Fórum zájemců o historii

Byla to celá velká plejáda šlechtických rodù, s jejímiž pøíslušníky a jejich zbožími se setkáváme v prùbìhu HR, s nìkterými ještì v dobì vlády Jiøího z Podìbrad. Jedni stáli na katolické stranì Zikmundovì, jiní kolísali a toèili se jako korouhvièky po vìtru dle momentální situace, vìtšinou podle situace v lokalitách s jejich dominii (Èenìk z Vartenberka) a jiní stáli neochvìjnì po celou dobu na stranì kalicha. Nìkteøí kališníci, vìtšinou saturovaní váleèníci, se tìsnì pøed Lipany zaèali pøiklánìt k vítìzné stranì s instinktem krys opouštìjících potápìjící se loï. Nejvýraznìjším pøedstavitelem této poslední skupiny je právì Pøibík z Klenové. Dva známí výteèníci, Mìsteckej a Pùta z Èastolovic se snažili být s krátkými pøestávkami stále na stranì katolické, podobnì jako Oldøich z Rožmberka. Nejvýznamnìjším pøedstavitelem vìrnosti kalichu až do hoøkého konce v první dekádì záøí 1437 je Jan Roháè z Dubé. A tak bychom mohli pokraèovat...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Právì v tìchto dnech si pøipomínáme významné jubileum, 575. výroèí jednání zástupcù husitù na koncilu v Basileji r. 1433.
Koneèným výstupem tìchto jednání bylo pøijetí Basilejských kompaktát, která byla slavnostnì vyhlášena v Jihlavì o tøi roky pozdìji jako Jihlavská kompaktáta.

Kronikáøské fragmenty a zajímavé podrobnosti o basilejských jednácích najdou pøípadní zájemci také zde.

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Co furt máte s tou Zbraslaví, nìkdy taky tady zamìnìnou za Bøevnov? Nejprve je tøeba si o tom nìco nastudovat vè. dobových souvislostí.

Dùvodem k nièení krášterù nebyl "nacionalizmus ", ale ty dùvody byly ryze teologické povahy, aby tomu rozumìli i ostatní, tak øeknìme, že se jednalo o ideologické dùvody. Husitùm bylo totiž úplnì jedno, jakého jazyka, rozumìj národa, bylo osazenstvo kláštera ...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Jsem pøesvìdèen, že to neøešili vùbec s výjimkou husitù v nejranìjší fázi revoluce. Co mám na mysli? Byla vyhlášena 1. kruciáta, sbory køižácké interveèní armády se blížily k zemským hranicím a co teï. Jak si s tímhle problémem mìli poradit boží bojovníci ctící Boží zákon, jehož nedílnou souèástí je Desatero s 5. pøikázáním.

Ke cti revoluèních vùdcù v této kritické chvíli je tøeba pøièíst rozhodnutí, že je nutné velice peèlivì a citlivì zvážit morálnì závažný problém oprávnìnosti užití násilí k dosažení pøípadného vítìzství. Nejprve však vznikl zpoèátku naprosto neøešitelný spor mezi táborskými knìžími o pøípustnosti války. Zkrátka se "do krve" zhádali. Mikuláš z Pelhøimova a Václav Koranda proto pøedložili mistrùm Jakoubkovi ze Støíbra a Køišanovi z Prachatic žádost o dobrozdání v této eticky závažné otázce. Dostalo se jim odpovìdi, že je dovoleno hájit Pravdu boží svìtským meèem a dále, že i prostý lid má právo podstoupit boj, pokud povinnost hájit Pravdu boží na sebe neberou páni. Tento výrok byl uèinìn na radu vìtšího poètu mistrù, kde pøevládl názor M. Jakoubka ze Støíbra. Je nad slunce jasnìjší, že toto dobrozdání, které se týkalo zároveò dvou aspektù, se vztahovalo jen a pouze na obrannou válku.

P.S. Dále je také evidentní, že pacifistické stanovisko Petra Chelèického související s jeho teorií o "meèi duchovním", jímž se mají veškeré spory øešit, tady nemohlo obstát...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Marnì pøemýšlím, jak by Petr Chelèický nastavoval køižákovi s meèem po prvním úderu i druhou tváø. Asi by se jednalo o oèividnì sebevražedné konání, èímž by se protivil jinému ze základních ustanovení o tom, kdo život dal a má právo jej vzít. Poctivý køesan to údajnì není...snad Adonai.

_________________
Šťastní ti, kdo mají sklerózu - nemusejí utrácet za alkohol, aby zapomněli

To neøeš, protože to nevymyslíš. Po prvním úderu by už totiž nebylo co nastavovat, pøi vší hluboké úctì k Petrovi. On by se však spíš, jak ho znám, zdáli snažil aplikovat nejprve verbální kalibr. Prostì by se ho neozbrojený Petr, jeden z nejvìtších myslitelù pozdního støedovìku, snažil hlasitì ukecat svými pacifistickými argumenty o køesanské lásce k bližnímu. To by mu vydrželo jen do té doby, než by k nìmu jeden z køižákù dojel...

No, a nyní vážnì. Jak to vypadalo skuteènì. Také husiti chtìli nejprve jednat. Zástupci husitské Prahy se chtìli se Zikmundem dohodnout. Pøipomínám, že se vší pokorou. Už jen z toho, jak Zikmund s touto delegací jednal, bylo nad slunce jasnìjší, jaký osud by èekal rodící se èeskou reformaci, kterou drtivá vìtšina utrakvistù už tenkrát chápala jako Husùv odkaz. Po "chelèickovsku" to se Zikmundem, který si pøedsevzal pøed celým køesanským svìtem ten kacíøský plevel vyhubit v samém zaèátku a jednou provždy, prostì nešlo...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

...a protože byl Péa všeobecnì uznávanou myslivnou, leè ponìkud èasovì mimo mísu, vìdìli jeho soukmenovci, že více platí pouèka o filosofických teoriích øádnì vyfutrovaných klackem.

_________________
Šťastní ti, kdo mají sklerózu - nemusejí utrácet za alkohol, aby zapomněli

...na jehož konci se houpe okovaný cep, èi poletuje ostnatá koule øemdihu. Tak, tak...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Tato povìra se v èeské kotlinì zaèala se znaènou vehemencí prosazovat po listopadu '89, patrnì proto, že tato "teze" se diametrálnì odlišuje od toho, jaký postoj k husitství zaujímal minulý režim. Díky svým apologetùm ale pøedevším díky poèetným šiøitelùm má tak velkou životaschopnost.

Protože na toto téma jsem popsal stohy papírových i internetových stránek, nechám tentokrát za sebe promluvit 2 významné pøedstavitele èeské historiografie. Tím prvním je prof. Josef Pekaø, kterého snad nikdo z nás nebude podezøívat z "nadržování husitùm", a tím druhým je náš pøední husitolog a i v zahranièí respektovaný medievalista.

Nejprve si tedy dovolím ocitovat Josefa Pekaøe:
"Velikost husitství, jeho patos i jeho ethos je právì v jeho goticko-støedovìké základnì a povaze; ve všem tom stojí nepochybnì výše než nìmecký protestantismus, jemuž razil cestu rozliènì a jenž nepøestává býti støedovìkem, tøeba že byl již prolomen myšlenkami renesance."

Následuje citace prof. Františka Šmahela:
"...Husitství po roce 1989 dostalo nálepku nìèeho, co je spjato s komunistickou minulostí, a do toho ještì pøišel obrozující se katolicismus. Na konci 20. století se pak o husitech psalo, že to byli všichni loupežníci, za každou zøíceninu v Èechách byli odpovìdni husité (...)
Jestliže si uvìdomíme, že k obrazoborectví, které bylo v husitství nesporným jevem a bylo ideovì zdùvodnìno, v mnohem vìtším rozsahu docházelo všude tam v Evropì, kde reformace získala pøevahu, tak se na to budeme dívat trochu jinak. Nebudeme vykládat, že nás husitství odtrhlo od Evropy, když Evropa se naopak v pøíštím století rozdìlila na èást katolickou a protestantsko-evangelickou. Kterou Evropu pak máme na mysli?..."

Obì citace ponechávám bez komentáøe, protože ho nepotøebují...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

To, že pan profesor, samozøejmì i mnou uznávaná kapacita díky jeho poslední knize o cestì K IV., pøednáší mimo jiné i na katolických univerzitách po celém svìtì a velmi poutavì prezentuje svoje vývody o husitské dobì (napsal o nìm v mnohém pøínosný ètyødílný traktát), neznamená, že musím mít shodný názor. Ani to, že v minulém režimu pan profesor pøíliš psát nemohl, mì v tomto mém názoru nikterak neomezuje. V pánì profesorovì pojetí husitství, jakožto údajné ozdravné a bolestné katarzi, je podle mého v souèasném mediavelistickém svìtì trochu izolován. Ostatní (zejména mladší) buï taktnì mlèí, èi zastávají jiné názory. Jde samozøejmì o filosofický pøístup. Fakta však hovoøí jasnì. Napø. velmi jednoduše vezmìte dìjiny øady církevních založení. Mnou oblíbené cisterciácké kláštery na našem území, tedy významné nositele vzdìlanosti (i pøes jejich ekonomické problémy na pøelomu 14. a 15. st.), byly na našem území v pomìru desetí ze ètrnácti zcela èi èásteènì vyplenìny, ètyøi z nich se již následnì v podstatì nikdy nevzpamatovaly. Osobnì si myslím, že pokud by nebylo Husa, doba by vybrala nìkoho jiného, kdo by byl záminkou k nepokojùm. Nazrála doba. To však neznamená, že nad vraždìním zcela bezbranných scriptorù v klášteøích rukou zfanatizovaných nevzdìlancù budu jásat. Vezmu- li napø. lidnatost èeských zemí pøed a po husitství, tak za jeden a pùl desetiletí husitských válek a proticírkevních pogromù jednak pøišlo o život, ale hlavnì ve strachu opustilo èeské zemì stejnì obyvatel jako zemøelo pøi hladomoru na poèátku osmdesátých let 13. vìku. Jenže tentokrát mizeli více ti vzdìlanìjší. Snad jen tøicetiletá válka (pokud porovnám dopad jediné dìjiné události) mìla horší dopad na populaci našich zemí....Je mi líto, ale budete mne muset, i pøes moje sympatie s protestanty, pane kolego, zaøadit do škatulky demagogických katolických odpùrcù kališnickýh násilnických bouøí. Pøesto rád ètu Vaše pøíspìvky.

To není o vyznání.
Násilí na nevinných je neomluvitelné, a ve jménu sebelepší idey.
Na husitství si nejvíce cením Chelèického a jeho "nenásilí" (ale to chápal naprosto jinak než ho chápu já), nicménì ovlivnil jiné svìtové velikány ...

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.

Líto vám to být nemusí, protože vás do žádné škatulky šoupat nebudu, a do pøihrádky "demagogických katolických odpùrcù" už vùbec ne. Proè? No, z jednoduchého dùvodu. Chceme-li hodnotit toto období, je nanejvýš vhodné oprostit se od konfesních pøedsudkù. To zaprvé. Pokud je to názor, za nímž si stojíte, nìjakým zpùsobem ho podpoøíte vìcným argumentem, mnì nezbývá, než ho respektovat. To zadruhé. Mohu s vámi tedy "pouze" polemizovat, což taky hned uèiním.

U vašeho názoru, hodnotícího pouze jeden vypíchnutý, bezesporu velice negativní aspekt husistství, postrádám jistý nadhled, nebo chcete-li odstup, resp. komplexní hodnocení tohoto tak kontroverzního období našich dìjin. A tak se obávám, že pro stromy v nìm není vidìt les...

Tak napø. "namátkou" mladší kolegové Dr. M. Polívka nebo prof. Èornej vùbec nemlèí. A prestože Èornej se ne úplnì ve všem shodne se svým starším kolegou, v tom prazákladním a nejdùležitìším ano, protože pro to taky "fakta hovoøí jasnì"...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Díky, za Tvùj skvìlý tolerantní pøístup - tenmi v dìjinách bohužel povìtšinou chybìl. Jakožto znalce se na tebe obracím s otázkou, která by mne zajímala. Tak trochu jsem založen nárohospodáøskoekonomicky. A proto mne zajímá - došlo k nìjakým velkým majetkovým pøesunùm mezi šlechtou v letech 1419-1434, tøeba z dùvodù jejich postojù ? Nìco vím z knihy Husitská revoluce I. - IV. Jaké jiné zajímavé majetkové zmìny nastaly ? Jak se vyvíjela následná historie vyrabovaných majetkù (zpravidla církevních). Nechaly se napospas osudu, nebo je nìkdo z povìøení revolucionáøù spravoval, nebo se vrátily církvi, pøíapadnì za jak dlouho, co na to místní pánové ?

To je hned nìkolik otázek najednou, ale hlavnì na dlouhé povídání, na nìž tady není prostor (od toho je jiný internetový server). Leè pokusím se aspoò struènì a spíš obecnì.

Tyto majetkové pøesuny nebyly pravidlem, spíše výjimkou. Pokud ale husité dobyli hrad katolického pána a dosadili svoji posádku, pak se zboží pùvodního majitele stalo zdrojem pøíjmù pro hradskou posádku. Že se pøi tom mohl kondotiérským zpùsobem obohatit i velitel posádky, je myslím nabíledni.
K nejvìtším majetkovým pøesunùm pochopitelnì docházelo sekularizací církevního majetku. Bohužel tento sekularizovaný majetek nepøecházel do vlastnictví státu, tj. Koruny, potažmo krále, ale církevní zboží pøecházelo do držby vyšší i nižší kališnické šlechty, pozdìji polních obcí, tj. zjednodušenì øeèeno mìst. Nìco „za nehty“ zùstalo i katolické šlechtì, která brala církevní majetek tzv. „do ochrany“ pøed husity. Jak tato „ochrana“ vypadala a èím byla podložena, si nemusíme dlouze vykládat.
Nejvìtší problém této divoké sekularizace byl však v tom, že v právní anarchii v dobì husitských válek probíhala bez adekvátních záznamù do desek zemských. A to byla závažná a fatální chyba. A je úplnì jedno, zda se dìla úmyslnì, èi nikoli.
Když se chopil vlády Jiøí z Podìbrad, tak bez ohledu na svoji kališnickou pøíslušnost, chtìl v rámci hospodáøské obnovy zdevastované zemì provést nápravu i v této záležitosti. Chtìl jít dokonce tak daleko, že se snažil nìkteré do oèí bijící pøípady øešit restitucemi, leè nebylo tyto restituce podle èeho realizoval. Nebyly zápisy - dnes bychom øekli - do katastru nemovitostí. A noví vlastníci si zamnuli rukama. Druhý pokus nápravy chtìl uèinit Viktorin Kornel ze Všehrd, obìtavý a erudovaný pracovník desek zemských. Bylo však již pozdì, nebylo ani pøíznivé politické klima, a tak narazil na tvrdý odpor šlechty, která si už dávno zvykla na svùj „novì“ nabytý majetek.

Tak pochopitelnì bylo v zájmu nových vlastníkù na nich hospodaøit, v jejich bytostném zájmu nebylo je nechat napospas osudu. To by bylo kontraproduktivní. Je však tøeba si uvìdomit, že zemì byla zmítána válkou, která trvala 15 dlouhých let! Kališnická nobilita byla takøka celá na vojnì, dokonce na velitelských postech. Jak na jejich zbožích hospodaøili jimi povìøení správci, ví Bùh. V dobì obležení Plznì na pøelomu let 1433/34 se stala situace i na kališnických zbožích kritickou, nebo byly cílem systematického drancování husitských zásobovacích oddílù a to takovým zpùsobem, že prostý sedlák se vroucnì modlil, aby této válce byl už konec a pøestával rozlišovat, zda jeho majetek a výrobní prostøedek rekvíruje voják sloužící pod korouhví køíže èi kalicha.
Bìhem husitských válek kolem 70(!) klášterù bylo vyvráceno, zbytek mìl hmotné problémy a øeholníci se po špatných zkušenostech nechtìli ani vracet, pøestože návrat jim umožòovala Jihlavská kompaktáta. Pokud se týká zboží klášterù, které nezanikly, a øeholníci se tam pøesto navrátili (k tomu ojedinìle docházelo v období ještì pøed nástupem Habsburka, tj. pøed r. 1526), tak pochopitelnì museli dostat nìjaký nezbytnì velký majetek, aby byli hmotnì zajištìni. To se pak øešilo pøípad od pøípadu a i v utrakvistické lokalitì se nìjaký štìdrý donátor našlel, tøeba z øad zpìtných konvertitù ke katolické konfesi ...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Ano, ta nešastná Zbraslav, ach ta Zbraslav! Máš-li však na mysli zhanobení mrtvoly krále Václavovy, vìz že tato událost je podrobnì a do všech detailù popsána v nìmecké Windeckeho kronice. Windecke byl dvorním dìjepiscem a kronikáøem krále Zikmunda. Tento zdroj použil mj. i Spìváèek s tím, že to vzal za hotovou vìc a dál se tím nezabýval. Moderní historiografie však tuto "epizodu" pomalu ale jistì odsunuje do øíše legend a pohádek. Ale to jen tak na okraj.

Jinak ale obecnì co týèe klášterù, souhlasím. A ještì, považ, dokonce si pøisadím. Jak už jsem uvádìl tady na fóru (v pøedchozím pøíspìvku), tìch klášterù, které byly více èi ménì postiženy husitskými válkami bylo na 70, slovy sedmdesát!!!
Ale ta ahistoriènost tìchto vašich strohých vìt vytržených z kontextu doby spoèívá v nìèem zcela jiném. Dokonce tìch aspektù je hned nìkolik. Když se øekne malé "a", je tøeba dopsat i ono povìstné velké "B".
Kláštery byly støedisky, kde se koncentrovaly teologické, filozofické i literární spisy v rozsáhlých knihovnách, obrovské sbírky umìleckých pøedmìtù a dìl, vznikala zde manuskripta z dnešního pohledu nevyèíslitelné hodnoty. Ano, spousta z tìchto umìleckých, literárních a duchovních památek, potažmo pramenù se stala obìtí husitského ikonoklazmu. Kláštery však byly zároveò mimo jiných krizových jevù semeništìm rozbujelého svatokupectví. A tento fenomén, tak charakteristický pro církev, která se ocitla v hluboké krizi, nejvíce dopadal na široké vrstvy prostých vìøících. Pøestože se to na první, ahistorický pohled nezdá a lze tomu tìžko uvìøit, ale i kláštery a život v mnohých z nich se na hony vzdálily evangeliu. A to husiti prostì neodpouštìli. A takto bychom mohli jít krok za krokem, až bychom se dobrali takøka všech dobových souvislostí. Zde však není prostor na zdlouhavé polemiky, neb se jedná z historiografického hlediska o velice složitý problém, který je rovnìž probírán na fóru jiného serveru ...

Ještì jednu malou poznámku. Stále se v tìchto souvislostech zapomímá na druhou, tj. luterskou a kalvínskou reformaci. I ta byla napø. doprovázena teologicky nebo chceš-li ideovì zdùvodnìným obrazoborectvím s tím, že to kalvínské mìlo mnohdy ještì daleko horší projevy než husitské. To pochopitelnì není žádná omluva, ale pouze konstatování historických skuteèností a církevních souvislostí.
Takže asi takto - VELICE struènì.

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Já teda nevím. Rozumím tomu jako koza petrželi, nikdy jsem se tou otázkou nezabýval. Ale co tak vím z "doslechu", tak husité byli naopak velmi nábožní, vždy i do bitev chodili se zpìvem Kdož jste boží bojovníci. A Èeští bratøi, dìdicové husitù, jsou známí tím, že pìstovali ètení v bibli. Sice tohle píše p. Jirásek, kterému mnoho souèasníkù nemùže pøijít na jméno, ale myslím, že tak úplnì všechno si zas nevymyslel.

Ale to se pøeci nevyluèuje . Nièení starých poøádkù ve jménu tìch nových, "lepších", které pøitom nám mohou pøipadat jako podobné, aspoò podle základù, na nichž stojí.

_________________
Loyaulté me lie.

Ano. Tady nìkde hledejme - zjednodušenì øeèeno - koøeny husitské zbožnosti a nadøazení božího zákona nad všechny "lidské nálezky", jak øíkali husitští teologové.

K dokreslení husitské zbožnosti bych s dovolením ještì uvedl jednu málo známou epizodu, která se nám dnes mùže zdát úsmìvná, ale zástupci kacíøských Èech na koncilu v Basileji to tenkrát mysleli smrtelnì vážnì.

Artikul o svobodném hlásání slova Božího v Basileji hájil sirotèí knìz v Èáslavi Oldøich ze Znojma. Oponentem mu byl inkvizitor kacíøù, kolínský dominikán, velký znalec kanonického práva dr. Jindøich Kalteisen. Ten se ve svých replikách nemohl nedotknout nemravného života knìží a jejich porušování celibátu i 6. pøikázání.
Inkvizitor kacíøù nemravné knìze takto obhajuje:
„... Proto by chtìl Konstantin košilí pøikrýti knìze s nevìstkou, kdyby vidìl, že podle nìho souloží. ...“
...Patrnì aby mohli smrtelnì høíšný akt v klidu dokonèit, dodává ke kronikáøovu svìdectví autor tohoto pøíspìvku.
Ano, s takto nebetyènou shovívavostí a zárovìò pokrytectvím byli otcové koncilu schopni pøehlížet provinìní proti 6. pøikázání.
Oldøich ze Znojma v replice na toto Kalteisenovo prohlášení øíká:
„Dvakrát se v tomto koncilu stala zmínka o Konstantinovi, jak chtìl pøikrýti knìze høešícího se ženou, což, jak se obávám, se nedìje pro nic jiného, než aby se chránili knìží smilníci v jejich høíších. Vím, že by lid v Èechách, který zná pøikázání Boží (‚Nesesmilníš‘, [Ex 20, 14]...), nepøikryl takového smilníka pláštìm, nýbrž by mu spíše usekl úd.“
„Po tìch slovech se strhl smích v koncilu“, píše autor kroniky zachycující jednání Basilejského koncilu.
Konciliární auditorium se smálo, ale husiti dbalí božího zákona to fakt mysleli smrtelnì vážnì...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Já teï (poøád ještì) ètu strašlivì tlustou knihu "Zrcadlo dávných èasù" (14. století v Evropì). Ono se to ète pomalu, protože si tahám ke kapitolám literaturu nebo odbíhám k compu, nicménì jsem se propracovala jednak k zábavám šlechty a druhak k církevnímu rozvratu.

Tedy, vážení, já se divím, že se lidé a slušní knìží nevzbouøili daleko døíve. I když v zájmu oobjektivity uznám, že Evropa byla zdecimována ètyømi morovými ranami, francouzskou "obèanskou" válkou a vùbec, pøesto morální úpadek jak obyèejných lidí, tak knìží, byl doslova neskuteèný.
Kniha je obohacena citáty z mnoha kronik, které popisují krvesmisltvo, secxuální úchylkyy všeho druhu, vraždìní novorozeòat v klášteøích, znásilòování jeptišek mnichy, vzájemné obcování dobrovolné, homosexuální praktiky, flagelantství, oplzlost øeèi, pogromy na židy, staré, nemocné a mnoho dalších porušení všech božich pøikázání.
A nelze to omlouvat ani tím, že "ostatní se tak chovali také". Knìžstvo takovým zvrhlostem mìlo bráánit a ne se jich úèastnit. Jenže mnohých se nejen úèastnili, ale byli dokonce pùvodci...

Proto se stále znovu podivuji nad tím, že husitství pøišlo tak relativnì pozdì, protože stoupající amorálnost provází celé 14. století. A dnes už i chápu urèitou vypjatost víry u husitù, upadající až do fanatismu. Ono to jinak nešlo, vzhledem k tomu, v jakém pøíšerném stavu byla lidská spoleènost. Lidé prostì potøebovali jasný a velmi zøetelný cíl a jediná reformace byla schopna jim jej nabídnout.

Podívejme se, prosím, na husitství a reformaci vùbec oèima tehdejší doby a zjistíme, že to nebyla žádná banda bolšánù (jak je teï velkou módou tvrdit), ale úžasnì odvážní lidé, kteøí se za cenu zejména vlastních životù pokoušeli nahodit lidstvo zpátky na koleje. Což se jim nakonec povedlo.
A že to sebou neslo vypálené kláštery a mìsta, jakož i zabité lidi? No, i na to se laskavì podívejme oèima tehdejší doby. Rytíøské øády, výbìrèí daní, panští zbrojní, kalvíni, baptisté a kdokoli jiný má na triku to samé. Vyèítat husitùm nìco, co bylo v tehdejší dobì naprosto bìžné, a zavírat oèi nad tím, že to dìlali bez jediné výjimky úplnì všichni, je pokrytecké a v souèasnosti ubohá propaganda, sloužící pokusùm o pøepsání èeských dìjin.

_________________
Volo, multum, statim!

Souhlas. Mám stejné info... Mnohem horší dopad na Zbraslav než hustiské vyplenìní mìla švédská vojska za tøicetileté války.