Stručný přehled událostí, souvisejících s rakouským pobytem Richenzy (
http://dvur.radekpl.net/vlada/prehled.htm )
- léto 1307 - král Rudolf vytáhl proti vzbouřencům, oblehl Horažďovice. 4. července 1307 zemřel král Rudolf ve věku 26 let u Horažďovic na úplavici. Před smrtí stačil ještě zabezpečit svou cho královnu Richenzu připsáním dalších dvou měst, tím zvýšil jejich zástavní hodnotu z 20 000 hřiven na 40 000. Král pochován v katedrálním chrámu v Praze rukama zbraslavského opata Konráda, jež vedl pohřební obřady. Rudolf Habsburský nebyl korunován královskou korunou, králem byl toliko volbou a manželstvím s korunovanou českou a polskou královnou Alžbětou Richenzou.
- následovalo nové rozdělení šlechty, v Čechách uznán králem Jindřich Korutanský, na Moravě uznáno nástupnické právo rakouského vévody Fridricha Sličného (Znojemské ujednání z 18. ledna 1307). V Praze během potyčky zabit vůdce habsburské strany Tobiáš Dobeš z Bechyně, maršálek království českého („…Oldřich a Hynek Krušina z Lichtemburka po boku pražského biskupa Jana s některými jinými ozbrojenou mocí vnikli do komnat pana Tobiáše a tam jej ostřím meče zabili…“ viz Zbraslavská kronika).
- následoval bleskový návrat Jindřicha Korutanského do Čech (dle mého názoru si pro něho čeští páni pravděpodobně dojeli).
- 15. srpna 1307 byl Jindřich Korutanský v Praze zvolen českým králem a ujal se vlády v zemi (česká Šlechta se tak téměř sjednotila v opozici proti habsburským nárokům).
- římský král Albrecht vyhlásil říšskou klatbu proti zvolenému Jindřichovi Korutanskému a vtrhl s vojskem od západu přes Cheb do Čech, rakouský vévoda Fridrich Sličný shromáždil vojsko u Jemnice na Moravě, oba oblehli Kutnou Horu a Kolín, ale obě města se ubránila. Obě města bránili nejvyšší maršálek království českého Jindřich z Lipé a nejvyšší číšník Jan z Vartemberka a houževnatou obranou způsobili obléhatelům mnoho ztrát. Též se aktivně účastnil Plichta ze Žerotína, který pravděpodobně přivedl na pomoc obleženým část zemské hotovosti.
-
„královna vdova Rejčka, přející králi Albrechtovi byla zatím v Praze, kde utrpěla některé urážky a potíže strany Korutancovy, proto aby nebyla hruběji urážena, uprchla tajně z Prahy s jedinou služkou nesouc svou dcerku Anežku v náručí…“ viz Zbraslavská kronika. Rakouský vévoda Fridrich Sličný (její švagr) ji odvedl do svého tábora (tím získala habsburská strana přístup do královniných věnných měst).
- král Albrecht s vévodou Fridrichem pro vojenské neúspěchy a blížící se zimu ustoupili na Moravu a do Rakous, kde připravovali nové tažení do Čech, plánované na příští rok.
Královna vdova Eliška Rejčka za ochranu pro sebe a svou dceru princeznu Anežku Přemyslovnu poskytla svá města habsburským posádkám k přezimování. O této události máme přímý doklad z tvz. Opatovických privilegií, kterými si Richenza podmínila vstup habsburských posádek do svých věnných měst (říjen 1307).
- Habsburské posádky usazené ve věnných městech svedli mnoho bitev se střídavým úspěchem, aby nakonec podlehli v rozhodné polní srážce u Mýta (dalimil úvádí, že to bylo někdy po novém roce 1308), kde údajně všichni padli do zajetí. Po smrti krále Albrechta se po vyjednávání a navrácení hradů vrátili domů (bitvu u Mýta zmiňuje ze všech pramenů toliko Dalimilova kronika, následné zmínky o vyjednávání a odchodu poražených habsburských posádek pak zase Zbraslavská kronika, na jiné písemné zmínky jsem v pramenech nenarazil).
- 1. května 1308 zemřel římský král Albrecht rukou Jana Habsburského, syna svého bratra, ve Švábsku.
- v červnu 1308 se ve vojenském táboře u Kutné Hory Raimund z Lichtemburka vzdal úřadu podkomořího, jeho úřad převzal Jindřich z Lipé. (Raimundova pohledávka činila 9 042 hřiven a 1 lot). (Ten vojenský tábor naznačuje, že přípravy na jednání obou vladařů byly v plném proudu.)
- rakouský vévoda Fridrich Sličný nyní zbaven hlavní opory svého otce římského krále uzavřel s Jindřichem Korutanským mír.
Vévoda Fridrich se vzdal za náhradu 45 000 hřiven stříbra všech nároků na panství v Čechách a na Moravě a zavázal se vydat všechna města a hrady jež měl v držení. Měl zatím podržet zárukou náhrady na Moravě Jihlavu s doly, cly a soudem, hrad Veveří, Ivančice, Podivín a Pohořelice. Moravská šlechta, olomoucký biskup Jan a dle všeho i moravská města dosud věrná Fridrichovi, zvláště Brno a Olomouc uznaly bez odporu krále Jindřicha Korutanského.
Součástí mírové smlouvy mezi rakouským vévodou Fridrichem Sličným a českým králem Jindřichem Korutanským byl generální pardon všem habsburským příznivcům v zemi a bezpečný návrat královny vdovy Elišky Rejčky a její dcery Anežky, záruka jejich osobní bezpečnosti a zachování všech jejich práv, jakož i zachování všech práv a svobod jejím městům. Tuto smlouvu zároveň pečetili všichni přední čeští a moravští páni (tzv. Znojemská úmluva – tam kde spor o habsburské následnictví v lednu 1307 vznikl také v létě 1308 skončil – pěkná ukázka toho, jak Češi demonstrovali sílu).
-
Richenza na cestě z Rakous potvrdila již 17.srpna 1308 v Nymburce svým městům všechna práva a svobody, udělené jim již králem Rudolfem a zavázala se, že je proti jejich vůli nikomu nezastaví. Města jí při této příležitosti obnovila slib poslušnosti (máme toliko dva originály listin pro věnná města a jeden dochovaný originál přísahy měšanů Richenze, listiny byly vždy vyhotoveny pro každé město a za každé město zvláš).
Takže z písemných pramenů máme potvrzen toliko útěk Richenzy z Prahy do vojenského tábora Habsburků u Kutné hory, následně v říjnu přesun do Opatovi, kde si dala udělit velmi významná privilegia pro svá města od římského krále, tedy nejvyšší autority Říše (
http://dvur.radekpl.net/vlada/opatov.htm ). Celý zimní a jarní pobyt Richenzy je nám prakticky neznámý, krom skromné zmínky o Rakousku a Klostenneuburgu (odtud prokazatelně žádné písemnosti zachované nemáme). Další pohyb Richenzy můžeme spolehlivě mapovat až jejím návratem z Rakous – Nymburské přísahy v srpnu 1308.
Podle toho, že v Nymburce pečetí toliko svým sekretem, tedy malou pečetí lze usuzovat z toho, že vše bylo poněkud narychlo (Peče jako nejvyšší právní prostředek koroborace byl svým majitelem vždy velmi přísně střežen a i pokud její majitel disponoval vlastní kanceláří, jenom velmi vzácně ji ponechával v rukou kancléře. Protože kancelář následovala svého pána prakticky na všech cestách, byly pečeti stále po ruce.). To by mohlo potvrzovat úvahy Petra Žitavského o tom, že Richenzu z jejích bývalých dvořanů k Habsburkům skutečně nikdo nedoprovázel (myšleno ve smyslu šlechty).
Po celou dobu jejího hradeckého pobytu 1308-1318 (1321) nemáme o jejím dvoře prakticky žádné informace, krom jedovatých výčitek Petra Žitavského. Prakticky totéž se opakuje po jejím odchodu do Brna. Jestliže nemáme tedy dost informací o jejím pobytu doma v průběhu 27 let (písemných dokladů je žalostně málo a to včetně její korespondence s panovníkem, donace a výměny statků), abychom mohli alespoň rámcově dohledat osobnosti kolem ní a Jindřicha z Lipé, není až tak divné, že nevíme nic o půlroce jejího života na přelomu let 137-1308.
Studiem jejího života a osobnosti jsem s přáteli na projektu Hradeckého dvora strávil více než 7 let a přesto o ní nevíme stále prakticky nic. Máme sice cca 30 listin, jež se k ní nějakým způsobem vztahují, ale přímou souvislost má sotva 10 z nich. Za každou pomoc budu samozřejmě vděčný (to je oficiální prosba
), ale poté, co jsme pracně shromáždili prakticky všechny dostupné písemné prameny a edice (CDM,CDB, MGH, Katalog královských listin, Privilegia královských měst venkovských, atd.) jsem k fantastickému objevení jakési zapomenuté listiny, či jiného pramene velmi skeptický. Mohli jsme se opřít o práce předních evropských historiků, kteří zpracovávali období konce Přemyslovců a nástupu Lucemburků v evropské politice a ti shromáždili a protřídili prameny z celé Evropy. To nám výrazně pomohlo v našem vlastním bádání, přesto je toho o Richenze známo zoufale málo.
P.S. všechny středověké písemnosti byly ve všech evropských zemích na sklonku 19. a počátku 20. st. shromážděny, protříděny a katalogizovány v tzv. Monumentech či Kodexech a regestech (edicích). Je tedy prakticky nemožné, aby se našlo něco nového
S těmito edicemi se výborně pracuje a jsou dostupné všem badatelům bez ohledu na jeho národnost. Můžeme tedy pracovat s MGH stejně jako s domácími SDB a CDM.