Význam dějin a dějepisectví
Napsal: 20 úno 2012 21:35
Každá generace se snaží psát svoje dějiny, každá v nich hledá něco jiného, nového, pro sebe důležitějšího. Dějepisectví tak odráží společenské poměry, co je pro společnost důležité, to hledá v dějinách své vzory nebo oprávnění.. Dějepisectví tak vypovídá i o své době, ne jen o minulé..
Středověk hledal v minulosti ideály, toužil po nápodobě biblických ideálů.. Renesance znovuobjevila, "znovuoživila", antiku. Baroko se odvrátilo od renesance i od jeho světského života. V historii se hledaly příkaldy svatých. Klasicismus a osvícenství místo náboženství baroka upřednostňovaly rozum, který stavěly do služeb lidstvu, i v umění vznikala výchovná a poučná díla (romány mají výchovný účel apod.). V historii se hledaly příklady slavných, úspěšných a morálních velikánů. Romantismus místo rozumu hledal cit, místo přetváření celého společenství, toho vnějšího života, si hleděl života vnitřního, emocí, citu apod. V historii se hledal zlatý věk, putovalo se po zříceninách, hledala se duše lidu nebo národa.. Pozitivismus odmítl romantický subjektivismus a hledal objektivní poznatky, namísto subjektivně zabarvené domněnky hledal objektivně dokazatelnou pravdu. V historii se domníval bádat bez osobní zaujatosti, vědecky.. Pak se s rozvojem společnosti jednolitá směřování tříští. České země dost ovlivnil marxismus, který v historii kladl největší důraz na třídní boje..
Každý jmenovaný směr vzniká v opozici na ten předešlý, domnívá se ho překonat. Leckdy ale negování předešlého znamená pouze přehození znamének - osvícenství chtělo překonat křesťanství, ale namísto Boha dosadilo všemocnou vědu, marxismus v Rusku vystoupil s nutností svrhnout tyranii carství, ale nastolil jen tyranii bolševické strany, carskou tajnou policii nahradil čekisty.. Negace znamenala pouze negaci obsahu, ale ne formy.., negovat carství v jiný systém se povedlo, negovat tyranii ve svobodu se už nepovedlo..
***
Když se podíváme na směry od středověku po romantismus, tak se všechny ohlížejí do minulosti - tam jsou ideály apoštolských časů, antiky, Zlatého věku.. A pak přišel pozitivismus s tím, že tyhle vize jsou falešné, že nebyl žádný zlatý věk, žádný ráj, odkud byl vyhozen Adam, že tyhle zvěsti vznikly tam, kde si lidé nebyli schopni racionálně vysvětlit svět.. Rozdělil lidský vývoj do period, kde porvní byla náboženská, chybná, druhá filosofická, abstraktnější, ta už se blížila pravdě, a třetí je vědecká, kde lidstvo pochopí díky vědě svět i samo sebe.. Pozitivismus vidí v minulosti temno, v budoucnosti světlo, ke kterému je třeba dojít a silou nutnosti se k němu dojde..
Marxismus vidí v minulosti první komunismus, ale neuvědomělý, intuitivní, zničený vzniklou třídou šlechty a knížat.. Vládnoucí třdu vždy svrhne ta utlačovaná, až jednou dělníci svrhnou kapitalisty a protože nebudou mít koho dál vykořisťovat, nastane komunismus.., opět silou nutnosti, zákonem dialektiky, a zkušenostmi a společenským pokrokem během věků to bude komunismus uvědomělý a celosvětový, nebude omezen na nějakou ves nebo rod.. V minulosti jsou k vidění tedy boje a narůstající pokrok, a v budoucnu je zase dokonalejší stav, "světlé zítřky", tam se upíná vize..
Pozitivismus a marxismus jsou představiteli tzv. moderny, moderního myšlení, které prosazuje rozum a pokrok namísto domnělého náboženského tmářství (toho opia lidstva podle Marxe) a vůbec zastaralého myšlení..
Jenže oboje vize padly, ta komunistická se k tomu navěky zdiskreditovala. Místo moderny nastoupila postmoderna, která říká, že nexistuje žádný směr, žádná nutnost, podle kterých se lidstvo automaticky vyvíjí. Všechno je dílem náhod a výslednic chaotického, nepředvídaného dění (z maxima možností vzejde minimum skutečností, jak tvrdí existencialismus).. V minulosti nemá cenu odkrývat něco jako pravdu, protože tam žádná prostě není.. Jsou tam procesy, které na sebe v lepším případě i navazují, ale označit je za nějakou "pravdu" nelze..
Všechny směry včetně moderny hledaly v dějinách nějaké ospravedlnění pro své názory, nějaké vzory.., a postmoderna říká, že tam kvůli nepředvídatelnému chaosu žádné ospravedlnění pro nic vytáhnout nelze.. Mělo to za následek, že místo třídních bojů, obdivu ke svatým nebo ospravedlňování válek ("tohle území bylo pěti sty lety naše") se objevují nová témata - dějiny smrti, sexuality, dějiny Ráje.., postavení ženy.., člověk se víc dozvídá o svých normálních věcech, ne jen o politických změnách nebo panovnících.. V dějinách obou světových válek se místo statečnosti hrdinů píše i o utrpení zajatců a civilistů.. Je to zaostřeno na člověka místo na odosobněné společenské změny..
Ale co postmoderně chybí a na co podle mě dojede, tak to je ta proklamovaná ztráta vize.., vize byla něco, co lidi hnalo dál, a teď to není.., povedlo se dejme tomu ukázat, že předešlé směry se mýlily.., ale co dál? Americký dějepisec Fukuyama vystoupil s diskutovaným dílem Konec dějin - dosáhli jsme všeho, porazili jsme protivníky (=sovětský blok).., ale místo vrcholu jaksi přichází "konec".., v lepším případě přešlapování na místě.., takže co dál -
a) Dezintegrace - dosáhli jsme všeho, překonali překážky, splnili jsme úkol - už není pro co žít.. šéf firmy Kodak spáchal sebevraždu, když dovedl firmu k vrcholu, všechno zajistil.., nechal dopis na rozloučenou, kde napsal, že úkol splnil.. Vztáhnuto společensky, když jsme porazili nepřátele, nastal ten "konec dějin", máme už jen splnitp oslední úkol a zmáčknout katastrofický tlačítko v jaderný elektrárně?, je to postavený na hlavu, ale proč taková obliba v temných vizích konce světa, ať už podle nějakýho mayskýho kalendáře nebo nějakýho pošahanýho náboženskýho fanatika.., nebo to je jen důsledek toho pesimismu, že v postmoderně není žádná vize, za kterou jít?
Může se opakovat situace kolem r. 1900, kdy byl takový klid a mír, kdy se stavělo v secesním stylu, krásné domy plné skla a dřeva, obrazy s idylickými motivy vesničanů, až to lidi přestalo bavit a těšili se do války, že konečně bude nějaký vzrušení? Protože "co dělat v neděli, než se ožrat na fotbale a rozbít někomu hubu", jak to říká hlavní postava filmu Hooligans- Football Factory..
b)Společný nepřítel dokáže spojit, v ČSR to byl bolševik, teď je možnost hledat nepřítele někde jinde, v jiném národě nebo v jiném náboženství.. Vyhrát ale nemohou všichni..
c) Blahobyt, využití techniky, konzum - byl to hnací motor, proč padla železná opona, teď žene protivládní hnutí v Číně, Íránu a jinde.. Hrozí to zatížit Zemi..
d) Druhý popud, proč se lidé dívali za hranice, proč padla železná opona, byla svoboda.., nebyla to jen svoboda trhu, ekonomiky, a z toho možnsot svobodně konzumovat, je to i svoboda občanské společnosti, která dává možnosti i k nedestruktivním a doufejme naplňujícím věcem.. tady je podle mě třeba vymýšlet.. Nehledat nepřítele, nepůsobit proti někomu, ale pro něco.., neutápět se v nudě a konzumu, protože to oboje neumí naplnit.. A přijetí nějaké té vize by taky myslím pomohlo.. A jestli tohle má odrážet společenský stav, tak kde pro něj v dějinách hledat oporu? A obecně, co chceme dneska v dějinách zkoumat?, pro sebe i pro předávání dál.
A když spojím časové roviny, kde přítomnost vychází z minulosti a budoucnost utváříme teď, tak kam se hnout?, nepropadnout dezintegraci ani nepřešlapovat na místě, ale konat..
Středověk hledal v minulosti ideály, toužil po nápodobě biblických ideálů.. Renesance znovuobjevila, "znovuoživila", antiku. Baroko se odvrátilo od renesance i od jeho světského života. V historii se hledaly příkaldy svatých. Klasicismus a osvícenství místo náboženství baroka upřednostňovaly rozum, který stavěly do služeb lidstvu, i v umění vznikala výchovná a poučná díla (romány mají výchovný účel apod.). V historii se hledaly příklady slavných, úspěšných a morálních velikánů. Romantismus místo rozumu hledal cit, místo přetváření celého společenství, toho vnějšího života, si hleděl života vnitřního, emocí, citu apod. V historii se hledal zlatý věk, putovalo se po zříceninách, hledala se duše lidu nebo národa.. Pozitivismus odmítl romantický subjektivismus a hledal objektivní poznatky, namísto subjektivně zabarvené domněnky hledal objektivně dokazatelnou pravdu. V historii se domníval bádat bez osobní zaujatosti, vědecky.. Pak se s rozvojem společnosti jednolitá směřování tříští. České země dost ovlivnil marxismus, který v historii kladl největší důraz na třídní boje..
Každý jmenovaný směr vzniká v opozici na ten předešlý, domnívá se ho překonat. Leckdy ale negování předešlého znamená pouze přehození znamének - osvícenství chtělo překonat křesťanství, ale namísto Boha dosadilo všemocnou vědu, marxismus v Rusku vystoupil s nutností svrhnout tyranii carství, ale nastolil jen tyranii bolševické strany, carskou tajnou policii nahradil čekisty.. Negace znamenala pouze negaci obsahu, ale ne formy.., negovat carství v jiný systém se povedlo, negovat tyranii ve svobodu se už nepovedlo..
***
Když se podíváme na směry od středověku po romantismus, tak se všechny ohlížejí do minulosti - tam jsou ideály apoštolských časů, antiky, Zlatého věku.. A pak přišel pozitivismus s tím, že tyhle vize jsou falešné, že nebyl žádný zlatý věk, žádný ráj, odkud byl vyhozen Adam, že tyhle zvěsti vznikly tam, kde si lidé nebyli schopni racionálně vysvětlit svět.. Rozdělil lidský vývoj do period, kde porvní byla náboženská, chybná, druhá filosofická, abstraktnější, ta už se blížila pravdě, a třetí je vědecká, kde lidstvo pochopí díky vědě svět i samo sebe.. Pozitivismus vidí v minulosti temno, v budoucnosti světlo, ke kterému je třeba dojít a silou nutnosti se k němu dojde..
Marxismus vidí v minulosti první komunismus, ale neuvědomělý, intuitivní, zničený vzniklou třídou šlechty a knížat.. Vládnoucí třdu vždy svrhne ta utlačovaná, až jednou dělníci svrhnou kapitalisty a protože nebudou mít koho dál vykořisťovat, nastane komunismus.., opět silou nutnosti, zákonem dialektiky, a zkušenostmi a společenským pokrokem během věků to bude komunismus uvědomělý a celosvětový, nebude omezen na nějakou ves nebo rod.. V minulosti jsou k vidění tedy boje a narůstající pokrok, a v budoucnu je zase dokonalejší stav, "světlé zítřky", tam se upíná vize..
Pozitivismus a marxismus jsou představiteli tzv. moderny, moderního myšlení, které prosazuje rozum a pokrok namísto domnělého náboženského tmářství (toho opia lidstva podle Marxe) a vůbec zastaralého myšlení..
Jenže oboje vize padly, ta komunistická se k tomu navěky zdiskreditovala. Místo moderny nastoupila postmoderna, která říká, že nexistuje žádný směr, žádná nutnost, podle kterých se lidstvo automaticky vyvíjí. Všechno je dílem náhod a výslednic chaotického, nepředvídaného dění (z maxima možností vzejde minimum skutečností, jak tvrdí existencialismus).. V minulosti nemá cenu odkrývat něco jako pravdu, protože tam žádná prostě není.. Jsou tam procesy, které na sebe v lepším případě i navazují, ale označit je za nějakou "pravdu" nelze..
Všechny směry včetně moderny hledaly v dějinách nějaké ospravedlnění pro své názory, nějaké vzory.., a postmoderna říká, že tam kvůli nepředvídatelnému chaosu žádné ospravedlnění pro nic vytáhnout nelze.. Mělo to za následek, že místo třídních bojů, obdivu ke svatým nebo ospravedlňování válek ("tohle území bylo pěti sty lety naše") se objevují nová témata - dějiny smrti, sexuality, dějiny Ráje.., postavení ženy.., člověk se víc dozvídá o svých normálních věcech, ne jen o politických změnách nebo panovnících.. V dějinách obou světových válek se místo statečnosti hrdinů píše i o utrpení zajatců a civilistů.. Je to zaostřeno na člověka místo na odosobněné společenské změny..
Ale co postmoderně chybí a na co podle mě dojede, tak to je ta proklamovaná ztráta vize.., vize byla něco, co lidi hnalo dál, a teď to není.., povedlo se dejme tomu ukázat, že předešlé směry se mýlily.., ale co dál? Americký dějepisec Fukuyama vystoupil s diskutovaným dílem Konec dějin - dosáhli jsme všeho, porazili jsme protivníky (=sovětský blok).., ale místo vrcholu jaksi přichází "konec".., v lepším případě přešlapování na místě.., takže co dál -
a) Dezintegrace - dosáhli jsme všeho, překonali překážky, splnili jsme úkol - už není pro co žít.. šéf firmy Kodak spáchal sebevraždu, když dovedl firmu k vrcholu, všechno zajistil.., nechal dopis na rozloučenou, kde napsal, že úkol splnil.. Vztáhnuto společensky, když jsme porazili nepřátele, nastal ten "konec dějin", máme už jen splnitp oslední úkol a zmáčknout katastrofický tlačítko v jaderný elektrárně?, je to postavený na hlavu, ale proč taková obliba v temných vizích konce světa, ať už podle nějakýho mayskýho kalendáře nebo nějakýho pošahanýho náboženskýho fanatika.., nebo to je jen důsledek toho pesimismu, že v postmoderně není žádná vize, za kterou jít?
Může se opakovat situace kolem r. 1900, kdy byl takový klid a mír, kdy se stavělo v secesním stylu, krásné domy plné skla a dřeva, obrazy s idylickými motivy vesničanů, až to lidi přestalo bavit a těšili se do války, že konečně bude nějaký vzrušení? Protože "co dělat v neděli, než se ožrat na fotbale a rozbít někomu hubu", jak to říká hlavní postava filmu Hooligans- Football Factory..
b)Společný nepřítel dokáže spojit, v ČSR to byl bolševik, teď je možnost hledat nepřítele někde jinde, v jiném národě nebo v jiném náboženství.. Vyhrát ale nemohou všichni..
c) Blahobyt, využití techniky, konzum - byl to hnací motor, proč padla železná opona, teď žene protivládní hnutí v Číně, Íránu a jinde.. Hrozí to zatížit Zemi..
d) Druhý popud, proč se lidé dívali za hranice, proč padla železná opona, byla svoboda.., nebyla to jen svoboda trhu, ekonomiky, a z toho možnsot svobodně konzumovat, je to i svoboda občanské společnosti, která dává možnosti i k nedestruktivním a doufejme naplňujícím věcem.. tady je podle mě třeba vymýšlet.. Nehledat nepřítele, nepůsobit proti někomu, ale pro něco.., neutápět se v nudě a konzumu, protože to oboje neumí naplnit.. A přijetí nějaké té vize by taky myslím pomohlo.. A jestli tohle má odrážet společenský stav, tak kde pro něj v dějinách hledat oporu? A obecně, co chceme dneska v dějinách zkoumat?, pro sebe i pro předávání dál.
A když spojím časové roviny, kde přítomnost vychází z minulosti a budoucnost utváříme teď, tak kam se hnout?, nepropadnout dezintegraci ani nepřešlapovat na místě, ale konat..