Fórum zájemců o historii

Narodil se v roce 354 v Tagastě (v dnešním Alžírsku), jeho otcem byl Patricius a matkou (sv. Monika). V 17 letech začal studovat řečnictví v Kartágu, o rok později začíná žít v nemanželském svazku a také mu umírá otec. V roce 373 se mu narodil syn Adeodat, později (375) se vrací do Tagastu, kde začíná vyučovat.
V roce 383 odchází do Říma, o rok později do Milána, kde je rhétorem, poznává tam (sv.) Ambrože, za další rok se rozchází se svojí milenkou a přijíždí za ním jeho matka Monika. V 32. letech se obrací (pod vlivem Ambrože, Antonína a Skutků apoštolů) na křesťanství. Rok 387 je pro něj významný z několika důvodů - je pokřtěn (Ambrožem), začíná vést polemiku proti manichejským, umírá jeho matka a vrací se do Afriky.
Od roku 388 je mnichem, za dva roky umírá jeho syn. Snad i kvůli tomu odchází do Hippa Regia (391), zde zakládá vlastní klášter. Z rukou biskupa Valeria přijímá kněžské svěcení, v roce 385 biskupské, aby po smrti biskupa Valieria o rok později nastoupil na jeho místo.
Na konci svého života vede diskuse s donatisty a pelagiány, účastní se synody v Mileve.
Umírá 28.8. 430 během obležení Hippa Regia vandalskou armádou.

Ježku, mne tam chýba dosť podstatná časť jeho života - menovite to, že v mladých rokoch bol Augustín sám členom manichejistickej sekty a svoje polemiky proti nim písal až po rozchode s nimi.

Robert píše:Ježku, mne tam chýba dosť podstatná časť jeho života - menovite to, že v mladých rokoch bol Augustín sám členom manichejistickej sekty a svoje polemiky proti nim písal až po rozchode s nimi.

Tomu se celkem podrobně věnuje Augustin ve své nejznámější knize, kterou je Vyznání.
Popisuje své dětství, kdy zlobil - píše o tom, jak kradl hrušky. Ve svém mládí miloval filosofii - Platona, Aristotela, měl rád divadlo, žil v konkubinátu a stal se manichejským. Po konversi na křesťanství (katolictví) se všeho tohoto vzdal a ve svých dílech vše kritisuje.
V posledních 4. knihách (X. - XIII.) píše o svých citech k Bohu, Ježíši Kristu, vykládá stvoření světa, problémy času, nebe a země.

A co příběh o malém klukovi a kaluži vody?

Augustinovým nejslavnějším dílem je O Boží obci (De civitate Dei), v 22 knihách zde nastiňuje dvě obce - pozemskou a nebeskou (Boží). Tato kniha vzniká jako reakce na nářky polytheistů, způsobené vypleněním Říma Visigóty v roce 41O - podle Augustinových oponentů je to trest za odklon od pohanských bohů. Augustin ukazuje neetičnost pohanských bohů,ti nemají žádný etický systém, válčí mezi sebou, podvádějí se – tak hřeší i jejich vyznavači, které navíc nechává trpět (četné příklady z římské historie).
Ukazuje, že Řím byl zkažený už před narozením Ježíše Krista - jako nejvatší reakce svým oponentům.
Kritisuje pohanskou mytologii, tvrdí, že některé vlastnosti nemohou být bohy, jelikož to jsou dary Boha např. Blaženost
Odmítá divadelní hry na oslavu bohů, stejně tak i různé filosofické směry – blízko má k Platonovi a platonikům.

Od 11. knihy vykládá o 2 obcích (několik poznámek):
- Vysvětluje stvoření světa, Boží úmysly atd. Není v silách člověka úplně vše vysvětlit.
- Zlo není samostatná entita (jako dobro) je jen nedostatkem Dobra – námitka proti Manichejským, které také odmítá.
- Tvůrcem času je Bůh – zatím 6OOO let – konečný čas musí být nepatrný vůči věčnosti.
- Smrt fysická a smrt duchovní (odpadnutí od Boha). První duchovní smrt Adam – potrestán fysickou smrtí, stejně tak i jeho potomci. Ovšem duševní nesmrtelnosti jde dosáhnout (nebe) – mučedníci umírají, aby dosáhli duševní nesmrtelnosti.
- Tělesné hříchy jsou důsledky duševních hříchů, poškození duší. Proto je duševní smrt příčinou tělesné.
- Zakladatelem pozemské obce Kain, nebeská (žijící podle Boha už existovala)
- První lidé (Set namísto Abela – člen boží obce) se rozmnožovali sami se sebou.
- Noemova archa – předobraz Krista a jeho církve. Vchod z boku – rána Kristova těla
- Hledání předobrazů Krista v době egyptského zajetí, soudců a králů.
- Řím druhý Babylón
- Vysvětluje přijetí do nebe, věčné zatracení (které je opravdu věčné – nikoli očistec), znovuvzkříšení.

Snaží se vyložit křesťanskou dogmatiku, tak aby byla, co nejvíce v souladu se skutečností. Vše nemůže vysvětlit, protože Boží úmysly nemohou být vždy vysvětleny - což sám podotýká.