi pøišli s teorií, že sperma je extrakt krve. Pokud odchází z tìla, oslabuje se tím mužský organismus.
Èastá ejakulace oslabuje mozek, kazí zrak a dokonce pùsobí hloupnutí. A protože se køesanští uèenci nespokojili jen se zjištìním škodlivosti sexu, pokusili se také stanovit pøimìøené množství tìlesného styku,aby neohrožovali život køesanù.
Ve všech støedovìkých spisech se konstatuje, že lidé jsou v tomto ohledu opatøeni nestøídmými schopnostmi v pøíliš veliké míøe.Lékaøi tvrdili, že hubení muži mají více spermatu než tlustí. Církevní otcové vedli na koncilech vášnivé diskuse, co mohou svým oveèkám povolit.Nakonec se shodli na poètu dvou, nejvýše tøí "milostných stykù" týdnì.....
str.144
Martin Luther v nauèení novomanželùm radí ženichovi: "Dvakrát týdnì se svou paní, oddávej se milování, stoètyøikrát v roèní dobì, neuškodí jí ani tobì."
To byla péèe
Minulost není tøeba milovat, staèí jí rozumìt a nezapomenout, že konèí v budoucnosti. M.Ivanov
