Za Soběslava se nijak zvlášť nepočítalo, že by Vladislav měl být jednou knížetem. Z dochovaných zpráv vysvítá takové mladické chování. R. 1133 odešel s přáteli do Bavorska, asi k Bogenům, za něž se vdala jeho sestra, a musel „být přiveden“ zpět.
R. 1137 měl Vladislav velet kontingentu ve vojsku císaře Lothara, který táhl do Itálie. Vladislav sebral peníze a s přáteli odjel hýřit.. Vratislav Vaníček to v knize o Soběslavovi I., kterého vychválil, vnímá jako kontrast a mírně řečeno nevychovanost.. Vladislav se podle něj mohl v Itálii mnohému naučit, poznat dvůr císaře i italskou kulturu.. Nebyla to dobrá vizitka budoucího vládce..
Vladislav byl zvolen díky úsilí velmože Načerata. Byl to zřejmě důsledek mocenského boje mezi knížetem a velmoži, kdy Soběslav vládl pevně a chtěl dosadit svého syna Vladislava, zatímco velmoži chtěli knížete volit..
Vladislav Soběslavův držel chvíli Olomouc, ale pak radši utekl do Uher. Olomouc přidělil kníže Otovi III. Dětlebovi, který se mohl vrátit z ruského exilu.
První léta Vladoslavovy vlády vyznívají dosti strašně, jsou právy o nespokojenosti i popravách, což vede k celozemskénu povstání. Povstání vede znojemský kníže Konrád, jako nejstarší žijící Přemyslovec i kandidát na trůn. Přidali se všichni moravští Přemyslovci, včetně onoho Oty Dětleba, přidali se synové bývalého knížete Bořivoje II. Spytihněv a Lupold. Vrátil se Vladislav Soběslavův z Uher, aby bojoval, velmož Načerat se přidal ke vzbouřencům, obecně šli ke vzbouřencům „lepší a urozenější“. Když se Vladislav a vzbouřenci nakonec střetli, část knížecích vojáků podle Vincencia přeběhla k nepříteli.
Bitva proběhla r. 1142 u Vysoké na Kutnohorsku (míněno u hory Vysoká, ještě je tam obec toho jména; někde se píše u Vysoké na Čáslavsku, nevím proč, Čáslav je od Kutné Hory přesně opačným směrem) -
https://mapy.cz/zakladni?x=15.1843125&y ... id=1853159Vladislav prchl, nechal posádku v Praze a získal pomoc u říšského krále Konráda III. Konrád Znojemský v posledním pokusu o dobytí Prahy podpálil část Hradu včetně kláštera sv. Jiří, jinak se ale vzbouřenci stáhli a v podstatě uznali porážku.
Dá se diskutovat, co k povstání vedlo. Nabízí se kombinace nezodpovědného muže, který jako mladík uteče s penězi a po nástupu na trůn se rozhádá úplně se všemi, i s olomouckým knížetem, kterému vrátí trůn, i s velmožem, který ho prosadil ve volbě, i s lepšími/urozenějšími. Nebo naopak, šlechta chtěla zvolit někoho tvárného, očekávala nějaké protislužby, a kníže tato očekávání nesplnil.. Na jeho straně zůstali „mladí a nižší“, možná jeho přátelé z divokých let, kterým nyní dal beneficia na úkor starších..
***
Velice svérázně naložil s látkou Vincencius. Už jenom bitva – Vladislav by byl u Vysoké vyhrál, už sahal po vítězství, když přišla zrada.. Vladislav viděl marnost boje a odebral se ku Praze tak, že se
probil nepřáteli. Jiné prameny píší asi reálněji, že Vladislav začal prohrávat a prostě utekl..
Ohledně zrady – Kanovník vyšehradský píše: „Nazítří pak Moravané s přeběhlíky z Čech náhle povstali proti Vladislavovi a jeho bratřím Děpoltovi a Jindřichovi a zahnali je na útěk.“ Vincencius ale mluví o zradě přímo v bitvě..
Ono je teoreticky možné, že Vladislava zradilo třeba jedno křídlo, obrátilo zbraně, a Vladislav by se tak ocitl v obklíčení, ze kterého by se skutečně musel probít.. Anebo druhá možnost, že Vincencius prostě kecá..
***
Vincencius použil při líčení plno odkazů na Bibli. Příběh uvádí větou: „Léta od vtělení Páně 1142 vzešla svévole od mnohých starších a urozenějších českých pánů, od nichž mělo vycházet právo. Když totiž kníže Vladislav spravoval své knížectví z moci dané mu od Boha a podle rady svých věrných, třebaže věkem dosud mladík, mravy a smýšlením, jímž se vyznačují starci, však velmi zralý, chtěli někteří urození v této zemi, již drželi úřady, řídit všechno podle své vůle.“
Povstání tedy mělo být vzpourou proti Božímu řádu jehož představitelem byl kníže. Kníže byl sice mladý, ale díky radám starších i „velmi zralý“.
Ti urozenější a starší velmoži sice odešli k povstalcům, ale Vincencius na ně míří slovy z Bible, že od nich „vzešla svévole“. To je na odkaz na babylonské soudce, kteří falešně obvinili Zuzanu, aby jim byla po vůli: „Toho roku byli ustanoveni jako soudci dva starší, o jakých Panovník řekl: vyšla svévole z Babylonu od starších, soudců, kteří byli považováni za správce lidu.“
I starší a moudří mohou porušit Boží vůli..
Vladislav poslal Jindřicha Zdíka k Otovi III. do Olomouce s připomenutím, že právě Vladislav Otu dosadil. Ota ovšem „pohrdl radou tak významného preláta, tak dobrého otce a jiných moudrých mužů jako Rechabeám, který uposlechl rady mladíků“. Rechabeám byl židovský vládce, který odmítl naslouchat rádcům svého otce Šalamouna, poslouchal mladíky, se kterými vyrůstal, a to vedlo až k rozpadu Izraele.
Popis bitvy u Vysoké: „A tak nadešel den 25. dubna, onen den, den prchlivosti, den smutku a zkázy, den kdy se v Čechách strhla válka více než občanská, den, kdy kníže Vladislav přesil své věrné jako pšenici.“
Válka „více než občanská“ je odkazem na antiku, znamenalo to válku, která proti sobě postavila i příbuzné.
Den prchlivosti, „dies irae,“, je den, kdy Hospodin ztrestá nevěrné Židy, kteří obětují jiným bohům: „Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty, dnem polnice nad a válečného ryku nad opevněnými městy, nad vyvýšenými cimbuřími.“ (Sofonjáš, 1, 15-16)
Námět byl mimochodem zhudebněn už ve 13.stol. františkánským mnichem-
https://www.youtube.com/watch?v=dsn9LWh230k a převzal ho Mozart do Requiemu -
https://www.youtube.com/watch?v=8MQf-86ikvM Povídání o tom -
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dies_iraeDny hněvu jsou o nějaké zradě, o příchylnosti k někomu neoprávněnému, jak se rozvíjí dále..
Vladislav v bitvě své věrné „přesil jako pšenici“. To se vykládá tak, že ztratil hodně mužů. V Lukášově evangeliu ale je tento příměr při promluvě Krista k Petrovi: „Šimone, Šimone, satan si vyžádal, abych vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš,, budeš posilou svým bratřím.“ Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mě znáš.“ (Lk, 22, 31-34)
To prosévání znamená tedy něco jako oddělení zrna od plev – v bitvě se pozná, kdo zůstane věrný, nebo kdo zradí (= propadne sítem).
Vyvstávají dva pohledy na věc. Jeden teď přeženu – mladý kníže, známý svou nezodpovědností, se dostane ne vlastními schopnostmi k vládě, tu naplní popravami, načež se proti němu spojí všichni příbuzní (vyjma vlastních bratrů), starší a moudřejší velmoži, i ti, kteří ho dosadili, i ti, které sám dosadil na jejich místo..
Na druhé straně Vincencius pomocí Bible vysvětlí, že
knížete opustili sice ti moudří, ale ti se chovají jako svévolní babylonští soudci
kníže je sice mladý, ale skrze své rádce dosahuje modrosti
protivníci jsou zrádci hodní Jidáše, popř. zasluhují Boží hněv
Vincencius v podstatě příliš neodporuje starším pramenům, ale co s nimi dělá, to není úplně v pohodě.. Mně napadá taková ta teze, že nejhorší lež je taková, která v sobě obsahuje pravdu a k ní příměs lži, takže to nejde odlišit.. Možná to je silné přirovnání, ale ta jednostrannost a odsouzení povstalců je také síla..
Ale ještě jinak – text s tolika odkazy na Bibli předpokládá slušnou vzdělanost nejen autora, ale i čtenářstva. Zatímco dneska se rozšifrování Vincencia musí udělat historická studie v rámci nějakého projektu, (a já třeba netušil, že existoval nějaký Rechabeám..), tehdy musel být význam čtenářům více méně jasný.. A stačí porovnat Vincencia s takovým Řehořem z Tours ze 7. stol. Ten když dává odkaz na Bibli, tak výslovně uvádí autoritu, která něco stanovuje. Ale Vincencius učiní jen nenápadnou poznámku.. Ukazuje to něco o vzdělanosti elity nebo aspoň znalosti Bible v Praze jeho doby.