Fórum zájemců o historii

Napadlo mě tady rozvést diskusi o Janových dcerách... Všechny tři zemřely mladé a asi i nešastné. Nebohá Guta-Bona snad násilím svého manžela během těhotenství, Markéta asi žalem po smrti manžela a syna a Anna - vlastně ani nikdo neví... Ano, zapomněla jsem na Elišku, o které valstně nevíme nic... Jaký máte kdo názor? Nenašli jste v pramenech další informace?

Viola píše:Napadlo mě tady rozvést diskusi o Janových dcerách... Všechny tři zemřely mladé a asi i nešastné. Nebohá Guta-Bona snad násilím svého manžela během těhotenství, Markéta asi žalem po smrti manžela a syna a Anna - vlastně ani nikdo neví... Ano, zapomněla jsem na Elišku, o které valstně nevíme nic... Jaký máte kdo názor? Nenašli jste v pramenech další informace?

Jak vypada smrt zalem?

p(o)sel z budoucnosti píše:

Viola píše:Napadlo mě tady rozvést diskusi o Janových dcerách... Všechny tři zemřely mladé a asi i nešastné. Nebohá Guta-Bona snad násilím svého manžela během těhotenství, Markéta asi žalem po smrti manžela a syna a Anna - vlastně ani nikdo neví... Ano, zapomněla jsem na Elišku, o které valstně nevíme nic... Jaký máte kdo názor? Nenašli jste v pramenech další informace?

Jak vypada smrt zalem?

Nejspis tak, ze bys to radeji nemel chtit vedet. Nezemrela Guta-Bona na mor?

To je totiž to. Oficiálně prý na mor, ale Bobková uvádí, že její manžel Jan se nikdy nevyhnul podezření, že ji zabil/nechal zabít těhotnou pro údajné podezření z nevěry...

Viola píše:Napadlo mě tady rozvést diskusi o Janových dcerách... Všechny tři zemřely mladé a asi i nešastné. Nebohá Guta-Bona snad násilím svého manžela během těhotenství, Markéta asi žalem po smrti manžela a syna a Anna - vlastně ani nikdo neví... Ano, zapomněla jsem na Elišku, o které valstně nevíme nic... Jaký máte kdo názor? Nenašli jste v pramenech další informace?

To je moc zajímavé téma. Já jsem měla takový celkový dojem (bez ohledu na prameny), že Jan měl své děti, především Karla a dcery svým svérazným způsobem rád, a i když jejich sňatky byly politická záležitost, nebyli nějak katastrofální, tím chci říct - že při výběru partnerů kromě politiky musel přihlížet částečně i k lidskému faktoru. například tím, že jim nevybíral za manžele žádné "dědky" ani z dynastických důvodů. Pouze mezi Annou a Ottou Habsburkem byl velký věkový rozdíl, ale ani on nebyl v době sňatku žádný stařec.

Pár fakt zatím jen čísla (ostatní zdroje jsou doma):

Markéta * 1313, sňatek 1328 s Jindřichem Bavorským, bylo jí tehdy 15 let, jemu 23. Zemřela celkem mladá v roce 1341, takže jí bylo 28 let.
Víme, že jí zemřel jak manžel, tak malý synek a Markéta umírá 2 roky po manželovi. Ještě jí předtím v roce 1340 stihli zasnoubit s Kazimírem Polským.

Jitka/Bona - tu tedy tatínek stihnul zasnoubit několikrát (mimo jiné prý taky s Kazimírem , ale to mám jen z jednoho zdroje) * 1315, vdávala se 1332 tedy jako sedmnáctiletá (což je docela pozdě na tu dobu, ale to bude asi těmi zasnoubeními) za budoucího Jana II, taky Dobrého. Manžel byl jen o 4 roky starší. Zemřela v roce 1349 , v 34 letech. byla tedy provdaná poměrně dlouho 17 let - a děti žádné.

Anna *1323 , vdávala se ve 12 letech za 34 Otto Habsburka, bohužel tato dcera zemřela velmi brzy roku 1338 v pouhých 15 letech.

Eliška - žila pouhý rok a byla Anniným dvojčetem.

To je zatím vše co tu dám dohromady.
K.

Jediná drobnost - Guta/Bona měla dětí hned několik, mezi nimi i pozdějšího francouzského krále Karla

Viola píše:Jediná drobnost - Guta/Bona měla dětí hned několik, mezi nimi i pozdějšího francouzského krále Karla

Jistě, já teda měla včera den, a ještě jsem připravila Gutu o děti.
Byla to samozřejmě Anna. Omlouvám se.

K.

Viola píše:To je totiž to. Oficiálně prý na mor, ale Bobková uvádí, že její manžel Jan se nikdy nevyhnul podezření, že ji zabil/nechal zabít těhotnou pro údajné podezření z nevěry...

Také jsem zatím našla jen ten mor. Budu hledat dál.

Jenže s těmi Lucemburky je to fakt potíž. V dalších generacích po Janovi a Karlovi, - žádné děti legitimní , ale spoustu levobočků.
Jan sám 1 potvrzeného, 2. jsem zatím našla jen ve dvou zdrojích (a ne moc přesných), syn Václav Lucemburský - legitimní děti žádné , (manželka byla zřejmě už stará) , zato 4 oficiální levobočky, to samé pak Prokop, Jan Jindřich stihl jako tatínek obojí. Pak už to snimi šlo s kopce co se týče dětí. Připomínají tím naše pozdní Přemyslovce, legitimních synů málo, levoboččci ano.

Tak Bobková ve Velkých dějinách IV. odkazuje na knihu Francoise Autrand - Karel V., která bohužel přeložená nebyla a hlavně u nás není k dostání Kdybyste měl někdo tip, sem s ním

A s těmi levobočky, resp. dětmi je to fakt zajímavé. Kdo mohl tušit, že z šesti dětí Karla a Jana Jindřicha bude mít legitimního potomka jenom jeden, a ještě k tomu dceru...

Viola píše:Tak Bobková ve Velkých dějinách IV. odkazuje na knihu Francoise Autrand - Karel V., která bohužel přeložená nebyla a hlavně u nás není k dostání Kdybyste měl někdo tip, sem s ním

A s těmi levobočky, resp. dětmi je to fakt zajímavé. Kdo mohl tušit, že z šesti dětí Karla a Jana Jindřicha bude mít legitimního potomka jenom jeden, a ještě k tomu dceru...

Tak jsem zkusila Bonnu na Francouzích (trosky francouzštiny z gymplu, ale hlavně Slovník na seznamu ) - všude se uvádí ten mor a deset či jedenáct dětí.
Je to docela nepěkné, její život shrnují do - čí byla dcera, koho si vzala, že měla tolik a tolik dětí a koho a končí to vždycky, zemřela na mor .
Maximálně, věta rozvinutá ..návrat moru na Západ zapříčinil její smrt.
či zemřela na mor v roce 1349, poté co mu (králi) dala 10dětí.

Chudák Bonna ...

myslim, ze silu osobnosti Jana Lucemburskeho potvrzuje nasledujici pribeh - v r. 1345 opavskeho knizete Mikulase ohrozoval polsky kral Kazimir Veliky. Mikulas pozadal o pomoc Jana Lucemburskeho (ten byl v tu dobu uz zcela slepy). Cesky kral pomoc slibil, ale cesti panove ucast odrekli s tim, ze nejsou povinni bojovat za hranicemi kralovstvi. Jan tedy vyrazil pouze s 500 muzi a prohlasil: "Ja se vydavam na cestu a uvidime, kdo bude mit odvahu po mem odjezdu zustat." V cili, v opavskem knizectvi nakonec bylo muzu dva tisice.

historky ze života krále Jana

v r. 1332 byl Jan Lucemburský vyzván na souboj knížetem Janem Brabantským - výzvu spolu s návrhem dne a místa zápasu přinesl posel s obnaženým mečem v ruce. Jan ho nechal čekat tři dny na dešti.

Další velmi lukrativní nabídka k souboji Jana potkala v době utkání jeho vojska s vojskem Kazimíra Velikého u Krakova. Tehdy již bohužel slepý Jan navrhl Kazimírovi, aby si vydloubl oči a vyrovnal tak šance na vítězství. Kazimír na to samozřejmě nepřistoupil.

Já přidám taky jednu historku. Roku 1341 se Jan sešel s Albrechtem Chromým. Jednali mezi čtyřma očima, jenže nebyli schopní skončit, protože Albrecht nemohl chodit a Jan zase nemohl najít dveře, aby došel pro pomoc... Ovšem jak to nakonec dopadlo...

Viola píše:Já přidám taky jednu historku. Roku 1341 se Jan sešel s Albrechtem Chromým. Jednali mezi čtyřma očima, jenže nebyli schopní skončit, protože Albrecht nemohl chodit a Jan zase nemohl najít dveře, aby došel pro pomoc... Ovšem jak to nakonec dopadlo...

To muselo bejt hrozny. Chudaci.

acoma píše:myslim, ze silu osobnosti Jana Lucemburskeho potvrzuje nasledujici pribeh - v r. 1345 opavskeho knizete Mikulase ohrozoval polsky kral Kazimir Veliky. Mikulas pozadal o pomoc Jana Lucemburskeho (ten byl v tu dobu uz zcela slepy). Cesky kral pomoc slibil, ale cesti panove ucast odrekli s tim, ze nejsou povinni bojovat za hranicemi kralovstvi. Jan tedy vyrazil pouze s 500 muzi a prohlasil: "Ja se vydavam na cestu a uvidime, kdo bude mit odvahu po mem odjezdu zustat." V cili, v opavskem knizectvi nakonec bylo muzu dva tisice.

Vy mi dneska děláte radost s těmi historkami, to jsou mé oblíbené ..
Pokud si Karel IV. nevymýšlí, on to těm pánům řekl doslova takto :

..proto já, opásán mečem vydávám se již na cestu a obezřetně se všude rozhlížím, kdo z Vás, jat takovou odvážnou smělostí a smělou domýšlivostí by se opovážil zůstat doma.

Ona má ta historka ještě pokračování, Čeněk z Lipé tak pospíchal , že královo vojsko předjel a pronásledoval nepřátele tak zuřivě, že si aninevšiml, že už je se svými ozbrojenci v Krakově, obránci za nimi samozřejmě spustili mříž, nicméně město bylo dobyto. A král Jan byl velmi rozmrzelý, že se téhle eskapády nemohl zúčastnit...

Král Jan, svolav ihned všechny pány na sněm, pravil přede všemi : "Nuže, páni urození a stateční a věrní milí, jest naší povinností hájiti království našeho i země proti nepřátelům, kteří vystupují bezprávně bojem proti nám i vám. A protože Kazimír, král krakovský, nám na potupu nepřátelsky napadl mana království českého a koruny naší, Mikuláše, knížete opavského, pokládáme tím velebnost naši za těžce uraženu, i nesmíme lehce nésti, aby trpěli těžkou pohanu ti, kdož se pro mír a pokoj poddali našemu panství. Aby tedy nebyla nám vytýkána nečinnost a lhostejnost ani vyčítána ospalost klidného odpočinku, chceme a vzkazujeme z vás každému a všem zvláště, abyste ihned vzali na se odění a následovali nás připraveni do války bez prodlení, potříti nemoudrou zpupnost toho, jenž se odvážil přepadnouti knížete nám poddaného, který požívaje ochrany naší měl by se právem těšiti klidu a míru."
I odpověděli šlechtici ke slovům královým : "Pane králi, právem naším jest a od dávných časů bez porušení zachováváno, že nejsme povinni táhnouti do boje za hranice království, nýbrž máme pouze uvnitř hranic království podle sil svých hájiti a chrániti tohoto království proti těm, kdož se pokoušejí je nepřátelsky napadnouti."
Král jim řekl: "Knížectví opavské jako jiná vévodství polská uznává svou příslušnost ke králi českému a ke koruně královské, a proto já se již vydávám připraven přímo na cestu a uvidím, kdo z vás bude jat takovou odvahou nesmělou a smělostí lichou, aby se odvážil zůstati doma."
A ještě téže noci král Jan vyjel z Kutné Hory, kde měl tuto řeč k šlechticům království, a rychle spěchal dnem i nocí ke knížeti Mikulášovi. A hned za ním jeli pánové a všichni šlechtici království, a než dojel k řečenému knížeti, měl 2000 jezdců kromě střelců a jiných vojínů dobře vyzbrojených.
Ty pan Čeněk z Lipé ještě více pospíchaje předejel a počal úsilný boj s Uhry, kteří z rozkazu krále Kazimíra oblehli město toho knížete, a když se dali na útěk, stíhal je až do Krakova.

Našla jsem na netu Vita caroli.

vysoký 170-171 cm, atletický, svalnatý. Krátká zakulacená hlava s výrazným nosem, modrooký, světlovlasý. Nosil krátké vousy, nakadeřené, malý přistřižený knírek a dlouhé vlasy, také nakadařené. Postupné slepnutí mohlo být způsobeno glaukomem (zeleným zákalem). Zdravotní stav Jana Lucemburského byl jinak slovy E. Vlčka více než uspokojivý.

acoma píše:vysoký 170-171 cm, atletický, svalnatý. Krátká zakulacená hlava s výrazným nosem, modrooký, světlovlasý. Nosil krátké vousy, nakadeřené, malý přistřižený knírek a dlouhé vlasy, také nakadařené. Postupné slepnutí mohlo být způsobeno galukomem (zeleným zákalem). Zdravotní stav Jana Lucemburského byl jinak slovy E. Vlčka více než uspokojivý.

Světlé vlasy měli zřejmě v rodě, jeho pradědečkovi říkali Jindřich II , "the Blond", syn Karel byl tmavý po matce. Docela zajímavé je, že dr. Vlček udělal takový náčrt, nebo spíš kresbu jeho podoby na základě lebky, ale nevím, vypadal tam přesně jak Karel IV. na karlštejnských kresbách Mistra Theodorika, hlavně nos a ústa. Je otázka zda si byli skutečně tak podobní, či zda to byla nějaká podvědomá inspirace.

Katerina píše: Světlé vlasy měli zřejmě v rodě, jeho pradědečkovi říkali Jindřich II , "the Blond", syn Karel byl tmavý po matce. Docela zajímavé je, že dr. Vlček udělal takový náčrt, nebo spíš kresbu jeho podoby na základě lebky, ale nevím, vypadal tam přesně jak Karel IV. na karlštejnských kresbách Mistra Theodorika, hlavně nos a ústa. Je otázka zda si byli skutečně tak podobní, či zda to byla nějaká podvědomá inspirace.

Vlčkovu diagnózu pomalu postupujícího glaukomu u Jana Lucemburského lze podložit také dědičnou rodinnou zátěží, kterou Lucemburci získali z rodu limburských vévodů, s nimiž byli spřízněni po přeslici. Podle italského kronikáře Mussata (Historia Augusta) byl Janův otec, císař Jindřich VII. silně krátkozraký a měl vadu levého oka (možná je tím míněna šilhavost). Také oba bratři císaře Jindřicha byli krátkozrací. V jedné lotrinské básni je zmíněn Walram, který za pobytu v Miláně tak spěchal od milenky k císaři, že s ostřížem na ruce (protože byl jednooký), zakopl a upadl. A o nejmladším z bratrů Balduinovi se píše v Gesta Trevirorum, že má oči tupé, jak je typické pro limburské. Tak si říkám, že sice toho možná moc neviděli, ale jinak byli velmi bystří a politický rozhled rozhodně měli.

50 "českých" rytířů

Maršálku, nevíš, jestli se dá někde najít jejich seznam? V různých publikacích jsem narazila jen na pár z nich (Jindřich z Rožmberka a Heřman z Miličína...).