Vzdor představám puritánů nevedl zrovna Shakespeare bohémský život. Byl podílníkem v divadle, což neslo povinnosti na správě, nacvičoval hry a psal nové.. Když byl pozván na posezení do hospody, tak se prý vytratil s tím, že má práci.. A hloubka Shakespearových děl také ukazuje, že divadlo oproti představám puritánů není nějakou žumpou..
Bejblík v kapitole Řád bytí naráží na duchovní stránku Shakespearových děl. Jakmile dojde k porušení řádu na nebi, znamená to katastrofu na Zemi a naopak. Shakespearův Svět se tu rozpadá přesně podle renesanční ideje na Mikro- a Makrosvět. Mikrosvět je člověk, makrosvět vesmír a oboje je vzájemně spojené.
Zeširoka – renesance znamenala změnu ve vnímání hmotného světa. Středověk chápal hmotu jako hříšnou, nedokonalou vůči světu božímu. Symbolizuje to nejlépe templářská zástava, tzn. bílý čtverec nahoře a černý dole – svět boží je bílý, svět zemský je černý. Tento dualismus dotáhla do konce katarská hereze, která brala hmotný svět jako výmysl a past ďábla, do které vězní lidské duše.
Renesance přichází s odlišným pohledem. Bůh vymyslel zákony fungování světa, které jsou dokonalé.Tyto zákony fungují v božském světě, ale protože jsou dokonalé, tak je Bůh nechal prostoupit i hmotným světem. Možná hmota umí tyto zákony více zastřít, ale není důvod, aby Bůh dával hmotnému světu a lidem nějak horší. Renesanční filosof tak neodmítá svět, ale hledá v něm. Pokud pochopí nějaký přírodní zákon, snaží se ho vztáhnout i na božský svět, ke kterému se tím přibližuje. Plácnu příklad, jak to mohlo fungovat – existuje sedm barev duhy a sedm tónů na hudební stupnici, takže tomu musí odpovídat sedm nějakých sfér božského světa (nebo tři podsvětní, jeden zemský a tři nadzemské světy).
Nejznámějším dokladem tohoto pojetí světa je tzv. Smaragdová deska, kterou měl kdysi sepsat provozovatel tajných věd Hermes Trismegistos. Na desce byl napsán text, když ho zkrátím – Jak nahoře, tak dole. To má význam, že jev, který se udá v božském světě, se odrazí i ve světě zemském, a naopak..
Heslo „Jak nahoře, tak dole“ má pár konkrétních projevů -
- Pokud má zemský svět protějšek ve světě hvězd, tak proměny v hvězdném postavení mají nějaký vliv na zemské dění. Přirozeně tak dochází k rozmachu astrologie.
- Člověk zkoumá a objevuje přírodní zákony, které mu jsou s jeho omezenými schopnostmi lépe poznatelné než třeba věci teologické. Tyto zákony hmotného světa ale vztahuje k zákonům božského světa, nebo řekněme ke světu ducha. Jestliže se za přírodními zákony nachází duch, vzniká tak alchymie.
- Samotný člověk, který byl přece stvořen k obrazu božímu, v sobě také zahrnuje okolní svět. Jestliže jsou v makrokosmu zpevňující skály, tak v lidském mikrokosmu se objevují kosti, životadárné řeky jsou lidské cévy, vzduch je jako lidský dech apod. (Velmi to připomíná pohanské mýty o vzniku světa z těla obra nebo tvrzení dnešních přírodních náboženství, že země je živá bytost). Anglický učenec Robert Fludd tak sepsal dílo s ambiciózním názvem Historie obou světů, čímž myslí právě makro- a mikrokosmos.
Potomní věk osvícenství odmítal vidět za fyzickými zákony ducha, takže z astrologie zůstala astronomie, z alchymie chemie a z mikrokosmu fyziologie..
Boží zákony se projevovaly v přírodě, ale i ve společnosti. Bejblík vysvětluje Baconovo chápání historie (s. 108): "Historií se tu v podstatě rozumělo působení přirozeného řádu (eventuálně působení boží) na život lidského společenství, a jeho poznávání bylo proto pro člověka stejně důležité jako osvojování si fyzikálních zákonů." 1) Pokud za těmito společenskými zákony lidé nechtěli vidět ducha, vznikly z toho teorie dialektického materialismu - přírodní zákony o změně látky ve svůj protiklad při zásahu nějakého činitele se praktikovaly na třídní boj a revoluce..
---
Shakespeare tvořil pro divadlo zvané Globe - Svět. Globe podpíral Herkules na způsob antického obra Atlase, který podpíral nebeskou klenbu.. Divadlo bylo obrazem světa, co se dělo ve velkém světě, to se dramaticky předvádělo v tomto světě zmenšeném.. Divadlo jsou prostě "prkna, která znamenají svět"..
Ve velkém světě se hrálo divadlo, a tak nechal Shakespeare přivést herecké soubory i do některých svých her.. Tady nemusí jít jen o vtípek a o snahu napodobit velký svět. Shakespeare tak asi reagoval na výtky puritánů, že hraním si má člověk jen přivydělávat vedle hlavního zaměstnání.. Herecké soubory v jeho hrách jsou tvořeny právě takovými amatéry, jejichž výkony kontrastují s výkonem profesionálních herců v hlavním ději..
---
Propojení světů má Shakespeare ve Snu noci svatojánské: "Král Oberon a královna Titánie zastupovali mimolidskou říši. Jejich mírumilovnému soužití bránil svár o indické pachole, jež si pro sebe osobovala královna víl. Hádka bytostí nadlidské sféry se na zem promítla prudkými lijáky, povodněmi, neúrodou, změtěním ročních dob a nemocemi a navíc zasáhl analogický spor (prostřednictvím Puka) i lidskou obec." ... "Na podobném rozvrstvení různých plánů bytí je založena výstavba a význam Bouře. Jestliže v Othellovi předznamenala mořská bouře rozpoutání tragických sil hry, zde se zjevila hned na počátku a vše, co po ní následovalo, představovalo sérii vzpour a vzbouření." (s. 111)
"V Macbethu lze pozorovat tutéž souvztažnost nebeských jevů s jevy pozemskými, probíhala však jaksi v opačném směru. Macbeth nezabil krále Dunkana pod neblahým působením hvězd, nýbrž z vlastního rozhodnutí. Jakmile se tohoto nepřirozeného činu dopustil, strhl se divoký vítr shazující ze střech komíny, vůbec se nerozednilo a ´temná noc dávila putující lampu (tj. slunce), sova napadla sokola a Dunkanovi koně zdivočeli, vyrazili ze stáje, jak by se chtěli pustit v boj s celým lidstvem, a posléze se vzájemně sežrali." (s. 100)
Vrcholného výrazu to pak dosahuje v proslovu Ullysea v Troilovi a Kressidě:
"Nebesa sama, planety a tento střed (=Země)
se řídí odstupňováním, přednostmi a určeným místem,
stálostí, vlastním během, roční dobou, formou,
funkcí a zvyklostmi, a to přesně podle řádu. ...
Když se však planety
v nedobře složených postaveních vymknou řádu,
tu bouření moře, otřesy země,
tažení větrů, děs, změny a hrůzy,
rozvracejí a lámou, ničí a rvou z kořenů
jednotu a sezdaný klid států
z jejich bytí. ...
Jak jinak než odstupňovaným řádem
by mohly obce, hodnosti ve školách, bratrstva ve městech,
mírový obchod mezi vzdálenými břehy,
právo prvorozenství a nároky rodu,
práva věku, korun, žezel, vavřínů
tak nepochybně obstát na svých místech?
Odstraň ty stupně řádu, tu strunu povol
a slyš, jaká nastane disonance! Vše
se vrhne na vše. Spoutané vodstvo
vzedme se hrudí nad břehy
a z pevného světa udělá rozměklý žmolek.
Síla ovládne nemohoucnost
a hrubý syn ubije k smrti otce.
Násilí bude právem, či spíš právo a bezpráví
- mezi jejichž věčným svárem se nalézá spravedlnost -
ztratí svá jména - a spravedlnost též.
Pak se vše přioděje mocí,
moc vůlí, vůle lačností
a lačnost, onen všeho světa vlk,
podporována z jedné strany vůlí, z druhé mocí,
na celý svět se vrhne jako na kořist,
a naposledy sama sebe sežere." (s. 101-102)
To byl řád světa, se kterým se ztotožnil i Shakespeare. Jako protipól tohoto řádu se v renesanci objevil heliocentrismus, který klade do středu sluneční sféry slunce, nikoli Zemi. dalším protipólem byla Macchiaveliho teorie vlády, která popírala prospěšnost řádu jako takového a vnímala řád jako něco, čím vládce vládne a čím maximálně legitimizuje svou vládu.. Pro Shakespeara bylo oboje cizí a nebezpečné, v jeho hrách se negativní postavy Iago i Richard III. se výslovně dovolávají Macchiavelliho a celkově působí jako narušitelé řádu..
1) Ideální moderní příklad renesančního duchovního myšlení představuje Slovák Emil Páleš se svou angelologií. Slunce na obloze projde jedním hvězdným znamením během 2160 let. V rámci toho má vládnout vždy jedna ze sedmi planet, to vychází na nějakých 300 let. Aby ten vliv nebyl jednostranný, tak v dalším menším cyklu vládne jiná planeta po dobu 72 let.
Tak třeba menší cyklu planety Marsu začínal r. 1917, kdy začala bolševická revoluce. Mars se vyznačuje rudou barvou, válkami (mezi národy nebo mezi třídami), což na komunismus sedí. Přelom doby vychází na rok 1953, kdy umřel Stalin. R. 1989 předal Mars vládu Jupiterovi. Jupiter je bohem Evropy a Indoevropanů (v indoevropské mytologii má Jupiter nebo jiný hromovládce výsadní místo), první významná událost jeho vlády byl pád Berlínské zdi a přibližování evropských národů po pádu železné opony a rozšiřování EU by vyjadřovalo také jupiterský zájem..
Páleš je vědec, má titul RNDr., ale také má problémy s akceptací ze strany vědecké obce. Obdržel i cenu skeptiků Sisyfos. Páleš se brání tím, že jeho metody jsou vědecké, ověřitelné pozorováním a zkušeností.. Je tu vidět rozdíl vědce, který za různými přírodními a společenskými zákony hledá ducha, a mezi většinou vědců, která ho tam odmítá..
Pálešovy stránky -
www.sophia.sk