Fórum zájemců o historii
http://e-stredovek.cz/forum/

Pokec o knihách
http://e-stredovek.cz/forum/viewtopic.php?f=1&t=253
Stránka 24 z 25

Autor:  Viola [ 09 dub 2016 20:59 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

Zany píše:
Nový Niedl:
Rytíři z Vřesova
Připravujeme na duben 2016 Píše se rok 1310 a do Čech přijíždí mladičký Jan Lucemburský, aby se zde ujal vlády. Země je rozpolcená. Na jedné straně přívrženci slabého Jindřicha Korutanského, na druhé straně přívrženci Jana Lucemburského, manžela Elišky Přemyslovny. (tedy něco pro Katku)
http://shop.mobaknihy.cz/knihy/rytiri-z-vresova

Paráda!

Autor:  Ingolf [ 23 dub 2016 19:28 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

Recenze na nového Červeňáka, nějaký z doby Pribiny a Mojmíra- http://historyweb.dennikn.sk/clanky/det ... xu9VTFdA9t

Autor:  elizabeth [ 25 dub 2016 09:55 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

No, se mnou je to těžký. Červenák má pro mě poněkud podivný pojetí spravedlnosti (aspoň v sérii Stein, Barbarič, Jaroš) a Vondruška prasí historii (češtinu ovšem občas taky, a navíc v další čtené knize uzavíráme sázky do které strany se objeví někdo zrzavý a vazba "velice jí to slušelo"), takže mají asi pravdu moji kritici na databázi (tahle kritička snad ale doufám ne, jsem původně chtěla odpovědět podobně rýpavě, ale pak jsem si řekla: proč? Své jsem si napsala, tak co se v tom ještě šťourat), že jsem moc náročná.

Autor:  elizabeth [ 27 kvě 2016 09:35 ]
Předmět příspěvku:  Další díl o Fidelmě a Eadulfovi

Sice z prostředka jejich případů (takže se o žádného z nich nebojíme), ale jinak napínavé a dobré. Komentář zde, zatím jako jedniný.

Málem jsem zapomněla na knihu upozornit i když jsem ji na Databázi knih sama před časem vkládala.

Autor:  elizabeth [ 30 srp 2016 10:04 ]
Předmět příspěvku:  Robert Merle; Dědictví otců

Začala jsem znovu číst ságu Dědictví otců od Roberta Merla a nepřestává mě udivovat jeho vypravěčský um. Než dočtu všechny příběhy Petra ze Sioraku a jeho syna Petra Emanuela bude sice chvilku trvat, ale zvlášť u příběhů prvního jmenovaného mě čekají zajímavá a promyšlená dobrodružství. Pro úplnost, naposled čteno cca před 20 lety.

Autor:  Viola [ 30 srp 2016 17:39 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

Přečetla jsem Ve znamení meče, což je první díl trilogie o době krátce po bitvě u Hastingsu. Dávali jsme odkaz i na FB, v Británii měla kniha velice dobré recenze. Já sama musím říct, že jsem byla trochu zklamaná, z těch 400 stran zabírá strašně moc bitva/boj/léčení po bitvě/cestování. Ten děj, který mě na knížkách baví nejvíc, a hlavně vztahy, se v podstatě smrskly do pro mě nedostatečné části. Suma sumárum pro kluky, co hltají každý detail z bitvy (neumím odhadnout, jestli jsou správně), určitě dobře, pro holky asi nic moc.

Autor:  elizabeth [ 24 říj 2016 15:00 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

elizabeth píše:
Katerina píše:
Dívala jsem se na ty Jindřichy, jak dalece mohu soudit z rychlého prolistování je těžké říct - ale já bych si to nekoupila - půjčit nebo někde ve slevě to už ze zvědavosti jo ..ale v tuto chvíli kupovat - za mne spíš ne.

Ještě jednou díky za info. Už to, že v anotaci je o Jindřichu z Guise napsáno, že je "Čestný a přímočarý muž", lze považovat za celkem varovné... :D
Tak jsem si to nakonec koupila. Vypadá to na vyprávění šlechtického kluka z Auvergne, jehož rodina je spřátelena s Guisy, a pojednává o událostech těsně před popravou Jindřicha z Guise královými pětačtyřiceti... Až přečtu (toť otázka, kdy to bude) podám nové informace,

Autor:  Zany [ 25 říj 2016 06:18 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

elizabeth píše:
elizabeth píše:
Katerina píše:
Dívala jsem se na ty Jindřichy, jak dalece mohu soudit z rychlého prolistování je těžké říct - ale já bych si to nekoupila - půjčit nebo někde ve slevě to už ze zvědavosti jo ..ale v tuto chvíli kupovat - za mne spíš ne.

Ještě jednou díky za info. Už to, že v anotaci je o Jindřichu z Guise napsáno, že je "Čestný a přímočarý muž", lze považovat za celkem varovné... :D
Tak jsem si to nakonec koupila. Vypadá to na vyprávění šlechtického kluka z Auvergne, jehož rodina je spřátelena s Guisy, a pojednává o událostech těsně před popravou Jindřicha z Guise královými pětačtyřiceti... Až přečtu (toť otázka, kdy to bude) podám nové informace,

No jsem na tebe zvědavý, já si to půjčil z knihovny, ale po pár stránkách jsem to odložil, vůbec mi to nesedlo, bylo to takové nějaké divné celé

Autor:  elizabeth [ 24 lis 2016 14:57 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

Merlovu ságu jsem dočetla už předevčírem (komentáře ke všem dílům jsou na Databázi knih od tohoto příspěvku) a včera jsem se konečně pustila do toho Zapomenutého krále. Skončila jsem na straně 72, těsně před vyprávěním o Welfech a Wettinech, protože, jak mám celkem přehled ve Štaufech, rodině českého krále, české šlechtě a Bavorech (i když jsem se jednou musela kvůli Ludvíkům v textu vracet, abych si upřesnila jestli se mluví o pradědečkovi mého malého prince nebo jeho strýci (tou dobou ještě nemluvněti) navíc tam byl ještě Ota...), tak stačilo, že mám chaos v Uhřích a rodině královny matky Konstancie, a ne si ho ještě zamotat s Welfy. Zatím jsem ještě stejně myšlenkami ve století 16. a 17. (stačí se podívat na výraz královna matka) a dávám za pravdu Robertu Merlovi, vlastně jednomu ze Sioraků, že ženy jsou nejšťastnější mohou-li dojednávat a připravovat sňatky (viz Konstancie, Kunhuta, burgundská Markéta, nebo třeba Sybila a Barborka...). Zatím se mi to celkem zamlouvá uvidíme, co v tom udělají Welfové, guelfové, Wettini a Rusové. Jako hlavní poznatek si odnáším, že císař Fridrich II. byl taky samá baba... Jak to pak po jeho smrti mělo v té Říši nějak fungovat :?: :wink:

Autor:  elizabeth [ 25 lis 2016 10:18 ]
Předmět příspěvku:  Re: Zapomenutý král

Viola píše:
elizabeth píše:
...ani tam nebudu mít žádného svého hrdinu, i když ten archetyp muže statečného a čestného (a v životě by k tomu ještě moh' být krásnej, chytrej a hrát na kytaru... :D ), že se tomu nedá věřit, se obvykle v těchto typech románu dá nalézt.

No, hele, já vlastně ani nevím, jsem tak na straně 150 a nějaká výrazná mužská postava, která by byla hlavním hrdinou milostného příběhu, tam zatím není. Možná něco vypadne ze Smila z Lichtemburka, možná od jeho taťky Jindřicha, ale nevím.
Mně se zatím docela zamlouvají oba kluci světličtí (Smil a Čeněk), ale jediná romantická linie, která tam dosud byla, dopadla vskutku blbě a skončila vlastně stejně jako vztah Jindřicha VII. a Anežky (asi v Dítěti z Apulie - zatím čeká na přečtení, ale vyplývá to z kontextu), tj. vstupem dámy do kláštera. Nadějně vypadá Vališák, a ještě se těším, jak se podíváme do Fridrichova harému, škoda, že to nevyšlo se Smilem, když byl u císaře s poselstvím od českého krále (a bratrem)... Vulkanická činnost Etny, Vesuvu a dalších - moc pěkné. Jsem dosud na straně 124 (po rozhovoru Anežky a Konstancie ohledně vstupu do kláštera, výsledek: jít za svým srdcem; četla jsem zatím dva dny). Další kapitola - Uhry a Julián (co o něm psala Katka) mě trochu vyděsili, tak jsem raději knihu zaklapla a šla spát.

Autor:  elizabeth [ 28 lis 2016 10:09 ]
Předmět příspěvku:  Do třetice a naposledy Zapomenutý král

Včera těsně před půl nocí (23:43) dočteno, zejména od stránek, kdy se Mongolové připravovali k vpádu do Evropy a zničili postupně povolžské Bulhary, Maďary a Kijevskou Rus, převládala spokojenost, samozřejmě ne nad osudem těchto ubohých lidí, ale nad četbou, která mě dokázala velmi dojmout. V kontrastu s těmito událostmi a rovněž dalším postupem mongolských tumenů do Evropy, včetně jejich řádění v oblastech Rusi, Polska, Uher, Moravy a i Míšně, mně ale byl lhostejný nejen osud titulní postavy románu (krále Václava I.) ale dokonce i dědečka mého Konradina - císaře Fridricha II. Romantické linie v českém království byly tentokrát slabší, tu první jsem popsala už v předchozím příspěvku, ta druhá týkající se Smila ze Světlice (později Lichtemburka) se mi zdála zajímavá, ale čekala jsem ji trochu delší a podrobnější, takže to napravovaly (romantické) linie v Uhrách a Jitčin hrad s Vasilkem, skřítky a odražení Mongolů u Olomouce (jen teda Záviš ze Sepekova a Nechanic nebyl olomoucký purkrabí ale český podkomoří...). Složité rodinné vztahy na Rusi, Halíči, Volyňi, Konstantinopoli atd. byly děsivé a po čase jsem vzdala snahu se v nich vyznat (znala jsem akorát Bélu, Marii Laskaris, Annu, Rostislava a Maichaila, zbytek byl pro mě konžská vesnice), přesto jsem Juliánova putování sledovala ráda. Mám vůbec v četbě raději dobrodružství s trochou romantiky (ano Smilova cesta za představiteli západní moci - císařem a papežem byla podle mého gusta) než spletité vztahy. V tomhle ohledu mě oslovil spíše pan Merle se svými promluvami ke spanilým čtenářkám a čtenářům, když chtěl vysvětlovat fakta a dějinné souvislosti, případně řešení paní Vaňkové v sérii o Karlovi (historické události na počátku kapitol kurzívou). Kdybych měla porovnat knihy pana Merla a paní Vaňkové, bylo by to pro mě nesmírně složité, neboť oba píšou výborně, aspoň z mého pohledu, ale každý úplně jinak. První část románové série o náboženských(vlastně občanských) válkách ve Francii, vyprávěná Petrem ze Sioraku byla asi přesvědčivější, její hrdinové civilizovanější a uhlazenější. Třeba to další díl české ságy - Král železný a zlatý zvrátí ve prospěch paní Vaňkové, neboť píše o mému srdci bližších Moravanech, Slezanech, Češích, Němcích, Polácích, Uhřích a Rusech ale pochybuji o tom, navíc váhám i mám-li se pustit do jeho čtení... Jednak jsem říkala, že až mi bude nejhůř (což mi ani zdaleka není) a jednak se po ubrečeném včerejším odpoledni (no ano, hordy z Východu ničící moji milovanou Evropu a moji zem, mi vehnaly slzy do očí a už se je nepodařilo až k dočtení odstranit) obávám pustit do dalšího dílu, když vím co mě v letech 1268 (i když si už dokážu představit, že můj malý princ a sicilský a jeruzalémský král už možná v šestnácti nebyl žádným dítětem) a 1290 čeká... :wink:


Tak už i tady, seskládané ze tří místních příspěvků, mírně upravené, úryvky jsou nakonec v diskusi.

Autor:  elizabeth [ 29 lis 2016 10:01 ]
Předmět příspěvku:  Král železný a zlatý

Nakonec jsem se rozhodla do znovu čtení pustit. No, ještě že tak, ještě že teď. Jelikož, kdybych s čtením začala skutečně až mi bude nejhůř, jak proklamuju v příspěvku výše, mohlo to celé špatně skončit. Zjistila jsem totiž, že by mě rozhodně nikterak nepozvedla, spíše by ten smutek dokázala prohloubit. Přečetla jsem první dvě kapitoly (o strýci a moravském markraběti Přemyslovi a švagrové Gertrudě - už vím, odkud má Vondruška ty svoje sklepnice, lekla jsem se, že je to z jeho hlavy...) a pak listovala... No a ráno už jsem si s sebou brala pro odpolední relaxaci a čtení latinu... Král železný a zlatý pro mě totiž není ta správná společnost ani pro advent ani pro Vánoce. Už i tak je to pro mě čas depresí, tak je třeba si je ještě nepřidělávat nevhodnou četbou...

Autor:  Viola [ 30 lis 2016 10:18 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

Já teda musím říct, že Král železný a zlatý tím, že je přeci jen jenom prvotina, mě nijak zvlášť za srdce nebere, je tam toho tak nějak moc, není to (ještě) moc historicky věrné, takže když se rozhodnu číst všechny ty knihy "od začátku", začínám až Zlými léty.

Autor:  elizabeth [ 30 lis 2016 11:25 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

Viola píše:
Já teda musím říct, že Král železný a zlatý tím, že je přeci jen jenom prvotina, mě nijak zvlášť za srdce nebere, je tam toho tak nějak moc, není to (ještě) moc historicky věrné, takže když se rozhodnu číst všechny ty knihy "od začátku", začínám až Zlými léty.
Přiznám se, že jsem včera přečetla další dvě kapitoly (už jsem u střetnutí Přemysla s otcem), zatím mi utkvěla v hlavě (krom výše zmiňovaných Přemyslových sklepnic) jen Václavova hláška, že Přemyslův lev bude mít v hubě růži (není to přesná citace), tak ta se mi moc líbila :wink: .

Historického textu bylo pro mě v Zapomenutém králi tolik, že to vystačí i na toho Železného a zlatého; a navíc, jestli někde nepotřebuji popisovat žádné historické události a stačí mi jen vyplnění toho mezi tím (tj. bílých míst) ať už dialogy mezi zúčastněnými či různými fabulacemi, které nejsou v rozporu se skutečnými (kronikáři a listinami zaznamenanými) událostmi, tak je to právě tady, tohle vnímám jako to správné oddechové čtení pro dokreslení doby, kterou (téměř dokonale :lol: ) znám. Zatím tam zas až tolik těch chyb není, krom toho, že Budivoj a Vok z Krumlova jsou starší než v knize (vyrovnává se to zas Závišem, který byl ve skutečnosti mladší - ještě tam ale samozřejmě není, to si musím počkat na Kressenbrunn. Ale jsem zatím na straně cca 70, takže to mi ještě pořádný kus chybí...).

Dopředu jsem se podívala samozřejmě na Tagliacozzo a co mu předcházelo (z čehož pramenilo to včerejší rozčarování), ale jeden den s latinou a nohama pevně na zemi to trochu srovnal, a tak pokračuju ve čtení. Když bude nejhůř, tak tu pasáž, kdy se potkali Konradin, Záviš a Fridrich prostě přeskočím. Potkat se mohli, to zcela jistě, ale určitě ne takhle, jak to popisuje Král železný a zlatý (tedy ne on osobně ale kniha o něm).

Autor:  elizabeth [ 02 pro 2016 15:30 ]
Předmět příspěvku:  Re: Olaf B. Rader: Fridrich II.

Zany píše:
Když už tu byl zmiňován ten Fridrich II., čerstvá novinka z Arga:
Olaf B. Rader: Fridrich II.
http://www.argo.cz/knihy/214121/fridrich-ii/
Moc pěkné, to si určitě zakoupím. Díky za upozornění. Otevřu tomu asi pak téma v knihách. O tom by mohla být slušná diskuse...

Tak aktualizace (Po,5.12): Už ji mám objednanou.

Autor:  elizabeth [ 10 led 2017 15:14 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

Možná to spíše patří do "Neví někdo" ale snad to může být i tady... Nevíte někdo z vás, jestli součástí tohoto nového vydání Palackého dějin jsou i Palackého poznámky, čili odpovídající dílu VI. z vydání v roce 1973 (http://www.databazeknih.cz/kniha-v-baza ... -vi-200890) v Odeonu?

Autor:  Zany [ 14 úno 2017 16:09 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

diplomová práce Kláry Bláhové „Schémata a stereotypy v současné české próze historického typu“

Autor:  Ingolf [ 16 úno 2017 21:08 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

Dočetl jsem Milevský letopis - http://www.argo.cz/knihy/183413/milevsky-letopis/
Není tak monumentální jako Kosmova kronika (která ve srovnání s letopisem vyniká o to více), zaujaly mě jiné věci. Občas probleskne, jak jsou pisatelé víc osobní, zajímají je i lidské stránky politických událostí.

Prvně Vincencius popisuje, jak se sbíralo české vojsko k tažení proti Milánu: „Mnohé mladičké paní, které své muže vroucně milovaly, měly své muže hned v Miláně, hned zase ve svých srdcích, a když tito jako by proti tomu popoháněli své koně, volaly je s pláčem zpět, a jako by jim chtěly něco tajně povědět, dávaly jim sladké polibky a podávaly jim k pozdravu jejich děti, které nepřestávaly plakat, když viděly plakat své rodiče, ačkoliv příčinu pláče neznaly.“ (s. 50)

Někdo hledá v dějinách ideální zlaté věky a hrdinství v bitvách, ale je dorý vidět za tím i tyhle dopady.. Nemluvě o tom, že to tažení do Itálie sice nepostrádá hrdinské válečné výkony, ale zrovna Češi se tam uměli chovat jako hovada..

Jarloch popisuje jiné silné emoce, když se štěpil konvent premonstrátek v Louňovicích pod Blaníkem, aby část jeptišek odešla osídlit nový klášter v Dolních Kounicích: „Když po slavné mši byly vybrané sestry převezeny, jak bylo řečeno, na jim určené místo za převelikého pláče a nářku všech, které nemohly snést vzájemné odloučení. Opat sám je sice propustil se suchýma očima, i když všechny kolem něj plakaly, avšak po jejich odchodu, když se mnou zpíval šestou hodinku, těžce zavzdychal, neboť soucítil se svými dcerai z nejhlubšího citu lásky jako s vlastním nitrem.“ (s. 101)

Dneska můžeme obdivovat klášter v Kounicích, ale mě osobně by taky nenapadlo, co za tím bylo.. A jak plno věcí, co bereme dneska nějak samozřejmě, zanechali předkové za cenu velikých obětí..
Zvláštní je vybavit si ty kouzelný ruiny kounického kláštera - http://www.hrady.cz/index.php?OID=1419 , a do toho číst Jarlochovu poznámku, že „kounický kostel vzrůstá majetkem i osobami a bude vzrůstat s Boží pomocí až do skonání věků“. Jak je všechno křehký.., i cítím takovou lítost, jak má někdo zbožný přání a nedopadne, na druhou stranu jestli Jarloch čekal konec světa během sto let, jak bylo v tý době běžný, tak taky dobrý :) a zachování alespoň ruiny taky dobrý..

Autor:  Ingolf [ 09 srp 2017 22:27 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

V jednom nejmenovaném knihkupectví jsme viděl tuhle knihu o Keltech - http://www.ivysehrad.cz/kniha/keltove-mytus-a-realita/ Jsou to historické studie, s podtituelm "mýtus a realita", tedy je tam řečeno, že chce něco uvádět na pravou míru.. No a v knihkupetví byla tahle kniha - v odvětví s názvem astrologie..
Je to takové povědomí, že co je keltské, to je tajemné a mystické, ne historické..
Taky jsem s oblibou tvrdil, že pokud chce někdo prodat knihu, musí narvat do titulu slova jako sex, magie a Keltové, ideálně ve spojení Keltská sexuální magie.. Považoval jsem to za dobrý vtip do té doby, než jedna taková kniha s takovým názvem fakt vyšla..

Autor:  Micza [ 11 říj 2017 15:35 ]
Předmět příspěvku:  Re: Pokec o knihách

Polska pisarka historycznych bestsellerów o dynastii Piastów już w Czechach ! :clap: :clap: :clap:

Přílohy:
ela_cherezinska_cr_B.jpg
ela_cherezinska_cr_B.jpg [ 237.79 KiB | Zobrazeno 4545 krát ]
ela_cherezinska_cr_A.jpg
ela_cherezinska_cr_A.jpg [ 172.3 KiB | Zobrazeno 4545 krát ]

Stránka 24 z 25 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
http://www.phpbb.com/