Návštěvník píše:
Hlavně ale ty lidi z jednotlivých družin ap. to by mne zajímalo. On konečně i skutečný pohled na pochodující vojsko se asi náramně lišil od představ vytvořených malíři, spisovateli a filmaři. Jenom ten trén, náhradní koně ap. Což mne taky napadlo, všeobecně uznávaný názor (a není důvod mu nevěřit) předpokládá rozlišení bitevního a cestovního koně, což u většího vojska mohlo jít řádově o stovky zvířat, (i za předpokladu, že toto řešila opravdu jen ta elita) kdy se přesedalo, byl kůň nějak v pohotovosti - nasedlání a nastrojení koně ap - totožné s přípravou na boj ?
V době kdy tyto koně nebyly v akci, muselo být poměrně složité i jejich vedení, asi těžko mohli být moc pohromadě - předpokládá se že šlo o hřebce se záměrně podbyporovanou agresivitou výhodnou v boji, je toho moc a logistiku museli mít pokud chtěli uspět poměrně zvládnutou, o to víc neuvěřitelně zní zprávy, že vojsko postoupilo do nitra země nepozorováno

K těm koním pro vojsko, respektive pro rytíře: , nebyli dva bývalo jich víc : ale typově byli tři:
a) bojový oř - hřebec, silný, cvičený na boj, dextrarius, protože se vodil pravou po pravém boku, tak se vodí koně dodnes, cenné a drahé zvíře.
b)další lehčí a pohyblivý rychlý kůň, sloužící k přesunům, mimo jiné na místo bitev,
c) soumaři, respektive nákladní koně, ti vezli všechno, co pán a jeho družina na cestě potřebovali, včetně brnění a nezbytných zásob.
Ještě drobná poznámka k tomu spížování. často to záviselo na tom, zda dostal válečník správně zaplaceno a jaký byl příkaz.
Panovník mohl například dát souhlas k tvrdému postupu, to se často dělalo, pokud si chtěl protivníka pořádně zdeptat.. a cena za tažení pak mohla být nižší a rabování pak brutálnější. Logicky , co nedostal výálečník od svého pána, sebral na dobývaném území a vice-versa.
Přesto se špízovat muselo, hlavně pro koně, dostatečné množství krmiva by nikdo najednou nepobral. Je to jeden z mnoha důvodů, proč se válčilo hlavně přes léto.