Blanka z Valois píše:Ač tuto diskusi sleduji od počátku, tak se teď v ní začínám docela dost ztácet. Čí syn byl tedy podle vás Vácalv?
Co se týče Kristiána, mohl byste sem vložit onu krátkou problematickou pasáž (v LJ)? Učím se LJ (ale zatím jsem u gramatiky a jednoduchých vět) náš pan profesor, je ale machr (aktivní znalosti LJ), tak bych ráda slyšela překlad od něj ( neberte si to osbně).
díky a hezký večer
Je to z mé nepublikované studie k datování. latináři mi odmítli poskytnout posudek, protože výrazně zasahuje do náhledu historiků. Smutné, ale pravdivé.
Čárky jsou doplněny Ludvíkovským, v původních pramenech nejsou.
"Cumque sagax ingenio cuncta, que a pedagogo sibi tradita forent, Spiritu sancto inspirante, alte memorie contraderet, genitore interim ex hac vita migrante annorum fere triginta trium, revocatur metropolitanam in urbem Pragam, sedemque in paternam ab omni plebe sublimatur. Sed quoniam puericie vel adolescencie necdum perfecte florem inundaverat, inito cuncti satrape prudenti consilio, beate memorie Liudmile, Christi famule, ducem ipsum rudem cum fratre suo Boleslao educandos commiserunt, donec illis robur etatis favente Deo accresceret."
Překlad Ludvíkovský:
"A když, bystrého jsa rozumu, všechno, co mu učitel vykládal, přispěním Ducha svatého hluboko do paměti si vštípil a když mezitím jeho otec asi v třiatřiceti letech z tohoto světa odešel, byl povolán do hlavního hradu Prahy a na stolec otcovský od všeho lidu povýšen. Ale poněvadž ještě neodrostl věku chlapeckému nebo jinošskému, všichni velmožové, pojavše moudrý záměr, svěřili mladého vévodu i s jeho bratrem Boleslavem Ludmile blahoslavené paměti, služebnici Kristově, na vychování, dokud by s pomocí boží nedosáhli síly dospělého věku."
Pro zcela zřejmé souznění antropologických dat věku 33 let sv. Václava v době smrti Vratislavově po odečtu od roku smrti 929 a nejpravděpodobněji dožitém věku 41 let, a pro zcela neobhajitelnou odchylku dožitého věku Vratislavova ( 49-50 proti 33 let ), se navrhuje čtení:
"A když, bystrého jsa rozumu, všechno, co mu učitel vykládal, přispěním Ducha svatého hluboko do paměti si vštípil a když mezitím jeho otec z tohoto světa odešel, maje 33 let ( Václav ) byl nazpět povolán do hlavního hradu Prahy a na stolec otcovský od všeho lidu byl povýšen."
Kromě zásadní významové změny věku se navrhuje zdůraznit " revocatur " - nazpět povolán. Minejní redakce první slovanské legendy uvádí Václavovo následnictví ještě za života Vratislavova (také mnich Montecassinský), zpětné povolání je velmi pravděpodobné. Předpona "re" je neopomenutelná. Termín povýšení lidem lze chápat fyzicky v povýšení na pražský stolec.
Výše uvedené námitky zásadního rozporu mezi věkem 33 let, nebo při mnohem nepravděpodobnějších hypotézách 25 let, případně z legend vykládaných 18 let, a mezi svěřeneckou výchovou " dítěte Václava " kněžnou Ludmilou v roce 921 (v období od smrti Vratislava 13. 2. do smrti Ludmily 16. 9. !!! ), se navrhuje řešit překladem pokračujícího textu:
"Ale když ještě neodrostl věku chlapeckému nebo jinošskému, všichni velmožové, pojavše moudrý záměr, svěřili mladého vévodu i s jeho bratrem Boleslavem Ludmile blahoslavené paměti, služebnici Kristově, na vychování, dokud by s pomocí boží nedosáhli síly dospělého věku."
Text se vrací do minulého děje a není současný roku 921. Quoniam v textu je bez obtíží přeložitelné jako kauzální cum iam - když, kdyžtě ( Křížkův slovník ), a to ve významovém kontextu s předností před překladem poněvadž, ježto, který byl použit Ludvíkovským s ohledem na obecně přijatou tradici mladého a malého Václava.
Tak se budu těšit na zásadní kritiku tohoto překladu. Podobné obtíže se vyskytují v Třeštíkově překladu Widukinda k roku 929.