Fórum zájemců o historii

Který z tìchto (nebo i jiných) panovníkù byl nejvýznamìjší, nejvíc se zasloužil o stát? A Proè?

Hlasoval jsem pro Karla IV. A to ne proto, že zvítìzil v anketì Nejvìtší èech, ale pro jeho nezpochybnitelné zásluhy o všestranný rozvoj èeského státu. Jeho vize o rozvoji státu byla založena na bohemocentrickém uspoøádání Svaté øíše øímské.
Vykonal mnoho znamenitých státnických èinù, jež s naplnìním této vize pøímo souvisely. Mezi nejvýznamnìjší patøí bezesporu založení pražského arcibiskupství a pražské univerzity. O úrovni a vìhlasu první støedoevropské univerzity svìdèí poèáteèní období univerzity. Na pražském vysokém uèení vznikly nejpøíznivìjší podmínky pro erudovanou a kritickou analýzu pøevratného díla anglického myslitele Johna Wyclifa. Ve vìdeckém a všem novým, moderním myšlenkám otevøeném prostøedí univerzity pùsobili všestrannì vzdìlaní odborníci evropského formátu. Nelze opominou ani jeho iniciativní pøínos pro stavitelské aktivity (Nové Mìsto, kamenný most pøes Vltavu, sv. Vít, ...).
V neposlední øadì to byla stabilita a relativnì pøíznivý hospodáøský vývoj v zemích Koruny a její územní rozšíøení. ...

Hned na druhé místo bych zaøadil Jiøího z Podìbrad. Dle mého názoru jednoznaènì patøí mezi nejpokrokovìjší panovníky na èeském trùnì. Byl i politikem s nadèasovými projekty, které ho vøadily mezi panovníky evropského a možná i svìtového formátu. Jeho první pokus o vytvoøení jakési spojenecké organizace køesťanských zemí tehdejšího svìta se nesmazatelnì zapsal do evropských dìjin. Pøedstavitelé svìtské moci nedocenili mezinárodní dosah této velkolepé myšlenky, natož aby ji uskuteènili, a pøedstavitelé moci církevní reprezentované øímskou kurií se jí ani nezabývali, jenom proto, že pocházela od „kacíøského“ krále. Text návrhu všeobecné mírové unie má 2 èásti a tvoøí vlastnì osnovu multilaterální mezinárodní smlouvy. Prvá èást je tvoøena úvodem s dùvody a cíly, které vedly ke zpracování projektu. Péèe o zachování míru a spoleèná obrana proti Turkùm si vyžaduje jednotnou mezinárodní organizaci, jejímiž èleny by se mohly stát v zásadì všechny køesťanské státy. V druhé èásti ve 23 èláncích jsou pak konkrétnì a nìkdy velmi podrobnì vysvìtleny rysy, zásady a organizaèní záležitosti navrhované mezinárodní ligy. Hlavními orgány mìly být stálý kongres se zákonodárnou pravomocí a mezinárodní soudní dvùr. Od pøedchozích podobných návrhù se projekt Jiøího z Podìbrad lišil pokrokovostí a detailním zpracováním, ale hlavnì byl spojen s rozsáhlou diplomatickou akcí, jejímž cílem bylo uvést zásady charty v život. Projekt svojí moderností, spoèívající v tom, že se jednalo o prvý pokus v dìjinách vytvoøit jakousi instituci ne nepodobnou Organizaci spojených národù, pøedbìhl dobu témìø o pìt století. Z dnešního pohledu nìco neuvìøitelného!

Vyzdvihl bych Pøemysla Otakara I. Dokázal pøekonat období zmatkù pøi nastolování knížat, vmìšování se øímského krále. obratnou diplomacií dosáhl udìlení královského titulu od tøí nìmeckých králù. Možná královskou hodnost pøeceòuji, ale významnì to upevnilo jeho pozici ve státì. Byl nyní Bohem vyvolený a pomazaný, už to nebyl obaèejný èlovìk, který vládl zemi, jeho osboba dostávala sakrální rozmìr a církev hrála velkou roli ve vìdomí. Království nijak nerozšíøil, ale mír uvnitø myslim, velmi pøispìl k rozvoji mìst, øemesel a obchodu. Pøemysl je most mezi knížectvím zmatkù a vyspìlým královstvím 13. století. On podle mne položil základy pro expanzi Pøemysla (za jehož vlády a vlády jeho syna bylo království v lepším stavu) II. tím, že velmi stabilizoval sílu státu, jak vevnitø, tak navenek.

Hlasování o nejlepšího panovníka? Zde se dá hovoøi jen o nejvìtích sympatiích, ale ne o pravé podstatì vìci. Každý panovník žil v jiné dobì, øešil jiné situace, navíc každý má jiné mìøítko, nìkdo kolik dokázal získat území, jak dokázal zabezpeèi mír a nebo na kolik proslavil náš stát, takže to je vìc zcela individuální.

Je to takový Nejvìtší èech støedovìku. každý snad má svùj názor, každý preferuje nìco jiného (hospodáøský rozvoj, váleèné výboje, vìdecký pokrok...)

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.

To nikdo nepopírá. A když budete hlasovat, tak právì tím prezentujete svoji individualitu. A na tom není nic špatného, že.

V tom pøípadì hlasuji pro Karla IV., jeho vlastnosti byly celkovì vyvážené, dokázal skvìle ovládat politiku, ale nebál se ani pozvednout zbraò a podporoval i rozvoj, byť po jeho smrti nastal úpadek kterému zabránit nedokázal, pouze ho oddáli.

Ale období vlády Karla IV. je obdobím bez válek. Nejhùø bylo, když Ludvík Bavor chtìl zaútoèit na èechy v roce 1347, ale zemøel

Já nemluvím jen o našem území, ale o celkové charakteristice Karla IV. a ten války vedl, zejména v Itálii.

_________________
Historia magisteria vitae.

Itálský konglomerát byl projekt Jana Lucemburského, Karel si tam získával první vladaøské zkušenosti a jeho tamìjší politika byla spíše obranná, vždyť byl teprv náctiletý

Karel IV. nebyl váleèník napø. typu Pøemysla Otakara II. Karel byl v prvé øadì fenomenální politik a diplomat, který se vyznal v evropské nejvyšší politice. Karel získával nové državy spíše diplomatickými aktivitami a sòatkovou politikou než vojenskými výboji. Mám na mysli pochopitelnì hlavnì období, kdy se po smrti svého otce ujal vlády.

Pøesnì tak. Jeho nezpochybnitelný význam je v tom, že i pøes výrazné zvýšení moci, bohatství a rozlohy státu dokázal pøedejít jakkýmkoli válkám.

Samozøejmì Karel byl v prvé øadì diplomat, o tom není sporu. To však nic nemìní na tom, že války vedl. Nìkolikrát upevòoval lucemburské državy v Itálii, zùèastnil se bitvy k Kresèaku a takto by se dalo pokraèobvat.

_________________
Historia magisteria vitae.

Nedalo, za jeho vlády neznám žádnou bitvu, ani válku, kterou by vedl. I Kresèak byl bitvou Jana Lucemburského, pomoc spojenci.

No, zaènu rovnou citací Alexeje Pludka z jeho knihy èeský král Karel:"Jistý stín vrhá na jeho charakter epizoda z boje uznání za øímského krále, v nìmž svou diplomatickou pružnost zneužil až k vìrolomnosti..."
Ale pozor! Nechci, aby zas došlo k omylu, já nechci tohoto panovníka odsuzovat (podobný pøípad jako zde již bylo husitství), pouze chci ukázat, že on a i jiní v dìjinách jsou zkreslováni a náš pohled na nì je èasto špatný. To ale urèitì neznamená, že chci panovníka, který se dostává do èela našeho národního podvìdomí nìjak "shazovat" a jeho jistì nemalé zásluhy zatracovat.

_________________
Historia magisteria vitae.

Je nutné si uvìdomit, že Pøemysl sice vybudoval stabilní stát pod vládou své vìtve Pøemyslovcù, ale zároveò je tím samým èinem vinnen za pozdìjší vymøení Pøemyslovcù.
Pøemysl je asi nejúspìšnìjším králem, co se týèe nièení ostatních vìtví svého rodu. Poslední Sobìslavovec Václav umírá v exilu, Pøemyslùv bratr Vladislav Jindøich umírá bez syna jako nedìdièný markrabí moravský, Dìpoltici jsou vyhnáni do Slezska, kde za nìkolik desetiletí vymírají. Konèí údìlníci, Pøemyslovci už bez reálné moci na Moravì, pouze s nevýznamným titulem. Prvorozeného Vratislava nechá prohlásit za nelegitimního, další syn umírá ještì za jeho vlády, poslední Pøemysl je na devìt let markrabìtem. Pøemyslovci vládnou stabilnímu státu, mocnìjšímu a bohatšímu èeskému státu, než kdy pøedtím, ale balancují na hranì životnosti, neèekanou vraždou Václava III. vymírá hlavní linie, levoboèci Pøemysla II. se mohou stát maximálnì vládci Opavska, jiní nemanželstí nemohou ani to, vìtšinou konèí v církvi. Košatý strom usychá.
Souvisí úbytek Pøemyslovcù s zvýšením stability státu?

Podle mého názoru byl nejlepší panovník otec vlasti tedy Karel IV. Kdybych mìl vyjmenovat co všechno dobrého pro èechy udìlal tak bych psal ještì zítra touhle dobou. Jedinou chybou kterou za svùj život udìlal bylo že pøed svou smrtí rozdìlil svou øiši (nemyslím sv. øíši øímskou) mezi své syny.

_________________
DEUS CELUM REGNAT ET REGES TERRE

Myslím si že velmi dobrým panovníkem byl také Václav II, byl vìznìn akorát na Bezdìzu a potom rovnou šupky hupky do vlády a pøesto mnohého doáhl.

Karel je lidem obecnì hodnocen veskrze kladnì, jelikož každý vìdìl, že uskuteèòoval své ideály a z èeho se musel dostat, aby vùbec mohl vládnout. Nebyla mu cizí filosofie, vládl uvážlivì a navíc i jeho vlastnoruèní životopis vypovídá o èlovìku rozumném a pøedevším lidsky cítícím. Po obdobích bezpráví byl on tím, kdo neøád trestal. Také on byl evropským pojmem a skrze nìho bylo zdejší království v Evropì zvuèného jména. Mohl být èlovìk z nìèeho víc nadšen? Není divu, že legenda jeho jména se pøenesla vìky, souèasnì s památkami, které žily z jeho doby za nìj dál...
I já jsem volil Karla IV. jelikož král Šalamoun byl od nìho i našeho království nemálo vzdálen.