Viděl jsem zatím tři díly a poslední o víkendu, tak jsem se zatím nevyjadřoval, ale když to je tady aktuální, tak proč ne.
Chápu Ježka, že po pár minutách nechal film běžet jako kulisu, já to občas dělám podobně. Když mě film nebo fotbal nevtáhne, tak jdu k tomu číst nebo mejt nádobí, a občas hodím pohled na obrazovku, jestli mi něco závažnýho neutíká. Když mě něco nebaví sledovat, tak sebou za chvíli házím a ke konci bych tlouk hlavou do zdi, to je fakt lepší dělat něco k tomu..
Nebudu hodnotit výpravu, potom, co jsem viděl Hledání svatého Grálu od Monty Pythonů, nepohrdnu ničím
Nehodnotím ani dobovost kostýmů nebo výzbroje, nevyznám se v tom.
Styl dokudrama mi vyhovuje. Není to klasický dokument, kde chodí svatý Patrik po březích Irska, občas zvedne zrak k nebi a říká něco Bohu, pak je prostřih na řečníka a pak zase Patrik, jak chodí a mokne.. To se prostě nedá.. A dokudrama zase není film, kde unikají historické věci. V dokudramatu není potřeba sáhodlouze popisovat nějakou osobu, ta osoba se zahraje sama a sama o sobě poví.. A řečník poví o něčem, co se natočit dost dobře nedá, jako je palácový převrat v Konstantinopoli. Zrádnou stránkou je, že dokudrama se prezentuje jako autentický obraz skutečnosti, i když tam autoři můžou vědomě nebo nevědomě dávat svoje postoje. A to u této série hodně vnímám..
***
Existuje několik definic na rozdíl mezi uměním a kýčem. Držím se definice, že umění vzbuzuje dojmy a otázky, nechává na příjemci, ať si to zpracuje, a ideálně probere s dalšími lidmi, jak to cítí oni nebo jaký mají na to názor. Kýč tohle nenabízí, ten dává od začátku vědět, co si má příjemce (resp. pasivní konzument) o díle myslet. Místo přemýšlení dostane hotový postoj a jako odměnu za příjem nějaký libý pocit, že to "bylo hezký".
V Cyrilovi vnímám kýč u postav bavorských kněží. Rastislav se modlí v kostele, za ním jdou dva kněží, filmová hudba zvážní a ztemní, kněží se křižují, a jak jde ruka od ramene k rameni, tak jde do hudby zvuk tasení meče - divák si musí vsugerovat, že teď se plíží Zlo. Jedna moravská postava si pak odplivuje, že jen slyší to jméno Wiching, tak se jí dělá zle..
Jeden z kněží jde za Ludvíkem do lázně, zezadu mu našeptává, jak má zničit věrozvěsty.. To je snad obraz Našeptávače (hebrejsky Satana), který taky našeptává lidem zezadu svoje zla.. Nebo porada kněží v salcburku, kde lamentují, jak jsou ti věrozvěsti dobří a úspěšní, protože udělali tolik dobrého (překládají evangelia, kážou slovansky) a ty lidi za nimi jdou, a proto je Bavoři musí zničit nějakou nečistou metodou..
Pak tam je uváděna slovanská vzájemnost, třeba Rastislav sděluje věrozvěstům při jejich odchodu z Moravy, ať s cestou staví v Panonii u Kocela, to je taky Slovan, taky by mohl mít zájem o jejich služby. Není už uvedeno, že Kocelův otec byl Pribina, vyhnaný z Nitry Mojmírem, a který padl zbraněmi Rastislavova vojska. Co narušuje slovanskou vzájemnost, to je tady vynecháno. Nedá se říct, že to je nějaká lež, pouze to není úplná pravda (resp. to, co ze skutečností víme). Nebo jsem nepostřehl, když tam je Ludvík Němec podáván jako Rastislavův utlačovatel, že Rastislav byl dosazen právě za pomoci Ludvíka Němce r. 846. Asi by to narušovalo obrázek bodrého vládce Moravy.
Věrozvěsti v Římě obhájí svou praxi liturgie ve slovanštině. Papež pak říká Metodějovi, že ho pošle za Kocelem a učiní arcibiskupem panonským se sídlem v Sirmiu, "aby se zabránilo franské rozpínavosti". Metoděj, říká, že to je dobrý nápad. Tohle ale ve skutečnosti říká spíš autor scénáře a vkládá to do úst Metodějovi.. V Panonii se střetly zájmy franské a Kocelovy, ale samotné Sirmium leželo na sporném území mezi Římem a Bulhary - arcibiskupství v Sirmiu by tak znamenalo vměšování do vnitřních věcí cizího státu, což bylo stejné, jako praxe Franků na Moravě, když chtěli církevně podřídit Moravu Bavorsku. Panonie byla misijním územím Salcburku od dob Karla Velikého (konkrétně r. 796), který vyvrátil říši Avarů a hodlal Panonii christianizovat. Bavorská církev měla v Panonii zájmy i majetky, po ustanovení Metoděje musel z Kocelova sídla Blatnohradu odejít pasovský archispresbyter. V důsledku toho Metoděje zajali, pak ho na nátlak papeže museli pustit..
To sirmijské arcibiskupství ale mělo jeden dopad, a sice že se tu šířila staroslověnská liturgie a právě sem pak logicky mohli směřovat Metodějovi žáci vyhnaní z Moravy. Po vyvrácení Sirmia a celé bulharské říše r. 1018 Byzantinci se kněží přesunuli na východ do Ruska, kde se mohlo šířit staroslověnské písemnictví, mj. tu vznikly některé verze svatováclavských legend.
***
Je to zajímavá látka na zpracování a dá udělat asi dvěma způsoby. Autoři šli na to tak, že zdůraznili špatné stránky jedné strany a zdůraznili dobré stránky strany druhé. Druhý způsob je ten, že se podají motivy obou stran, které nejsou stoprocentně dobré ani špatné, jak to bývá i v životě. Tak na to šli v HBO tvůrci Říma nebo Vikingů. Motivací tamních hrdinů jsou peníze nebo ženy nebo sláva. Místo ideálů jsou hnáni někdy i těmi ženami a tím, co jim říkají doma..
U Cyrila a Metoděje se dá popsat bavorská motivace - to bylo přesvědčení, že kdo je křesťanem, musí být zároveň poddaným císaře, protože papež pečuje o spásu lidí a císař o jejich světský život, a oba mají tyto dvě funkce přiděleny Bohem. Dalo by se to konfrontovat s postoji věrozvěstů, ani by to nemusel složitě rozebírat ten dokumentární řečník, z toho by se dala udělat slušná scéna s disputací.. Pak by se ukázaly důsledky toho, jak se lidé neshodli, a divák by si rozhodnul, ke komu by se přiklonil.. Tady tu možnost rozhodování neměl, od začátku dostával najevo, která strana je ta správná a která ne..
Nestalo se, film se blíží pojetím ruskému filmu o Jaroslavovi
http://www.csfd.cz/film/297640-velkoknize-jaroslav/ ,který sjednocuje východní Slovany, přičemž vyhání germánské Varjagy, kteří se chovají falešně a podle. Dovolím si taky trochu patosu - historici neuznávají paralely, že za cyrilometodějské mise se rozhodovalo o směřování Moravy na východ nebo na západ; existovaly skutečně názory, že úspěch mise by nás přivázal k východní Evropě, k Rusku. Tehdejší doba neznala ještě rozdělení na katolictví a pravoslaví, církev byla jakž takž jednotná. Co nás ale přibližuje Východu - vzhledem k podobě k filmu o Jaroslavovi a vzhledem k rozdílu od sérií Říma, Vikingů nebo Borgiů - to je právě tahle filmová série o Cyrilu a Metodějovi.