Delumeau, Jean: Tísic let štěstí

[Ingolf]

Delumeau, Jean: Tisíc let štěstí. Argo, Praha 2010.
http://www.argo.cz/knihy/141069/tisic-let-stesti/" onclick="window.open(this.href);return false;

Jedna recenze tady - http://stavitele-katedral.cz/praha-takh ... delumeaua/" onclick="window.open(this.href);return false;

Kniha mapuje představy konce světa na křesťanském Západě, resp. představy tisícileté říše štěstí, jakéhosi pozemského ráje, který má jednou přijít.

Na začátek - nemám rád permanentní proroctví o konci světa, bývají to primitivní  věci od pohledu a strašně nudné (nehledě na to, že se neplní). V křesťanství a vůbec v náboženství je milion věcí, které jsou pro mě nové, někdy i těžko vnímatelné a pochopitelné, existuje plno směrů, teologů, filosofů apod., a pak to srovnám s někým, kdo řekne, že v datu 21 .12. 2012 jsou samý jedničky a dvojky, takže bude konec světa.. Než se prokousat vším možným, i jen Biblí, tak je jednoduší vzít jeden názor s tím, že všechen světový vývoj od stvoření vrcholí právě teď a nějaký prorok to prokouknul..
Jsou to takové "klíče k dějinám", které fungují i v jiné formě v dějepisectví - než se prokousávat vším světovým vývojem, tak je jednodušší napsat, že všechno ovládají židi.. Je mi bližší člověk, který má titul před i za jménem a řekne to okřídlené "vím, že nic nevím", než člověk, který si přečte jednu knihu a myslí si, jak prokoukl všechen světový vývoj a ostatním se směje.. Nesnáším to..


Delumeau tu skepsi ke konci světa má taky, dopisoval knihu před miléniem roku 2000, kdy se taky čekal konec světa (protože být Bohem a poslat na zem svého jediného syna, tak tu zemi za 2000 let zničím, děj se co děj, to dá rozum.. ). Jinak ale dodává, že milenarismus se netýká roku tisíc nebo dva tisíce, ale tisícileté pozemské říše, která má předcházet samému Poslednímu soudu.

V Janově Zjevení se tisíciletá říše objevuje na konci (od kapitoly 20). Nejprve Kristus porazí Antikrista (kapitola 19). Pak zasáhne archanděl Michael: „Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, ktreý má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl i a zapečetil, aby tak již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn.“
Nastává tedy oněch tisíc let štěstí: „Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo bli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou, ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se s Kristem vlády na tisíc let. Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. To je první vzkříšení.“
Ta poslední věta je důležitá poznámka, toto vzkříšení se mělo podle teologů týkat těch zabitých, kteří padli v poslední boji Krista s Antikristem. Netýká se ještě všech lidí.
Dokonání posledního soudu nastane po prupuštění ďábla z propasti, tehdy vstanou z hrobů všichni mrtví a archanděl Michael bude vážit lidské duše.

Opuštění apokalyptických tezí proběhlo po uzákonění křesťanství v římské říši milánským ediktem r. 313, oficiální odmítnutí zavedl sv. Augustin.
Ono se u raných dějin církve s oblibou ukazuje, jak křesťané čekali druhý příchod Krista, ale byla to jen epizoda a brzo převážily jiné hlasy. Augustin kritizoval představy, že tisíciletá říše bude plná jídla a pití (ideálně i bez práce). Podle Augustina takto mluví čověk tělesný, ne duchovní. Origenes napsal, že milenaristé odmítají myslet a radši sní..
Ty představy ráje jako země hojnosti, kde se budou milovat i zvířata, lvi budou žrát trávu a hadi žrát prach, to mi nejvíc připomíná jehovisty..

Sama církev začala docela brzo odmítat teze o brzkém konci světa, a kompletní konec světa se ani nijak zvlášť nestal předmětem zájmu nebo uctívání.. Důsledkem toho ale je, celkový průběh konce světa nevešel do obecného lidského povědomí. Samozvaní proroci tak klidně dál hlásají, že konec světa proběhne v pár dnech, že vyjedou čtyři jezdci a následně všichni mrtví vstanou z hrobů k poslednímu soudu..

***

Výtku mám ke stylistice, asi to nebude věcí autora, ale překladu. V textu jsou občas nasekané jednoduché věty, jak je píše školák na základce, někde se ztrácí návaznost vět, asi jak je překladatelka nepromýšlela.. Některé věty jsou otrocky přeložené (např. na str. 87„je tedy pravdivé, že prorokování bylo důležitým jevem“)
Pak jsou tam těžkopádně věty jako na str. 114: „To se také projevilo v oblasti Niklashausen, ve vesničce nedaleko Würzburku.“ Niklashausen je ves.. Jestli je to i oblast, tak se hodí napsat, že ta ves je stejnojmenná.. Nebo to mělo vyznít, že se to projevilo na katastru, na území vesnice, ale to pak ne v „oblasti“ vesnice.. Oblast je označení pro větší území.
To jsou věci, co kazí plynulost čtení..

[Ingolf]

Kniha není mechanickým výčtem všech vizí, originalita spočívá v protažení vizí šťastného věku do moderní doby. Některé utopické vize totiž převzali socialisté, ta teze o šťastném věku bez bídy a plná lásky a rovnosti je společná křesťanství i ateistickému socialismu („veřejné záchodky ze zlata“, jak bylo jedno heslo, které v tomto tématu vynesly na světlo Dějiny a současnost)..
Některá srovnání milenarismu a socialismu se rozebírají v recenzi tady - https://magazin.aktualne.cz/kultura/ume ... 1488664354" onclick="window.open(this.href);return false;

Mě na tom srovnání křesťanství a socialistických utopií zaujala obecnější věc, a sice pojetí času a to protáhnu ještě dál...
Archaické společnosti spatřovaly ideál v minulosti – každý rok se dělaly rituály na obnovu světa, plno jazyků má doteď v gramatice několik možností k vyjádření minulosti (čas předpřítomný, předminulý apod.), v každodenním životě se dělaly věci stokrát vyzkoušené, protože „takhle to dělali naši dědové“..
Křesťanství to přejalo taky. Křest znamená mj. smytí prvotního hříchu, tedy dostat jakoby do odby před pádem, kláštery měly centrum v podobě rajského dvora, který imitoval Ráj, opět stav před pádem do prvotního hříchu..
Katolická církev odvozuje legitimitu od toho, že její kořeny sahají přímo k apoštolům. Protestantské církve, ty řekněme „modernější“, zase kritizují odklon katolické církve od prvotního učení a život apoštolů, na které hodlají zase navazovat ony..

Milenaristi přinesli zvrat, jejich pohled se upřel vpřed. Jáchym z Fiore (1135-1202) sepsal originální učení o třech věcích. První byl věk Otce, to je doba Starého zákona; druhý je věk Syna, to doba Nového zákona a poselství Kristovo; třetí věk bude věkem ducha, to nastane nové evangelium, hlavním vůdcem společnosti budou nové, chudé řády.
Asi vůbec poprvé tu je formulována myšlenka, že vývoj postupuje vpřed k lepšímu. Ideál není v daleké minulosti, od které jsme se vzdálili a čím dál od ní, tím je doba zkaženější. Ideál a lepší věk leží v budoucnu..

Pohled do budoucna pak je základem moderní doby, dokonce slovo moderna znamená právě toto. Klasikou moderny je pozitivismus se svými třemi obdobími, kde nejstarší je primitivní, polyteistické, druhé je monoteistické, tedy na evropské poměry křesťanské, a poslední období je vědecké, moderní, konečně šťastné. První dvě období byla tmářská a chybná, kdežto vědecké období jednak umí skutečně vysvětlit fungování světa a jednak vědecký pokrok zajistí dobré životní podmínky..

Druhou klasikou moderny je marxismus – s tím, že náboženství je opiem lidstva, které sice zmírní tíži lidského osudu, ale zároveň lidi uspává před pravdou.. Historické cykly podle marxismu určují sociální boje, revoluce vedené nižšími třídami, které vyvrcholí revolucí komunistickou.. V komunismu bude beztřídní stav, lidé si budou majetkově i společensky rovni, je to takový pozemský ráj, akorát místo Posledního soudu nastupuje idea Poslední bitvy..

Teď napíšu něco hodně jednostranného, ale jen za tím účelem, aby to vyniklo. Moderna se vyhraňuje jako racionální opozice proti dosavadnímu tmářskému náboženství. Svou filosofií dějin, pohledem vpřed místo dozadu, utopičností sociálního života a některými konkrétními případy ale navazuje na krajní proudy křesťanství, a dokonce na ty nejvíce iracionální..

***

Delumeau rozebírá milenaristické vize při dobývání Ameriky. Zatímco španělští vojáci ničili indiánskou kulturu a vyváželi zlato, misionáři měli jiné plány. Časté byly názory, že objev Ameriky předznamenává konec světa, protože před ním mělo být evangelium hlásáno lidem na celém světě..,, a poslední lidé byli teď objeveni..
Jiný častý názor ztotožňoval Indiány s potomky ztracených deseti kmenů izraelských, a Židé měli být těsně před koncem světa také obráceni na víru..

Ve Španělsku vznikla v rámci františkánského řádu kustodie sv. Gabriela. Ta vyslala do Ameriky symbolických 12 misionářů, které r. 1519 uvítal políbením ruky samotný Cortes.
Tito františkáni považovali Indiány za přirozené křesťany – Indiáni jsou chudí, žijí rodinným životem a vroucími city.. Nechtěli dokonce začlenit Indiány pod (v jejich očích bohatou a zkorumpovanou) církev, nechtěli zavedení desátků,, naopak požadovali začlenění Indiánů přímo pod sebe, potažmo pod Korunu.., chtěli z nich udělat součást řádu.
Františkáni na druhou stranu kvůli přesvědčení o konci světa považovali za vhodné použití nátlaku na křest, což odmítali zase dominikáni.. To je obrat od vzniku obou řádů, kdy oba řády byly pověřeny inkvizicí proti kacířům a kdy se proti takovému použití násilí bránili mnohem více františkáni..

Zajímavá je synkreze pohanství a křesťanství, kdy podobně jako v Evropě dochází ke splývání svatých a bohů. V Americe se tak z boha Quezalcoatla stal svatý tomáš, která se kdysi vydal evangelizovat Indii (ve středověku myslím v Indii tamní nestoriáni opatrovali jeho údajný hrob). Z bohyně Tonantzin udělali misionáři Pannu Marii. Ta se u Indiánů uchytila úspěšně, r. 1531 došlo k mariánskému zjevení v Guadalupe, od r. 1945 je Panna Marie Guadalupská patronkou katolické Ameriky - https://cs.wikipedia.org/wiki/Panna_Mar ... upsk%C3%A1" onclick="window.open(this.href);return false;

[Ingolf]

Krokem od náboženského milenarismu k moderní době jsou utopie. Utopie je jakýmsi rajským stavem, ideální společností plnou lásky nebo aspoň porozumění. Utopie neklade ráj do minulosti, ale na neznámé místo na zemi. Později ji klade do budoucnosti, ke které se dospěje. A nakonec se utopie „politizuje“, působí jako kritika aktuální vlády – akorát není tak stíhatelná, pokud se tváří nereálně, utopicky.

Utopie chtěla vytvořit ideální, harmonickou společnost. Ekonomika v utopii bývá plánovaná, aby pokryla potřeby lidí, stát pečuje o zdraví, organizuje kulturu a zábavu,staví zahradní města..

Ze školy jsem měl ponětí, že utopie je výrazem novověkého humanismu, ale Delumeau ukazuje jiný pohled. Utopie chce natolik řídit blaho lidí, že jim pevně stanovuje jejich místo ve společnosti, jejich funkci i činnost, že jim upírá svobodu i individualitu, a takový systém se stává odlidštěným, ne humánním..

Delumeau cituje Alexise de Tocquevila z r. 1835 (s. 372): „Nad těmito lidmi se tyčí nesmírná a protektorská moc, která si samojediná klade za úkol zajistit jejich požitky a držet ochrannou ruku nad jejich osudem. Je absolutní, detailní, přesná, prozíravá, laskavá. Podobala by se moci otcovské, kdyby jejím úkolem bylo připravovat lidi na dospělost; ale ona se naopak snaží udržet je neodvolatelně v dětství. … Ochotně přispívá k jejich štěstí, ale chce být jeho jediným strůjcem a rozhodčím; pečuje o jejich bezpečnost, předvídá a zajišťuje jejich potřeby, usnadňuje jim zábavu, spravuje jejich nejdůležitější záležitosti, řídí jejich podnikání, upravuje nástupnictví, rozděluje dědictví; kdyby je tak ještě mohla zbavit znepokojivého přemýšlení a námahy žít!“

***

Kolem r. 1900 vznikl literární žánr zvaný antiutopie. Žánr popisuje takové všemocné utopické společnosti, kde mají vzhledem k moderní době velkou váhu stroje, které mají za úkol plnit potřeby lidí.. Jenže tento strojový, chladný systém začne lidi utlačovat, místo aby jim pomáhal..

Takovým leitmotivem antiutopické literatury je vzpoura strojů, tady Delumeau uvádí klasiku v Čapkově díle R.U.R. A kdyby psal Delumeau svoji knihu po r. 2000, asi by neopomněl jako antiutopistickou klasiku dnešní doby jmenovat Matrix..


R. 1911 napsal Němec B. Kellermann knihu s názvem Tunel. Tunel se vede r. 1950 pod Atlantikem a stojí životy tisíců dělníků. Autor se ptá „k čemu nám jsou vítězství techniky, vytvářejí-li svět bez duše?“.

Kellermann pozoruhodně předjímal stalinský systém stavby přehrad, které stály životy mnohem více dělníků, resp. vězňů z lágrů. Pro komunismus měl obecně větší cenu výsledek, který měl přinést prospěch společnosit, než oběti, které k výsledku přispěly.. A je tam ta věc, která mě neustále fascinuje, když přeživší vězni šli domů s pýchou, že i oni přispěli něčím ke stavbě socialismu v Sovětském svazu.. Východní mentalita je taková více kolektivní, kdežto západní je víc individuální a zaměřená na konkrétního člověka a jeho osud..

Ale i tam, kde je dosaženo stavu, kdy jsou splněny lidské potřeby, nepřichází štěstí automaticky. Tomu se věnuje „zakladatelské dílo antiutopií“, kniha The Coming Race (Přicházející rasa) od Bulwera-Lyttona (známější jakožto autor Posledních dnů Pompejí, jinak osoba pohybující se v okultních kruzích, velice zajímavý člověk).
Lidé Lyttonova budoucího světa jsou polobozi oproštění od všech problémů běžného života a soutěžení bohatství a moc, „ale všeobecná nečinnost plodí intelektuální prázdno a vede k požívání omamných látek. Roste počet sebevražd a porodnost prudce klesá“.

Když vezmu takové Norsko, které obdivuji jako všechny skandinávské země pro jejich model demokracie, občanské společnosti nebo ochrany přírody, a které má díky ropě i ohromné bohatství, tak zrovna taková země, kam bych se přál narodit, má teď zažívat úpadek porodnosti - http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/7885 ... -deti.html" onclick="window.open(this.href);return false;
Jako kdyby cíl byl dosažen a už není o co usilovat dál..

[Ingolf]

Takový průnik křeštanského fanatismu a dá se říci pre-komunismu proběhl v novokřtenecké komunitě v Münsteru v letech 1534-35.
Münster ovldálil novokřtenci, přičemž dosavadní převážně luteránské obyvatelstvo prchlo nebo bylo vyhnáno. Majetek vyhnanců byl zabrán a převeden do společného jmění. Novokřtenci odevzdali do společných pokladen své šperky a drahé kovy. Byly zřízeny společné jídelny, kde se vařilo ze společných zásob, a lidé dostali pokyn nezamykat v noci své domy.
Dobový leták shrnuje novokřtenecké principy: „Mezi námi Bůh ustanovil takové společenství, jaké existovalo na počátku a jaké vyhovuje světcům Hospodinovým. Všechen majetek jsme shromáždili pod dozorem našeho jáhna, čerpáme z něj podle potřeb. Vše, co sloužilo sobeckému soukromému vlastnictví, jako je prodej a nákup, práce za úplatu, úroky a lichva, třeba i ta, která postihuje nevěřící, či jíst a pít na úkor potu chudých a opravdu vše, co je hřích proti lásce, všechno zlé jsme zapudili mezi námi díky síle lásky a společenství.“ (s. 148)
Můžeme místo „síly lásky a společenství“ dosadit „soudružství“, místo Boha dosadit Marxe, místo jáhna nějakého tajemníka a je to leták jako komunistický.. Do Münsteru i přes blokádu města proudily další davy chudáků.

Novokřtenská idea a münsterská realita nám taky něco připomene. V květnu 1534 převzal vedení města Jan z Leydenu. Z řemeslníků se stali veřejní zaměstnanci, byly uloženy tresty smrti i za lhaní nebo za neposlušnost dětí vůči rodičům. Jan ale nepostrádal charisma, nevládl jen násilím. Naopak k němu přeběhla i část obléhatelů..
To nejzajímavější přišlo koncem léta. Münsterští odrazili útok a Janovi stouplo sebevědomí natolik, že se nechal prohlásit za krále. Nechal si vyrobit královskou a císařskou korunu, kolem krku si pověsil zlatý řetěz s příveskem ve tvaru zeměkoule – na znamení, že bude vládnout celé Zemi. Vládl z trůnu pokrytého hedvábím a zlatem, bohaté oděvy nakázal nosit i svým úředníkům.. Odklon od evangelické chudoby vysvětloval tím, že to je předzvěst, že v tomto blahobytu budou jednou žít všichni.. Lidé ale zatím chudli dál a vyvstává tu obrázek jako z Orwellovy Farmy zvířat..
Orlando Figes popisuje v knize Šeptem bolševický vývoj od chudoby k podobnému přepychu. Nejprve cituje slova starého bolševika, který dává dětem k jídlu chleba a vajíčka, přičemž jim připomíná, že by se měli všichni stydět, protože jsou lidé, kteří ani na ta vajíčka nemají.. Pár let na to se bolševici a jejich rodinní příslušníci cítí jako nová elita a dává to najevo i okázalým luxusem..

Těch podobností je skutečně dost, co lze z toho spekulovat – existují lidé s nějakými vlastnostmi a záleží na podmínkách doby, k čemu se přidají. Člověk, který se narodil ve středověku a stal se husitou, by se dnes dal dejme tomu k anarchistům (poud by hlavním motivem byl odpor k autoritě). Člověk se sklony k fanatismu by v raném novověku odešel do Münsteru, dnes do nějaké komunistické sekty.. A není v tu chvíli důležité, že jednou by se odvolával na Boha a jednou na marxistický materialismus, vzal by to, co svět aktuálně nabízí..

Znakem extremistů všeho směru bývá snaha urychlit tep dějin.. Část milenaristů tak doufá v konec světa, až sama začíná rozpoutávat armageddon.. Část komunistů tak doufá v Poslední bitvu, že ji chce uspíšit teroristickými činy, jako to zkoušela RAF v Německu.. Stále ale nutno podotknout, že jde o extrémní směry, i když nejvíce viditelné.. Většina milenaristů i socialistů vystupuje jinak mírumilovně..