Fórum zájemců o historii

550. výročí
V těchto dnech si připomínáme 5 a půl století od založení tohoto společenství, kdy hospodářský exsprávce emauzského kláštera Řehoř Krejčí († 1474) připadl na myšlenku vytvořit vzorovou jednotu bratří a sester. Jiří z Poděbrad v r. 1457 dovolil členům Krejčího náboženské komunity, aby se usadili ve vsi Kunvaldu na pomezí Orlických hor.
Obrazně řečeno bylo zasazeno semínko, z něhož vykvetla ta nejlíbeznější květinka na půdě české reformace. Proč?
Masaryk ruku v ruce s Palackým označovali Jednotu bratrskou z 15. a 16. st. za vůbec to nejlepší, co české dějiny z reformace české světu nabídly. Paradoxem je, že po reformaci německé, kdy se Jednota mohla dočkat své plné rehabilitace, se v pol. 16. st. stala součástí prvního předbělohorského exilu. Přestože přijala zásady kalvínské konfese, neustále se pohybovala na hranici mezi trpěnou konfesí a sektou. Tento osud církve působící na okraji protestantského konfesního spektra vrcholí po Bíle hoře, kdy čeští bratří z řad šlechty a dalších svobodných občanů českých zemí, pokud nekonvertovali k jedinému státem povolenému náboženství, museli se uchýlit do exilu. Mezi těmito exulanty se později ocitl i poslední biskup Jednoty J. Á. Komenský. Jednota bratrská z českých zemí prakticky vymizela, aby posléze našla útočiště v Ochranově pod vedením von Zinzendorfa, odkud začala plnit své nelehké misijní úkoly.

Nadčasovost humanistických myšlenek prapůvodní Jednoty bratrské se nejvíce projevila právě v misijní činnosti, která i v současné době směřuje téměř do celého světa s akcentem na Afriku a latinskou Ameriku. Zde všude nacházíme stopy i po českých misionářích z řad bratrské církve a díky české misii mají tamní křesané povědomost např. mj. i o českém reformátorovi Janu Husovi a „učiteli národů“ Komenském.

Jiøí Motyèka píše:Ochranov

Kde to je?

Ježek píše:

Jiøí Motyèka píše:Ochranov

Kde to je?

Dobrá otázka! Jedná se o Herrnhut v Horní Lužici v SRN nedaleko Görlitze (Zgorzelce). Jedeš Hrádek nad Nisou Zittau Herrnhut (Löbau) atd...
Zde našli útočiště čestí exulanti Jednoty bratrské. V současnosti jsou mezi sbory Bratrské církve a ostatních protestantských církví z ČR a Ochranovem udržovány přátelské vztahy a čilé výměnné pobyty...

JM píše:V těchto dnech si připomínáme 5 a půl století od založení tohoto společenství, ...

K tomu podrobněji a v dějinných souvislostech ještě na http://www.husitstvi.cz/n-a12.php ...

V Jednotě bratrské vedle významých mužů, mezi něž bezpochyby patří Jan Ámos Komenský a další, najdeme také málo známé a skromné ženy.
O jedné bych se rád při příležitosti výročí založení Jednoty rád zmínil, protože patřila ještě k těm prvním, které do sborů vstupovaly v předreformační době, aby se stávaly sestrami Jednoty.

Jedná se o urozenou dámu, paní Johanku Krajířovou z Krajku, která zcela nezištně v r. 1496 bratřím a sestrám postoupila bývalý klášter minoritů v Mladé Boleslavi zpustošený během husitské revoluce. Z kláštera Jednota vybudovala sborový dům, bratrskou školu a tiskárnu. Tím se Mladá Boleslav stává velice významným střediskem Jednoty. Sama Johanka vstupuje do Jednoty jako pětapadesátiletá v r. 1512. Z mála dochovaných písemností Johančiných se nalezlo její upřímné vyznání víry z r. 1513, které je odrazem oné předreformační doby a je zárověň i zdůvodněním jejího vstupu do sboru bratří a sester: "...podle toho můž poznáno a porozuměno býti, která jest příčina náboženství tohoto mého: že tu, mimo jiné náboženství a Jednoty, bližší pravdu při spasení základně i služebně při správcích i lidu poznala jsem, a protož se toho jakžkoli s mnohým protivenstvím, haněním, bludováním i kaceřováním s pomocí Pána Boha nebeského přidržím."

Toto Johančino horoucí vyznání je svědectvím nejen o důvodech volby její konfese, ale zárověň i dokladem kontinuálního vymezování Jednoty bratrské na okraj již se konfesionalizující společnosti, a to 56 let po jejím vzniku a v předvečer evropské (2.) reformace...

Rád bych k významným mužům, kteří se zasloužili o Jednotu bratrskou, přiřadil i neznámého jihočecha, kterému říkáme Petr Chelčický. Nebyl sice členem Jednoty, ale bratří se jeho dílem oháněli, stejně jako T.G.M, když se pokoušel v Americe prosadit vznik nezávislého Československa, stejně jako se jím ohánějí dodneška pacifisté.
Dílo Chelčického, znal prý i Thomas Jefferson (i když vycházel hlavně z učení Johna Locka a Thomase Paina) - a to díky Moravským bratřím.
Myslím si, že dnešní generace jeho knihy vůbec nezná.
A zároveň si myslím, že to byl vůbec největší Jihočech.

Stanislav píše:Rád bych k významným mužům, kteří se zasloužili o Jednotu bratrskou, přiřadil i neznámého jihočecha, kterému říkáme Petr Chelčický. Nebyl sice členem Jednoty, ale bratří se jeho dílem oháněli, stejně jako T.G.M, když se pokoušel v Americe prosadit vznik nezávislého Československa, stejně jako se jím ohánějí dodneška pacifisté.
Dílo Chelčického, znal prý i Thomas Jefferson (i když vycházel hlavně z učení Johna Locka a Thomase Paina) - a to díky Moravským bratřím...

Ano, souhlasím. Já bych k těm, co se Chelčickým "oháněli" přidal ještě jednu skupinu lidí. Humanisty. A to byl přesně případ Masarykův.
Podrobněji o vztahu Masaryka ale i Palackého k Jednotě, potažmo Chelčickému píši jinde a diskuzi o Petru Chelčickém založenou naším adminem najdeš tady ...

Stanislav píše:...Myslím si, že dnešní generace jeho knihy vůbec nezná...

...třeba by ses možná divil.
Ale jinak se tvoje úvaha ubírá správným směrem. V dnešním sekulárním a materálním světě, plném násilí to totiž není ta správná četba do vlaku nebo na dovolenou.

Stanislav píše:...A zároveň si myslím, že to byl vůbec největší Jihočech...

...hned po mistru Janu Husovi.

Jiøí Motyèka píše: V dnešním sekulárním a materálním světě, plném násilí to totiž není ta správná četba do vlaku nebo na dovolenou.

To by ale nebyl (kdyby existovaly vlaky), ani v době, kdy žil. Byl radikálem Více lidí ovlivnili jeho žáci a žáci jeho žáků, než on sám ...

Přečetl jsem si Vaše články a měl z nich radost, jsou fundovaně a čtivě napsané. Děkuji, a zároveň děkuji za to, že jste vyzdvihl Husa a ne Žižku. Hus byl přeci jen člověk osobně statečný, takový paličatý a myslím i nezištný.
K tomu, jestli dnes někdo čte Chelčického. Já ve svém okolí neznám nikoho, kdo by jej četl. A ani se nedivím, je to přeci jenom čeština, která nám připadá kostrbatá.
Již pochybení, kteréž mám a k kterému rozumu o rozdělení trojího lidu, jenž se počítá od některých u víře Kristově, opět zase vzkazovánie nechám, ale, jakož žádáš toho, abych o tom něco napsal, tot učiním.
Já jsem to četl tak, že jsem si věty i několikrát opakoval, abych pochopil smysl každé.

Ježek píše:...Více lidí ovlivnili jeho žáci a žáci jeho žáků, než on sám ...

Dejme tomu. Ale on byl na počátku něčeho, co přetrvalo až do praxe současného křesanského Světa. Mám na mysli nepřehlénutelný efekt bratrských misií s akcentem na Afriku a Latinskou Ameriku a vlivu humanistických myšlenek Jednoty. O tom svědčí i to, že podle geografického rozložení (ne co do počtu) má bratrská církev z protestantských církví ve světě největší zastoupení...

Stanislav píše:...Já jsem to četl tak, že jsem si věty i několikrát opakoval, abych pochopil smysl každé.

Z toho je patrné, že ti šlo o věc. Že ses snažil ho pochopit, pochopit jeho poselství lidskému pokolení.
Proto také jsou světlými výjimkami ti, kteří ho čtou i dnes. A to bez ohledu na to, zda je jeho (současný) čtenář věřící či ateista. Chelčický totiž umí promluvit a také promlouvá k oběma...

Našel jsem toho: http://www.wbc.poznan.pl/dlibra/text?id=bracia-czescy
Určitě to bude stát za shlédnutí ...

Ježek píše:...Na husitství si nejvíce cením Chelčického a jeho "nenásilí" (ale to chápal naprosto jinak než ho chápu já), nicméně ovlivnil jiné světové velikány ...

... mj. i Lva Nikolajeviče Tolstého. Myslím, že pro tohoto světově proslulého ruského literáta a především hloubavého filozofa musel být Chelčický tím pravým zjevením...

Jiøí Motyèka píše: V současnosti jsou mezi sbory Bratrské církve a ostatních protestantských církví z ČR a Ochranovem udržovány přátelské vztahy a čilé výměnné pobyty...

A kterou Bratrskou církev v současnosti máš na mysli? Jednotu bratrskou? Církev bratrskou? Českobratrskou církev evangelickou? Nebo snad Bratrskou jednotu baptistů?

K objektivnosti by bylo dobré poznamenat, že Jednotu bratrskou v 15. století pronásledoval (a považoval je za kacíře) husitský král Jiří z Poděbrad...

Saltzmann píše:

JM píše:V současnosti jsou mezi sbory Bratrské církve a ostatních protestantských církví z ČR a Ochranovem udržovány přátelské vztahy a čilé výměnné pobyty...

A kterou Bratrskou církev v současnosti máš na mysli?...

Pochopitelně furt tu jednu, tj. Církev bratrskou, u níž jsem nedopatřením přehodil v názvu ona dvě slova a "udělal" z ní Bratrskou církev. Církvi bratrské, jejím sborům i členům a všem ostatním se omlouvám ...

Osudy Jednoty bratrské mě velmi zajímají a reformace vůbec, proto bych ráda upozornila na unikátní nález písemností z té doby, ke kterému sice došlo už před čtyřmi lety, ale nejsem si jistá, zda je to dostatečně známo veřejnosti. Nejprve malý úvod. V roce 1468 vymřel po meči katolický rod Michaloviců a téměř vzápětí se zde v Mlaqdé Boleslavi objevili Čeští bratři. Údajně je do města přivedli Tovačovští, moravský rod, noví majitelé zdejšího panství. Za Tovačovských a později Krajířů se bratřím dařilo dobře. Adam Tovačovský daroval Jednotě do vlastnictví husity zničený bývalý klášter Minoritů a oni si obnovili jak klášter tak i kostel, postupně si zřídili školu, hospodářská stavení a hlavně tiskárnu. Tuto lokalitu nazvali podle biblické hory KARMEL. Ostatně bratrská střediska volila různá jména, příkladně nedaleký Klášter-Hradiště byl známý mezi bratřími SION, moravské Ivančice ZAHRADA GETSEMANSKÁ, Brandýs nad Orlicí ORLÍK a Litomyšl HORA OLIVETSKÁ. Roku 1518 byl zvolen prvním českobratrským biskupem bratr LUKÁŠ PRAŽSKÝ, který je zde v Boleslavi i pohřben. Na Karmeli se konaly bratrské sněmy a shromáždění pod patronátem pana Kunráta Krajíře z Krajku. Čas pohody se tu téměř pravidelně střídal s obdobími útlaku. Přesto celé 16. století až do nešťastné bělohorské bitvy se bratři "drželi". Johanka s Krajku jim poskytla privilegium, na základě kterého nesměli v Mladé Boleslavi působit katoličtí kněží a nesměli tu ani bydlet. Jinak zde žili Kališníci, Luteráni, Čeští bratři a Židé, ale žádný katolík. Jakmile někdo projevil sympatie ke katolické víře byl vyobcován z města.(Jak vidíme netolerance vůči náboženství nebyla vlastní jen katolíkům). Pár dní po bělohorské bitvě se ve městě objevilo vojsko. Protože budoucnost byla celkem jasná tak tehdejší senior Jednoty Matouš Konečný s dalšími bratry opustil Karmel, ale před tím ještě stačil ukrýt do kláštera pod podlahu bratrské dokumenty a korespondenci. A ukryl je dobře, protože když je při rekonstrukci kláštera v roce 2006 našli dělníci byly celkem v pořádku. Na to, že tam ležely téměř 400 let jsou v dobrém stavu. Byly uskladněny ve dvou bedničkách, které obsahovaly přes 400 dopisů, účty Jednoty, knížku s rozpisem služeb, jak měli kněží a jáhnové sloužit nedělní bohoslužby a velkým unikátem jsou dvě knížky"Registr boleslavského sboru" z roku 1610, kde jsou uvedeni všichni členové Jednoty bratrské na mladoboleslavském panství.Bylo napočítáno celkem 739 členů. Tyto dvě knížky by jistě bývaly přišly velmi vhod rekatolizační komisi, která zde začala působit po roce 1623. Je ovšem stejně nutné nalezené písemnosti zčásti restaurovat, aby se zabránilo další destrukci papíru, kterou způsobuje hlavně tehdy používaný inkoust s příměsí železa i horší kvalita některých papírů. Jen tak pro ilustraci: nález obsahuje na příklad dopisy Václava Budovce z Budova z let 1612 až 1617, dopis jeho syna Adama, dopis Martina Fruvaina, právníka Jednoty bratrské, který popravě na Staroměstském náměstí uniklsebevražedným skokem z Bílé Věže a dopis pana Kašpara Kaplíře ze Sulevic, nejstaršího popraveného.

Existuje někde dobrý vstup do problematiky apoštolské posloupnosti svěcení biskupů a toho, jak to JB a obešla?

Ježek píše:Existuje někde dobrý vstup do problematiky apoštolské posloupnosti svěcení biskupů a toho, jak to JB a obešla?

Ti kteří jsou v apoštolské posloupnosti řádně jsou uvedeni ve všech přehledech diecézí, jak Vatikánských, tak národních. Kdo tam není, ten apoštolskou posloupnost nemá. To jest nebyl vysvěcen biskupem s apoštolskou posloupností ( pravomocí světit biskupa sahající až k některému apoštolovi ze dvanácti)
Apoštolskou posloupnost v tomto smyslu mohou mít i biskupové vysvěcení neplatně, to jest bez souhlasu papeže. Ti sice apoštolskou posloupnost mají, ale nejsou biskupy funkčně, protože tato funkce je jim ihned církevním právem bez výroku nadřízeného ( papeže ) ihned odňata, prakticky nevznikne. Namátkou příklad biskupů svěcených LeFebvristy. Protože jde vesměs o ty, kteří církevní právo vědomě ignorují, tváří se, že biskupy funkčními jsou. Jejich funkce je jim vrácena bez nového svěcení, jestliže uznají jednotu s papežem. Možná takhle z hlavy jsem napsal nějaké nepřesnosti, ale víceméně to bude dobře. Historicky posoudit jak na tom jsou biskupové JB neumím, ale asi by se to dalo odvodit.

slavicekvac píše:Historicky posoudit jak na tom jsou biskupové JB neumím, ale asi by se to dalo odvodit.

Museli odvhrnout apoštolskou posloupnost, protože vznikli jako nová církev. Jejich existence navíc porušovala kompaktáta, podobně jako i pozdější reformační církve.

Ježek píše:

slavicekvac píše:Historicky posoudit jak na tom jsou biskupové JB neumím, ale asi by se to dalo odvodit.

Museli odvhrnout apoštolskou posloupnost, protože vznikli jako nová církev. Jejich existence navíc porušovala kompaktáta, podobně jako i pozdější reformační církve.

To je jen ukázka důsledků štěpení. Aniž bych posuzoval proč se oddělili, tak dělení reformace je skoro geometrickou řadou. Kolik je vlastně evangelikálních reformačních církví?