Fórum zájemců o historii

Kateřina_z_Landštejna píše:Já myslím, že není třeba dělat z Ferdinanda nějakou bezmocnou figurku, plně ovládanou zlými generály. Tenhle způsob nahlížení Habsburků prostě neberu. Není pro mne přijatelné omlouvat nebo glorifikovat to, co dělali - byli to prostě beznadějně zkostnatělí lidé, kteří žili odtrženi od reality a neustále doufali v udržení středověku ve Střední Evropě.

Přemýšlím, kdo kde uvádí, že Otto měl něco společného s Čechami - protože na jeho oficiálních stránkách je jasně uvedeno, že to je korunní princ rakouský a konec.
Každopádně doporučuji podívat se na Ottovy oficiální stránky: http://otto.twschwarzer.de/
Jeho pojetí "sjednocené Evropy" je opravdu prazvláštní, protože po WWII otevřeně prosazoval obnovení R-U alespoň v Podunají s tím, že Slovensko a Sedmihradsko přijdou o všechna území s německy a maďarsky hovořícím obyvatelstvem. To samé se mělo odehrát i v Tyrolsku. Nemluvě o jeho velké sympatii k sudeťákům a o jeho velkém odporu k odsunu.
Takže demokrat ani omylem. Systémem "půjde-li" se celý pokoušel o obnovu dávno zastaralé monarchie - a nebyl dost vychytralý, tak mu to neprošlo.

Väčšina Habsburgov nebola skostnatená a už vôbec to neboli chudáci ktorými niekto mával. S tým súhlasím. Ak udržovali pri živote skostnatený režim, tak preto, lebo im vyhovoval.
SE po 1ww sa ukázala ako totálne neživotaschopná, a hranice diktované vo Versailles jednoducho nevydržali test času. Ani tie československé, že. Dnes sú snahy o zmeny hraníc evidentným nezmyslom, ale snahy o kultúrne alebo hoci až politické autonómie úplne v poriadku - aspoň, keď sa na to dívame zo západu. Vyhnanie sudeťákov, a veci, ktoré sa diali v SE v rokoch 1939 - 1948 nepatria do repertoáru žiadneho kultúrneho štátu, a dnes ich právom všetci odsudzujú. Takže, v týchto veciach názory Otta neboli až tak mimo.
Napriek tomu, Habsburgovci sa dúfam raz a navždy, diskvalifikovali z trónov v SE, aj keď osobne považujem (konštitučnú) monarchiu za lepší model pre demokraciu, ako republiku.
P.S. Československo som mal rád, podpísal som pár petícií proti jej rozpadu, dokonca (spolu)organizoval aj nejaké akcie proti rozdeleniu - bol to štát, v ktorom sa dalo žiť.

Roberte,
je mi líto, ale srovnávat nacistické zločiny a vůbec hrůzy WWII s odsunem pachatelů do vysněné vlasti (byť tehdy momentálně trošku přebagrované válkou, kterou vyvolali a aktivně vedli), to je na mne dost silná káva.

A Habsburk, pokud jsem si všimla, proti nacistickým zločinům nikdy ani necekl (naopak byl velice aktivní v Panevropské unii, což je docela extrémistická organizace a k sudeťákům má hodně blízko). Zato proti odsunu halasil po celý zbytek života; což vnímám minimálně jako značně rozporuplný přístup k moderní historii Evropy.

Také jsem měla ráda Československo, dodnes mluvím docela slušně slovensky a slovenštinu mám ráda (a vůbec slovanské jazyky)

Kateřina_z_Landštejna píše:Roberte,
je mi líto, ale srovnávat nacistické zločiny a vůbec hrůzy WWII s odsunem pachatelů do vysněné vlasti (byť tehdy momentálně trošku přebagrované válkou, kterou vyvolali a aktivně vedli), to je na mne dost silná káva.

A Habsburk, pokud jsem si všimla, proti nacistickým zločinům nikdy ani necekl (naopak byl velice aktivní v Panevropské unii, což je docela extrémistická organizace a k sudeťákům má hodně blízko). Zato proti odsunu halasil po celý zbytek života; což vnímám minimálně jako značně rozporuplný přístup k moderní historii Evropy.

Také jsem měla ráda Československo, dodnes mluvím docela slušně slovensky a slovenštinu mám ráda (a vůbec slovanské jazyky)

Kateřino, Panevropská Unie není nic z toho cos o ní napsala. Jsem jejím členem dosud, ač pasivním. Tahle parta lidí v čele s Ottou Habsburkem má lví podíl na tom lepším co je na EU a našem členství v ní. A taky na relativním smíření aspoň některých Čechů a některých Sudeťáků. Rád ti sděluji, že Berndt Posselt je můj přítel dříve než se stal šéfem Landsmaschaftu. A že jím nepřestal být ani potom. Nejlepší je lidi opravdu znát dříve, než nad nimi proneseš svůj soud. Ach ty lidské soudy... Jeden konkrétní dotaz: četla jsi Benešovy dekrety? Dosud jsem nenašel nikoho, kdo je jejich zastáncem, jak říkáš sama halasně, aby je vůbec kdy četl. Zvláště politici je nikdy nečetli. Malý test: kolik je Benešových dekretů?
S tvou první větou o srovnání odsunu a II WW naprosto souhlasím. To ani náhodou. Srovnání nacistů vyhánějících mého strejdu z Mutějovic a komunistů vyhánějících brněnské Němce na Břeclavském pochodu, to srovnávat jde. Oboje dělali neskuteční hajzlové s příležitostí danou totalitním režimem.

Aha. Tak to pak chápu tyhle názory...

Jenom, aby bylo jasno - moje maminka pocházela z Brna a na konci války byla skoro dospělá. Takže si odsun Němců velice dobře pamatovala - neprováděli jej žádní komunisté. Také si dobře pamatovala, co a jak dělali ti hodní bezbranní Němci za války, komu a jak. Na hlad, protože děda byl za WWII vězněn a babičce ti hodní Němci nejenže snížili příděly potravin (takže se dvěma dětmi skoro umřela hladem), ale ještě ji uráželi, odháněli, když přišla k plotu německé zahrady žebrat o trošku ovoce (pár těch nejhodnějších po ní i střílelo).
Upozorňuji, že babička byla velice árijská Němka, která si vzala Čecha a odmítla se s ním rozvést - o to víc ji někteří ostatní Němci nenáviděli.

Dekrety prezidenta republiky znám, ano, docela dobře; pracuji s nimi již asi 15 let. Není v nich nic, na co by si mohli sudeťáci stěžovat. Strůjci svého osudu byli sami a po WWII byli šupem posláni přesně do té Říše, po které tolik toužili. A měli zatraceně velké štěstí, že byli jen odsunuti; správně by totiž bývali měli být všichni muži v braneckém a vojenském věku souzeni vojenskými tribunály (dezerce, služba v cizí armádě - což se v době války automaticky rovná kulce do hlavy) a drtivá většina dospělé německé populace trestními tribunály (zrada, vlastizrada, vraždy, vyzvědačství, trestné činy proti republice - něco z toho jsou hrdelní zločiny, zbytek doživotí nebo těžké žaláře). Problém byl, že bychom museli úplně zbytečně živit mnoho set tisíc trestanců a ještě se nějak postarat o jejich potomky; což byla po válce potíž. Takže odsun byl velice humánním opatřením, jež obrovskému počtu německých zrádců zachránilo život.

Kateřina_z_Landštejna píše:Aha. Tak to pak chápu tyhle názory...

Jenom, aby bylo jasno - moje maminka pocházela z Brna a na konci války byla skoro dospělá. Takže si odsun Němců velice dobře pamatovala - neprováděli jej žádní komunisté. Také si dobře pamatovala, co a jak dělali ti hodní bezbranní Němci za války, komu a jak. Na hlad, protože děda byl za WWII vězněn a babičce ti hodní Němci nejenže snížili příděly potravin (takže se dvěma dětmi skoro umřela hladem), ale ještě ji uráželi, odháněli, když přišla k plotu německé zahrady žebrat o trošku ovoce (pár těch nejhodnějších po ní i střílelo).
Upozorňuji, že babička byla velice árijská Němka, která si vzala Čecha a odmítla se s ním rozvést - o to víc ji někteří ostatní Němci nenáviděli.

Dekrety prezidenta republiky znám, ano, docela dobře; pracuji s nimi již asi 15 let. Není v nich nic, na co by si mohli sudeťáci stěžovat. Strůjci svého osudu byli sami a po WWII byli šupem posláni přesně do té Říše, po které tolik toužili. A měli zatraceně velké štěstí, že byli jen odsunuti; správně by totiž bývali měli být všichni muži v braneckém a vojenském věku souzeni vojenskými tribunály (dezerce, služba v cizí armádě - což se v době války automaticky rovná kulce do hlavy) a drtivá většina dospělé německé populace trestními tribunály (zrada, vlastizrada, vraždy, vyzvědačství, trestné činy proti republice - něco z toho jsou hrdelní zločiny, zbytek doživotí nebo těžké žaláře). Problém byl, že bychom museli úplně zbytečně živit mnoho set tisíc trestanců a ještě se nějak postarat o jejich potomky; což byla po válce potíž. Takže odsun byl velice humánním opatřením, jež obrovskému počtu německých zrádců zachránilo život.

Odpověď jen neveřejně, zprávou, a bude jistě trochu delší. V této věci je tolik omylů a staré nenávisti. Důsledky hříchů předků až do desátého kolena. Stále běží rovnoběžky. Jen pro info všem. Matka i otec byli v odboji dost silně, a jen těsně unikli sekeře. Vůbec jsem se nemusel narodit, jako dítě z radosti nad koncem války. 31. 5. 1946. O to víc je kolaborantští komunisti nenáviděli Já jsem teď Kladeňák, rodiče byli Jihočeši. Víš že soudruzi pustili Lidického kata, velitele popravčí čety za slib, že bude pro STB dodávat zprávy? V klidu dožil v Bavorsku. Totéž s Tutterem, to byl Engelchen ze známého filmu. Je to dost děsné ze všech stran.

Kateřina_z_Landštejna píše:Bobková spatřuje v kroku Karla IV. zejména zájem na zachování státu jako subjektu zcela bez ohledu na to, kdo mu bude vládnout.
V době, kdy listiny vydal, ještě nemá syna a dcery jsou bez šance stát se českými panovnicemi (i když se Karel snažil podnikat kroky ke zrušení tohoto zvyku), takže jisté osobní důvody se v rozhodnutí mohou rovněž skrývat. Ale jako primární důvod bych tam také spatřovala intitucionalizaci státu, vytvoření nadosobního právního subjektu. Proto asi také zůstal nepochopen a Koruna česká, bohužel, svého tvůrce přežila v plné síle jen o pár desítek let.

Ano, mystická česká koruna oddělená od panovníka. K opravdovému odtržení došlo po smrti Václava IV; kdy se Lucemburkové na čas rozloučili s českou korunou. Způsob tohoto přemýšlení je vyjádřen v skladbách tzv. Budyšínského rukopisu. Karel IV. paradoxně vytvořil jeden z nástrojů, který byl proti dědičnosti jeho dynastie. Blasfemická nadčasovost.

Tak mne napadá v souvislosti s britským následníkem. Jeho stávající titul je kníže z Walesu, nikoliv princ z Walesu, jak se všude uvádí.
Princ není titul, který je vázaný k určité zemi, ale vztah v rámci královské rodiny (stejně jako kralevic - nejstarší princ).
Na vině je špatný překlad. Prince v angličtině znamená princ i kníže. (stejně jako princeps v latině)

Ježek píše:Tak mne napadá v souvislosti s britským následníkem. Jeho stávající titul je kníže z Walesu, nikoliv princ z Walesu, jak se všude uvádí.
Princ není titul, který je vázaný k určité zemi, ale vztah v rámci královské rodiny (stejně jako kralevic - nejstarší princ).
Na vině je špatný překlad. Prince v angličtině znamená princ i kníže. (stejně jako princeps v latině)

Přemýšlela jsem, zda odpovědět sem nebo do Pokecu, ale přesunout to můžeme vždy... Ono to s tématikou momarchie 20. a 21. století totiž vůbec nesouvisí...

1. Princeps je skutečně kníže, ve smyslu říšský kníže. Kdysi to byl nějaký titul prvního občana a pochází snad od Octaviana Augusta (Ingolf nebo někdo mě případně opraví, nebo já sama až to dohledám).

2. Jaký je rozdíl mezi kníže a vévoda? A byl princeps i český král, když byl sice "hodností" výše ale byl říšský kníže (a číšník)? A kdo vlastně mohl ten titul princ (nikoli princeps, tedy kníže) právoplatně nosit? Byli jím určitě synové krále, ale kdo další? V současnosti jím je ve VB a NI Charles, kdo jím mohl být ve vrcholném středověku v Říši nebo později za občanských válek ve Francii? (na toto téma další bod)

3. No a přidám info o binci ve Francii 16.-17. století (dál tj. za Ludvíka XIV. jsem se nikdy nedostala), kde byl princ člen královské rodiny, měli určitou posloupnost, první byl samozřejmě bratr krále. Za Karla IX. jím byl Jindřich z Anjou, později III., princ z krve královské a současně vévoda z Anjou neboť tento titul měl právě nejstarší králův bratr. Když byl králem Jindřich, byl jeho držitelem František, někdejší vévoda z Alenconu (to správné c neumím napsat), kdo se jím stal po jeho smrti nevím... Za Bourbonů už to bylo pak jinak, každopádně vévody a princi byli ještě z Condé a z Conti...(nevím kolik jich přesně bylo, zkusím dohledat), z Monpensieru, vévodové byli potom z Nevers, z Cléves et alii quam plures. No prostě, aby se v tom čert vyznal...

4. Mé oblíbené pojmenování "princ Konradin"... Byl synem římského krále, takže by mu ten titul právem náležel, ale byl navíc vévoda švábský, král jeruzalémský.... Ten sám problém je u českého krále, který byl navíc markrabí moravský, vévoda rakouský a štýrský a pán Kraňska a Pordenone. Užívá se nejvyšší titul? Jenže u Konradina s tím byl celkem problém, jeho nárok na římský trůn byl nepochybný, ať už si o tom papež myslel co chtěl (Kliment jeden ), ale přece jen raději zůstávám u toho prince (asi proto, že tu máme konečně kýženě a horečně hledaného prince na bílém koni)...

Je možné, že po přečtení ještě něco upravím...

...

elizabeth píše: 1. Princeps je skutečně kníže, ve smyslu říšský kníže. Kdysi to byl nějaký titul prvního občana a pochází snad od Octaviana Augusta (Ingolf nebo někdo mě případně opraví, nebo já sama až to dohledám).
2. Jaký je rozdíl mezi kníže a vévoda?

Teď mi na to padnul pohled po dlouhý době, ten titul princeps nevím, vévoda a hrabě jsou jasnější.. Vévoda je původně válečný titul, staročesky vojvoda, doslova „Ten, kdo vede voj/vojsko“; k tomu analogický německý pojem Herzog, také ze složeniny ziehen (préteritum zog) – táhnout, a das Heer – vojsko; latinský pojem je dux, z infinitivu ducere – vést, a z toho do italštiny i „titul“ Musoliniho duce – vůdce. U titulu dux chybí doplněk, koho nebo co vede, ale předpokládám, že taky vojsko..
V Říši byl vévoda podřízený přímo králi nebo císaři a nadřazený dalším šlechticům. Ve východofranské říši byl králem Karlovec a vévodský titul měl nějaký původem karlovský šlechtic, který vládnul nějakému podmaněnému kmenu. V Sasku tak vládla vévodská dynastie Liudolfingů (jakožto královská dynastie pak zvaní Otoni), ve Švábsku dynastie karlovských Burkhardovců.. Po nástupu otonské dynastie se prosadila dědičnost královského titulu této saské dynastii. Takže úplně nejpůvodněji existovaly čtyři vévodství - saské, bavorské, švábské a francké, přičemž saský vévoda byl současně králem nad všemi vévodstvími.. Po r. 920 vzniklo zásahem Jindřicha I. vévodství lotrinské.. Nová vévodství pak vznikala dělením už zavedeného vévodství - z Bavorska vévodství korutanské v 10. století, z Lotrinska vévodství Horní a Dolní Lotrinsko; jiná vévodství vznikla povýšením - Rakousy nebo Štýrsko v 12. stol.
Definici knížete nevím, byl někde mezi vévodou a hrabětem..

Ingolf píše:

elizabeth píše: 1. Princeps je skutečně kníže, ve smyslu říšský kníže. Kdysi to byl nějaký titul prvního občana a pochází snad od Octaviana Augusta (Ingolf nebo někdo mě případně opraví, nebo já sama až to dohledám).
2. Jaký je rozdíl mezi kníže a vévoda?

Teď mi na to padnul pohled po dlouhý době, ten titul princeps nevím, vévoda a hrabě jsou jasnější.. Vévoda je původně válečný titul, staročesky vojvoda, doslova „Ten, kdo vede voj/vojsko“; k tomu analogický německý pojem Herzog, také ze složeniny ziehen (préteritum zog) – táhnout, a das Heer – vojsko; latinský pojem je dux, z infinitivu ducere – vést, a z toho do italštiny i „titul“ Musoliniho duce – vůdce. U titulu dux chybí doplněk, koho nebo co vede, ale předpokládám, že taky vojsko..

dux, ducis byl v klasické latině skutečně vojevůdce, i když ne přesně určený. Tj, nebyl to striktně velitel legie (tím byl legát -legatus), zřejmě to byl velitel několika legií, což Římané moc neměli rádi(byla to přilišná moc v rukou jednoho člověka). Přesun za středověku k titulu z hlediska urozenosti byl asi něco podobného jako u miles, což byl v Římě voják, za středověku pak převážně rytíř...

K tématu

Já to říkám pořád, že nechápu, jak může existovat něco jako sněmovna lordů.