Přemysl Otakar II.

[elizabeth]

...Je to z :"Rytirska krev" Jiriho Kovarika, tyka se bitvy na Mor. poli a co ji predchazelo...
... kterou opet uvadi pouze Kovarik v Rytirske krvi- ...

Bety, nechceš nám snad zase naznačit, že provádíš "komparaci" seriózní historické odborné literatury s tuctovým románkem pro širokou laickou veřejnost, mám-li to říci kulantně, viď že ne?...

Chci Ti naznacit, ze jsem to nasla take ve Vanickovi a Velkych dejinach III. na str. 168. Jen s tou exkomunikaci je to tam trosku jinak. Odkazy na listiny vsak nejsou. A doufala jsem, ze mi to prave pomuzete najit v seriozni literature a pramenech a ne, ze sem budete psat nejake invektivy. A taky mam pocit, ze jsme take laicka verejnost a ne zadni odbornici. Kdyz uz narazis na tu seriozni literaturu, tak treba takovy prof. Susta kolikrat mezi uvodem sve historicke cinnosti a jejim zaverem ve svych uvahach udelal obrat o 180st. Rovnez mam pocit, ze parkrat z te Kovarikovi knizky tady citovala i Acoma ( nobo to pan Kovarik opsal odnekud slovo od slova, coz take neni v literature vyjimkou). Zrovna od tebe jsem cekala spis pomoc nez klacky pod nohy. Byla bych rada, kdybychom se vratili k faktum, ktera jsou jasna:

1.-24.6. 1276 vyprsela lhuta k vyhlaseni oberachtu ( nebo aberachtu, proste konecne risske klatby). Mohucsky arcibiskup posleze vyzval prazskeho a olomouckeho biskupa, aby Premysla bud primeli k podrobeni nebo aby vyhlasili nad ceskymi zememi interdikt. O tyden pozdeji byl Premysl rudolfem zbaven take vlady nejen nad alpskymi ale inad dedicnymi zememi.

2.-salzbursky arcibiskup Friedrich von walchen, primas nemecky prihodil vyrok nejtvrdsi: Kazdy, kdo by ceskemu krali pomahal a setrval po jeho boku, nebo se jakkoliv protivil panovniku Svate rise ( zkratim to, proste Rudolfovi), bude stizen exkomunikaci, ve Vanickovi navic je, ze to potvrdil i papez Mikulas III. a ze se to tudiz nevztahovalo k masakru ve Weidhofenu, ktery je ve Vanickovi a nejen tam rovnez potvrzen.

Doufam, ze Vanickovy Velke dejiny zemi Koruny ceske nebudes, Jirko, nazyvat tuctovym romankem

Ted, kdyz jsme si znovu shrnuli fakta a snad i vyjasnili situaci se vratme k potvrzeni techto zprav prameny, protoze o techto dvou odpravdu stezejnich informacich nekde musi byt zaznam.

Spousta vladcu podotykam byla exkomunikovana a vubec jim to nevadilo, stejne Premysl.

[Jiří Motyčka]

... A doufala jsem, ze mi to prave pomuzete najit v seriozni literature a pramenech a ne, ze sem budete psat nejake invektivy. A taky mam pocit, ze jsme take laicka verejnost a ne zadni odbornici...

A mne zas ani ve snu nenapadlo, že to vezmeš takhle. "Invektiva" na tomto fóru z mé strany vůči tobě? Tak to je opravdu silný tabák i na mě jako nekuřáka...
Ale k věci. Bety, chceš-li vidět, jak vypadají "invektivy" (vč. těch anomymních) na fórech tohoto druhu, stav se občas na "husitsví". Tam já kdybych např. porovnával Jiráska, při vší mojí hluboké úctě k němu, např. s Čornejem nebo nedej Bože se Šmahelem, tak mě tam rozcupují, že by si pes kůrku ode mne nevzal. A právem! To je totiž jako sčítat jabka s hruškama, bez ohledu na to, kdo opisoval od koho. Autorovi historické beletrie nelze upřít větší či menší dávku fabulace, to je jeho svaté právo. A jeho fabulace nemusí mít vůbec nic společného s relevantními historickými skutečnostmi. A to jsem měl v prvé řadě na mysli, a ne abych k tobě vyslal "invektivu".
A dále: já ti v tom víc pomoci nemůžu, protože odbornou literaturu mám shodnou s tebou, víc jí nemám, proto jsem nepovažoval za nutné opakovat tebou uváděná fakta...

... A taky mam pocit, ze jsme take laicka verejnost a ne zadni odbornici...

No Bety, tady si nejsem jist. Moje ambice, i když pochopitelně se historií neživím, jsou bez falešné skromnosti, přece jenom o malinko vyšší, než zbytku "laické veřejnosti". To bych zase mohl já považovat za skrytou invektivu. Toho jsem však dalek, protože jsem byl skálopevně přesvědčen, že v tvém případě je tomu obdobně...

[elizabeth]

Jirko, beru. U me dnes pretrvava spatna nalada, pri peknem pocasi, i kdyz jsem nasla potvrzeni danych fakt u Vanicka nenasla jsem ty listiny, ktere takove zasadnosti podporit musi. Ten Kovarik, ale fakt neni jen roman, je to takova ta radoby literatura faktu a uznavam, ze jestli se nekde nastvu, tak je to vetsinou u tehle knih, ktere tema Zavis nebo Prema Otakar II. berou vetsinou jako paparazziove nebo takova ta sorta novinaru, co pise blesk a aha. Sorry, chlapi, jestli jsem se vas dotkla, ale obcasne upozorneni, ze take mame mozek neuskodi.

[Katerina]

Přemysl nebyl špatným diplomatem. Tažení do Pruska bylo svým způsobem diplomatický krok. Komunikoval s papežem, polská knížata verboval v zájmu ochrany Slovanů před Němci, zároveň měl spojence v horních Němcích. Jistou míru diplomacie musel prokázat při získání Rakous

Souhlas. Četla jsem ten jeho dopis Polákům, a bylo to skutečně velmi zajímavé, jak je dokázal obratně postavit do táborů - my Slované a něměcké ohrožení. Dokázal to zestylizovat dosti nadčasově a hodně naléhavě.

[Viola]

Řekla bych, že až tak nadčasové to nebylo, ta otázka konfrontace němectví a slovanství v Říši, reprezentovaném v rámci ní pouze Českým království, byla dost aktuální. Němečtí říšští pánové často upírali českému králi jeho práva jako arcičíšníka a posléze kurfiřta, nebo "nebyl Němec". Totéž se opakuje i po Moravském poli, objevily se i hlasy, že Přemysl nemohl být zvolen ř. králem, protože není Němec (a to byl po matce Štauf!). Spíše je zajímavé, že k této myšlence získal i Poláky, kteří v Říši nebyli...

[Jiří Motyčka]

... Spíše je zajímavé, že k této myšlence získal i Poláky, kteří v Říši nebyli...

[Viola]

To bylo v reakci na Katčin příspěvek o dopise Polákům...

[acoma]

"král jako dobytče byl rozřezán, jako ryba vykuchán, jeho vnitřnosti do hrnce vloženy a od těla odděleny." Vídeň r. 1278 neznala balzamování a je to patrné v popise vídeňského purkmistra Paltrama Vatza. Srdce českého krále zůstalo u minoritů v blízkosti oltáře sv. Jiří. Dodnes.

Údajně ještě v polovině 15. století existoval nápis na Otakarově hrobě, v němž se vysloveně říkalo, že Přemysl Otakar II. byl zabit ab Australibus.

[acoma]

1.-24.6. 1276 vyprsela lhuta k vyhlaseni oberachtu ( nebo aberachtu, proste konecne risske klatby). Mohucsky arcibiskup posleze vyzval prazskeho a olomouckeho biskupa, aby Premysla bud primeli k podrobeni nebo aby vyhlasili nad ceskymi zememi interdikt. O tyden pozdeji byl Premysl rudolfem zbaven take vlady nejen nad alpskymi ale inad dedicnymi zememi.

2.-salzbursky arcibiskup Friedrich von walchen, primas nemecky prihodil vyrok nejtvrdsi: Kazdy, kdo by ceskemu krali pomahal a setrval po jeho boku, nebo se jakkoliv protivil panovniku Svate rise ( zkratim to, proste Rudolfovi), bude stizen exkomunikaci, ve Vanickovi navic je, ze to potvrdil i papez Mikulas III. a ze se to tudiz nevztahovalo k masakru ve Weidhofenu, ktery je ve Vanickovi a nejen tam rovnez potvrzen.

- snad Regesta Imperii VI/1, č. 565a, Martin Reg. I, č.768 - Fridrichem z Walchenu byly prohlášeny za neplatné všechny přísahy složené Přemyslovi namířené proti zájmům Říše a bylo hrozeno klatbou všem, kteří by se jich nadále drželi.

[acoma]

Fridrich von Walchen a Jindrich z Isny meli byt Rudolfovi hlavni poradci.

23.11.1274 vyjádřil Rudolf Habsburský Fridrichovi a jeho sufragánům své politování nad "českou tyranií" a ujistil je nejen svou účinnou pomocí při osvobozování, ale příslibil jim i beztrestnost při každém konání za účelem obrany či při působení škod českému králi. (Regesta Imperii VI/1, č. 263, Martin Reg. I, č. 708).

Současně nepožadoval po slacburských ministeriálech poslušnost vůči jejich zeměpánovi, nýbrž jim přikázal, aby nepřátele arcibiskupa a Říše ani radou nepodporovali ani jim své hrady neotvírali, nýbrž aby arcibiskupovi v boji proti nim pomáhali. (RI VI/1, č. 266, Martin Reg. I, č. 709)

Přemysl na to reagoval zabavením veškerého majetku biskupa a jeho sufragánů a zastavil jejich příjmy. Fridrich si stěžoval Rudolfovi a papeži. Rudolf se chystal k úderu, ale Přemysl ho předběhl a v zimě 1274/75 vpadl do Rakous a pověřil štýrského hejtmana Milotu z Dědic, aby táhl proti Salcburku. Hlavní úder byl namířen proti Friesachu. Friesach byl zcela zničen a způsobené škody byly odhadovány na 40 000 hřiven stříbra. Fridrich radil k zapojení hrabat z Gorice , kteří měli uklidnit situaci ve Štýrsku a také vyzýval k vpádu do Čech.


Salcburský biskup Fridrich z Walchenu byl ve finále natolik akční, že poslal Rudolfovi Habsburskému do bitvy u Suchých Krut 300 ozbrojenců na koních. Sám se zřejmě kvůli věku nezúčastnil.

[acoma]

[Viola]

Takže jsem pátrala a našla německý překlad Regest Imperi.

Moje němčina je opravdu chabá8) , takže když na něco přijdete, opravím to

1. Reg. Imp. VI./1, č. 565a, ze dne 24.6.1276

Verhängung der oberacht über könig Ottokar und anfang des krieges mit ihm, nach der in dem landfrieden für Oesterreich usw. vom 3. dec. dieses jahres enthaltenen annahme, wonach das bellum publicum .. a festo nativitatis sancti Johannis Baptiste anno domini 1276 an gerechnet wird. Schon Kopp Reichsgesch. 1, 152 und Lorenz Deutsche Gesch. 2, 136 haben mit vollem recht diesen anfang des förmlichen krieges mit der achterklärung gegen Ottokar in verbindung gebracht, nur ist dies jetzt noch näher dahin zu bestimmen, dass 1275 die einfache reichsacht und jetzt die endgültige oberacht über Ottokar ausgesprochen ward. Jetzt wird Rudolf die diffidatio, kriegserklärung an den Böhmenkönig ergehen haben lassen, von der schon in n. 372 und dann in n. 579 die rede, jetzt wird er eine aufforderung an die stände der von Ottokar occupirten länder erlassen haben dieses joch abzuschütteln und Rudolfs dortige anhänger mögen um diese zeit zuerst gegen Ottokar die waffen ergriffen haben. — [Vgl. dazu die schreiben n. 573 und 577. Wenig später wird sodann die erklärung erzbischof Friedrichs von Salzburg erfolgt sein, dass alle dem (könig Ottokar von Böhmen) geleisteten eide als erzwungen und gegen gott, das reich und den römischen könig gerichtet ungültig seien, dass er somit alle seine diöcesanen von denselben löse und jene die darauf beharren mit der excommunication bedrohe (Ex quo iuris iurandi — precedit). Nur als form. erhalten: in Ott., dar. Wiener Briefs. 311 n. 439 varianten; in S I, dar. Cenni 402 = Lambacher Oesterr. Interregn. anh. 109, = Migne 98, 776; in S II, dar. Gerbert 133 = Emler Reg. Bohem. 2, 431 reg. — Schon in den ersten monaten von 1276 hatte übrigens Ottokar selbst dem Dominikanerprovinzial Ulrich geraten, das provinzialcapitel nicht wie beabsichtigt war in Wien abzuhalten, da propter opinionem belli die ordensbrüder leicht belästigungen, ja unbilden durch die königlichen beamten erleiden könnten. Infolge dessen wurde das capitel auf den 8. sept. nach Constanz einberufen und dies in dem rundschreiben (etwa im frühsommer) damit begründet, dass jetzt gar niemand mit sicherheit Oesterreich betreten könne; alles was man bei sich führe werde durchsucht, briefe eröffnet und wenn diese irgend etwas dem könig (Ottokar) nachtheiliges enthielten, verfalle der überbringer unrettbar dem tode. Finke Ungedruckte Dominikanerbriefe 99 ff. Dass Ottokar solche briefboten hinrichten liess, erzählt die Contin. Vindob. SS. 9, 707 und darnach die oesterr. Reimchron. 182

1.-24.6. 1276 vyprsela lhuta k vyhlaseni oberachtu ( nebo aberachtu, proste konecne risske klatby). Mohucsky arcibiskup posleze vyzval prazskeho a olomouckeho biskupa, aby Premysla bud primeli k podrobeni nebo aby vyhlasili nad ceskymi zememi interdikt. O tyden pozdeji byl Premysl rudolfem zbaven take vlady nejen nad alpskymi ale inad dedicnymi zememi.

Vyhlášení oberachtu nad králem Přemyslem a začátku války proti němu, po přijetí obsaženém v zemském míru pro Rakousko atd. z 3. prosince tohoto roku…… Už ……. přinesl s plným právem tento začátek formální války ve spojení s vyhlášením achtu (klatby) proti Přemyslovi, jen to už je nyní blíže určit, že 1275 vyhlášení achtu a nyní již konečně oberachtu nad Přemyslem bylo jasné (nepochybné?). Nyní bude Rudolf difitadio?, vyhlášení války českému králi vydáno zákonem?, už v č. 372 a poté v č. 579 v řeči?, nyní učiní výzvu k stavům ze zemí okupovaných Přemyslem…. a Rudolfovi tamější stoupenci nejprve vydali v této době zbraně...

[Viola]

2. Reg. Imp. VI./1, č. 263, ze dne 23.11.1274

schreibt dem erzbischof von Salzburg und dessen suffraganen, und bezeugt ihnen seine theilnahme über die bedrängnisse, welche sie von der böhmischen tyrannei erdulden, verordnet dass dieselben wegen alles schadens den sie in der gegenwehr dem könig von Böhmen zufügten oder zufügen werden, nie sollen verklagt werden können, sichert ihnen den besitz der güter von reichsrebellen welche sie occupiren werden bis zum ersatz ihres gehabten schadens, gestattet ihnen die lehen ihrer rebellischen vasallen und dienstmannen einzuziehen, und verspricht ihnen überhaupt allen schaden zu ersetzen, welchen sie vom könig von Böhmen in diesem krieg um des reichs willen erleiden, auch ohne sie keinen frieden mit demselben zu schliessen. Laborum et — exclusis. [Or. im staatsarch. Wien]. Mon. Boica 29b, 514 aus vidimus des erzbischofs Friedrich von Salzburg dd. Wien 1277 ian. 13. Abh. der bayer. Akad. III 4b, 98. Wiener SB. 11, 222. Emler Reg. Bohemiae 2, 381 reg. — [Vgl. dazu Busson im Oesterr. Archiv 65, 268 f. und die schreiben oben n. 230, 248. Die bedrängnisse, welche um diese zeit bereits Salzburg und seine suffragane in folge ihrer haltung von Ottokar zu erdulden begannen, bestanden vor allem in der beschlagnahme ihres weltlichen besitzes innerhalb der länder des Böhmenkönigs. In schreiben von mitte december 1274 an Gregor X. (Bärwald 308, Gerbert 71) und ende 1276 an Johannes XXI. (Bärwald 329, Gerbert 134) schildern sie ihre erlittene not: einigen von ihnen sei kaum soviel besitz geblieben um für acht tage damit auszukommen; nur wer sich mit eid verpflichtet, weder im auftrag der römischen kirche noch des römischen königs wider Ottokar etwas zu thun, werde verschont. Und obwol nun der ton unserer urk. sehr kriegerisch klingt, waren die gewaltmassregeln Ottokars vorerst doch stärker als könig Rudolfs pergamente: schon im december haben die bischöfe Leo von Regensburg und Peter von Passau wenigstens äusserlich ihren frieden mit Ottokar gemacht. Vgl. Busson 271 ff. Nur Friedrich von Salzburg blieb unbeugsam wie die folge zeigt].

23.11.1274 vyjádřil Rudolf Habsburský Fridrichovi a jeho sufragánům své politování nad "českou tyranií" a ujistil je nejen svou účinnou pomocí při osvobozování, ale příslibil jim i beztrestnost při každém konání za účelem obrany či při působení škod českému králi.

arcib. salcburskému a jeho straníkům, potvrzuje jim jejich odběry? za nesnáze (asi ve smyslu náhrady škod), které utrpěli v důsledku české tyranie, určil, že tytéž škodní důvody kterou jim český král způsobil nebo ještě způsobí, nikdy nemají být obžalováni, potvrzuje jim držbu statků říšských rebelů, které oni (rebelové?) okupovali, aby se staly náhradou jejich škod, povoluje jim přivlastnění? lén jejich rebelských vazalů a jejich stoupenců? a slibuje jim náhradu všech škod, které od českého krále v této válce utrpí, a bez nich nebude sjednán mír.

[Viola]

Tak jsem se včera dočetla, jak to asi bylo s tou zradou Miloty z Dědic. Jako první ji měl zmínit Otokar Štýrský, známý fabulátor , snad ve snaze odvést pozornost od problémů a vrhnout české pány do špatného světla. Po něm tuto domněnku převzali kronikáři Karla IV. - Karel se Přemyslovi ohromně obdivoval a potřeboval nějak ideově zdůvodnit jeho porážku...

[acoma]

Zřejmě na počátku r. 1261 se Béla IV. sešel v Budíně s Přemyslem Otakarem II. a navštívili spolu Bélovu dceru Markétu v dominikánském klášteře na Zaječím ostrově. Český král "byl ihned nadmíru uchvácen její krásou, nebo to byla panna tělesným vzezřením překrásná, i když se jako služebnice Kristova nepěstila, ale ještě mnohem krásnější vírou a zbožností" a požádal Bélu IV. o Markétinu ruku. Uherský král sepsal žádost papeži o povolení Markétina sňatku s Přemyslem, který se ale musel dát rozvést se svou postarší manželkou Markétou Babenberskou (ta byla původně, po smrti svého prvního manžela, také dominikánskou jeptiškou). Celý plán ovšem ztroskotal na neústupnosti nevěsty. Dívka dle Marcellovy legendy za souhlasu uherského dominikánského provincionála a dalších církevních hodnostářů "žádala o zahalení posvátným závojem". Proto se odmítnuty nápadník "spokojil" s Bélovou vnučkou Kunhutou, dcerou mačovského knížete Rastislava a Anny, Bélovy dcery. .. Tak jak to bylo s tim rozvodem?

[Viola]

Tato Markéta byla svatořečena roku 1943. Po ní se Zaječí ostrov, kde stával klášter, jmenuje nyní Markétin (Margit-sziget) a je významným odpočinkovým místem v Budapešti.
tady jsou fotky zbytků kláštera:



No a k té Kunhutě - myslím, že Přemysl byl v takové situaci, kdy si mohl dovolit manželku ne úplně sobě rovnou, hlavně aby byla mladá a nějak spřízněná s Bélou IV. (údajně byla jeho nejoblíbenější vnučkou).

[Ježek]

Položme si otázku, proč by se Přemysl II. Otakar tlačil a usiloval o titul císaře?
Tento titul tou dobou byl již velmi slabý a Přemysl by se tak dostal do pozice, kdy by musel lavírovat mezi různými tábory říšské šlechty. Jelikož by jistě hájil tvrdě práva Říše. Dost by mi to připomínalo Barbarossu - je v rejstříku - který bojoval za Čest říše, ač velký křesan (II. a III. křížová výprava) bojoval proti papeži. Získal by spoustu nových nepřátel, včetně zmíněného papeže (že situace bude jinčí, nevěděl).
Porovnejme tuto sebevražednou politiku s jeho pozicí v Říši. Vládl nad Čechami, Moravou, Rakouskými zeměmi, pod palcem měl na čas Salcburské biskupství, Aquileju. Na jeho slovo se dalo v severní Itálii, Slezsku. V Míšni a Branibořích měl příbuzné. Byl velmi mocný z Říše snad nejmocnější a dobře věděl, že je lepší přebíhat od jednoho slabého císaře k jinému a získávat, pocty, hrady, výsady. Získání Chebska řekl bych docela ne košér a v budoucnu mohlo čekat nějaké pěkné říšské území - i když pomalu nebylo z čeho rozdávat. Válčení proti Wittelsbachům a Arpádovcům mu jistě stačilo a na tomto poli mohl vítězit.
Sám se upínal k papeži, jako garantu svých držav a garantu budoucích zisků. Císař jím nemohl být. S ním konzultoval postup při podpoře císařů, on mu mohl pomoci při expanzi do severní Itálie.
Jednoduší než volit, bylo čekat a přiklonit se podle situace. Třeba i proto se Přemysl nezúčastnil volby Habichtsburga (byl na tažení) a poté volbu neuznal, když viděl, že král se staví proti němu, v sobecké snaze získat další statky. KOmu jinému brát než nejmocnějšímu a tomu, kdo nevolil.
Kurfiřti jednak Přemysla nemuseli mít zrovna v lásce, jednak chtěli volbu zjednomyslnit, proto místo něho volil někdo jiný.

[Vladislav Jagelonský]

byl to ale dost dobrý král ,když postavil cechy na nohy

[Viola]

Položme si otázku, proč by se Přemysl II. Otakar tlačil a usiloval o titul císaře?
Tento titul tou dobou byl již velmi slabý a Přemysl by se tak dostal do pozice, kdy by musel lavírovat mezi různými tábory říšské šlechty. Jelikož by jistě hájil tvrdě práva Říše. Dost by mi to připomínalo Barbarossu - je v rejstříku - který bojoval za Čest říše, ač velký křesan (II. a III. křížová výprava) bojoval proti papeži. Získal by spoustu nových nepřátel, včetně zmíněného papeže (že situace bude jinčí, nevěděl).

No, spíš bych to položila jinak - proč měl mít o římskou korunu zájem kdokoliv? Tyhle problémy (zejména tedy spor s papežem) riskoval každý král a téměř každý je měl. Jako motivaci bych viděla určitou metu, zisk prestižního titulu. Že na tuto svou ctižádost (nebo ješitnost?) většina králů dojela, je docela přirozené. Takže si říkám, že Přemyslovi v době jeho největší slávy počátkem 70. let chyběla jenom ta třešnička na dortu, navíc po matce Štauf, proč by neměl chtít být římským králem?

Jednodušší než volit, bylo čekat a přiklonit se podle situace. Třeba i proto se Přemysl nezúčastnil volby Habichtsburga (byl na tažení) a poté volbu neuznal, když viděl, že král se staví proti němu, v sobecké snaze získat další statky. Komu jinému brát než nejmocnějšímu a tomu, kdo nevolil.

To je možné, mě osobně tohle nikdy nenapadlo. Ale spíš bych to viděla jako ješitného krále, nejmocnějšího pána Říše, který si tak navykl na výšiny, až přecenil situaci. Možná celou volbu krále podcenil, protože věřil v sílu svého majestátu.

Kurfiřti jednak Přemysla nemuseli mít zrovna v lásce, jednak chtěli volbu zjednomyslnit, proto místo něho volil někdo jiný.

To bych řekla, že určitě neměli, navíc jim vadilo, že není Němec (jak to třeba uvádí starší Saské zrcadlo).

Ale radši se podíváme, co říkají prameny.
Štýrská rýmovaná kronika
Čísi posel jednal s Přemyslem jako potenciálním kandidátem, ale ten odmítl. Štýrská kronika je ale známá svým poměrně protičeským nádechem a občasnou příliš bujnou fantazií autora...
Druhé pokračování Kosmovo
Poměrně obsáhle líčí, jak arc. kolínský s poselstvem žádal Přemysla, aby přijal královskou hodnost, ten se radil se šlechtou, vystoupil s plamenným projevem Ondřej z Všechrom (Říčan), v níž radí, aby Přemysl zůstal sedět na českém trůnu. Král tedy poslechl a poselstvo poslal pryč. To se prý několikrát opakovalo.

Němečtí historici přitom uznávají, že hrozba z Přemysla tu byla a Rudolfovu volbu uznávají jako správnou - protičeskou. Šusta přitom dochází k závěru, že Přemysl o titul usiloval (že by tady byl počátek těch fám(?) o snaze Přemysla o trůn?). Ale vzhledem k tomu, že k Šustovi moc nevěřím, i tohle tvrzení mě nechává celkem chladnou.

[Ježek]

No, spíš bych to položila jinak - proč měl mít o římskou korunu zájem kdokoliv? Tyhle problémy (zejména tedy spor s papežem) riskoval každý král a téměř každý je měl. Jako motivaci bych viděla určitou metu, zisk prestižního titulu. Že na tuto svou ctižádost (nebo ješitnost?) většina králů dojela, je docela přirozené. Takže si říkám, že Přemyslovi v době jeho největší slávy počátkem 70. let chyběla jenom ta třešnička na dortu, navíc po matce Štauf, proč by neměl chtít být římským králem?

Když byl někdo z chudého rodu (Habsburk, Lucemburk), byl by to velký triumf a mohl doufat, že se mu mocné kurfiřty podaří ukočírovat, ač na to nebude mít zázemí. Habsburkovi se to i povedlo.

To bych řekla, že určitě neměli, navíc jim vadilo, že není Němec (jak to třeba uvádí starší Saské zrcadlo).

Rudolf pak využil nelibosti mocných vůči Přemyslovi a viděl, zde možnost, jak pro svůj dům získat Rakousy. On byl agresorem.