Wihoda u těch "Skeptiků" vyslovuje v zásadě dvě kontroverzní teze: že Svatopluk nebyl král a že Metoděj nebyl arcibiskup.
Zmíněná mapka
Pokud jde o tu mapku (byla to
tahle), má naprostou pravdu, na slovenském území jsou tam vyznačena i druhořadá sídla, zatímco na moravském (a ostatních) jen hlavní hradiště. Cílem té mapky je ukázat, že slovenská část byla stejně důležitá jako moravská, proto má i stejnou barvu — jako že "patřila k jádru"
Král Svatopluk
Pokud jde o "krále", to je v historiografii trochu problematický koncept. Slované své panovníky nazývali
kňaz. Je to slovo převzaté z nějakého germánského jazyka (protogermánské slovo mělo znít
kuningaz), obvykle se předpokládá, že z gótštiny. V západogermánských jazycích obdobná slova označují krále, ovšem v gótštině máme pro krále doloženo užívání výrazu
reiks. Gótština (Wulfilův překlad Bible) sice zná i slovo
kindins, to však mělo zřejmě nižší význam (Wulfila jím překládá "soudce", řec. dikastés). Můžeme se setkat i s
názorem, že
kindins stál naopak výše než
reiks, v každém případě u Slovanů titul kňaz hodně devalvoval a v 9. století už jím byli označváni i drobní vládcové. Je otázkou, jestli měli Slované i obdobu výrazu
reiks, někdy se uvažuje o slově
lech, ale jeho význam je velmi nejistý. V 9. století už sice ve slovanských jazycích kromě knížete existovalo slovo "král", ale pokud bylo skutečně odvozeno od jména Karla Velikého (jak se často tvrdí), je pravděpodobné, že bylo zpočátku užíváno jen k označení říšského krále. Pro své vlastní panovníky užívali Slované stále výrazu kňaz bez ohledu na jejich mocenskou pozici.
Když latinské prameny hovoří o slovanských vládcích, snaží se obvykle nějak "odhadnout" jejich pozici. Proto slovanský kňaz vystupuje jednou jako král (
rex), jindy jako předák (
princeps) či vůdce/vévoda (
dux), a jindy jako hrabě (
comes). V 9. ani 10. století ještě identifikace těchto výrazů s pozicí slovanských panovníků neměla formální charakter. V podstatě záleželo na úsudku autora textu, jaké slovo použije, a to i v případě listin, jako je
Industriae tuae. Můžeme tak například číst o porážce "krále Lecha" v Čechách roku 805, o křtu čtrnácti českých knížat roku 845 (kdy je i pro tato drobná knížata užito slova
dux) či o králi Bohemanů Boleslavovi, který, krom jiného, napadá sousedního "podkrále" (
subregulus). V 11. a 12. století už latinské prameny užívají výrazu
dux pro českého knížete vládnoucího v Praze, a výrazu
comes pro knížata moravských údělů. Říšské prameny mají samozřejmě tendenci tlačit Svatoplukovo postavení dolů, protože je pro ně podstatné, že je leníkem Karlomana.
Nutno dodat, že stejně nesystematické jsou v tomto ohledu i řecké a arabské prameny, které běžně pro slovanská knížata užívají výrazu král (basileus, malik), ale někdy volí jiné. A nejde jen o Slovany, výraz král byl užíván pro cizí panovníky obecně. A ještě jsem neviděl, že by nějaký badatel začal hlasitě říkat, že "Attila nebyl žádný král, protože ve svém jazyce měli Hunové určitě nějaké jiné slovo" (ani nevíme jaké, takže nám stejně nezbyde, než mu říkat král). Proto nevidím důvod vehementně toto slovo upírat slovanským knížatům, zvláště tak mocným, jako byl Svatopluk I., o kterém ibn Rusta tvrdí, že je nazýván náčelník náčelníků (
rais ar ruasá), což dává tušit, že mezi Moravany užíval titulu kníže knížat nebo nějakého podobného. Bylo by jistě zajímavé vidět, jak sám sebe tituloval v latinsky psaných listinách.
Arcibiskup Metoděj
Pokud jde o Metodějovu církevní hodnost, ta, na rozdíl od Svatoplukova královského titulu, by měla být formálně daná. Metoděj arcibiskupem buď byl, nebo nebyl – není to věc úhlu pohledu. Wihoda zastává názor, že nebyl arcibiskupem, ale misijním biskupem, přičemž misijní biskup měl pravomoci odpovídající arcibiskupovi, ale arcibiskup se mu neříkalo (sám Metoděj si prý říkal arcibiskup neznámo proč, prý snad kvůli své ješitnosti). Setkal jsem se i s názorem, že v raném středověku misijní biskupství snad vůbec neexistovalo nebo že "
v žádných středověkých kodexech církevního práva se tato instituce neobjevila", a pokud v praxi fungovala, nebyla nijak právně zakotvena (
tady, s. 59). V pramenech nalezneme biskupy vyslané k určitým kmenům/národům (
ad gentem), ale těm nebylo určeno stabilní sídlo. U Metoděje víme, že pod sebou měl sufragány, a o jednom z těchto sufragánů čteme, že má jasně určené místo (biskup Wiching, v Nitře). Připadá mi zvláštní, že by misijní biskup bez stálého sídla pod sebou měl sufragány s jasně přidělenými lokalitami. Ale moc do toho nevidím, budu rád, když se vyjádří někdo další.