Re: Rudolf I. Habsburský
Napsal: 05 zář 2010 17:48
Máme někde doloženo, že Přemysl prostřednitvím bamberského biskupa Bertolda bezprostředně před volbou prohlásil, že volba není nutná, neboť římským králem je stále Alfons?
Blaze tomu, kdo rád vzpomíná svých otců a vesel baví posluchače o jejich činech.
http://e-stredovek.cz/forum/
Vychází to z formulářů Jindřicha z Isernie, která prohlašují Přemyslovu vůli podporovat stávajícího římského krále Alfonse k jeho cestě za císařskou korunou. (viz J. B. Novák, Tak zvaný “Codex epistolaris Primislai Ottocari” s. 50 In: Český časopis historický 9 1903)Viola píše:Máme někde doloženo, že Přemysl prostřednitvím bamberského biskupa Bertolda bezprostředně před volbou prohlásil, že volba není nutná, neboť římským králem je stále Alfons?
Aha, takže ale doložit, zda k podpoře Alfonse došlo až po zvolení Rudolfa, nebo zda již při volbě, nemůžeme, jestli to chápu správně?elizabeth píše:Vychází to z formulářů Jindřicha z Isernie, která prohlašují Přemyslovu vůli podporovat stávajícího římského krále Alfonse k jeho cestě za císařskou korunou. (viz J. B. Novák, Tak zvaný “Codex epistolaris Primislai Ottocari” s. 50 In: Český časopis historický 9 1903)
Z toho pak usoudil Vaníček, že „zprvu Přemysl spíše chtěl prodloužit období říšského interregna“, aby „o impérium usiloval později.“ (V.V., VDZKČ, s. 144). Víc potvrzení asi nemáme. Zkoušela jsem ta "diktamina" hledat v Dollinerovi, Codex epistolaris Primislai Ottocari II., ale zatím jsem neuspěla, snad by to moho být č. 50, s. 111, ale nevím.
Řekla bych, že naprosto správně. Jen ty formuláře asi řadíme do doby ještě před zvolení z mně neznámých důvodů.Viola píše:Aha, takže ale doložit, zda k podpoře Alfonse došlo až po zvolení Rudolfa, nebo zda již při volbě, nemůžeme, jestli to chápu správně?elizabeth píše:Vychází to z formulářů Jindřicha z Isernie, která prohlašují Přemyslovu vůli podporovat stávajícího římského krále Alfonse k jeho cestě za císařskou korunou. (viz J. B. Novák, Tak zvaný “Codex epistolaris Primislai Ottocari” s. 50 In: Český časopis historický 9 1903)
Z toho pak usoudil Vaníček, že „zprvu Přemysl spíše chtěl prodloužit období říšského interregna“, aby „o impérium usiloval později.“ (V.V., VDZKČ, s. 144). Víc potvrzení asi nemáme. Zkoušela jsem ta "diktamina" hledat v Dollinerovi, Codex epistolaris Primislai Ottocari II., ale zatím jsem neuspěla, snad by to moho být č. 50, s. 111, ale nevím.
Pasovský biskup se snad měl připojit k Rudolfovi v září 1276 (RI VI č. 601). Nejen podle mého názoru tato Petrova změna stran ovlilivnila Záviše, ať už statky v Rakousku vlastnil, nebo jen spravoval.Laurentius píše:To netuším.
Může to mít i souvislost s tou listinou Přemysla Otakara II. a pasovského biskupa Petra v Neuburgu v prosinci 1274 (Záviš kastelán). To už by měl biskup Petr pomalu taky přiklonit na stranu Rudolfa Habsburského. Jestli se ho snažil Přemysl Otakar II. nějak uplatit.
Nejdřív byla 1274 provinční synoda - salzburský arcibiskup Fridrich a jeho sufragáni z Pasova, Brixenu, Řezna, Chiemsee a Seckau. Přemysl tak měl informace z první ruky přímo od Wernharda Sekovského. Pak následoval ten list Rudolfa 23. listopadu 1274 o české tyranii. Na to už měl Přemysl reagovat zabavováním majetků a zastavením financí arcibiskupa a jeho sufragánů. Tím je postavil proti sobě a arcibiskup si stěžuje u papeže a vyzývá Rudolfa k tažení na Přemysla. A to si ještě troufnul arcibiskup v květnu 1275 do Prahy.
Nejen trestní právo, jsou názory , že právě ono zmírnění a vytvoření pravidel patřilo k těm ideám, které podnítily vznik rytířství - měla to být církev, která jim implementovala obraz "milites Dei" -ochránce nejen víry, ale I práva a slabých (rozuměj vdov a sirotků) a včetně nutnosti dodržovat určitá určitá pravidel zacházení se soupeři a nepřáteli.Ježek píše:Jak jsem se teď zabýval půhony, odpověděmi a td. V zásadě z toho vychází, že pokud si strany poslaly odpovědní list, vyhlásili nepřátelství, tak si mohli škodit a to v souladu s právem. Jednalo se ale o zášti mezi šlechtou. Celé středověké trestní právo je, podle mého názoru, pokus o spoutání totálního násilí krevní msty do nějakých mírnějších pravidel, v lepším případě jeho omezení.