Fórum zájemců o historii

...adamité z tvrze Ostrova u Hamru nad Nežárkou vybudovali lesní pevnost. Zde se jejich osud naplnil 21. øíjna 1421, kdy je Žižkova trestná výprava zastihla v lesích v okolí Nežárky. Pokud jejich život neskonèil v nelítostné øeži, tak byli upálení na hranicích...
Jinak husité své domnìlé i skuteèné odpùrce upalovali rùznì. Ve stodolách, vinièních boudách, selských staveních, na hranicích (ve vysmolených sudech) ale i ve zmiòovaných kostelích (Prachatice). K tomto poslednímu pøípadu, kdybych byl cynik, tak napíšu, že husité tak zabíjeli 2 mouchy jednou ranou.

Ano, Vavøinec z Bøezové uvádí 2 knìze. Jméno toho druhého, tebou uvádìné zmiòuje však pouze velký fabulátor našich dìjin Václav Hájek z Liboèan. Proto bych v tomto pøípadì byl velice obezøetný a skeptický...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Tady mám nìjaký zmatek ve jménech rodu pánù z Kunštátu a na Podìbradech. Palacký píše o bratrech Viktorinovi a Hynkovi z Podìbrad. Moderní historiografie uvádí pouze Hynka (Boèka) z Kunštátu a Podìbrad. V noci ze 4. na 5. èervna 1424 se s pomocí zvenèí Žižkovi skuteènì podaøilo dostat z obklíèení v Kostelci nad Labem.
Také uvádìný poèet 3000 nelze vztahovat ke ztrátám, které by snad pražané utrpìli u Kostelce, a to dokonce ani k poètu padlých u Malešova, tj. krvavé bitvy, která bezprostøednì následovala (7. 6.) po probití se Žižky z kosteleckého zajetí. Poèet padlých na stranì poražené u Malešova se uvádí na 1200 až 1400. 3000 byl celkový max. poèet vojákù, jimiž disponovala armáda první panské koalice. Takže pozor na jména a èísla...

Ke kosteleckému obklíèení se váže ještì jedna veselá pøíhoda ("z natáèení") zaznamenaná Zikmundovým dvorním historiografem Eberhardem Windeckem v jeho Pamìtihodnostech: O obklíèení se rychlostí blesku dovìdìl Zikmundùv dvùr, kde se Rožmberk a jiní katoliètí páni sázeli, že „hejtmanovi husákù“ již zvoní umíráèek. Zikmund vìdom si svých neblahých zkušeností s neporazitelným Žižkou se odmítl vsadit o svého klusáka a jízlivými glosami o ïábelské nepøemožitelnosti Žižkovì popichoval èeské panstvo. Výsledek bitvy u Malešova dal tentokrát za pravdu Zikmundovi.
Vzhledem k autorovi kronikáøské zprávy je míra její vìrohodnosti opravdu relativnì malá, pøesto by mnohé mohla potìšit.

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Ona se k nìmu váže ještì jedna pøíhoda:
Již tehdy byl v Kostelci náhon, který tam je dodnes. Tehdy pøes nìj nevedly mostky, jako dnes, ale brod. Jeden jediný. Poslední nadìje. A právì pøes nìj se podaøilo Žižkovi docela pohodlnì z mìsta zmizet, pøeèvachtat mokøad smìrem na Brandýs a tradáá na Jièínsko. Tam zmasil v Mlázovicích Jana z Èernína, který se jej pokusil podrazit u Èáslavi, a odskotaèil kolem Malešova zesnout u Pøibyslavi

Takže ony ty kronikáøské hlášky nemusí být moc daleko od reality. Zikmund ho musel mít plné kecky a leckterým èeským pánùm to muselo dìlat škodolibou radost, zatímco jiní, skøípaje zuby, polykali žluè

_________________
Volo, multum, statim!

Katko, tady zase zcela hapruje chronologická posloupnost událostí. Aby ty Mlázovice mezi Jièínem a Hoøicemi v dobì, kdy se pøesouval z Kostelce n. Labem k Malešovu stihl, musel by on sám a jeho boží bojovníci létat...

Ta událost s Janem Èernínem, pøi níž on sám pøišel o život, se udála o 3 mìsíce døíve, v první dekádì bøezna 1424. Dobytí Mlázovické tvrze bylo souèástí Žižkovy zimní a jarní ofenzívy ve vých. Èechách. Èernínovou smrtí byla potrestána v duchu starozákonního "oko za oko, zub za zub" smrt hejtmana Matìje Lupáka, který padl v bitce u Týnce nad Labem pøi brodìní øeky pomocného vojenského oddílu vyslaného z Hradce a Jaromìøe na pomoc Žižkovi k Èáslavi v srpnu pøedchozího roku.

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Od roku 1389 byl duchovním v Klokotech jakýsi Mikuláš Žižka. Ten zde "sloužil" až témìø do své smrti v r.1415. Historik August Sedláèek jej popisuje jako bratra husitského vùdce Jana Žižky.
Nevíte o tom nìkdo nìco? A mìl Žižka jen jednu sestru? Nebo víc?

O tom slyším poprvé a nejsem si jist, zda šlo opravdu o nìkoho spøíznìného s rodem z Trocnova...

Já vím pouze o sestøe Anežce. Jeden z vìrných Žižkových pøátel, jeho spolubojovník a domažlický exhejtman Jan Øitka z Bezdìdic se s nasazení sobì vlastním ujal po Lipanech ochrany majetkových práv Anežky na hrad Kalich v dobì, kdy se velice pomalu zaèalo právní povìdomí navracet do Èeských zemí...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Anežka, sestra Žižky, zdìdila po své tetì Annì dùm v dnešní Panské ulici v Praze. 13.11.1434 jí byl dùm odebrán a vrácen synovi pùvodního majitele, Jankovi Kožišníkovi. /V.V.Tomek/

9.7.1399 Licek z Dvorce daroval novému oltáøi sv.Máøí Magdaleny /o nìjž se zasloužil bratr Žižkùv Jaroš, který byl z rozkazu králova sat v Budìjovicích/ ve farním chrámu Pánì v Borovanech 7 kop stálého platu. /J.Pekaø/

_________________
Minulost není tøeba milovat, staèí jí rozumìt a nezapomenout, že konèí v budoucnosti. M.Ivanov

No právì, já to mám z Wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Klokoty. A protože mi to také pøišlo podivné, tak jsem se na to ptal.

Klokotská farnost uvádí k té dobì nìco jiného:
Jedna z prvních zmínek o kostele a o faøe klokotské je z roku 1396, z tohoto roku máme urèitou zprávu o kostele a o faøe klokotské, kde "plebanus in Klokot" (faráø na Klokotech) uvedl novì ustanoveného rektora špitálu (nemocnice) Ústeckého, bývalého to kaplana kostela Hradišského, Mikuláše.

Což je také zajímavé. To by zase vyvracelo všeobecnou pøedstavu, že z pùvodního Hradištì zùstal jen hrad s malou vojenskou posádkou. Možná, že se ti Ousteètí pøestìhovali pìknì do hotového.

No vida a máme tu dalšího bratra. Ten Pekaøùv mi pøipadá mnohem pravdìpodobnìjší. A nemáš Dášo náhodou nìjakej vhodnej díl Sedláèka?

...údajnì roku 1427.

Pozn.: Na rozkaz kterého krále byl Jaroslav Žižka sat? Toho krále, který se r. 1420 nechal narychlo v Praze korunovat a snìm v Èáslavi o rok pozdìji tuto korunovaci vlastnì zrušil odmítnitím Zikmunda za krále? No, v katolických Budìjicích si tak na Žižkovì bratru Jaroslavovi zchladil Rožmberk žáhu...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

bohužel nemám...

V záøí 1427, na listinì o uzavøení pøímìøí s Plzeòskými po bitvì u Tachova 4.8. 1427, je uvedeno i jméno Jaroše /Jaroslava/, bratra Jana Žižky .Poprava by tedy musela být po tomto datu. Pokud se opravdu konala.
Slezsko, obojí Lužice i vìtšina èeských a moravských katolíkù Zikmunda jako èeského krále uznávala.

_________________
Minulost není tøeba milovat, staèí jí rozumìt a nezapomenout, že konèí v budoucnosti. M.Ivanov

Jasnì. Tak si ho mìli odvést k popravì tøeba do (ortodoxnì katolické) Vratislavi a tam ho popravit jménem krále, kterého uznávali...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Já Sedláèka sice nemám (což je pro Táboráka veliká ostuda), ale tchán má Velký Ottùv slovník (dokonce snad z roku 1906). No a ètìte co tam u hesla Žižka je:

Žižka
z Trocnova, pøíjmení staroèeské rodiny vladycké, kteráž se tak jmenovala po vísce Trocnovì, skládající se toliko ze dvou živností, z nichž jedna náležela této rodinì. Pøíslušníci její byli tak chudi, že nikdy nedrželi ani jediné celé vesnice (kromì jediného r. 1746, jenž ji však prohospodaøil). Na dvoøe trocnovském žil uprostøed XIV. stol. vladyka, jenž mìl nìkolik synùv. Jedním z nich snad byl Mikuláš [Žižka], bakaláø svob. umìní, jenž se stal r. 1389 faráøem v Klokotech a tu r. 1415 zemøel. Jiným synem byl Jan nebo Ješek, proslavený pozdìji váleèník (viz níže). Bratrem tohoto byl Jaroslav (1423, 1427), jenž slove druhdy z Kalicha, druhdy z T. Padl r. 1428 pøi obléháni Bechynì. (Podle jiných pamìtí sat v Budìjovicích.) Sestra tìchto byla Anežka; ta držela do r. 1434 dùm v Praze na místì nynìjší kolleje piaristùv, kterýž dùm byl dán (1429) Annì, tetì jejich (t. j. pøíbuzné po meèi). Jan [Žižka] mìl dceru N., která byla vdána za Ondøeje z Dubé stavu panského, jenž padl r. 1424 u Malešova. Zda mìl Jan neb Jaroslav jiných dìtí, není známo, avšak zdá se tak býti, ponìvadž jejich pøíjmení vyskytuje se i potom. Rytíø Jan [Žižka] zakoupil se r. 1450 na Novém mìstì Praž. s manž. Barborou. V XV. a XVI. stol. žila rodina ta v chudobì a ústraní. Ok. r. 1591 Adam [Žižka] z T. stal se písaøem v mìsteèku Kolinci, zakoupil se tu a žil ještì r. 1622. Po dlouhé dobì vyskytuje se Matìj František [Žižka], »altfeuerwerker« u c. k. polního dìlostøelectva, jenž køtil r. 1717 v Neveklovì (manž. Anna Regina). Mìl bratra N., kterýž sloužil též v c. k. vojštì. Potomkem tohoto snad byl Václav Ignác [Žižka] z T., øeditel panství oseèanského, jenž se ženil r. 1736 v Sedlèanech. Z manželství toho narodili se mu synové Karel (1739) a Antonín (1742). Vnukem dotèenìho Matìje byl Jan Maximilian. Týž oddav se vojenství sloužil po 17 let v pluku kyrysníkùv falcko-neuburském a prodìlal války v Italii a Øíši a zejména celou válku v Bavoøích. Za tyto zásluhy povýšen 17. ún. 1735 do starožitných rodùv rytíøských Øímské øíše a potvrzen mu erb (štít køížem na ètvero poli rozdìlený, 1., 4. modré s trojí støíb. dvojitou lilií, 2., 3. zlaté s medvìdem vykroèujícím, klenot muž s meèem), jenž se liší od erbu slavného vùdce (raka). Koupiv r. 1746 statek Bílou Lhotu v Olomoucku žádal za uznání svého stavu i v král. Èeském. Sám vývod své rodiny dovedl dokázati jen až do dìda a úøedním šetøením v Praze a u kraj. úøadu èáslavského také nic nenalezeno kromì nìjakého starého erbu v bytì král. stavebního písaøe v Praze. Podle navrhu morav. gubernia dán mu 23. list. 1747 majestát, aby se psal toliko Zischka v. Zischka, potvrzen jeho erb a propùjèen mu inkolát v král. Èes. Tak se psali i synové jeho Josef, František a Ignác, uèinivše r. 1754 dìdièný slib vìrnosti, ale po otci nic nedìdili, protože Lhota (1762) pro dluhy prodána. Jan Max, byv nìjaký èas hospod. radou u kn. Liechtensteina, zemøel v Olešnici 6. led. 1754. V Nivnicích mìli asi až do r. 1810 ciborium, které byl kostelu daroval. Ètvrtý jeho syn N. stal se r. 1735 františkánem v Uh. Hradišti a ostatní oddali se vojenství. Josef psal se zase [Žižka] z T., sloužil u husarùv a stal se nejv. vachtmistrem. Oženiv se s Alžbìtou Wippekindovou køtil (1760) ve Vožici syna Frant. Štìpána, pøi èemž si císaøe Františka vyprosil za kmotra. Pozdìji bydlil v Praze. Vnuk Jana Maximiliána, též Jan øeèený, byl prvním krajským kommissaøem v Temešském banátì a pøeložen r. 1779 za hejtmana substituta ke kraj. úøadu v Hradišti, pøi èemž se zase vyskytly obtíže strany hesla z T., jehož Jan užíval, a zase mu to zapovìdìno. Týž Jan mìl syna Františka, jenž se stal kapitánem lodním a neženat jsa r. 1824 v Záhøebì zemøel. Sestra jeho Klementina (nar. 1762 v Praze) vdána byla za hr. Szluhu z Ikladu a žila pak ve Štýrském Hradci, kdež zemøela 16. bø. 1847. Na náhrobku jejím (na høbitovì svatopetrském) bylo psáno, že s ní skonèil se rod obrovského vojevùdce Jana [Žižka]-ky z T. v katolické víøe a v ženské mírnosti a pokoøe. Avšak žili ještì potomci druhého syna Janova Václava Karla (nar. 1780 v Uh. Hradišti), jenž byl c. k. hejtmanem v pìším pluku hr. z Kolovrat (†1814). Jeho syn Václav (nar. 1812 v Èeské Kamenici) byl úèetním úøedníkem a ženil se r. 1845 v Uh. Brodì. Syn jeho Adolf Antonín (nar. 1846 v Podivínì) byl agentem u c. k. policejního øeditelství ve Vídni a dosáhl toho za naší pamìti, že byl stav jeho rytíøský c. k. ministerstvem vnitra uznán. Kromì dotèených pøipomíná se r. 1760 Filip [Žižka] z T., jenž sloužil u dìlostøelectva a v È. Budìjovicích se ženil. Nyní žije JUdr. František Jul. rytíø [Žižka] z T. Sèk.
Tak a tìï mi zase chybí Žižkova manželka

... tam asi nemìl Rožmberk ty možnosti

Jan Žižka mìl manželky 2 a obì Kateøiny. Jedné z nich patøil lán v Èeøejovì.

_________________
Minulost není tøeba milovat, staèí jí rozumìt a nezapomenout, že konèí v budoucnosti. M.Ivanov

Já trochu odboèím.
Všili jste si, že prohry husitù nejsou u nás moc presentovány?

Všeobecnì se má za to, že Žižka bìhem své kariéry hejtmana vojsk polem pracujícím neprohrál žádnou bitvu. Myslím, že to není pravda.
Pøed Vánoci v roce 1421 pøevzal velení vojska pøi obranì Kutné Hory. A pøed Kutnou Horou bitvu také prohrál. Je možné uvádìt, že byl zrazen havíøi (což je asi pravda), že to byl taktický ústup (vždy o pár týdnù pozdìji porazil ty samé protivníky – jejich èást- v bitvì u Nìmeckého Brodu) nebo že se geniálnì probil z obklíèení (ano, zaùtoèil na velmi úzké místo císaøského obchvatu, prorazil je a vyvedl èást obráncù Kutné Hory se sevøení).
Pøesto tuto bitvu prohrál.
Pozn. Uvedl jsem, že byl zrazen havíøi. Myslím, že je to nepøesné. Kutnohoráci asi ani nechtìli aby je husité bránili. Urèitì mìli pøed oèima stále zvìrstva, které boží bojovníci páchali pøi vstupu do mìsta - chovali se jako v dobitém mìstì. Pravdou je , že to bylo ještì pøed pøíchodem Jana Žižky.

Žižka také nìkolikrát musel narazit pøi dobívání hradu.Z nìkolika bitev vyvázl takøka zázrakem.A dalo by se toho najít mnohem více...

Ale malá odboèka.Bitvu u Lützenu Valdštejn také prohrál, protože se stáhnul jako první.Ve škole se to ovšem uèí úplnì jinak...

_________________
Bez piva to není ono.

Tak já jsem si toho jaksi nevšiml, ale na mne nedej, já o tom moc nevím. S nadsázkou však lze konstatovat, že Pekaø nepsal skoro o nièem jiném než o jejich prohrách. A naopak - naposledy možná bolševik je zamlèoval. Ale ty doby jsou bohudík v nenávratnu.

No, pojïme se tedy podívat, jak to bylo s onou Žižkovou "prohrou" ve skuteènosti. Jak správnì uvádíš, Nìmcùm v Kutné hoøe nemohl vìøit ani pozdravení, proto se Zikmudovi nepostavil za hradbami hornického mìsta, ale vnì hradeb, pøed Kouøimskou branou. Nepøemožitelný zde sestavil vozovou hradbu a proti ní zaútoèili Zikmundovi vojáci ženouce pøed sebou desítky kusù hovìzího dobytka. (Že by nový taktický prvek?...) A nyní se dostávám pomalu k meritu vìci. Pøestože útok trval velmi dlouhou, jeho hlavním zámìrem bylo odpoutat pozornost od toho, co se bude dít pøed mìstskými branami. Zrádní horníci Kolínskou branou do mìsta vpustili Zikmundovy vojáky. Toho se pøesnì Žižka obával. Na hlavním bojišti byl však Žižka stále nucen odrážet jeden útok za duhým. Byly to záplavy hlavnì uherských a Albrechtových jezdcù, kterých bylo kolem 10.000. Ano, jeho pozice se stala neúnosnou zvláštì poté, co byl odøíznut husitský trén. Bylo nutno pøikroèit z taktického hlediska a vzhledem k nedostatku zásob k jedinému možnému øešení, totiž probít se z obležení. Za kuropìní 22. prosince 1421 se Žižkovi podaøilo úpornou dìlostøeleckou pøípravou prolomit jeden úsek obklíèení. Následoval brilantnì provedený výpad smìrem k úpatí kopce Kaòku. Pøekvapený nepøítel se Žižku neodvážil ani pronásledovat a celý manévr vyhodnotil podobnì fatálnì chybnì jako ty. Nechci spekulovat o tom, co by se stalo, kdyby byl už tehdy na obì oèi "slepý" Žižka pronásledován. Jeho nepøátele vidouce ho na bílém koni, jako již tolikrát, opìt ho museli vnímat jako pøízrak z Apokalypsy, kterému pomáhá samotný satan.
Jako definitivní vítìzství v snadno získané Hoøe zaèal Zikmund pøedèasnì slavit a jeho Kumáni zapoèali páchat své dílo zkázy, tj. opravdová zvìrstva na pøíznivcích kalicha i nad domnìlými pøíznivci takovým zpùsobem, že i "bìžné normy" pozdnì støedovìké krutosti byly nìkolikanásobnì pøekroèeny.

Myslím, že nemá cenu si tøepit brk popisem toho, jakým neuvìøitelným fiaskem skonèilo celé Zikmundovo zimní tažení u Haber a Nìmeckého Brodu na poèátku nového roku 1422. Zikmundovi navždy pøešla chu dobývat si své království vojensky. Bylo to naposledy, kdy Zikmund vstoupil na pùdu Èeských zemí Koruny v èele intervenèní armády.

Moderní vojenská historiografie ústup od K. H. hodnotí také jinak než jako prohru. Totiž tak, že jedinì geniálnímu vojevùdci s obrovskými zkušenostmi se mohlo podaøit probít se z tak tìsného a neprodyšného obklíèení.

Takže asi tolik k Žižkovì "prohøe" u Hor Kuten...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Opìt musím tyto informace vytržené z kontextu upøesnit. 2. køížová výprava vstupovala do druhého dìjství a ze severovýchodu, jak bylo jejich zvykem, zaútoèily nepøátelské oddíly ze Slezska a Dolní lužice. Praha na obranu východních Èech vyslala èást své vojenské hotovosti v èele s Janem Hvìzdou z Vícemilic. Tyto oddíly se na konci øíjna 1421 objevily pøed Kutnou Horou. Pøes výslovný zákaz velícího hejtmana èást jeho neukáznìných a nezodpovìdných podøízených tajnì vstoupila do mìsta, kde obrazoborecky ponièila kostel (sv. Jakuba?) a vyloupila nìkteré židovské domy. O mrtvých prameny mlèí. Nejsem si jist, zda toto nièím neomluvitelné selhání vojenské disciplíny lze nazvat "zvìrstvy", zvláštì v porovnání s výše uvedeným øádìním Kumánù. Dále je tøeba si plnì uvìdomit to, že Kumáni svá skuteèná zvìrstva páchali s tichým souhlasem Zikmundovým, který se pasoval do role ochránce svaté øímské církve pøed heretickou nákazou z Èech.
Bzdinkovi vojáci byli za neuposlechnutí rozkazu pøísnì potrestáni (pokud nezbìhli) a kdyby byl již v té dobì v platnosti Žižkùv vojenský øád, byli by bez milosti popraveni obìšením...

_________________
Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte !

Možná proto se dnes mùže Èeská republika chlubit unikátem,zapsaným v knihách UNESCA.

_________________
George Santayana "Kdo zapomina na minulost, bude si ji muset zopakovat".

Jiøí jseš si jist, že po tom vyloupení židovských domù nenásledoval pokus o vypálení, celé židovské èásti? Tomu obyvatelé i s pøispìním èásti rozumìjších husitù naštìstí zabránili A že ten kostel byl jen jeden?