Matyáš Korvín 1469 český vzdorokrál

[duli]

Asi nejlepší je jeho životopis tady :
http://uhersko.com/osobnosti/matyas-korvin/

[Jiří Motyčka]

Matyáš Hunyady řečený Korvín by vzdorokrálem proto, že českým králem nebyl zvolen zemským sněmem, ale za krále si ho zvolila r. 1469 pouze Zelenohorská jednota v čele se Zdeňkem Konopišským ze Šternberka. Nic na tomto nelegitimním ustanovení 2. českého krále nemění Matyášova korunovace vratislavským biskupem a ostřihomským arcibiskupem. Vratislav byla stále na nepřátelských pozicích vůči legálně zvolenému českému králi Jiřímu z Poděbrad a ostřihomská arcidiecéze se geograficky rozkládala na území Uher.
Přesto následné období vč. toho Jagellonského, stvrzeného Olomouckým mírem z r. 1478, musíme až do Matyášovy smrti v r. 1490 nazývat dvojvládím. Bylo by to na dlouhé povídání, protože ve hře byla politika císaře, papeže, představitelů Říše i politika stavů v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Uhrách. Ti střídavě uznávali králem Vladislava nebo Matyáše.
Pro Vadislava bylo rozhodujícím momentem jeho uznání a potvrzení kurfiřtské hodnosti 6 zbývajícími voliteli a uznání papežem za českého krále na konci 80. let 15. století. Až krátce před smrtí se tak Matyáš, jako vzdorokrál ocitl v naprosté politické izolaci...

[Robert]

Neviem, či je na fóre známe, ale existuje legenda, že Matej Korvín bol potomkom veľkého českého kráľa Karola IV. Ak by to tak bolo, stalo sa to nasledovne :
Po neúspešnej krížovej výprave proti Turkom, ktorá skončila katastrofou pri Nicopolise, sa kráľ Žigmund Luxenburský zdržiaval cca rok v uhorskom pohraničí. Údajne tu sa zblížil s dcérou miestneho šľachtica - Alžbetou de Morosini ( Morzsinay sl. Moržinay ). Je to možné, Žigmund bol veľkým záletníkom. Po čase o azyl na uhorskom dvore požiadal rumunský (?) srbský (?) bojar kumánskeho pôvodu Jank (Vajk) Sibinae. Rodové meno bojara bolo spočiatku Oláh (čo vtedy znamenalo jednoducho Vlacha - Rumuna ). Bojar čoskoro dostal uhorské šľachtictvo a zároveň aj nevestu - Alžbetu de Morsini. Onedlho potom aj hrad Vajdahunyad v Sedmohradsku, podľa ktorého si potom hovorili Hunyady (z Huňadu). Jank mal dvoch synov - čo je však zvláštne, obaja sa volali Ján !!!. Starší ani nededil, ale dali ho za panoša k rodu magnátov Ujlakyovcov, a aj neskôr, po pasovaní za rytiera Ján pôsobil ako žoldnier v Taliansku a na Balkáne. Žigmund ho ku koncu svojho života vzal do svojej družiny. Bol hrdina protitureckých bojov, víťaz pri Belehrade, synom Žigmunda Luxemburského ? Lákavá predstava tak z uhorského, ako aj českého pohľadu. Matej bol jedným z našich najväčších panovníkov, a určite aj jedným z najväčších svojej doby tiež.
Existuje niekoľko ďalších indícií:
Matej a jeho brat Ladislav dostali excelentnú renesančnú výchovu. Zdá sa, že pri tejto výchove bol veľmi aktívny elitný rád Paulínov (rád prvého pustovníka Paula z Téb) - ktorý bol uhorským kráľom vždy blízky. Vychovávali možného následníka trónu ? U legitímnych princov to robili tiež.
V 15 st. sa uhorský dvor a uhorské vojenstvo "hemžilo" Čechmi. Českí rytieri a slávna posthusická vozová pechota bojovala vo výpravách Jána Hunyadyho, a aj jadro slávneho Matejovho " čierneho vojska" či "čiernej roty" tvorili Česi...
Niet pochýb, že Matej bol aj dobrým diplomatom, a pri urovnaní sporov uprednostňoval diplomatické riešenia. Samozrejme opieral sa pritom o skvelú armádu. Matej samotný sa svojím možným pôvodom nikdy nehrdil. Ale... jeho túžba po (aj) českom tróne a titule nemeckého cisára mohla mať aj rodinné pohnútky.
Na záver upozorňujem, že ide o historikmi spochybňovanú hypotézu, a všetky spomenuté fakty môžu mať aj iné vysvetlenie. Zvykne sa však letmo spomínať aj vo vážnejších historických štúdiách.

[Robert]

Pridávam poznámku, že podľa Stevena Runcimana v A History of the Crusades (diel 3, The Kingdom of Acre + the last Crusades), kde sa zaoberá aj poslednými výpravami proti Turkom, spomína Jána Corvinusa Hunyadiho ako bastarda Žigmunda Luxemburského. Kedže pôvodne vydal svoje slávne dejiny krížových výprav po prvý krát vo 50s, niet pochýb, že vychádzal zo staršej maďarskej historografie. Možno teda tá hmlistá povesť o love story Žigmunda a Alžbety de Morosini ukrýva viac pravdy ako by sa mohlo zdať. Pre fanúšikov Luxemburgovcov tak môžu pribudnúť minimálne 2ja noví hrdinovia....

[Michal]

Pridávam poznámku, že podľa Stevena Runcimana v A History of the Crusades (diel 3, The Kingdom of Acre + the last Crusades), kde sa zaoberá aj poslednými výpravami proti Turkom, spomína Jána Corvinusa Hunyadiho ako bastarda Žigmunda Luxemburského. Kedže pôvodne vydal svoje slávne dejiny krížových výprav po prvý krát vo 50s, niet pochýb, že vychádzal zo staršej maďarskej historografie. Možno teda tá hmlistá povesť o love story Žigmunda a Alžbety de Morosini ukrýva viac pravdy ako by sa mohlo zdať. Pre fanúšikov Luxemburgovcov tak môžu pribudnúť minimálne 2ja noví hrdinovia....

Rozbor DNA by byl v tomto případě nasnadě.

[Robert]

Rozbor DNA by byl v tomto případě nasnadě.

Súhlasím, len neviem, či sa pozostatky Mateja, či Jána Hunyadiho dochovali. Ale zistil som, že okrem Runcimana je viac maďarských historikov, ktorí túto teóriu podporujú. Žigmund bol údajne aj panovníckym vzorom kráľa Mateja, podobne ako Žigmund sa Matej nebál reforiem aj starobylých inštitúcií. V stredoveku, aj v tom pozdnom ,vraj to bolo nezvyklé, čo bolo starobylé, bolo považované za dobré.

[Ježek]

Tento problém bych shrnul do dvou okruhů - prvním je postavení Jiřího z Poděbrad na mezinárodním poli a jeho vztahy k Matyášovi.

Druhým jsou aspekty Matyášovy vlády v samotných Uhrách a jejich vliv na jeho mezinárodní politiku.

Vztah Jiřího k Matyášovi byl vždy pragmatický (obráceně též, Matyáš byl pragmatický a snad i cynický panovník par excellance). V okamžiku volby králem (1.1. 1458) byl Matyáš v pražském zajetí, kam byl uvržen Pohrobkem za účast na vraždě Oldřicha II. Celského. Toho využívá Jiří z Poděbrad, nový český vládce, který propouští Matyáše za tučné výkupné a nadto s ním ve Strážnici uzavírá smlouvu podle níž se má Matyáš oženit s Kateřinou Poděbradovnou. K tomu dochází až za několik let, mezitím Jiří z Poděbrad orientuje svoji politiku na císaře Fridricha III; k němuž má uherský král negativní vztah, především díky tomu, že Fridrich III. vlastní uherské korunovační klenoty a nárokuje si právo být uherským králem.
Česká posice se komplikuje s nástupem papeže Pavla II. který prohlašuje Čechy za heretiky a štve proti nim okolní křesťanské panovníky. Katolická jednota zelenohorská se může obrátit na uherského krále, který brání křesťanstvo před Turky (a také to o sobě značně rozhlašuje) a povolat ho do Čech.

Matyáš udržoval rozsáhlou žoldnéřskou armádu, doplňovanou o sedlácké oddíly militia portalis, občas také šlechtické banderie a zemskou hotovost, s kterou válčil proti Turkům (ne, tak rozsáhle jako jeho otec), potlačoval šlechtickou oposici, bratříky a v pozdějších fásích vlády prováděl vlastní expansivní politiku. Jeho armáda byla částečně financována papežem, Benátkami a jinými italskými státy (na boj proti muslimům), nicméně základem byly příjmy ze samotného království. Korvín zreformoval daňový systém a zemi téměř vysával. Umístění žoldnéřského vojska v cizině, jako okupační síly mohlo pomoci s jeho financováním.

V roce 1467 poráží Korvín bratříky u Veĺkých Kostoĺan a poté povstání v Transylvánii, které velmi krvavé potlačuje. Na konci roku táhne do Moldávie, aby ji těsněji připoutal k Uhrám, jeho tažení končí ale fiaskem, stahuje se, je zraněn.

Česká kampaň tak může pro Matyáše znamenat vylepšení reputace, posílení posice vůči uherské šlechtě. A v neposlední řadě i územní zisky. Ale i negativní stránky problému - tažení do Moldávie a na Moravu mu nepřátelí polského krále, který se do konečné úmluvy v roce 1479 stává jeho nepřítelem.

Ještě dvě klíčové poznámky - ačkoliv Matyáš vyrážel do zemí koruny s české s rétorikou "obrany katolické víry proti heretikům", záhy po ovládnutí se jí musel vzdát a usilovat o nadkonfesijní toleranci. Za připomínku stojí, že Uherské Hradiště a Uničov neuznali Korvína českým králem a jejich věrnost byla později vyměněna za věrnost Plzně a Českých Budějovic.

Matyáš jako král byl uznán českým sněmem, Jiřím z Poděbrad, Vladislavem (Morava měla být po smrti Matyáše odkoupena od uherských stavů), císařem i papežem.

[Robert]

Pár poznámok: Matyáš bol hlavne mystik,(aj keď sa tak nezvykne vnímať) tí sa zvyknú prejavovať ako pragmatici, že....Ak až tak dobre rozumel "propagande", tak u mňa má ďalšie plusové body. Je pravda, že proti Turkom spočiatku bojoval viac, potom sa uspokojil s ochranou hraníc. Maďarská historografia zvykne hovoriť o tom, že zabezpečenie obrany krajiny proti Turkom videl v tom, že (pod svojou korunou, v resp. korunami) zjednotí SE. (To vyšlo, až Habsburgom )
Matyáš bol obklopený západnými, hlavne talianskymi vzdelancami. Jedni ho považovali za veľkého panovníka a hrádzu proti Turkom (čím skutočne bol) iní za hrozbu pre Európu (títo zjavne preceňovali jeho možnosti).
Čo sa týka potlačovania šľachtickej opozície, viac ako by ju potláčal (okrem prvých rokov vlády) ju skôr uplácal. Aristokracia za jeho vlády mala tituly, ale moc radšej dával svojím vyvoleným, zväčšča z radov nižšej šľachty.

[Ježek]

Je pravda, že proti Turkom spočiatku bojoval viac, potom sa uspokojil s ochranou hraníc.

Potom uzavíral s nimi i mír, aby měl krytá záda při vlastních vojenských dobrodružstvích. Otázka je, zda jeho zahraniční politika měla nějakou hlubší koncepci, nebo se snažil jen urvat něco tam, kde k tomu byla příležitost (Čechy, Rakousko) a snažil se situaci posléze ustát.

Čo sa týka potlačovania šľachtickej opozície, viac ako by ju potláčal (okrem prvých rokov vlády) ju skôr uplácal. Aristokracia za jeho vlády mala tituly, ale moc radšej dával svojím vyvoleným, zväčšča z radov nižšej šľachty.

Matyáš byl parvenu a jako takový cítil nedůvěru k vysoké šlechtě (a ona k němu nepochybně ještě více), proto se obklopoval šlechtou nižší - předpokládám, že často i svými klienty.

[Robert]

Je pravda, že proti Turkom spočiatku bojoval viac, potom sa uspokojil s ochranou hraníc.

Potom uzavíral s nimi i mír, aby měl krytá záda při vlastních vojenských dobrodružstvích. Otázka je, zda jeho zahraniční politika měla nějakou hlubší koncepci, nebo se snažil jen urvat něco tam, kde k tomu byla příležitost (Čechy, Rakousko) a snažil se situaci posléze ustát.

Maďarskí historici to tvrdia, a kráľ Matyáš bol bez pochybností jeden z našich najväčších panovníkov vôbec. Rozhodne mal v sebe oveľa viac, ako politického dobrodruha. Pochybujem, že keby bol iba dobrodruhom, získal by ocenenie mnohých ďalších generácií po smrti. Armáda bola počas celej doby jeho panovania postrachom pre svojich nepriateľov, vrátane Turkov.S Matyášovým Uhorskom počítal aj pápež pre prípad ďalšej kruciády, a aj pri zlikvidovaní tureckých inváznych jednotiek v talianskom Otrante (1481) hrali uhorské jednotky pod velením Balázsa (Blažeja) Magyara rozhodujúci poddiel.
Odvrátenou stranou jeho vlády bola jej nákladnosť. Kým Matyáš dokázal balansovať na hrane s bravúrou, jeho smrťou sa táto citlivá rovnováha rozsypala a s ňou v podstate aj celá krajina.

[Ježek]

Rozhodne mal v sebe oveľa viac, ako politického dobrodruha. Pochybujem, že keby bol iba dobrodruhom, získal by ocenenie mnohých ďalších generácií po smrti.

Dobrodružná jeho politika byla v tom, že se snažila urvat něco, tak kde se dalo.
Nevím, jestli by historici měli kladně hodnotit expansi do jiných států, na úkor stability a kulturního rozvoje.

[Robert]

Dobrodružná jeho politika byla v tom, že se snažila urvat něco, tak kde se dalo.Nevím, jestli by historici měli kladně hodnotit expansi do jiných států, na úkor stability a kulturního rozvoje.

Stredoveký štát mnohokrát riešil svoje vnútorné problémy "exportom" .(Viď epizódky v knihe Barbara W. Tuckman: Zrcadlo vzdálených času). Tam sa opisuje, ako vysoko vyspelé Francúzko podporovalo dynastické nároky svojich feudálov z jednoduchých príčin - v dôsledku 100 ročnej vojny malo stále veľa bývalých vojakov, s ktorými si nevedelo rady. Neboli ochotní sa vrátiť do poddanstva a v mase boli ťažko zvládnuteľní. Preto potom pod vlajkou a pochybnými nárokmi pánov tvorili gro inváznych jednotiek. Zväčša boli porazené a "úspešne" sa minuli...
V Matyášovom prípade však celkom jednoznačne nešlo o nič, čo by narušovalo stabilitu a vnútorný rozvoj Uhorska. Kráľ síce balansoval ekonomicky na hrane, ale evidentne to zvládal.Jeho doba sa dodnes považuje za éru veľkého rozvoja.(Vzdelanosti,viď Academia Istropolitana v Bratislave, stavebníctva ...)
ČK bolo vtedy rozdelenou krajinou. Časť šľachty podporovala utraquistického Jiřího z Poděbrad (ktorý bol mimochodom taký istý parvenu ako Matyáš, a v mnohom sa podobali...) iná nie. To Matyáš využil. (Panovníci podobné príležitosti málokedy nechávali ležať ladom, a takí Habsburgovia boli v podobných situáciách expertmi... Alebo aj Pŕemysl Otokar II. hral tiež podobné hrátky, pre zmenu v opačnom garde...)
Mimochodom - ešte aj v predvečer Moháčskej katastrofy západní kronikári poznamenali že mešťania a šľachta žili v U-ku v blahobyte, a obchody boli plné tovaru. (Platili za to poddaní.....)

[Napo_Leon]

Proč vidět a řešit věci složitě, když to jde jednoduše?

Korvín byl nelegitimní vzdorokrál, nebyl přijat a ani zvolen českým sněmem. Nebyl ani korunován pražským arcibiskupem, který měl jako jediný právo pomazat a korunovat české krále. Když se nechal Korvín PROHLÁSIT českým králem v Olomouci, tak Jiřík komentoval tuto situaci vtipně a výstižně slovy: "Za každého na Moravě zvoleného krále zvolíme v Praze čtyři!" Narážel tím na právní pochybnost takového aktu. Ale pravda je ta, že v druhé husitské válce Korvín obsadil a držel až do roku 1490 všechny vedlejší české země. Tedy skoro polovinu českého státu. Z tohohle pohledu to musíme brát, ale je nepřesné a nesprávné řadit Korvína do výčtu českých panovníků a vládců.

[Ježek]

Zde edičně vydaná olomoucká dohoda: https://sources.cms.flu.cas.cz/src/inde ... 7&page=377