Normani
Napsal: 01 srp 2019 22:17
Dějiny Normanů v kostce jsou známy i z učebnic. Franský král byl tak deptán nájezdy Vikingů, až jednoho z nich jménem Rollo usadil r. 911 na severu Francie jako svého leníka, aby zemi bránil proti nájezdům svých krajanů. Normané vytvořili feudální stát a jeden z normanských vévodů jménem Vilém Dobyvatel r. 1066 dobyl a udržel Anglii, čímž mimochodem skončila doba vikinská.
Není to v zásadě špatný přehled, jen budu chtít něco víc rozebrat a něco upřesnit.
Dějiny Normanů bývají nazírány pohledem dvou období. Jednou jako součást vikinské doby, podruhé jako feudální stát. Odpadá tu ale nadhled, ze kterého je vidět, jak některé vikinské principy přežívají do dob dalších. Jedním z důvodů vikinské expanze byl populační růst a severský zvyk, kde rodinné dědictví dostává všechno nejstarší syn. Mladší synové a další Seveřani se tak vydávali na výpravy za účelem získání majetku, nebo aby se usadili. Stejný princip dědění a výprav mladších synů za štěstím a za půdou se projevil při normanské účasti na křížových výpravách. Normané pod vedením vévody Roberta tvořili výraznou složku I. křížové výpravy a účastnili se dobytí Jeruzaléma včetně zvěrstev a zabírání území v Palestině.
Ale zatímco vikinská kolonizace Británie nebo Francie je ukazována jako důkaz, že Vikingové nebyli jen hrubí válečníci, tak obsazování Palestiny je zase vydáváno za důkaz, že křižáci byli hrubí válečníci, kterým šlo jen o dobytí kusu země a majetku, nikoli o duchovní hodnoty.. Z hlediska Normanů se jednalo o stejné chování, území v Palestině zabrali podobně jako jejich předkové Normandii.. Ale je vidět, jak se na jednu a tutéž věc dá nazírat z více pohledů a souvislostí.
***
Počátky Normanů jsou poměrně pevně dané rokem 911, ale konec je stanovitelný hůře. Spojení Normandie a Anglie pod jednu vládu vytvořilo stav, kdy se o západní území dnešní Francie přetahovali francouzští a angličtí králové.
Normandie byla spojena s Anjou skrz rod tamní rod Plantagenetů, a Jindřich II. Plantagenet navíc sňatkem připojil i Akvitánii. To je jeden bod zlomu, dynastie byla od té doby plantagenetská, ne normanská. Potomci Jindřicha II. navíc ve prospěch Francie ztratili rodové državy, a to jak Anjou, tak Normandii. Spor o všechny tyto země pak vedl k významné bitvě u Bouvines r. 1214 a v důsledku ke Stoleté válce, což už skutečně není věcí Normanů.. Dá se to utnout už u osoby Jindřicha II., ale třeba jeho odbojný syn Jindřich Mladý byl pohřben po boku Viléma Dobyvatele..
Delší časový horizont bude nutný u britských dějin. I když byli čistokrevní Normané vystřídáni Plantagenety, tak i nová dynastie rozvíjela francouzskou kulturu oproti místní anglické. Když budoucí král Eduard I. prohodil na křížové výpravě r. 1270 pár slov anglicky, bylo to tak neobvyklé, že to zaznamenaly kroniky..
Na Ostrovech pak bez ohledu na dynastické změny působila anglonormanská šlechta, která měla velký význam při obsazování zbylých tří (polo-)státních celků. Normanské rody se vydaly dobývat Wales - zbraněmi i koalicemi. První anglická expanze do Irska r. 1169 byla soukromým podnikem normanských rodů, které přišel král uzemnit až tehdy, když hrozilo, že budou příliš suverénní.
Skotská dynastie Duncanovců měla s anglickými králi dynastické sňatky a k pomoci měla anglonormanskou šlechtu, ze které vzešly další skotské dynastie. Rod Baliolů založil Dobyvatelův druh Guido Bailleul, rod Bruceů jiný Dobyvatelův druh Robert de Bréaux; normanský rod Sinclairů postavil a spravoval jako hrobku gotickou kapli v Rosslynu, ke které směřuje děj Šifry mistra Leonarda.. Ze šlechtického rodu Stewartů, původem z Bretaně, vzešla dynastie Stuartů, která pak v osobě Jakuba I. od r. 1603 panovala i Anglii.
Plné podrobení Walesu za Eduarda I. a jeho rázný útok na Skotsko (dostal přezdívku Kladivo na Skoty) byly umožněny tím, že Plantageneti byli postupně vytlačováni z Francie a mohli vrhnout síly na britské záležitosti. To všechno jsou okolnosti, které začaly normanským dobytím Anglie...
***
Slovo Norman označovalo vikinské nájezdníky ze Severu. Probíhá i taková diskuse, která se snaží vnést dělítka mezi slova viking, Norman nebo Dán. Viking mohl být lupič (ale doteď se neví, co přesně to slovo znamenalo), Norman prostě Seveřan, Dán mohlo být etnické označení stejně jako označení nájezdníků, kteří bojovali v pravidelných vojenských formacích; ono Dánsko bylo ze všech vikinských zemí nejsilnější a nejbližší Evropě, takže to vojenství tomu odpovídalo také.
Normané pocházeli ze Severu a definovali se tak alespoň někteří také. Úplně na severu Skotska je kraj zvaný Sutherland, což pochází ze severského "Jižní země"; a i bez jazykovědného rozboru je jasné, že takto nepojmenují tuto zemi Sasové z Londýna, ale třeba Norové, jejichž domov nese název Severní cesta (dodnes Norway, Norwegen). Namítat se dá, že takoví Dánové to měli do Skotska přesně za západ a ne na jih.. Ale dost mi to přijde jako neproduktivní debata, dávání formálních dělítek na úkor obsahu.
Naši Normané sídlící v Normandii na severu Francie pocházeli ze severu, i kdyby to bylo z nejjižnějšího Dánska, a etnicky to byl mix bojovníků, kteří přijížděli na drakarech odevšad. Jméno Normané jim zůstalo, může se používat i pojem normandský nebo Normanďané, aby se odlišili od původních Normanů..
---
Rollův původ se v pramenech liší. Kanovník Dudo z normanského Saint-Quentinu, který psal kolem r. 1000, připsal Rollovi původ dánský. Severské ságy připisují Rollovi původ norský.
Podle Ságy o Haraldovi Krásnovlasém (to byl sjednotitel Norska, vládl asi 872 - 930) byl Rollo synem mocného jarla Rögnvalda z Möre, předního družiníka krále: "Dokud byl jarl Rögnvald v Möre naživu, král Harald si ho velmi vážil a byl jeho nejlepším přítelem. O královo přátelství však málo stál Rögnvaldův syn Hrólf. Když dospěl, stal se z něho takový obr, že ho žádný kůň na světě neunesl. Proto mohl po souši chodit jen pěšky a dostal přezdívku Hrólf Chodec. ... Svůj rod proslavil více než mnozí norští králové. Jako psanec odplul na Hebridy. Odtud podnikl vikinskou výpravu do Francie a dobyl tam velikého jarlství, nazvaného pak Normandie, neboť po jeho boku bojovali převážně Norové. Vládcové Normandie pocházeli z Hrólfova rodu a jeho potomek Vilém Bastard se stal anglickým králem a zakladatelem nové dynastie na anglickém trůnu."
Sága o svatém Olavu (kap. 20): "Rouenský jarl Richard byl synem Richarda, syna Viléma řečeného Dlouhý oštěp, který byl synem jarla Göngu-Hrólfa, dobyvatele Normandie. Göngu-Hrólf byl synem mörského jarla Rögnvalda Mocného. Od Hrólfa pocházejí rouenští jarlové, kteří se dlouho počítali k příbuzným norských předáků a vždy byli nejlepšími přáteli Norů. Všichni Norové, kteří tam přišli, těšili se míru a pokoji. Na podzim připlul král Olav do Normandie a zůstal tam přes zimu na Seině v bezpečném pokoji."
---
Jméno Rollo je latinizované, původní severská podoba jména je Hrólf.
Hrdelní hláska H odpadává u více severských slov. Ze slova Hrólf se vyvinulo i anglické Ralph. Rurik, švédský zakladatel dynastie, která vládla Rusku do r. 1598, by zněl seversky Hrörekr.
Severské slovo pro koně bylo Hróss. Z toho se vyvinulo německé das Ross - česky oř. Hláska H ale neodpadá, když následuje samohláska, takže ze slova hróss se mohlo vyvinout anglické Horse - kůň, resp. anglosaské Horsa ve stejném významu; Horsa byl spolu s Hengistem ("Hřebcem") vůdcem první družiny anglosaských dobyvatelů Británie v 5. století.
---
Jméno Hrólf se objevuje u člena bájné dánské dynastie Skjöldungů, tu měl založit bůh Ódin (stejně jako měl být předkem Hengista a dalších germánských dynastií). Tento král se jmenoval Hrólf Kraki (Tyčka).
Původ přízviska je popsán zase v královských ságách: "Jednou přišel na dánský královský dvůr chudý chlapec z rodu obrů a překvapeně hleděl na krále. ´Na koho tak civíš,´ tázal se Hrólf rozmrzele. ´Na tebe, pane králi,´ prostomyslně odpověděl Vógg z rodu obrů. ´víš, proslýchá se, žes velký a mocný král, ale já se tomu velmi divím, vždyť ve skutečnosti jsi jen taková tyčka.´ ´Když říkáš, že jsem tyčka, tak se ode dneška budu jmenovat Hrólf Tyčka!´pravil hrdý král. ´A jako odměnu za své příjmení ti dávám tento zlatý řetěz.´"
Norský král Olaf Trygvasson (995 - 1000) nazval svého skalda (=básníka) Hallfröda popletou a Zmatkuskaldem. Hallfröd přijal jméno Zmatkuskald a jako dar dostal meč..
Jméno mělo pro Seveřany velký význam a má dodnes. Dán se vás v hovoru mezi prvními věcmi zeptá na jméno a několikrát ho opakuje, aby docílil dobré výslovnosti. Jména se v Dánsku píší dětem na dveře pokojíčku a dávají se na školní věci.. Jméno nese individualitu a já v tom spatřuji výraz severo- a západoevropské kultury individualismu. Není to to sovětské "to nic, nás mnoho", ale důraz na jedinečnost života. Na jednu stranu se to projevuje i ve starosti o člověka nějak handicapovaného, na druhou stranu to nese egoismus - konzum, skrz který si člověk sebe dost uvědomuje (a průmyslová revoluce vzniklá v Británii nese materiální výdobytky). Souvisí s tím kult těla, protože každá individualita se uzavírá ve svém jedinečném těle, které je jenom její - souvisí s tím kult mužnosti, z kterého pochází britské vojenství nebo rugby, nebe metrosexualismus Davida Beckhama, kdy se ke svalům přidává krášlení těla tetováním nebo účesem.
Kde je jméno, je člověk. Proto nacisti v koncentrácích tetovali vězňům čísla, zabití člověka nebylo normální vraždou, ale vyškrtnutím čísla ze statistiky. Z podobného úhlu to vzal Timothy Snyder v knize Krvavé země o druhé světové válce: "Nejprve je třeba vidět jednoho člověka, vrátit mu jméno a osobní příběh, a pak ho vynásobit 14 miliony, a tím vnímat i tíhu utrpení těchto lidí." Historici ukazují zrůdnost totality nejraději na číslech, ale předělat statistiku v tom smyslu, že komunismus zabil místo dvaceti třicet milionů lidí, to s člověkem asi tolik nehne jako jedno konkrétní utrpení, do kterého se vcítí.
Tímto úvodem bych tedy rád upřesnil dějiny Rollova jména. Pokud je v seriálu Vikingové jeho postava oslovována jako Rollo ještě v severské domovině, tak tím jemně řečeno vzniká dluh vůči Hrólfovi jako skutečné historické postavě.
Není to v zásadě špatný přehled, jen budu chtít něco víc rozebrat a něco upřesnit.
Dějiny Normanů bývají nazírány pohledem dvou období. Jednou jako součást vikinské doby, podruhé jako feudální stát. Odpadá tu ale nadhled, ze kterého je vidět, jak některé vikinské principy přežívají do dob dalších. Jedním z důvodů vikinské expanze byl populační růst a severský zvyk, kde rodinné dědictví dostává všechno nejstarší syn. Mladší synové a další Seveřani se tak vydávali na výpravy za účelem získání majetku, nebo aby se usadili. Stejný princip dědění a výprav mladších synů za štěstím a za půdou se projevil při normanské účasti na křížových výpravách. Normané pod vedením vévody Roberta tvořili výraznou složku I. křížové výpravy a účastnili se dobytí Jeruzaléma včetně zvěrstev a zabírání území v Palestině.
Ale zatímco vikinská kolonizace Británie nebo Francie je ukazována jako důkaz, že Vikingové nebyli jen hrubí válečníci, tak obsazování Palestiny je zase vydáváno za důkaz, že křižáci byli hrubí válečníci, kterým šlo jen o dobytí kusu země a majetku, nikoli o duchovní hodnoty.. Z hlediska Normanů se jednalo o stejné chování, území v Palestině zabrali podobně jako jejich předkové Normandii.. Ale je vidět, jak se na jednu a tutéž věc dá nazírat z více pohledů a souvislostí.
***
Počátky Normanů jsou poměrně pevně dané rokem 911, ale konec je stanovitelný hůře. Spojení Normandie a Anglie pod jednu vládu vytvořilo stav, kdy se o západní území dnešní Francie přetahovali francouzští a angličtí králové.
Normandie byla spojena s Anjou skrz rod tamní rod Plantagenetů, a Jindřich II. Plantagenet navíc sňatkem připojil i Akvitánii. To je jeden bod zlomu, dynastie byla od té doby plantagenetská, ne normanská. Potomci Jindřicha II. navíc ve prospěch Francie ztratili rodové državy, a to jak Anjou, tak Normandii. Spor o všechny tyto země pak vedl k významné bitvě u Bouvines r. 1214 a v důsledku ke Stoleté válce, což už skutečně není věcí Normanů.. Dá se to utnout už u osoby Jindřicha II., ale třeba jeho odbojný syn Jindřich Mladý byl pohřben po boku Viléma Dobyvatele..
Delší časový horizont bude nutný u britských dějin. I když byli čistokrevní Normané vystřídáni Plantagenety, tak i nová dynastie rozvíjela francouzskou kulturu oproti místní anglické. Když budoucí král Eduard I. prohodil na křížové výpravě r. 1270 pár slov anglicky, bylo to tak neobvyklé, že to zaznamenaly kroniky..
Na Ostrovech pak bez ohledu na dynastické změny působila anglonormanská šlechta, která měla velký význam při obsazování zbylých tří (polo-)státních celků. Normanské rody se vydaly dobývat Wales - zbraněmi i koalicemi. První anglická expanze do Irska r. 1169 byla soukromým podnikem normanských rodů, které přišel král uzemnit až tehdy, když hrozilo, že budou příliš suverénní.
Skotská dynastie Duncanovců měla s anglickými králi dynastické sňatky a k pomoci měla anglonormanskou šlechtu, ze které vzešly další skotské dynastie. Rod Baliolů založil Dobyvatelův druh Guido Bailleul, rod Bruceů jiný Dobyvatelův druh Robert de Bréaux; normanský rod Sinclairů postavil a spravoval jako hrobku gotickou kapli v Rosslynu, ke které směřuje děj Šifry mistra Leonarda.. Ze šlechtického rodu Stewartů, původem z Bretaně, vzešla dynastie Stuartů, která pak v osobě Jakuba I. od r. 1603 panovala i Anglii.
Plné podrobení Walesu za Eduarda I. a jeho rázný útok na Skotsko (dostal přezdívku Kladivo na Skoty) byly umožněny tím, že Plantageneti byli postupně vytlačováni z Francie a mohli vrhnout síly na britské záležitosti. To všechno jsou okolnosti, které začaly normanským dobytím Anglie...
***
Slovo Norman označovalo vikinské nájezdníky ze Severu. Probíhá i taková diskuse, která se snaží vnést dělítka mezi slova viking, Norman nebo Dán. Viking mohl být lupič (ale doteď se neví, co přesně to slovo znamenalo), Norman prostě Seveřan, Dán mohlo být etnické označení stejně jako označení nájezdníků, kteří bojovali v pravidelných vojenských formacích; ono Dánsko bylo ze všech vikinských zemí nejsilnější a nejbližší Evropě, takže to vojenství tomu odpovídalo také.
Normané pocházeli ze Severu a definovali se tak alespoň někteří také. Úplně na severu Skotska je kraj zvaný Sutherland, což pochází ze severského "Jižní země"; a i bez jazykovědného rozboru je jasné, že takto nepojmenují tuto zemi Sasové z Londýna, ale třeba Norové, jejichž domov nese název Severní cesta (dodnes Norway, Norwegen). Namítat se dá, že takoví Dánové to měli do Skotska přesně za západ a ne na jih.. Ale dost mi to přijde jako neproduktivní debata, dávání formálních dělítek na úkor obsahu.
Naši Normané sídlící v Normandii na severu Francie pocházeli ze severu, i kdyby to bylo z nejjižnějšího Dánska, a etnicky to byl mix bojovníků, kteří přijížděli na drakarech odevšad. Jméno Normané jim zůstalo, může se používat i pojem normandský nebo Normanďané, aby se odlišili od původních Normanů..
---
Rollův původ se v pramenech liší. Kanovník Dudo z normanského Saint-Quentinu, který psal kolem r. 1000, připsal Rollovi původ dánský. Severské ságy připisují Rollovi původ norský.
Podle Ságy o Haraldovi Krásnovlasém (to byl sjednotitel Norska, vládl asi 872 - 930) byl Rollo synem mocného jarla Rögnvalda z Möre, předního družiníka krále: "Dokud byl jarl Rögnvald v Möre naživu, král Harald si ho velmi vážil a byl jeho nejlepším přítelem. O královo přátelství však málo stál Rögnvaldův syn Hrólf. Když dospěl, stal se z něho takový obr, že ho žádný kůň na světě neunesl. Proto mohl po souši chodit jen pěšky a dostal přezdívku Hrólf Chodec. ... Svůj rod proslavil více než mnozí norští králové. Jako psanec odplul na Hebridy. Odtud podnikl vikinskou výpravu do Francie a dobyl tam velikého jarlství, nazvaného pak Normandie, neboť po jeho boku bojovali převážně Norové. Vládcové Normandie pocházeli z Hrólfova rodu a jeho potomek Vilém Bastard se stal anglickým králem a zakladatelem nové dynastie na anglickém trůnu."
Sága o svatém Olavu (kap. 20): "Rouenský jarl Richard byl synem Richarda, syna Viléma řečeného Dlouhý oštěp, který byl synem jarla Göngu-Hrólfa, dobyvatele Normandie. Göngu-Hrólf byl synem mörského jarla Rögnvalda Mocného. Od Hrólfa pocházejí rouenští jarlové, kteří se dlouho počítali k příbuzným norských předáků a vždy byli nejlepšími přáteli Norů. Všichni Norové, kteří tam přišli, těšili se míru a pokoji. Na podzim připlul král Olav do Normandie a zůstal tam přes zimu na Seině v bezpečném pokoji."
---
Jméno Rollo je latinizované, původní severská podoba jména je Hrólf.
Hrdelní hláska H odpadává u více severských slov. Ze slova Hrólf se vyvinulo i anglické Ralph. Rurik, švédský zakladatel dynastie, která vládla Rusku do r. 1598, by zněl seversky Hrörekr.
Severské slovo pro koně bylo Hróss. Z toho se vyvinulo německé das Ross - česky oř. Hláska H ale neodpadá, když následuje samohláska, takže ze slova hróss se mohlo vyvinout anglické Horse - kůň, resp. anglosaské Horsa ve stejném významu; Horsa byl spolu s Hengistem ("Hřebcem") vůdcem první družiny anglosaských dobyvatelů Británie v 5. století.
---
Jméno Hrólf se objevuje u člena bájné dánské dynastie Skjöldungů, tu měl založit bůh Ódin (stejně jako měl být předkem Hengista a dalších germánských dynastií). Tento král se jmenoval Hrólf Kraki (Tyčka).
Původ přízviska je popsán zase v královských ságách: "Jednou přišel na dánský královský dvůr chudý chlapec z rodu obrů a překvapeně hleděl na krále. ´Na koho tak civíš,´ tázal se Hrólf rozmrzele. ´Na tebe, pane králi,´ prostomyslně odpověděl Vógg z rodu obrů. ´víš, proslýchá se, žes velký a mocný král, ale já se tomu velmi divím, vždyť ve skutečnosti jsi jen taková tyčka.´ ´Když říkáš, že jsem tyčka, tak se ode dneška budu jmenovat Hrólf Tyčka!´pravil hrdý král. ´A jako odměnu za své příjmení ti dávám tento zlatý řetěz.´"
Norský král Olaf Trygvasson (995 - 1000) nazval svého skalda (=básníka) Hallfröda popletou a Zmatkuskaldem. Hallfröd přijal jméno Zmatkuskald a jako dar dostal meč..
Jméno mělo pro Seveřany velký význam a má dodnes. Dán se vás v hovoru mezi prvními věcmi zeptá na jméno a několikrát ho opakuje, aby docílil dobré výslovnosti. Jména se v Dánsku píší dětem na dveře pokojíčku a dávají se na školní věci.. Jméno nese individualitu a já v tom spatřuji výraz severo- a západoevropské kultury individualismu. Není to to sovětské "to nic, nás mnoho", ale důraz na jedinečnost života. Na jednu stranu se to projevuje i ve starosti o člověka nějak handicapovaného, na druhou stranu to nese egoismus - konzum, skrz který si člověk sebe dost uvědomuje (a průmyslová revoluce vzniklá v Británii nese materiální výdobytky). Souvisí s tím kult těla, protože každá individualita se uzavírá ve svém jedinečném těle, které je jenom její - souvisí s tím kult mužnosti, z kterého pochází britské vojenství nebo rugby, nebe metrosexualismus Davida Beckhama, kdy se ke svalům přidává krášlení těla tetováním nebo účesem.
Kde je jméno, je člověk. Proto nacisti v koncentrácích tetovali vězňům čísla, zabití člověka nebylo normální vraždou, ale vyškrtnutím čísla ze statistiky. Z podobného úhlu to vzal Timothy Snyder v knize Krvavé země o druhé světové válce: "Nejprve je třeba vidět jednoho člověka, vrátit mu jméno a osobní příběh, a pak ho vynásobit 14 miliony, a tím vnímat i tíhu utrpení těchto lidí." Historici ukazují zrůdnost totality nejraději na číslech, ale předělat statistiku v tom smyslu, že komunismus zabil místo dvaceti třicet milionů lidí, to s člověkem asi tolik nehne jako jedno konkrétní utrpení, do kterého se vcítí.
Tímto úvodem bych tedy rád upřesnil dějiny Rollova jména. Pokud je v seriálu Vikingové jeho postava oslovována jako Rollo ještě v severské domovině, tak tím jemně řečeno vzniká dluh vůči Hrólfovi jako skutečné historické postavě.