Fórum zájemců o historii

Kód: Vybrat vše

Dobrý den dámy a pánové, kolegyně a kolegové,

jak už název mého příspěvku předesílá, cílem následujících 15 minut bude krátce poreferovat o stavu studia historie na Masarykově univerzitě a činnosti Klubu Masarykových historiků, který svojí činností spadá pod historický ústav zmíněné univerzity.
Na úvod mého příspěvku musím osvětlit současný provizorní stav celého ústavu. Díky rekonstrukci budov filozofické fakulty na ulici Arne Nováka byl celý historický ústav přemístěn do náhradních prostor do ulice Solniční a výuka bude od následujícího semestru rozdělena do všech okolních budov filozofické fakulty. Tento stav se podepsal na počtu vyučovaných předmětů, který se snížil přibližně o 1/3, což znatelně omezuje studenty v jejich hledání potřebného počtu kreditů za semestr.
Ale abych přistoupil k samotnému tématu, které je i díky před chvílí popsané situaci o to komplikovanější. Myslím, že současný problém nedostatečného dialogu mezi učiteli a studenty není se netýká pouze Masarykovi univerzity a rozhodně se nejedná o problém týkající se pouze oboru historie. Současně nastavený systém výuky a vzdělávání na vysokých školách je stále možno charakterizovat jako kvantitativní. Důsledky takto nastaveného systému jsou u oborů jako je historie ještě více citelné. Obrovský počet studentů historie jenom podporuje vzrůstající anonymizaci studia, kdy se ze studenta v podstatě stává jenom číslo v systému.
S tímto problémem se studenti a učitelé potýkají v podstatě v průběhu celého bakalářského studia. Početní limity předmětů převyšují kapacitní možnosti jednotlivých učeben. Již v počátku takto nesystematicky přeplněné předměty plodí další problém, způsob zakončení takového to předmětu, ve kterém je zapsáno například 80 studentů. Nemluvě o tom, jak se takovýto počet studentů podepíše na charakteru a kvalitě výuky- bylo by dobré upřesnit, že tyto problémy mívají hlavně předměty povinně volitelné a volitelné, u povinných předmětů se daří díky systému seminárních skupin zmírnit možné dopady na kvalitu vyuky.
V takto nastíněné formě výuky je prakticky vyloučena možnost kvalitního dialogu mezi studenty a vyučujícím, nehledě na možnosti vědeckého růstu studenta, jehož základem by mělo být pěstování kritického rozumu a neustálá zpětná vazba od učitelů- situace pak vypadá tak, že vyučujícímu přijde od studentů jednoho předmětu 30 referátů nebo seminárních prací, takovýchto předmětů může mít i několik, opravit tyto práce a odeslat krátké komentáře tak, aby se studenti mohli ze svých chyb poučit a už je neopakovat, se stává nadlidským výkonem. Z referátů se tak stávají ve většině případů pouze kompilace dostupné české literatury bez snahy o úvahu nebo nalezení aspoň zajímavé otázky či poznatku.
Tento systém se výsledně podepisuje na samotném studentovi a jeho možnostech. Ten se během bakalářského studia v podstatě nedostane ke kritické práci s prameny. Na místo toho se z něj stává pouze nádoba, do které se nalévají data a informace, které musí během 3 let dokázat absorbovat. Nejvíce patrné důsledky jsou u závěrečných bakalářských státnic, kdy jsou studenti vesměs schopni sdělit základní data a informace, ale širší práce s nimi a snaha o kontext naráží na zásadní nedostatky.
Administrativní a pedagogické vytížení vyučujících ovlivňuje i samotnou atmosféru výuky jednotlivých předmětů. Vyučující jsou za této situace postaveni před fakt, že vzrůstající nároky na jejich čas strávený vyučováním a činností s ní spojenou omezuje nebo ovlivňuje jejich vědeckou kariéru a jejich výsledky. Jednou z možností jak tuto situaci zmínit je větší zapojení doktorandských studentů do vyuky.
Nerad bych ve svém příspěvku poukazoval pouze na nedostatky. Je tu i řada pozitiv a významných inovací, které se snaží současnou situaci řešit.
 Počínaje tímto semestrem mají možnost magisterští studenti volit ze dvou nových studijních specializací. Tou první jsou církevní dějiny, za jejichž vznikem stojí profesor Jiří Hanuš. Studenti se během studia zaměří na oblasti vývoje mentalit, antropologie, ideové proměny společenských struktur či náboženských institucí.
Druhá studijní specializace nese název Moderní dějiny a multikulturní společnost. Jedním z prostředků inovace bude internacionalizace studia prostřednictvím výuky v cizím jazyce a účasti zahraničních odborníků v pravidelné výuce i v rámci diskusních seminářů.
Obě novinky přináší studentům magisterského programu nové možnosti. Jako velké pozitivum vnímám, že se začíná řešit rostoucí problém jazykových schopností studentů, které velmi zaostávají za požadavky vysokoškolského studia. Plánované pořádání exkurzí nabízí možnost rozšířit rozhled studentů. Při studiu specializace Moderní dějiny a multikulturní společnost se počítá i s povinnou praxí, která bude založena na spolupráci s brněnským romským muzeem.
Druhým pozitivem v rámci historického ústavu a též novinkou je pořádání tzv. Mediavistických pátků. Jedná se o pořádání srazů historiků a studentů vždy první pátek v měsíci. Na každém srazu zazní dva příspěvky od historiků nebo doktorantů jak z Masarykovy univerzity, tak i z ostatních historických pracovišť České republiky. Tato počínající tradice si klade za cíl vytvořit forum pro dialog mediavistů, jehož by mohli využívat i studenti jako místo, kde se přiučí historické práci a zároveň budou moci sledovat nejnovější trendy v metodách a cílech historického bádání evropského středověku.