Z této knihy cituji:
str.142,143
Služebníci církve byli v raném i vrcholném středověku jedinými učenci křesanského světa.Protože jim byl sexuální život odepřen /alespoň oficiálně, fakticky ho většina provozovala tajně/, začali postupně formovat odmítavý pohled na potenci. Křesanští filosofové i lékaři se shodli na zásadách, které se oficiálně uznávaly po staletí až do nástupu moderní doby. Základní ideou byl postulát, že duševní zdraví je nepřímo úměrné pohlavní zdrženlivosti, jinými slovy, nejzdravější je ten, kdo nemá potřebu sexu. V některých spisech se dokonce tvrdilo, že přemíra pohlavního styku zkracuje lidský věk. Jako důkaz se uváděl fakt, že se prý eunuši dožívali vyššího věku než muži ženatí.Lékaři přišli s teorií, že sperma je extrakt krve. Pokud odchází z těla, oslabuje se tím mužský organismus.
Častá ejakulace oslabuje mozek, kazí zrak a dokonce působí hloupnutí. A protože se křesanští učenci nespokojili jen se zjištěním škodlivosti sexu, pokusili se také stanovit přiměřené množství tělesného styku,aby neohrožovali život křesanů.
Ve všech středověkých spisech se konstatuje, že lidé jsou v tomto ohledu opatřeni nestřídmými schopnostmi v příliš veliké míře.Lékaři tvrdili, že hubení muži mají více spermatu než tlustí. Církevní otcové vedli na koncilech vášnivé diskuse, co mohou svým ovečkám povolit.Nakonec se shodli na počtu dvou, nejvýše tří "milostných styků" týdně.....
str.144
Martin Luther v naučení novomanželům radí ženichovi: "Dvakrát týdně se svou paní, oddávej se milování, stočtyřikrát v roční době, neuškodí jí ani tobě."
To byla péče
Minulost není tøeba milovat, staèí jí rozumìt a nezapomenout, že konèí v budoucnosti. M.Ivanov
