Re: klášter
Napsal: 19 lis 2008 15:51
Kdo a kdy? Živé, nebo mrtvé? A jak se to ví - máš zdroj?KOMOÑ píše:Zrovna dneska jsem četl článek o sv.Vojtěchovi.
Do rakve mu dali děcko předškolního věku.
Blaze tomu, kdo rád vzpomíná svých otců a vesel baví posluchače o jejich činech.
http://e-stredovek.cz/forum/
Kdo a kdy? Živé, nebo mrtvé? A jak se to ví - máš zdroj?KOMOÑ píše:Zrovna dneska jsem četl článek o sv.Vojtěchovi.
Do rakve mu dali děcko předškolního věku.
Přišel na to Vlček, u kostí které do Prahy roku 1039 přivezl Břetislav I., když vpadl do Polska.Je sním uloženo dítě předškolního věku, stejně jako avizovaný podvrh v Cáchách, i tam byla nalezená kost nějakého dítěte.Viola píše:Kdo a kdy? Živé, nebo mrtvé? A jak se to ví - máš zdroj?KOMOÑ píše:Zrovna dneska jsem četl článek o sv.Vojtěchovi.
Do rakve mu dali děcko předškolního věku.
A Františkovi Xaviérovi, najvýznamnejšiemu sv rádu jezuitov po sv. Ignácovi z Loyoly jedna jaho "fanynka" odhryzla prst z nohy. Teda z jeho tela, samozrejme.... Svätci boli zväčša významné postavy svojej doby, pre cirkev urobili veľa a mnohí urobili dosť aj pre jednoduchých ľudí... . Väčšina tých stredovekých bola mystikmi. Horšie je, že neskôr si časť cirkvi hlavne dvojzáprah dominikáni-inkvizícia upravovali ich učenia podľa svojho, podobne ako úspešne na dlhé storočia pretvorili cca do 13. st pomerne tolerantný charakter cirkvi. Trebárs na toleranciu sv. Bernarda z Clairvoix v ktorej sľuboval napr.spásu aj predkresťanským významným osobám (ako Aristotelovi a Platónovi ako "potencionálnym kresťanom") a jeho nechuť prenasledovať heretikov (čo opäť sám viackrát vyjadril, známy je jeho výrok "o líštičkách vo vinici") sa neskôr pri teplúčku z horiacich hraníc akosi pozabudlo, že....Ježek píše:Co se týče ostatků a povrchně pojímaného křesťanství.
Kolem roku 1000 chtěli sedláci z Umbrie zabít sv. Romualda, aby získali jeho tělo.
Po smrti Alžběty Durynské dav rotrhal plátno do kterého byla oděna, ustříhali ji vlasy, nehty a kousky uší.
Po smrti Tomáše Akvinského mu mniši z Fossanovy usekli hlavu a uvařili jeho tělo, aby déle vydrželo.
Karel VI. Francouzský v roce 1392 rozdával na hostině žebra a jiné kosti svého předka Ludvíka Svatého - klerici si nohu, kterou dostali, rozdělili až po jídle.
Svatováclavská kult ovšem začal dříve. Hned za života jeho bratra - bratrovraha Boleslava I. Nepochybně to byl Boleslav I, kdo translací potvrdil již existující úctu ke světc tři roky po jeho smrtii. A jak pokáním, tak politikou pochopil význam jeho kultu. Analogii lze najít u Jindřicha II a Thomase Becketa. A nijak nespekuluji o opravdovosti pokání obou panovníků. Na Mladě a Boleslavovi II, je vidět, že výsledek obratu jejich otce byl skutečný.Ježek píše:Václav měl výsadní postavení v české zbožnosti. Národním světcem se stává definitivně v 11. st. zásluhou Přemyslovců. Hodilo se to všem, Přemyslovci měli oporu "na nebi". Cizí králové odvozovali svoji moc od Boha, přemyslovská knížata od svatého předka. A lidem bylo křesanství blížší díky domácímu světci. Václav ochraňoval svůj národ, pomáhal mu vítězit v bitvách. O jeho kultu svědčí hymna Svatý Václave (shodou okolností ji teď poslouchám). Tak silné sepětí světce s zemí, nemá snad jinde obdoby.
Daleko za ním byl Vojtěch a Vít.
Pak tu byly regionální významní - o jejich svatořečení se většinou staral blízký klášter (že mladší životy svatých vědí o více zazracích, než ty autentické ): Prokop (Sázava), Zdislava (Jablonné). U některých se to nepovedlo - Vintíř (dodnes uctíván na Šumavě - hlavně na německé straně)
Ano, ale podstatným znakem svatých je naplnění vůle k životu pro druhé a pro Boha. Jistěže v Duchu svatém Teď máme třeba v kalendáři 14. 8. Poláka Maxymyliana Kolbe. Nechal se vyměnit v koncentráku za otce pěti dětí, zemřel hladem a fenolovou injekcí do srdce. Krom svého kapucínského misonářského života zazářil obětí za druhého. Ten zachráněný fotr pak svědčil v procesu jeho svatořečení.travonah píše:Ohledně svatých se domnívám, že je zde spojitost s Duchem svatým a stotožněním konkrétního člověka s přítomností Ducha svatého. I dnešní modlitby např při intronizaci biskupa jsou o obdaření Boží milostí a přítomností Ducha svatého.