Musím se podělit o jednu velmi špatnou zkušenost. Jak mám ve zvyku si zapůjčit, v horším případě zakoupit o oblíbené historické postavě cokoliv, tak jsem si koupila knihu Krvavá královna o Kateřině Medicejské. Už to, že autorka, jejíž jméno sem doplním, je Američanka mě mělo odradit.
Ale to mě ne
A tak jsem si odnesla domů knihu o ženě, která za pomocí černé magie zapříčinila Bartolomějskou noc. Tolik chtěla porodit milovanému manželu Jindřichovi II. dědice, že při temném rituálu přihlížela vraždě prostitutky čekající trojčata... A děti počaté a narozené pomocí této černé magie - tj. mladí králové Francie - František II., Karel IX. a Jindřich III. jsou pak v tomto unikátním díle líčeni jako zrůdy. A nakonec se králem Francie stane jako Jindřich IV. nebo Veliký, údajný syn Jindřicha II. a Jany d´Albret, královny navarrské, jemuž na trůn dopomohla Kateřina a ještě ho zachránila před smrtí a mstou jejího syna Jindřicha III., jehož autorka v díle zve Eduard (Jindřichovo původní jméno skutečně znělo Eduard Alexandr, ale už v dětství používali pro něj jména Jindřich po zesnulém otci). Ještě, že to nečetl Antonín Bourbonský, co by si pomyslel...
Autorka pomíjí historická fakta jako např., že smlouvy s Jindřichem Navarrským uzavíral Jindřich III. jako král Francie a nikoliv královna matka nebo, že synové nebyli 3 ale čtyři ( ten čtvrtý byl Hercule, později František vévoda z Alenconu a poté, co se Jindřich stal králem, z Anjou) a ještě Ludvík mezi Františkem a Karlem zemřel jako dítě. Vůbec taky nerozumí tomu jaká byla situace v katolické Paříži ve vztahu k hugenotům, co vyváděli při kázáních někteří kněží (což my si už dnes představit docela dovedeme
), jak štvali lid pařížský proti hugenotům a jak vůbec nebylo třeba kouzel k masakru 24. srpna 1572. Pokud se zmiňuje o občanské válce spalující Francii, máte pocit, že se jednalo o bezvýznamné šarvátky navíc zapříčiněné vesměs Kateřininými syny. Pomíjí i to, že mladí synové Kateřiny a Jindřicha II. těžko mohli se zemí, která byla ve stavu v jakém byla udělat zázrak. Ten se skutečně povedl až skutečnému muži na francouzském trůně Jindřichovi IV. No prostě bláboly a blbosti. Přátelé, nečtěte to. Má to daleko do Alexandra Dumase a ještě dál do Roberta Merla. Proti tomu jsou Železný král a páni z Růže skvělé a hodnotné historické a literární dílo
Chtělo by to trochu melanže do kafe.
Já jo.
