Fórum zájemců o historii
http://e-stredovek.cz/forum/

Petr Chelčický
http://e-stredovek.cz/forum/viewtopic.php?f=14&t=1158
Stránka 1 z 1

Autor:  Ježek [ 15 čer 2009 20:06 ]
Předmět příspěvku:  Petr Chelčický

Český náboženský myslitel, který jako první zastával "nenásilí".
- jeho původ
- prostředí, které formovalo jeho názory
- samotné jeho názory
- názory na Chelčického a jeho myšlenkový vliv
- jiné vaše názory

Autor:  elizabeth [ 15 čer 2009 20:13 ]
Předmět příspěvku:  Re: Petr Chelčický

Zatraceně. Mám ho ráda a jeho filosofii vyznávám ale kromě "Neprotivleňja sa zlu nasiljem" ( což přebral Lev Nikolajevič Tolstoj) o něm nic nevím :oops:. Tak třeba to tady napravím...

Autor:  Ježek [ 22 čer 2009 23:48 ]
Předmět příspěvku:  Re: Petr Chelčický

Z toho, co Chelčický o sobě napsal víme, že s literární čiností začal v pokročilejším věku než bylo obvyklé - jeho první spis O boji duchovním lze datovat k roku 1421 - tehdy by mu mohlo být kolem 40 let, vstup do učených polemik universitních mistrů nebýval neobvyklý ve věku let Kristových. Narodil by se tak podle moderního bádání kolem roku 1380, podle staršího o 10 let později.
Nepochybně neměl universitní vzdělání - neuměl latinsky (určitě ne příliš dobře), možná také neznal většinu církevních autorit. Ke vzdělání tak došel zřejmě v jižních Čechách.
Dříve ho bádání ztotožňovalo se ševcem (zakladatel Jednoty bratrské Řehoř se stal také ševcem, ševci také byli nejčastěji heretici), v 19. století se sedlákem (často odkazuje ve svých dílech na úděl sedláků. Později začal být považován za příslušníka šlechty, zřejmě nižší.
Jeho poslední spisy pocházejí z počátku 40. let 15. století, někdy v této době zřejmě umírá.
Jeden z předních znalců husitství F.M. Bartoš ho ztotožnil s Petrem Záhorkou ze Záhorčí (dnes je tato lokace součástí Chelčic). Jeho otcem by tak byl zámožnější nižší šlechtic Svatomír z Březí, který byl služebníkem Rožmberků a matkou Běta z Bílska, narodit by se mohl kolem let 1379 - 81.
Petr Záhorka se objevuje v 2 listinách z let 1404 - 5. V první urovnává spor mezi farářem z Větší Hůrky a Doběšem z Libějovic v druhé je svědkem na sňatku mezi Reimprechtem z Walsee a Anežkou z Lipé v Českém Krumlově.
Znovu se tento nižší šlechtic objevuje v roce 1424, kdy je svědkem smíru mezi Janem z Kremže a Kunatem ze Sulevic.
Naposledy 2x v letech 1432 a 4, kdy platí dvojí výkupné za Nazuli z Písku a Patrmana z Vodňan.
Podle pramenů je vcelku nevýznamný šlechtic, který se povětšinou účastní určitého smíření, majetkový vzestup rodu se tedy nedá očekávat. V tomto ohledu jsou tedy zajímavější příbuzní Petra ze Záhorčí.
Jeho strýc Hostislav byl farářem v Českém Krumlově - on stojí za výstavbou chrámu sv. Víta v tomto městě. Jeho strýc z otcovy strany Aleš z Březí byl úspěšným mnohoobročníkem - byl nominálním biskupem v Olomouci a poté v Litomyšli.

Autor:  Ježek [ 06 srp 2009 10:00 ]
Předmět příspěvku:  Re: Petr Chelčický

A nyní k prvním dílům Chelčického

O boji duchovním (vzniklo zřejmě v roce 1421).
Chelčický svým způsobem vykládá Pavlův List Efesským (6:1O - 2O). Upozorňuje na nutnost boje proti Satanu pouze duchovními prostředky, nikoliv tělesnými. Potřeba je velká víra, dobrá znalost Bible - úspěch v tomto boji je pomocí (vyvolením) od Boha, bez této pomoci nelze zvítězit na mocnostmi Satana.
Jasně mezi říší Boha a Satana stanovuje ostrou hranici. Lidská společnost je prodchnuta Satanem a jeho lidmi, papež je Antikristem, mniši šíří ďáblovu slávu, zákony lidské jsou jeho vynálezy. Boj musí být veden výhradně duchovně, cnostmi křesťana, odříkáním - násilím člověk hřeší a stává se dalším následovníkem Satana.

O církvi svaté
Církev je zde chápana, tak jak ji chápal sv. Augustin, Viklef, Hus - jako suma lidí určených ke spasení. O spasení ovšem nerozhodují tolik činy, jako boží přízeň (stejně jako v předchozím traktátu je nezbytná boží milost). Prismatem svého myšlení a Nového zákona poměřuje tehdejší společnost, možnosti spasení, které vyplývají z uspořádání. Všechny stavy (trojí lid, panenský, vdovský, manželský) nachází i u nekřesťanských civilisací, stejně tak podle něj Bůh neustavil krále, katy, biřice, aby se mezi sebou zabíjeli křesťané. Nepřímo trojí lid odmítá, staví se proti tomu, aby stav robotný živil ostatní dva stavy (apošťolové, přeneseně stav kněžský, pracovali rukama). Nejtvrději se staví proti církvi v našem slova smyslu (instituci) - nálezky papeže nemohou být svaté, nejsou opřeny o NZ, špatní kněží nemohou pomáhat spasení (tak jako to tvrdil Hus) - získávají duše ďáblu.

O trojím lidu
Téma je podobné jako v traktátu O církvi svaté - společnost, její vztah k Bohu a spasení, věnuje se vzniku společnosti. Aby existoval ve společnosti nějaký řád, je potřeba moci, organisace a hlavně násilí. Čím více násilí, tím více žije společnost v pokoji. Rozdělení na trojí lid nachází i mezi pohany, pokud bude existovat, nebude na zemi boží řád.
Národy bez křesťanského Boha měli svůj systém, své krále, mocenské struktury. Krále získali i Židé, ale tento řád (zákon) vykoupil Kristus, aby nastolil svůj vlastní zákon (řád), jeho zákon neprolévá krev. Lidé se mají proto (podle Pavla) poddat vyšší moci. Kněží nemají využívat světské moci a násilí. Svým způsobem ale Chelčický trojí lid akceptuje, posláním jeho traktátu je opět fundament křesťanské morálky - všechny údyspolečnosti se mají mít stejně, mají být svorni - i v utrpení.

Replika proti Mikuláši Biskupcovi
Z čtveřice traktátů je tento nejméně nadčasový - zabývá se typicky středověkým problémem, svátostí oltářní.
Vymezuje se proti táborskému pojetí eucharistie, čerpá především z Husa a Viklefa, odvolává se také na sv. Augustina a jednou na Ambrože a Anselma. Odmítá fysickou přítomnost Krista v svátosti, ale hájí jeho duchovní přítomnost. Podle něj je přijímání svátostí, ovšem pokud člověk žije v souladu s Božím zákonem. Táborům vytýká, že si přidali do své nauky řadu nebiblických nálezků, že odmítají přijímání jako svátost a že klamou lid.

Autor:  Ježek [ 25 srp 2009 16:21 ]
Předmět příspěvku:  Re: Petr Chelčický

Chelčického uvažování je apokalyptické, tváří tvář hrůzám bojů "dvou rot" - katolicků a táboritů - svět opustil učení Ježíše Krista, celá církev je nakažená ďáblem a sám papež je Antikrist. V této vypjaté situaci je ke spasení třeba absolutní zachovávání božího zákona, v jeho původní formě - nezkažené nálezkami církve, kterou ovládá Antikrist, očistec neexistuje, do nebe se dostane jen vyvolená skupina pravých křesťanů, která se musí co nejvíce odprostit od všeho světského - dostane se tak do opovržení zbytku společnosti. Správný život je tedy i v utrpení - tomu se také společnost snaží všemožně vyhnout (odpustky)

Bůh je mu dobrem, nejvyšším soudcem, který stanovil svoje zákony a svoji vůli na Zemi. Z tohoto pohledu odmítá trest smrti - jednak je v rozporu s Desaterem, druhak, jediným, kdo je oprávněn trestat, je Bůh.

Chelčický neuznává všech 7 církevních svátostí.
Křest uznává, ovšem za podmínky, že křtěný je pravověrným křesťanem - je tak proti křtům dětí.
Eucharistii uznává - v ní je Kristus přítomen, ovšem duchovně, ne fysicky.
Pokání také uznává, ovšem stálé, ne jednorázové. Pokoření před Bohem a jeho zákony je součástí života dobrého křesťana.
Ke kněžskému svěcení se staví reservovaně - svěcen může být i dobrý kněz, jinak ovšem je tato svátost zbytečná a další ze zbraní Antikristových.
Manželství (není pouze křesťanské), biřmování (není proň doklad v NZ), poslední pomazání (nemá pro něj také doklady a kněží tak jen klamou lidi a obohacují se) neuznává

Autor:  Ježek [ 25 lis 2009 12:18 ]
Předmět příspěvku:  Re: Petr Chelčický

V poslední době byl vydán tzv. Pařížský rukopis (http://www.kosmas.cz/knihy/145051/petr- ... -sborniku/), který obsahuje některé dosud nevydané traktáty Chelčického.

Replika proti Rokycanovi
Chelčický zde odpovídá Rokycanovi (jeho příspěvek se nezachoval). Odmítá, aby lid musel poslouhat špatných kněží (viz. argument proti špatnému papeži s NZ). Tím odmítá i Rokycanovu církve, které se podle Chelčického neřídí Novým zákonem, přidává si do své věrouky své nálezky a vůbec její hodnotou je lidský zákon (Chelčický odmítal tuto církev, které byla spojena s určitou mocenskou klidkou), namísto toho božího (apoštolská církev). Podle stejného pohledu vytýká Husovi (jehož si jinak velmi váží), že hájí středověkou společnost , nápravu žádá ze shora, skrz krále. Jako jeden z nálezků církev uvádí očistec - Bible ho nezná, církevní otcové jsou v rozpacích (Augustin proti, Jeroným pro), církev o které Chelčický mluví vychází z přijetí očistce Husem, Jeronýnem. Očistec je záminka k platbám mnichům a kněžím na modlení za věčnou spásu Pokud se Bůh rozhodne motlitbě vyhovět, udělá to ihned, netřeba se modlit dále. Na stejné argumentaci odmítá i pravidelnou zpověď Dále vytýká universitním mistrům, že vnutili svým rozhodnutím prostému lidu násilí.

O moci světa
V polemice s pražskými mistry odmítá násilí – Ježíš ani prvotní církev ho nepoužívala (mučedníci – neodporovali světské moci), až za Konstantina splynulo křesťanství s pohanskými zvyky. Odkazuje se na Origena, Augustina, J. Zlatoústého, Bernarda z Clairvaux.

My blázni pro Krista
Výklad Listu Korintským – staví vedle sebe „blázny“, kteří jsou ochotni žít podle NZ a obětovat se pro víru a „moudré“, jejichž víra není čístá (nakažená vynálezy) a nejsou schopni se obětovat. Zde je třeba připomenout celkem obvyklé topoi křesťanské argumentace - myslitelé, filosofové jsou ochotni pohybovat o nezpochybnitelných dogmatech věrouky, jejich víra není tak pravá.

Nebo neposlal mě jest Kristus křtíti, ale kázati
Opět se vyjadřuje k Listu Korintským. Důležitější ke spasení je přijmutí Kristova učení (právě skrze kázání), křest tomu následuje. Odmítá křtění novorozenců.

Kterak ne všem za prvotnie církve vokazovali knežie aneb podávali
Kritisuje četné podávání svátostí, navíc i vrahům, lupičům mezi Tábory i Pražany, ktří se navíc zaštiťují se prvotní církví.

List knězi Mikulášovi
Pouze kněz řídící se Kristovým zákonem může být nápomocen při pokání, rozeznávat zlé od dobrého. Pokání nesmí být vynucené (naráží na 3 zpovědi ročně).

O očistci právem a jistém a nejistém

Jediný očistec pouze v Kristu a při posledním soudu, kdy do pekla někteří lidé s menšími hříchy nepůjdou. Očistec vymyslel až Tomáš Akvinský. „Veliká kurva“ je zde římská církev.

O zlých kněžích
Na příkladech z Bible a prvotní církve (Augustin, Jeroným, Zlatoústý), ukazuje, že špatní kněží škodí velice a že se jim má lid vyhýbat.

Obrana Markoltova
Dva druhy zlých kněží – jedni se stávají kněžími z dobré víry, ale přihlížejí násilí. Druzí se neřídí Božím zákonem.

O trestání srdce
Řeší problém svědomí křesťana, které má dbát na dodržování božího zákona
Apeluje na lásku k bližnímu, kterou svět násilím odvrhl.

O rozeznání duchuov pro blud řeč
K poznání správného (božího) je třeba Ducha svatého
Odmítá kněží, kteří odmítli církev, ale násilím dál překračují boží zákon
Pokud se lidé (roty) neřídí Kristovým zákonem, Antikrist už nemůže nic zničit. Celá společnost je prodchnuta Antikristem (papež), spasení (poslední soud) tak bude mezi plameny Antikrista.

Antikristova poznanie tato sú
Antikrist je „ze světa“(protiklad Bohu) s pomocí sil ďábla stvořen, světu se líbí, svět ovládá

Výklad Devíti kusů zlatých M. Jana Husa
Souhlasí s Husem, ovšem něco vykládá po svém – ne mariánská úcta

Výklad 14. epištoly Pavlova listu Římanům
Odmítá stanovení postních jídel a postních dní. Bůh je uctíván veškerou činností dobrého křesťana, i jeho smrtí. Součastné posty navíc zvětšuj sociální rozdíly.

Autor:  Ježek [ 30 lis 2009 13:31 ]
Předmět příspěvku:  Re: Petr Chelčický

Pokud se tedy vrátím k tzv. Pařížskému rukopisu, který vzniká až spíše ke konci tvorby Chelčického, tak zde je vidět jedna tendence. Základní prvky své filosofie, svůj pohled na svět vyjádřil už v prvních svých pracích - které také vznikly v pokročilejším věku autora - v pozdějších svých traktátech už jenom své pohledy precisuje a zabírá se jimi dopodrobna, dokazuje je také na dalších evangelických příkladech.

Autor:  slavicekvac [ 02 pro 2009 14:20 ]
Předmět příspěvku:  Re: Petr Chelčický

Ježek píše:
Z toho, co Chelčický o sobě napsal víme, že s literární čiností začal v pokročilejším věku než bylo obvyklé - jeho první spis O boji duchovním lze datovat k roku 1421 - tehdy by mu mohlo být kolem 40 let, vstup do učených polemik universitních mistrů nebýval neobvyklý ve věku let Kristových. Narodil by se tak podle moderního bádání kolem roku 1380, podle staršího o 10 let později.
Nepochybně neměl universitní vzdělání - neuměl latinsky (určitě ne příliš dobře), možná také neznal většinu církevních autorit. Ke vzdělání tak došel zřejmě v jižních Čechách.
Dříve ho bádání ztotožňovalo se ševcem (zakladatel Jednoty bratrské Řehoř se stal také ševcem, ševci také byli nejčastěji heretici), v 19. století se sedlákem (často odkazuje ve svých dílech na úděl sedláků. Později začal být považován za příslušníka šlechty, zřejmě nižší.
Jeho poslední spisy pocházejí z počátku 40. let 15. století, někdy v této době zřejmě umírá.
Jeden z předních znalců husitství F.M. Bartoš ho ztotožnil s Petrem Záhorkou ze Záhorčí (dnes je tato lokace součástí Chelčic). Jeho otcem by tak byl zámožnější nižší šlechtic Svatomír z Březí, který byl služebníkem Rožmberků a matkou Běta z Bílska, narodit by se mohl kolem let 1379 - 81.
del
.

Odbočím lehce k době nedávné: Můj pradědeček Růžička byl obecním kovářem v Bílsku, či jak babička říkala v Blsku, kovárna je stále původní včetně nářadí, nepoužívaná, hned za kostelem. Když se najdou vidle, či jiné nářadí s tulejí ukovanou do růžičky, je to práce praděda. Taky dělal vybíjené vázací roubíky, měl skvělé kalící lázně na kalení kamenických nástrojů a pluhových ostří a tak dost vydělával. Koupil chalupu v Ražicích a tam se narodila má matka babičce provdané Jarolímkové.
Sorry za osobní odbočku k té Běle :-)

Stránka 1 z 1 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
http://www.phpbb.com/