Ostatní

Slavníkovské mincování má dosud mnoho nevyřešených otázek, sporných interpretací opisů denárů. Často publikované jsou úvahy o tzv. Vojtěchově denáru.

* 23. 5. 1534 <br> + 21. 6. 1582

Zawisza Czarny Garbowski z Garbowa, česky Záviš Černý se narodil okolo roku 1375 +/-5 let, v rodině konarskosieradského purkrabího Mikolaja (Mikuláše) z Garbowa (někdy bývá uvedeno jméno Biernat) a jeho manželky Doroty.

Pro mnohé z nás jsou oslavy spojené s tzv. Dnem sv. Valentina jen dalším uměle importovaným svátkem, který s naší tradicí nemá nic společného. Pro jiné jsou naopak vítanou příležitostí projevit svým blízkým lásku a náklonnost. Jak ale sv. Valentin ke své úloze patrona zamilovaných přišel? A kdo to vůbec byl?

V souvislosti s nedávno proběhnuvší výstavou vzácného románského ostatkového kříže v bývalé johanitské komendě v severočeském Českém Dubu by bylo možná zajímavé podívat se na historii tohoto tajemného kláštera podrobněji. Poměrně dlouho se o komendě vědělo, nicméně se mělo zato, že vzala za své během husitských válek a nebyla známá ani její přesná lokalizace. To vše se změnilo v roce 1991, kdy skupina okolo místního historika, Dr. Tomáše Edela, objevila zbytky ztracené komendy. Přestože od tohoto okamžiku uplynulo již 16 let, celou záležitost stále obestírá tajemství. Pokusme se nyní její historii alespoň částečně poodkrýt.

OSTREV, OSTRVE Obecná heraldická figura, již tvoří sukovitý kmen s pahýly po osekaných větvích. Ten sloužil jako jednoduchá forma žebříku při zlézání nepřátelských hradeb. Je symbolem pravdy, neboť pravda vyjde najevo právě tak, jako opadá nádhera listí ze stromů, a zůstanou holé větve. Vyjadřuje také starobylost rodu a pevnost nositele figury, jenž pevně a odpradávna zakořenil v rodné, domácí půdě.

Historická postava, křesťanský mučedník, světec opředený legendami, kouzelný pohádkový dědula i produkt marketingového průmyslu… V předvečer svého svátku navštěvuje v doprovodu čertů a anděla většinu našich domácností s malými dětmi a nosí jim dárky. Na hlavě mívá vysokou biskupskou čepici, tvář mu zdobí dlouhý bílý vous a v ruce třímá zlatou berlu. To je Mikuláš, jak ho známe ze svého dětství. Anebo – tlustý chlapík v červeném oblečku, s nosem téže barvy, brázdí se svým sobím spřežením štědrovečerní oblohu a hází dětem dary komínem. To je Santa Claus, jak k nám zhruba před dvaceti lety přišel s vlnou angloamerické kultury. A znají ho i jinde, i když pod jinými jmény: svatý Nikola, Nikolas, Nikolaj, Mikolaj, případně Father Christmas nebo Papa Noel. Pořád se ale jedná o jednu osobu – světce, o kterém dnes už skoro nic nevíme, a přesto se na něj každý rok těšíme.

Kroniky obecně původně vznikaly jako rejstříky se záznamy o úmrtích mnichů, především opatů. Postupem času se pak jejich funkce změnila, začaly do nich být zapisovány i jiné významné události, např. velké živelní pohromy, nebo významné události dané doby (sňatky panovníků, narození následníků trůnu…) a zprávy o těchto událostech pak zcela převážily nad původním účelem. Kroniky se stávají knihami zaznamenávajícími pro budoucnost události dob minulých.

Ako prvej by som sa chcel na týchto stránkach venovať heraldike.Myslím, že je to najviac pútavá téma, ktorá sa bezpochyby týka stredoveku. Postupne budem pridávať viac a viac informácií a samozrejme aj ostatných pomocných vied historických...

Recenze knihy našeho významného historika.